Třída vzdělanců využívá prospěchu plynoucího z moderní ekonomiky. Zmocnila se většiny přírůstku zisků za poslední desetiletí - a pak krutě zneužívá svého postavení k tomu, aby zajistila svou pokračující nadvládu.

Třída vzdělanců strhla z institutu rodiny její sentimentální závoj a proměnila ho v pouhý nástroj na výrobu malých meritokratů. Stále častěji se žení a vdávají příslušníci vzdělaneckých elit jen mezi sebou. Děti jsou vychovávány k tomu, aby posilovaly nadvládu třídy svých rodičů.

Vzdělanecké vrstvy jsou první elitou v hitorii, která pracuje déle než vykořisťované masy, natolik se jim chce vlastnit letní sídla na venkově. Vzdělanci žijí v exkluzivních komunitách, oddělených od ostatního světa neviditelným plotem vysokých cen nemovitostí. Podporuji imigrační politiku, která vede k tomu, že se jim má kdo starat o trávník.

Informační společnost je jedinou společností, v níž vládne falešné vědomí. Je pravidlem pro každou americkou univerzitu, že čím vyšší je školné a čím exkluzivnější je ta škola, tím hlasitěji hovoří o solidaritě s utlačovanými. Čím více slouží pravici, tím silněji vyjadřují názory levice.

Příslušníci této utlačitelské třídy pravidelně pořádají falešné volby. Osoby, které získaly vzdělání na exkluzivních univerzitách, se proti sobě rozdělí na Republikány a na Demokraty. Diskutují o všem možném, jen ne o zdrojích své moci: o intelektuální stratifikaci společnosti prostřednictvím školství.

Škůdci ze třídy vzdělanců usilují nejen o ovládnutí dělnické třídy, ale chtějí ji i zdecimovat. Už třicet let provozují nekvalitní školy, aniž by je zreformovali. Zavedli veřejnou morálku, která jim samotným umožňuje maximální množství sexuálních příležitostí a u lidí, kteří stojí níže ve společnosti, vyvolává v domácnostech maximální chaos.

V šedesátých letech neexistovaly velké strukturní rozdíly mezi bohatými a chudými rodinami. V šedesátých letech se tři čtvrtiny chudých rodin skládaly z obou rodičů. Dnes je to jen jedna třetina a ostatní chudí jsou vychováváni v rozpadlých rodinách většinou svobodnými matkami.

Chudé děti většinou nežijí s oběma svými rodiči, proto je méně pravděpodobné, že absolvují střední školu, získají zaměstnání a budou v postavení porušit hegemonii privilegovaných tříd.

Nesouhlasím se vším, co napsal Karel Marx, neboť nevěřím v trvalý třídní boj, ale musíte uznat, že některá jeho argumentace je přesvědčívá, uzavírá autor.

Kompletní článek v angličtině ZDE