Všechny výše vyjmenovaná negativa, mají totiž svá velká ALE. Všechna tato negativa jsou odpůrci legalizace marihuany popisovány div ne tak, jako by se z osmnáctiletého mladého muže, stal po vykouření několika jointů (marihuanová cigareta) slintající impotentní idiot neschopný samostatného života, se sklony k agresivitě a kriminálnímu chování, ještě navíc s rakovinou plic. Nadměrné užívání téměř čehokoli je spojeno se zdravotními riziky nejrůznějšího typu. Rozhodně nechci tato zdravotní rizika zlehčovat, či je snad dokonce popírat. Bavíme-li se ovšem o legalizaci, či lépe řečeno dekriminalizaci konopných drog, musíme tato rizika nejen porovnávat s riziky současných legálních drog -- alkoholu a tabáku, ale musíme také porovnat míru společenské nebezpečnosti těchto drog. Buďme tedy opravdu upřímní, nenechme se strašit neexistujícími bubáky a zaměřme se na fakta.

Marihuana není droga, která by u člověka, byť při nadměrné konzumaci vyvolávala fyzickou závislost. Zjednodušeně řečeno to znamená, že uživatel marihuany netrpí abstinenčními příznaky, jako je tomu u alkoholiků či uživatelů tvrdých drog. Marihuana rovněž není "přestupní stanicí" k tvrdým drogám, jak se nám to mnozí fanatičtí odpůrci snaží namluvit. Naopak, tou první drogou se kterou se mladí lidé setkávají je tabák, ruku v ruce s alkoholem. Konopné drogy jsou navíc drogy neagresivní. Na rozdíl od alkoholu. Při porovnání škodlivosti alkoholu, tabáku a marihuany, kterým se mimo jiné zaobírala studie Světové zdravotnické organizace, je na tom marihuana nejlépe. Zajímavé je, že tento fakt se v oficiálním vydání této studie neobjevil - byl označen za nevhodný a byl vyškrtnut. Nic se ovšem neutajilo, neboť tuto skutečnost odhalil prestižní magazín New science. Dalším faktem je, že dosud nebyl zaznamenán jediný případ úmrtí následkem předávkování se marihuanou -- opět na rozdíl od legálního alkoholu. Marihuana se navíc dá užívat i jiným způsobem než "klasickým" vykouřením jointa -- např. v jídle nebo pomocí vaporizéru (speciální filtr odstraňující z kouře škodlivé látky), čímž relativně nízká (v porovnání s ostatními drogami) zdravotní rizika ještě výrazně klesají. Aby to nebylo málo, studie Kalifornské univerzity v San Diegu nakonec vyvrací i tvrzení, že marihuana nenávratně poškozuje mozek. Nesmíme rovněž zapomínat, že konopí je mnohoúčelová hospodářská plodina, která byla na okraj zájmu vytlačena především díky štvavé kampani rozpoutané především ve Spojených státech mocnou dřevařskou lobby. A není se čemu divit -- z konopí se vyrábí nejen papír, který je několikanásobně odolnější nežli papír ze dřeva, ale také stavební materiály, oblečení, pečivo, olej, kosmetika, provazy aj. Vezmeme-li v úvahu, že konopí je rychle rostoucí plodina, je s podivem proč není u nás více využíváno alespoň technické konopí, které účinnou drogu neobsahuje.

Nacházíme se v paradoxní situaci, kdy zde máme legální drogy, které jsou škodlivější než ilegální konopné drogy. Kdy je u nás pěstitel několika kytek marihuany potrestán přísněji než dealer tvrdých drog. Mladík pěstující si dvě kytky konopí doma za oknem se bojí kriminálu, zatím co hospodský vedle v domě nalévá pivo nezletilým.

Přesto přese všechno zde není politická vůle a odvaha, říci NE této na lžích se zakládající represivní protidrogové politice. Nizozemí nám jasně ukazuje, že cesta dekriminalizace konopných drog není cestou do pekel, ale je naopak účinným krokem v boji proti drogám. Srovnáme-li statistiky nárůstu uživatelů tvrdých drog a kriminality s tím spojené z Nizozemí se statistikami např. v USA (jakožto země s tradiční represivní protidrogovou politikou) jasně vidíme výrazně lepší výsledky v Nizozemí. Pro dekriminalizaci či legalizaci hovoří další argumenty. Je přeci lepší mít trh s konopnými drogami alespoň pod částečnou kontrolou neboť černý trh jednoznačně nahrává organizovanému zločinu, který má z tohoto trhu nemalé příjmy. Je přeci lepší, když se z uživatele marihuany stane plnohodnotný člen společnosti, než když je zápisem v trestním rejstříku za pěstování či distribuci konopí naopak vytlačován na okraj. Nezapomínejme i na příjmy, které by stát měl z daní, jako je tomu u alkoholu a tabáku a v neposlední řadě úspora prostředků a sil policie, které by se lépe využily v závažnějších oblastech.

Samozřejmě, nelze "legalizovat" konopné drogy bez dalších návazností. Nejde o to, legalizovat konopné drogy jen pro to, aby si část (i když nemalá část) populace mohla drogou legálně zpříjemňovat život. Naopak. Jde o to posílit boj proti těm nebezpečnějším, tvrdým drogám a alkoholu. To jsou drogy, které společnosti způsobují miliardové hmotné škody, nemluvně o ztrátách na lidských životech. V případě legalizace či dekriminalizace konopných drog se na tyto látky musí vztahovat stejná omezení a pravidla jako na alkohol a tabák a ty je třeba zpřísnit -- zákaz reklamy (nejlépe úplný), přísný zákaz prodeje osobám mladším osmnácti let (přísnější tresty), zákaz konzumace na veřejnosti -- pouze v k tomu určených podnicích a samozřejmě řádné zdanění. Navíc, peníze vydělané či ušetřené v souvislosti s dekriminalizací by se měly opět vracet do boje proti drogám.

Je samozřejmé, že zde v souvislosti s legalizací či dekriminalizací visí mnoho otazníků. Jednou z nejzávažnějších je otázka, jak rychle a přesně určovat a dokazovat přítomnost drogy v krvi u řidičů. To je ovšem věc, která nás trápí i nyní a bude nás trápit i když se marihuana legalizovat nebude. Další otázkou je zda je lépe marihuanu jen tolerovat a přivírat na dní oči či jí dekriminalizovat nebo přímo legalizovat. Ano, jsou zde problémy, ale tyto problémy se musí řešit. Nesporným faktem totiž zůstává, že patnáct let represivní politiky vůči marihuaně nám evidentně úspěchy nepřináší.

Autor je předsedou základní organizace Strany zelených Praha 11