Lidové noviny objevily, že stát chce prodat Telecom - až ve chvíli, kdy do křesla v meziresortní komisi pro výběr poradenské firmy pro privatizaci byl jmenován bývalý člen dozorčí rady Telecomu a ministr Březina, kterého do komise nominoval stávající ministr financí Sobotka. V situaci, kdy odborníci ČSSD jsou dlouhodobě nespokojeni s "prací" ministerstva informatiky. Lidové noviny spojily informaci s informací / spekulací (my nesmíme ani naznačovat) když o větu dál uvedly, že Březina je jedním z ředitelů kajmanských fondů Triton a Accord, který po převzetí IPB ovladá ČSOB. Takto spojenou informaci s "informací" doplnily spekulací. Spekulace o možném zájmu sesterské spolecnosti ČSOB Patria Finance je ale prozatím pouze spekulací. Lidovým novinám připadala jako zpráva. Výsledkem byla zpráva. Fakta jsou ale jiná. Kajmanské fondy ovládá stát prostřednictvím ČKA. Tendr na poradenskou firmu dosud neproběhl. Tečka.

Otázkou, která je nasnadě a kterou se ale Lidové noviny nezabývaly zřejmě z neznalosti, je, zda stát opravdu chce Český Telecom prodat a Karel Březina je opravdu tím, který by toto stanovisko měl prosazovat... Dnes už se nejedná o "know-how" "strategického" partnera jak v době páně Karla Dyby. Dnes jde o peníze. Velké peníze. Peníze státu. Peníze státu tekoucí do kapes možného nového majitele. Anebo tekoucí zpět státu. O tyto peníze dnes jde. O vaše peníze.

Už při prvním pokusu o prodej ČTc konsorciu Deutsche Bank a TDC byl vážným argumentem proti prodeji či pro zásadní doplňky smlouvy, znevýhodňující prodej fakt, že Telecom jako "národní operátor" spravuje "horké linky" a integritu krizové sítě státu, stejně jako komunikační infrastrukturu a referenční sdílené a (mimo jiné i) bezpečné rozhraní informačních systémů veřejné správy. Zajištění této infrastruktury musí být v rukou státu a nikoliv privátního provozovatele, notabene ze zahraničí. Právě kvůli onomu slůvku "bezpečné". Možné riziko zpravodajského ohrožení zájmů státu při privátním "outsourcingu" by bylo příliš vysoké, že ani muž-který-nemá-rád-lumpy Antl v roli vrchního bezpečáka ČTc by ho neeliminoval. Stejně tak musí nabyvatel Českého Telecomu definovat způsob zajištění telekomunikační sítě proti "nelegálnímu" odposlechu a zajistit "legální" odposlech podle §86 telekomunikačního zákona a vyhlášky MV 191/2000 Sb. To vše v kapacitě a způsobem odpovídajícím bezpečnostním pravidlům státu, neumožňujícím realizaci systémů, sloužících k prolamování telekomunikačního tajemství kýmkoliv nepovolaným... Obtížný úkol... Znamená to fyzické oddělení sítí a tím pádem i fyzické oddělení všech ústředen a propojovacích uzlů pro tento "státní" provoz.

Daleko obtížnější úkol pro ČTc je realizace projektu INDOŠ způsobem, který by nebyl tak snadno napadnutelný, jako tomu bylo dosud, kdy zájem privátních minoritních akcionářů převážil u managementu nad zájmem majoritního státu, reprezentovaného ale bohužel politicky podivuhodně stabilním FNM. Dybův duch ve zdech fondu je přítomen stále. Někteří politikové a úředníci si dodnes pletou veřejné peníze se soukromým podnikem. Jejich vztah k privatizaci je stále "specifiký". Stát byl navíc bohužel v době uzavření smlouvy o INDOŠ stále ještě svázán "Dybovými klauzulemi" o "rebalancingu" cen a jinými skvosty, vyplývajícími z vychytrale udělané smlouvy mezi FNM, TelSource a SPT Telecom z roku 1994 . Možnosti státu umravnit Telecomu narazily na chování "neodvolatelných" členů orgánů FNM.

TelSource (vlastněný KPN a Swisscomem) ale stejně nedokázal zformovat globální telekomunikační alianci a Českou republiku proměnit v středoevropské telekomunikační centrum, jak se zavázal ve Smlouvě, nedokázal řadu dalších věcí včetně marketinkového uchopení nástupu datových komunikací a nakonec se po letech dojení Českého Telecomu odporoučel. Někteří lidé v managementu to ale ještě nezjistili. Spekulace o půlmiliardě na jisté švýcarské konto zůstaly přes bezzubé parlamentní vyšetřování spekulacemi. Spekulace o pikantnostech smlouvy INDOŠ prošetřují nyní "odpovědná místa". Historie se ale snad opakovat nebude. Neměla by.

Na dveře dnes mimo jiné klepe digitalizace a IP média. Telecom byl kdysi nucen (a dodnes toho lituje) zakopat do země tisíce kilometrů kabelů, které dnes vedou do poslední vesnice a v ní do posledního domu. Tvoří možnou páteř možného broadbandového připojení pomocí uměle "neuškrceného" xDSL v maximálních rychlostech 2 - 6 MBs. Možnost příjmu televize, rádií či luxusního datového toku - za paušál. To je přidaná hodnota pro budoucnost. Představa, že rozvoj informatizace veřejné správy bude jednodušší ve chvíli, kdy stát nebude mít možnost realizovat své záměry v oblasti e-governmentu a e-learningu jinak než nákupem u stále (přirozeně) monopolního, ale nyní privátního operátora, je směšná a svědčící pouze o neschopnosti a pomýlení některých odpovědných členů koaliční vlády.

Nejvyšším zájmem státu je přitom zajistit informatizaci veřejné správy způsobem, který bude co nejkvalitnější nejlevnější a kdy příjmy "potečou" zpět státu, a nikoliv do kapes "strategického" partnera či nového vlastníka ČTc. Úsporou plné realizace ISVS a následného zavedení e-governmentu bude minimálně 20 - 30% úspora počtu státních úředníků a dokonalejší správa státu, navíc daleko "přátelštější" k občanům. Druhým životně důležitým zájmem státu je zajistit a masivním způsobem ovlivnit informatizaci vzdělávání. Cílem musí být v co nejratší době zajistit plnou gramotnost maxima obyvatelstva. To ukládá program Evropské unie pod názvem e-Europe+. Třetím cílem státu musí být co nejúspornější zavedení zpoplatněných komunikací prostřednictvím elektronického mýtného. Technologie GSM, triangulace polohy stanice a masivní pokrytí měst, dálnic a silnic I. třídy signálem Eurotelu dává opět státu možnost maximalizace příjmu a minimalizace nákladů po dobu neurčitou. Příjmu, který bude stoupat tak, jak se Česká republika bude integrovat do Evropské unie a přitom se bude stávat tranzitní zemí pro narůstající obchod s Východem a který je odhadován na 8-15 miliard ročně. Režie výběru mýtného má podle některých zdrojů při stavbě systému na zelené louce stát dvě miliardy ročně.

Stát svého národního oprátora potřebuje vlastnit nadále. Za oněch možných 55 miliard za Telecom se druhý státní Telecom se všemi kapacitami pro naplnění všech úkolů státu nepostaví. Dlouhodobé náklady budou větší než jednorázový zisk. Výdaje při nákupu potřebných činností od privátního subjektu budou pro stát znamenat trvalý jednosměrný penězovod bez možnosti alternativy.

Za těchto okolností chápu zájem Český Telecom koupit. Nechápu ale zájem jej prodat. A to je věc, na kterou se měly ptát Lidové noviny - dříve, než uvedly nepravdivou informaci s jednoznačným politickým podtextem a cílem uškodit.