30. 5. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
30. 5. 2005

Vždy může být ještě hůř

Václav Havel, Miloš Zeman a Václav Klaus představují vzájemně neslučitelné exempláře politických osobností. Jejich vzájemná konstelace by se dala vyjádřit jako tři úhly trojúhelníku. Přesto mají jedno společné -- jsou (ano, stále všichni) politiky pro politiku.

Max Weber rozdělil profesionální politiky na dvě skupiny -- jednu představují právě tři výše jmenovaní, kteří politiku skutečně prožívají a proto vytvářejí onu politickou osobnost. O jejich kvalitách je možné soudit pochopitelně cokoli, ale mají svou zřetelnou identitu. Ta identita má také svůj ideový základ, své kořeny a vývoj. Každý vychází z určitých, vzájemně velice rozličných teoretických předpokladů, promyšlených v určitý autentický hodnotový systém se vzájemnými návaznostmi. V politice proto do velké míry obhajují své vlastní názory.

Praktická politická rozhodnutí vycházejí prvotně z tohoto systému, tudíž jsou do velké míry také autentická, vnitřně motivovaná, předpokládající skutečnou účinnost řešení a naplnění jeho cílů. Tím by se asi dal vyjádřit ten těsný osobní vztah, jaký k politice mají.

Tato generace politiků reprezentovaných Václavem Havlem, Milošem Zemanem a Václavem Klausem vzešla z pádu komunismu v roce 1989, formovala politickou situaci celé devadesátá léta. Rámec jejich osobnosti byl hotov a stačilo ji politicky obléct.

Ta další generace, reprezentovaná Stanislavem Grossem, Mirkem Topolánkem a Miroslavem Kalouskem, představuje úplně jiný způsob politické profesionality. Druhá Weberova kategorie profesionálních politiků shromažďuje ty, kteří politiku vnímají na prvním místě jako možnost svého společenského uplatnění s vysokou mírou prestiže.

Jejich cesta k politice nevede z vnitřního přesvědčení, ale ze zhodnocení společenské nabídky a volby optimální varianty. Rámec jejich politického angažmá je jen projevem loajality k zaměstnavateli.

Obě tyto skupiny mají společnou snahu disponovat společenskou mocí, rozdíl ale spočívá v tom, k čemu tuto moc chtějí použít. Není přitom velkým problémem, že političtí zaměstnanci svá politická stanoviska zastávají jen jako mimikry; do velké míry se v postsocialistické společnosti ztotožnili s konkrétním politickým směrem a prohlásili se za sociálního, křesťanského nebo občanského demokrata. Tím se zavázali k určitému modelu politiky, který je transparentní.

Problémem je, že přes svůj závazek jednat podle určitých hodnotových systému je tyto struktury nutí pouze k tomu, aby nevybočovali z jejich hranic. Ne už však k tomu, aby tato rozhodnutí byla vedena autenticky, v souladu s jejich politickou osobností. Jejich rozhodnutí nejsou vedena po linii ideový předpoklad -- politický prostředek, nýbrž po linii sociální seberealizace -- politický prostředek. Jejich rozhodnutí jsou sice uskutečňována v materiálním souladu s názorem, jehož pozici zastávají, ale nikoli v souladu duchovním. Pokud ovšem nedochází k příliš velké míře autosugesce.

Upřímnost jejich snahy je tak deklarována pouze v rámci předvolební kampaně a představuje vlastně jen součást toho, co má nahrazovat onu chybějící politickou osobnost -- vytvářejí osobnost mediální. Mediální osobnost je možné naplňovat nejrůznějším obsahem, lze měnit její "váhu", "hustotu" a "chemické složení" . Je také celkově "flexibilnější". Má pouze jednu nevýhodu -- její mediální slupka může být prohlédnuta, ať už cizím nebo vlastním přičiněním.

Proč asi Václav Klaus označil svého nástupce v předsednictví ODS za "falešného a prázdného"? Těmito slovy Václav Klaus odhalil svou zkušenost, že Mirek Topolánek je ideově neangažovaný a své zaujetí jen předstírá. Byla to v podstatě precizní a velmi srozumitelná charakteristika.

Stanislav Gross se zase dobrovolně odhodlal k neudržitelnému politickému kýči a veřejně deklaroval svou upřímnost jako politický program. Projevil, že nemá vkus ani tu upřímnost, která předpokládá autentickou politickou osobnost, ne jen mediální poradce.

Ta první skupina politiků není stejná jako před lety. U všech došlo k významnému vývoji a posunu, jenže taková je každá lidská identita. Neměnná identita je nesmysl. Stále jim však může člověk věřit v tom, že jejich identita je výsledkem dost hluboké sebereflexe, ať už může být v určitých okamžicích nepochopitelná nebo směšná. Stále jsou sví.

Když se tak dívám na jejich následovníky, mám chuť iniciovat nějakou petici. Třeba "Děkujeme, zůstaňte".

( Psáno pro BL a ČRo 6)

                 
Obsah vydání       30. 5. 2005
29. 5. 2005 Prezident Chirac potvrdil, že francouzští voliči odmítli Evropskou ústavu
29. 5. 2005 Francie odmítla Evropskou ústavu: 55 proti 45 procentům Josef  Brož
30. 5. 2005 Rezervace za ostnatým drátem Štěpán  Kotrba
30. 5. 2005 Zúčtování s šejkem Hamadem Zdeněk  Jemelík
30. 5. 2005 Případ dvou domů v ulici Pod Vyšehradem v Praze -- Podolí Petr  Kužvart
29. 5. 2005 Michael  Marčák
30. 5. 2005 Vždy může být ještě hůř Bohumil  Kartous
30. 5. 2005 NGO: Nejsou nástrojem americké moci
28. 5. 2005 Dramatická koláž: Pozor na NGOismus Jiří  Staněk
30. 5. 2005 Vykročí ČSSD z dnešní mizérie? Lukáš  Jelínek
30. 5. 2005 Michael  Marčák
30. 5. 2005 Prokletí zahraničních investic Milan  Zelený
27. 5. 2005 Proč jsem nevolil Richarda Medka Štěpán  Kotrba
30. 5. 2005 Lety, Lety a zase Lety Josef  Vít
30. 5. 2005 Polovina Rakušanů věří v možný holocaust Richard  Seemann
30. 5. 2005 Call for papers: "Czech and Slovak Culture in International & Global Contexts"
30. 5. 2005 Zachránil by baby-boom naše důchody? Jiří  Martišek
30. 5. 2005 Nádejný premiér a Rómovia sa usmievali Lubomír  Sedláčik
30. 5. 2005 Kdo patří do chlíva?
27. 5. 2005 Proč je Václav Havel pokrytecký? Martin  Šaffek
27. 5. 2005 První pražské bienále zahájeno Jan  Paul
27. 5. 2005 Třináct otázek k situaci na pražské výtvarné scéně Jan  Paul
27. 5. 2005 Evropa je ekonomickou katastrofou
30. 5. 2005 Die letzte Schlacht - Poslední bitva
27. 5. 2005 Liberté? Egalité? Fraternité? Přemysl  Janýr
22. 11. 2003 Adresy redakce
6. 5. 2005 Hospodaření OSBL za duben 2005

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
30. 5. 2005 Vykročí ČSSD z dnešní mizérie? Lukáš  Jelínek
30. 5. 2005 Prokletí zahraničních investic Milan  Zelený
30. 5. 2005 Případ dvou domů v ulici Pod Vyšehradem v Praze -- Podolí Petr  Kužvart
30. 5. 2005 Vždy může být ještě hůř Bohumil  Kartous
27. 5. 2005 První pražské bienále zahájeno Jan  Paul
27. 5. 2005 Třináct otázek k situaci na pražské výtvarné scéně Jan  Paul
27. 5. 2005 Proč jsem nevolil Richarda Medka Štěpán  Kotrba
24. 5. 2005 Tichý převrat Miloš  Kužvart st.
23. 5. 2005 Konzervativní pravice a konzervativní komunisté si jsou bližší, než se zdá Milan  Valach
23. 5. 2005 František Koukolík: Mozek a jeho duše Jan  Sýkora
23. 5. 2005 Mírně těhotná / velmi těhotná František  Schilla
23. 5. 2005 Prase na talíři Štěpán  Kotrba
23. 5. 2005 Lety, prasata a komunisté Boris  Cvek
23. 5. 2005 Levicová frakce v levicové straně má své opodstatnění Jan  Kavan
23. 5. 2005 "Bez paměti žilo by se lépe ..." Jakub  Kára