Elity informačního věku vykonávají chytře nadvládu nad výrobními prostředky, totiž nad systémem školství, argumentuje pozoruhodně energicky David Brooks v deníku New York Times.

Průměrný roční příjem rodiny, z níž pochází student na Harvardské univerzitě, je 150 000 dolarů. Jen tři procenta studentů prvního ročníku na 146 nejvýznamnějších amerických univerzitách pocházejí z nejchudších pětaadvaceti procent americké populace. Vzdělanecká třída ostentativně nabízí chudým studentům finanční pomoc a pak zmanipulovává přijímací kritéria tak, aby se na americké vysoké školy dostala jen malá, zvládnutelná menšina.

Dominique de Villepin byl po porážce francouzské vlády v nedělním referendu o ústavě EU jmenován francouzským premiérem. Tento bývalý ministr vnitra nahradil Jeana-Pierra Raffarina. Prezident Jacques Chirac přislíbil restrukturalizaci kabinetu po referendu, v němž téměř 55 procent Francouzů hlasovalo " Ne". V úterý má Chirac přednést národu projev, v němž představí politiku svého nového vládního týmu, který povede Francii až do voleb v roce 2007. Villepin dosud nesestavil vládu, ale bývalý šéf strany UMP Nicolas Sarkozy se zřejmě znovu navrátí na ministerstvo vnitra. Sarkozy je nejpopulárnějším francouzským politikem a uvažuje se o něm jako o budoucím prezidentu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Občané Francie v referendu odmítli ratifikaci Evropské ústavní smlouvy. Navržený text tedy nemůže vstoupit v platnost, protože k nabytí účinnosti je třeba souhlasu všech 25 členských států. Na řadě je tedy diskuse o možných změnách. Diskuse o obsahu ústavní smlouvy, která ve Francii probíhala ve velmi intenzivní podobě, a která bohužel v Česku neprobíhá vůbec.

Přepis a překlad včerejšího interview Margaret Warner. Velice vážené redaktorky, velice váženého zpravodajství, za oceánem velice vážené PBS. Je to rozhovor s dvěma Evropany a jedním Američanem o nedělním francouzském referendu. Pořad je zajímavý nejenom tím, co se člověk doví o věci samé, ale řekl bych že ani malá ochutnávka toho, jak vypadá zpravodajství americké obdoby veřejnoprávní ČT, není nezajímavá. Interview si můžete celé poslechnout tady. Vřele doporučuji, píše Jiří Staněk, který rozhovor pro BL zpracoval:

Zatímco v Čechách diskuse k euroústavě přes velikášské řeči české vlády vlastně ani nezačala, pozitivním výsledkem francouzské diskuse před nedělním referendem byla nebývale vysoká účast francouzských občanů v něm. Do Francie se vrátila politika, a to zejména zásluhou levice. Ta se stala nakonec i vítězem - je jen otázka, zda to není vítězství Pyrrhovo.

Prezidentovi se nepozdává postdemokracie. Jeho představa o demokracii je však poněkud úzká, a proto se mu do ní mnozí nevejdou. Ve Varšavě na setkání vrcholných představitelů zemí Rady Evropy správně řekl, že boj za svobodu a demokracii neskončil pádem komunismu a že jsou nová nebezpečí a nové hrozby. Inu, i takto banálně se to dá říci. Znepokojuje ho, že různá seskupení bez demokratického mandátu se snaží přímo se vměšovat do života lidí.

Ale co je to ten demokratický mandát?

Marihuana je droga. Nelžeme sami sobě, nesnažme se namluvit si, že marihuana není škodlivá, že nemá negativní účinky a že je "v pohodě". Konopné drogy (vedle marihuany je to hašiš) mají své konkrétní negativní účinky a zdravotní rizika. Vedle zvýšení rizika onemocnění rakovinou plic a hrtanu následkem aplikace drogy -- kouřením, je prokázáno, že nadměrné užívání konopných drog, snižuje schopnost soustředění, má negativní vliv na krátkodobou paměť, u mužů může negativně ovlivnit potenci. Ano, buďme k sobě upřímní. Nebuďme jako oni...

Pan Marian Kechlibar se ve svém článku "Může za to systém anebo je to prostě realita?" pokouší vysvětlit, proč se životní náklady nemohou pohnout výrazněji směrem dolů a jaké vlivy působí na to, že život důchodců bude spíš čím dál dražší -- jak pro ně samé, tak pro společnost. Nicméně nijak nevyvrací můj názor z článku "Zachránil by baby-boom naše důchody?", že problém není v nepříznivém demografickém vývoji, jak se nám snaží namluvit propagátoři důchodové reformy. Ať už je to s těmi životními náklady jakkoliv, nabízí se otázka -- pomohla by nějak navrhovaná reforma v jejich řešení? píše Jiří Martišek a pokračuje:

Nesouhlasím s názory těch, kteří říkají, že se po této neděli evropská integrace zastavila.
Odmítám jejich stanovisko, že pokračovat v ratifikačním procesu je zbytečné.
Nezastávám postoj, že ústavní smlouva pro Evropu je mrtvý dokument.

Reakce na text Jana Paula "Jak Jiří David reflektuje odpovědi na Třináct otázek k situaci na pražské výtvarné scéně"

Člověk, který se chce vyvázat z provozu, v Tvém případě uměleckého, aby se cítil být na něm existenčně "nezávislý" je v dnešním světě umění zcela běžná věc. Kdokoliv může zcela "vystoupit", přejít, změnit povahu své práce, někdy i myšlení, proč ne!? Problém je však v tom, že pokud se jeho "nezávisle" názory a samozřejmě i jeho práce nadále s uměním nadále jakkoliv prolinají, dotýkají (to například znamená, recenze, kritiky, vystavy, projekty a pod.), je jeho funkce "nezávislého" arbitra velmi nepravděpodobná a neuvěřitelná a vlastně tím znehodnocena a zbytečná!

Večerní zpravodajské relace 30.5.2005 oznámily, že prvoinstanční část trestního řízení proti Hamadu ben Abdullahovi Thani al-Thani skutečně dospělo k rozsudku. Doplňuji proto krátce článek z 30.5.2005.

Soud po úvodních formalitách a projednání procedurálních otázek zamítl usnesením žádost obhájce o propuštění obžalovaného z vazby. JUDr. Josef Lžičař se proti rozhodnutí na místě odvolal.

Když Francouzi řeknou "Ne" Evropě, je to asi jako kdyby Angličané odmítli hovězí nebo Rusové vodku, míní konzervativní oxfordský historik Timothy Garton Ash v listě Guardian a dál zdůrazňuje:

Francouzi v neděli odmítli to, čím se Evropská unie stala po pádu berlínské zdi. Odmítli daleko rozšířenější EU, kterou už Francie neřídí. Nechtějí vstup Turecka. Nechtějí anglosaskou hospodářskou reformu: deregulaci, volnotržní liberalismus, thatcherismus dovezený přes Brusel. A samozřejmě nechtějí Chiraka a pařížskou vládu a elity, o nichž se domnívají, že selhaly.

Toto francouzské "Ne" bylo motivováno strachem. Francouzi se báli, že přijdou o zaměstnání a že jim ho sebere onen příslovečný polský instalatér.

Nic proti tomu. Vždyť se ani časově nevyplatí ztrácet řadu dní na cestě, že ano? Letecká doprava přitom se stává samozřejmostí v nejširších kruzích obyvatelstva. Kdekdo létá...

K tomu: Globální stmívání

"Honzo, následující kratičký text jsem poslal do BL, ale neprochází to tam. Netuším, jak se tam dostat, ale Ty jistě ano a přestože v tomto textu s Tebou nesouhlasím, pokus se to tam adresovat. Diky, Jirka David. P.S. Jde o reflexi Tvých odpovědí na Guma Guar", napsal mi český multimediální umělec, aniž by si uvědomil, že s žádným rozhovorem se nedá souhlasit ani nesouhlasit a nesouhlasná stanoviska, ať jsou jakkoliv obtížně formulována, už vůbec nemohou být důvodem k jakékoliv cenzuře, protože vždy mluví sami za sebe.

Pan Jiří Martišek vyslovil ve svém článku "Zachránil by baby-boom naše důchody?" úvahu, že jestliže současný ekonomický systém nedokáže uživit důchodce, pak "je něco špatně", a postavil ji do kontrastu s neustálými slevami zboží. Pochopil jsem, že nepřímo tak naznačuje, že kapitalistický ekonomický systém způsobuje důchodovou krizi a že by se měl nahradit něčím lepším.

Pan Zelený nám ve svém článku "Prokletí zahraničních investic" poskytl poněkud zjednodušenou definici "kapitálu". To, co on jedině považuje za kapitál, je v podstatě "výrobní kapitál". Vedle toho jako alternativu pak vidí již pouze "pytel peněz", který (pokud bude zašitý ve slamníku) skutečně kapitálem není. Existují však ještě další formy kapitálu, které bych rád níže připomenul. Vůbec prvotní otázka (jak ekonoma národohospodáře, tak toho posledního človíčka) by však měla znít: k čemu je vlastně kapitál dobrý? Prvotním (a možná jediným) kritériem blahobytu jedince i společnosti je uspokojování jejich potřeb, které ekonomie z formálního hlediska převádí na maximalizaci jakési imaginární "užitkové funkce". V té nejjednodušší podobě je pak užitek měřen množstvím a kvalitou spotřeby.

V neděli v poledne nás televize obšťastnila obehraným seriálem Lety. Politici se hádají, jestli to byl nebo nebyl koncentrační tábor nebo sběrný či internační tábor. Přitom to nemá žádný význam. Byl to jeden z mnoha táborů, do kterých nacisté zavírali lidi - ať Romy nebo Čechy, kteří z rozličných důvodů, jasných jen nacistům, museli být internováni. Na místě původního tábora - jednoho z mnoha - byl postaven zemědělský podnik. Podle letory kritiků prasečárna nebo vepřín.

Dlouhá léta to nikomu nevadilo, až se toho chopili politici, aby z toho udělali kauzu. A máme problém.

Romské gheto dnes: Slzy jsou SLANÝ TÉMA BL

Politické změny na Blízkém východě, ve východní Evropě a ve střední Asii vychvalují stoupenci George Bushe jako změny jednoznačně demokratické a jako důsledek rozhodnutí amerického prezidenta šířit svobodu po celém světě.Ty vlády, které přišly o moc, ty z nich, které se obávají, že o ni přijdou, a jejich spojenci, jako je Rusko, a kritikové na Západě nevidí žádnou svobodu, jen vytváření prozápadních režimů, A tam, kde Američané tvrdí, že jen situaci ovlivňují, kritikové vidí přesně a složitě připravený proces diverze.

Tyto argumenty, z obou stran, hrubě zkreslují často překvapivý vývoj událostí, která má složité místní příčiny, argumentuje politolog Martin Wollacott v týdeníku Observer.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V dubnu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou částkou 8600.00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.