Po kratičkých závěrečných řečech obžalovaných "kuplířek" pak předsedkyně senátu JUDr. Monika Křikavová seznámila senát a účastníky s přípisy Ministerstva spravedlnosti ČR a Generální prokuratury státu Katar, opakujícími požadavek na předání trestního řízení proti šejkovi Hamadovi do Kataru. Soud se pak odebral k poradě na neurčito. Po více než dvou hodinách pak došlo na čtení rozsudku.

Obžalovaný Hamad ben Abdullah Thani al-Thani si odnesl nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, tedy při spodní hranici sazby, s následným vyhoštěním z ČR na neurčito. Proti návrhu žalobce je uložený trest poloviční. Soud vzal v úvahu dosavadní bezúhonnost odsouzeného a nižší společenskou nebezpečnost jeho počínání asi v tom smyslu, jak jsem o tom psal v dřívějších článcích. "Kuplířkám" byly uloženy podmíněné tresty na spodní hranici sazby, tedy odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem u dvou dívek na 3 roky,u té nejméně "pilné" na osmnáct měsíců. Soud jim mimo to uložil, aby se ve zkušební lhůtě podrobily sociálním a psychologickým programům nápravy a převýchovy. Spolupachatelkám kromě dosavadní bezúhonnosti pomohly projevy pocitu viny a lítosti, sociální podmínky jejich života a také to, že v počáteční fázi styku s šejkem Hamadem byly dle názoru soudu samy mezi poškozenými. Soud přistoupil tentokrát bez odporu na požadavek obhajoby a přislíbil přeložení rozsudku do arabštiny. JUDr. Josef Lžičař se na místě odvolal a oznámil, že se současně obrátí se stížností k Ústavnímu soudu ČR. Ostatní obhájci si vzali lhůtu na rozmyšlenou, stejně jako žalobce. Bude-li mít šejk Hamad trochu štěstí, za pár měsíců požádá o podmíněné propuštění a na vánoce bude na svobodě.

Hra ale neskončila, protože zřejmě bude pokračovat spor mezi ministerstvem a soudem, a možná i konflikt mezi nejvyšší státní zástupkyní a ministrem. Přetahovanou mezi ministerstvem a soudem, tedy spor mezi mocí soudní a výkonnou, vyřeší Ústavní a Nejvyšší soud ČR, na které se obrátí jak obhajoba, tak ministerstvo. Konflikt mezi nejvyšší státní zástupkyní a ministrem bude zřejmě muset vyřešit vláda, protože současný stav je neúnosný. Záminkou k útoku na ministra bylo trestní oznámení Jana Šinágla, jež žádné podezření z trestného činu ministra nezakládá.

Kdyby je podal jiný autor a směřoval je proti politicky silnému členovi vlády, ten cár papíru by skončil někde v koši na státním zastupitelství (pardon: podání by bylo založeno bez dalších opatření). Má-li tedy ministr důvěru premiéra a ostatních členů vlády, měla by nejvyšší státní zástupkyně zmizet definitivně ze scény. Má-li ale Mgr. Benešová konkrétní důkazy, odůvodňující podezření proti ministrovi, měl by odstoupit. V každém případě vláda by měla vzít v úvahu, že válka nejvyšší státní zástupkyně proti ministrovi podrývá autoritu vlády. Ukončit ji nelze jinak než odstraněním toho, "z koho pohoršení pochází".

Soudní řízení z 30.5.2005 v každém případě vyhrotilo oba spory. Soudkyně Křikavová reagovala na přípis ministerstva až znevažujícím způsobem. K tvrzením, jež známe z jejích dřívějších vystoupení, přidala výrok, že přípis je "naprosto neslýchaný zásah výkonné moci do práv moci soudní" a je pokusem výkonné moci přikázat soudu, co má udělat a jak má rozhodnout. Prohlásila , že "jde o nátlak, který je v roce 2005 nepřípustný a soud se nesnížil k tomu, aby mu podlehl a snižovat se nebude". Ministr sotva bude moci přejít její slova bez povšimnutí. K vyostření sporu přispělo také vystoupení stínového ministra spravedlnosti JUDr. Jiřího Pospíšila, jenž se postavil na stranu "vzbouřenců" a prozradil na sebe, že spolupracuje v této věci s nejvyšší státní zástupkyní. Potvrzuje se má domněnka, že celá věc má politické pozadí. V její prospěch svědčí i vznik osy Jan Šinágl-Mgr. Marie Benešová.