Každý náhodný pozorovatel si okamžitě povšimne rozdílů: v Japonsku neexistuje antisociální chování, Japonci se vůči sobě navzájem chovají zdvořile a s neuvěřitelnou výkonností a pořádkumilovností, které charakterizují každodenní život v Japonsku, od veřejné dopravy až po nakupování. Ve srovnání se západními společnostmi v podstatě neexistuje zločinnost.

Japonské firmy jsou neobyčejně úspěšné. Podstatou jejich úspěchu jsou sociální vztahy, charakteristické pro japonskou společnost, které umožňují pracovním silám účastnit se na pracovním procesu úplně jinak než na Západě.

Rozdílem mezi Japonskem a Západem je odlišný etos. Na Západě vládne individualismus, a to nyní více než když předtím. Naproti tomu základním principem japonské společnosti je pocit skupinové totožnosti, pocit, že jsou lidé součástí daleko širší komunity.

Ve srovnání se západními společnostmi, Japonsko je hustá síť odpovědností a povinností v rodině, na pracovišti, ve škole i v komunitě.

Když nedávno došlo v Japonsku k železniční havárii, při níž zahynulo 106 lidí, ředitel železniční společnosti byl donucen rezignovat. To je normální a očekávaní reakce od ředitele firmy, kde dojde k vážným problémům. Platové rozdíly mezi řediteli a řadovými pracovníky ve velkých korporacích jsou daleko menší než v anglosaských zemích, protože hlavní hodnotou v Japonsku je skupinová soudržnost a nikoliv individuální ego. Dokonce i během japonské recese nezaměstnanost nevystoupila příliš nad 5 procent. Japonci totiž požadovali za nesprávné řešit svou hospodářskou krizi rozsáhlou nezaměstnaností. I ti, kteří dělají manuální zaměstnání - prodavači, bezpečnostní pracovníci, zřízenci na nádražích a zaměstnanci kantýn - dělají svou práci s hrdostí a se zdvořilostí, která je v pozoruhodném kontrastu k nezdvořilosti v Británii a v ostatních západních společnostech.

Při nedávném průzkumu, prováděném japonskou firmou Dentsu, se 68 procent Američanů a 60 procent Britů identifikovalo "se společností, v níž může každý svobodně konkurovat podle svých schopností" - s takovou společností se však identifikovalo jen 22 procent Japonců. Jen 15 procent Japonců souhlasilo s tvrzením, že "je správné porušovat předpisy, pokud to okolnosti vyžadují", zatímco s ním souhlasilo 37 procent Američanů a 39 procent Britů. Důsledkem toho je docela bizarní jev, že chodci často čekají na přechodu na zelenou, přestože zdaleka není nikde na dohled automobil. Dokonce i volba automobilu odráží společenský etos: v Americe a v Británii je nejoblíbenějším automobilem Landrover - samo zosobnění individualistického postoje, ignorujícího životní prostředí. Naproti tomu oblíbeným automobilem je v Japonsku miniaturní mikroautomobil, který se v Británii vůbec nevyrábí ani neprodává.

Záporem japonské společnosti je rigidní rozdělení pracovních příležitostí podle pohlaví. V průzkumu ohledně rovnosti pohlaví, které právě vydalo Světové hospodářské fórum, se Japonsko octlo z 58 zemí na 38. místě, je to neobyčejně nízké místo pro tak rozvinutou zemi. Demokracie je v Japonsku také podivná. Existuje tam sice všeobecné volební právo, ale představa, že by se ve vládě měly střídat opoziční strany, je Japonsku téměř úplně cizí. Skutečnou moc vykonávají frakce ve vládnoucí Liberálně demokratické straně. Ostatní strany jsou jen okrajové. Neměli bychom být překvapeni: ve společnosti, založené na skupinové kultuře a nikoliv na individualismu, je "demokracie" zcela jiná než na Západě.

Japonsko zůstává dodneška silně odolné veškerým tlakům globalizace. Poučením pravděpodobně je, že zřejmě totéž bude platit i ohledně jiných asijských tygrů a zejména nakonec i Číny.

Kompletní článek v angličtině ZDE