Vydavatel mezinárodního časopisu o výtvarném umění FlashArt Giancarlo Politi, otevřel v v karlínské Thámově hale přehlídku současného výtvarného umění Prague Biennale 2, jehož se účastní kromě Čechů řada umělců z celého světa. Hlavní kurátorkou je Helena Kontová, která zastávala stejnou funkci již v roce 2003, kdy se v Národní galerii uskutečnilo první Mezinárodní bienále současného umění právě ve spolupráci s Giancarlo Politim. Jenomže obě osobnosti ředitel Národní galerie Milan Knížák a vydavatel FlashArtu se na další spolupráci nedohodli, a tak bude mít Praha ve stejnou dobu dvě velké výstavy současného umění.

Mezinárodní bienále současného umění pořádané Národní galerií v Praze začne vernisáží 13. června 2005 v Národní galerii a kromě těchto prostor bude probíhat i v Anežském klášteře a v paláci Kinských. Prostřednictvím mnoha kurátorských projektů nabídne vzhledem ke svým možnostem více umění. Konflikt mezi Knížákem a Politim bude ale paradoxně v součtu znamenat představení ještě mnohem více umělců, než by nabídlo jedno jediné Bienále. Lze proto očekávat, že dojde k zajímavé konfrontaci, jež by mohla být v konečném důsledku přínosem umění. Obě výstavní klání jsou ale nepříjemně zpolitizována. Záštitu nad Bienále v Národní galerii převzal president Václav Klaus a Bienále FlashArtu nabídlo záštitu Václavu Havlovi

České prostředí už dlouho velmi dobře ví o názorové rivalitě obou politiků a pravděpodobně bude mít tendenci interpretovat jejich účast i v tomto kontextu. Jakkoliv se to zřejmě nedotkne vystaveného výtvarného umění, odlišnosti lze přece jen vysledovat. Projekt vydavatele FlashArtu totiž podpořila Evropská unie a ústředním motivem Prague Biennale 2, zaštítěného Václavem Havlem, je interpretace takzvané "Nové Evropy", seskupení evropských zemí, spojených v Evropské unii. Naopak Knížákovo Mezinárodní bienále současného umění, zaštítěné Václavem Klausem, má podtitul Druhý pohled, který je formulován jako důležitá potřeba odlišného pohledu v současné kultuře, v té evropské nevyjímaje.

Za umění lze teoreticky dosadit cokoliv, jakékoliv motivace, podstatné však je, jak tématu dostojí sami umělci, jejichž práce si jednotliví kurátoři vybrali. Myslím že proto bude zajímavé sledovat obě Bienále i v jejich programovém kontextu, v naplnění jejich deklarovaných programů, jež jdou z politického hlediska svými myšlenkami zdánlivě proti sobě. Výtvarné umění by samozřejmě mělo být nezávislé a svobodné, avšak i umění je politikum, neboť každý umělec nějakým způsobem reflektuje své prostředí, prostor kolem sebe, v němž si tvoří svůj názor, z kterého se následně rodí jeho téma. Jistěže v tom ideálním případě, v tom druhém se umělec může stát poplatným své době, sluhou moci a poskokem mocných.

V těchto souvislostech není bez zajímavosti, že jedním z Politiho kurátorů a vystavujících umělců je i Jiří David, autor Havlova Srdce na hradě, který vede s Milanem Knížákem letitý spor a netají se kritikou presidenta Václava Klause. Připomeňme ale, že Klause kritizoval už v roce 1995 jako první právě Milan Knížák. V řadách českých umělců na Prague Biennale 2 je i další odpůrce Milana Knížáka, sochař David Černý, který před časem po incidentu s ředitelem Národní galerie prohlásil, že do této instituce už nikdy nevstoupí. Tento podtext není ale třeba zveličovat. Politiho Bienále se účastní desítky jiných zajímavých umělců a v mezinárodním kontextu jsou tyto souvislosti nepodstatné, nikoho nezajímají a proto osobně pochybuji, že by je vydavatel Giancarlo Politi ve svém vlivném časopise FlashArt nějak výrazně reflektoval.

Na jeho Bienále se stejně jako v roce 2003 představí z České republiky řada osobností, které ale Milan Knížák bystře nahradil výtvarníky, kteří sice doposud nepatřili k mediálním hvězdám, ale jejichž tvorba stojí rozhodně za pozornost. To je jistě přínosná novinka a velmi pružné rozhodnutí ředitele Národní galerie. Politi má ve svých řadách stále se opakující jména jako Veroniku Bromovou, Markétu Othovou, Stanislava Diviše, Milenu Dopitovou, Václava Stratila, Jiřího Příhodu, Krištofa Kinteru, Jana Mertu, známé slovenské výtvarníky a všechny významné české výtvarné skupiny. Ze zahraničních umělců se účastní zvučná jména jako jsou Britové David Hockney a Damien Hirst, Němec Joseph Beuys, v cizině žijící proslulí čeští umělci Milan Kunc, Jan Knap a mnoho dalších.

Ve skupině dvou posledně jmenovaných Čechů ale chybí neméně známí Jiří George Dokoupil, který se zúčastní Bienále pořádaným Knížákovou Národní galerií. V ní se představí z dalších zahraničních umělců například Doug Aitken, Martin Kippenberger, Franz West a opět Damien Hirst. Jedním z českých kurátorů a vystavujících umělců zde bude i matador české umělecké scény Jiří Surůvka. Zatímco Jiří David již odplouvá na vlnách pozdní postmoderny, Jiří Surůvka stále překvapuje nekonvenčními pohledy na svět kolem sebe. Z dalších českých umělců je třeba uvést nestora české malby Jiřího Sopka a dále významné solitéry jako je například Michael Rittstein, Martin Mainer, Vladimír Kokolia, Dan Balabán, Petr Pavlík, méně známí Ivan Sobotka, Pavel Brázda, Michal Singer a z těch mladších třeba Lenka Klodová, Veronika Holcová a Vít Soukup.

Obě přehlídky jistě nabídnou i přes jisté ambivalence zajímavé pohledy na současné české i mezinárodní výtvarné umění a o to nakonec jde. Je nutné si ale uvědomit, že jakýkoliv výčet atraktivních jmen ještě neznamená jistotu jejich úspěchu a ani dvě Bienále nemohou reprezentovat vyčerpávajícím a objektivním způsobem celou šíři světového výtvarného umění. Každá podobná přehlídka znamená vždy subjektivní volbu jednotlivých kurátorů, byť s ohledem na význam jednotlivých umělců. V každém případě výtvarné umění je pozoruhodné právě tím, že může překvapovat a proto i zcela na veřejnosti neznámí umělci jsou zajímaví právě proto, že mohou přinést nové pohledy na současný svět a klást třeba i nové a velmi nepříjemné otázky. Prague Biennale2 proběhne v karlínské Thámově ulici 14 od 26.května do 15.září 2005.