30. 5. 2005
Prokletí zahraničních investicMilan Zelený
|
Zahraniční "investice", strategické aliance, příliv zahraničního kapitálu . . .Existuje mnoho důvodů proč vytvářet strategické aliance. Lze namátkou jmenovat otvírání nových trhů, získávání nových klíčových kompetencí, zvyšování konkurenceschopnosti, získávání nových znalostí, technologií, manažerských schopností, konkurenčních výhod atp. V žádném případě však zahraniční strategický partner nezachraňuje a nezachrání přežité průmyslové "dinosaury", nepřináší do ekonomiky finanční kapitál (dokonce ani ne peníze) a nezlepšuje zaměstnanost. Neinvestuje do nás, ale jen a pouze do sebe. Hledání strategických partnerů je důležité pouze ve smyslu zvyšování konkurenceschopnosti našich podniků a transferu manažerských schopností, ne za účelem tzv. "přílivu kapitálu". Alespoň tolik je konečně třeba pochopit. Logika vysvětlující laické směšování hospodářských a politicko-mediálních pohledů na strategické partnerství je jednoduchá. České podniky a banky jsou předlužené, nesprávně vedené i řízené, nekonkurenceschopné, na pokraji bankrotu. Zahraniční podniky v ČR prosperují, expandují a úspěšně vykupují lepší podniky české. Důvodem "české" nevýkonnosti je špatná kupónová privatizace, nedostatek kapitálu a neschopnost hospodařit i konkurovat v tržní ekonomice... vzhledem ke čtyřiceti letům devastace ekonomiky a podnikavosti, atd. Tudíž, hledejme zahraniční partnery, oni nám kapitál dodají a podnikat i řídit si budou sami. Je to logika železná, ale chybná. Kapitál nejsou penízePředevším, základní poučka z prvního kurzu ekonomie: kapitál není pytel peněz. Pytel peněz je pytel peněz -- nic víc. Zahraniční investoři v ČR investují do sebe: tudíž ONI získávají kapitál (a následné zisky), který kupují za pouhý "pytel peněz". V ČR nám zůstane jen ten "pytel peněz", který pak prostě spotřebujeme. Kapitál jsou výrobní prostředky: znalosti, technologie, práce, atp., které jsou obnovovány a rozšiřovány procesem výroby. Kapitálu nám tedy neustále ubývá a zahraničním "partnerům" neustále přibývá. Nám zůstávají peníze (než je spotřebujeme), ne kapitál. To, že se peníze spotřebují a neinvestují (co naši "podnikatelé" investují v za-hraničí? Kolik jich v zahraničí podniká?) představuje zásadní rozdíl mezi českým a zahraničním kapitalistou. K čemu vám jsou peníze, když je umíte jen utratit? Rozprodej českého kapitálu do zahraničních rukou není cestou k oživení českého hospodářství, ale k oživení hospodářství zahraničního. Makroekonomický přínos?Individuální, zahraničně vlastněné podniky mohou tedy prosperovat, ale nejsou a nebudou naše, a tedy nebudou pro nás přínosem ani jejich zisky. Nám přinesou jen zlomek daní, příslib omezené, námezdní zaměstnanosti a utržené peníze. Jestliže takto získané peníze (zahraniční devizy) zůstanou ležet v našich devizových rezervách (tj. v zahraničních bankách, od nichž si zahraniční investoři vypůjčují), pak my vlastně financujeme je ("partnery") a ne oni nás. Co když nám takový investor dá peníze z "vlastní kapsy" místo z bankovní půjčky? Je to úplně jedno, protože si další peníze může opět půjčit v zahraničních bankách, které my financujeme svými devizovými rezervami, atd. Takže: kapitál vám nikdo nikdy nedá a dát nemůže. Kapitál si musíte vytvořit s pomocí výrobních prostředků, pokud ty prostředky a zdroje ovšem neprodáte. Získat můžete pouze ty peníze, které jste partnerům (skrze devizové rezervy) "mazaně" půjčili. Zdravý rozum?Uložíme-li své peníze do banky, pak bance poskytujeme půjčku, nikoli kapitál. Kapitál z toho banka (skrze své vlastní půjčky) teprve vytvoří - pokud to umí - anebo nevytvoří, když to neumí a její půjčky ("investice") jsou "špatné". Tak jako tak, peníze bance nepatří; pouze kapitál, který s pomocí investic do výrobních procesů vytvoří, jí patří. Proto se i banky dělí na dobré, špatné a zcela neschopné (bankrotářské a zlodějské). Získané peníze (ne kapitál) mohou podnik oddlužit a umožnit investice (pokud nejsou spotřebovány), ale následné kapitálové přírůstky a zisky již bohužel patří tomu, kdo vlastní výrobní prostředky - tedy zahraničnímu partnerovi-investorovi. Strategický partner tedy nepřinese ani kapitál, ani peníze (viz devizové rezervy), ale pouze potenciální možnost naší spotřeby. Co může strategický partner přinést nám a ne jen sobě? Pouze znalosti, schopnosti, organizaci, atp. -- pokud jsme schopni a připraveni se učit. Za tyto přínosy platíme svým kapitálem a svými penězi - byl by tedy hřích a chyba, kdybychom se neučili (jak vytvářet kapitál), když už jsme jednou zaplatili. Není jedno komu to patří, ale je jedno, kde to jeZahraniční investoři v každém případě investují jen do svého, nikdy ne do našeho. Vytvářejí tak (své) silné, konkurenceschopné podniky přímo na našem území a ničí tak dále konkurenceschopnost podnikatelů domácích, obzvláště malých a středních. Z hlediska přínosu nejde o to, kde je (geograficky) ta či ona výroba umístěna (Američané celá desetiletí "investují" do Guatemaly a Mexika), ale komu ta či ona výroba patří (investují vždy a jen sami do sebe, do svých podniků). Kupují sice občas místní kapitál, obzvláště levnou pracovní sílu, ale výnosy práce kapitálu jdou zpět do USA. Tak to bylo, je a bude - a tak to také v tržním hospodářství má být. Jsou země, které kapitál kupují a země, které kapitál prodávají. Jestliže tedy poskytujeme své peníze zahraničním investorům (viz devizové rezervy) na to, aby si za ně v ČR pořizovali kapitál (viz též hypermarkety), pak se nelze divit, že tím úspěšně likvidují obchod i obchodníky místní. Opět: problém nejsou peníze, ale co s nimi - tedy zase otázka znalostí. ČR za deset let zprivatizovala a rozprodala obrovská jmění a získala ohromné sumy peněz, které se ovšem nestaly kapitálem (ani českými hypermarkety), ani investicemi, ale pouhou spotřebou. Tyto platby a výtěžky, jakkoliv vysoké, jsou nenávratně pryč, odplynuly do zahraničních bank. Ze zahraničních bank se nám opět vracejí a kupují další jmění -- cyklus jen zdánlivě bez konce. Bez znalostí zůstává každý pytel peněz pouhým pytlem peněz - pokud jej neprojíme a nepropijeme. Tudíž střední, natož kapitalistická vrstva domácí nemůže vznikat. Proto i po patnácti letech máme tak málo "českých kapitalistů". Jestliže ztratíme obchodní sítě, pak ztratíme podniky malé (ale i velké) do zahraničních rukou. Pánem je ten, kdo vlastní distribuční sítě, logistické a internetové. Ztratíme-li kvalifikovanou a znalostní pracovní sílu, pak již takto ztracené sítě nedokážeme znovuvytvořit, i kdyby peníze byly. Pánem je ten, kdo má znalosti a svými znalostmi vládne. Volání po "vládě věcí tvých ..." se netýká politické nezávislosti státu, ale vlády nad vlastnictvím a jměním, znalostmi, institucemi a sítěmi. Nejde tedy o klišé, ale o mocnou pravdu, odvozenou ze zkušeností nejtvrdších. Nejdůležitější formou kapitálu jsou znalosti a schopnosti tvořit kapitál. Znalosti (knowledge) jsou nejen základní formou kapitálu, ale stávají se jediným zdrojem konkurenčních výhod v globální ekonomice. Jelikož vhodné tržní a podnikatelské znalosti a schopnosti nemáme (vlastní kapitál jsme nedokázali vytvořit, ale jen spotřebovat), pak jsou největším potenciálním přínosem strategických partnerů právě jejich moderní a užitečné znalosti investiční, organizační, výrobní a manažerské. Jen učením se, vzděláváním, získáváním přímých zkušeností vytváříme předpoklady pro tvorbu vlastního kapitálu. Stačí jen se podívat na naše vysoké školy a univerzity a přesvědčit se přímo, zda takové životně důležité znalosti opravdu produkujeme a jak. To už je ale jiná otázka. Tím, že souhlasím, že zahraniční "investice" -- tak jak jsou v ČR iniciovány, pojímány a realizovány -- jsou pro naši zemi spíše "prokletím", jsem náhle na stejné lodi s presidentem republiky Václavem Klausem, který vlastně celou koncepci rozprodeje statků do zahraničních rukou vymyslel, inicioval a dostal až za "bod návratu". To mě ovšem mrzí. Potvrzuje to i neefektivnost mé osobní strategie pevných a neměnných hodnot v prostředí, kde účelové měnění názorů, postojů, strategií i hodnot se stalo zcela běžným. vyšlo též v časopise Fragmenty |
Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
30. 5. 2005 | Vykročí ČSSD z dnešní mizérie? | Lukáš Jelínek | |
30. 5. 2005 | Prokletí zahraničních investic | Milan Zelený | |
30. 5. 2005 | Případ dvou domů v ulici Pod Vyšehradem v Praze -- Podolí | Petr Kužvart | |
30. 5. 2005 | Vždy může být ještě hůř | Bohumil Kartous | |
27. 5. 2005 | První pražské bienále zahájeno | Jan Paul | |
27. 5. 2005 | Třináct otázek k situaci na pražské výtvarné scéně | Jan Paul | |
27. 5. 2005 | Proč jsem nevolil Richarda Medka | Štěpán Kotrba | |
24. 5. 2005 | Tichý převrat | Miloš Kužvart st. | |
23. 5. 2005 | Konzervativní pravice a konzervativní komunisté si jsou bližší, než se zdá | Milan Valach | |
23. 5. 2005 | František Koukolík: Mozek a jeho duše | Jan Sýkora | |
23. 5. 2005 | Mírně těhotná / velmi těhotná | František Schilla | |
23. 5. 2005 | Prase na talíři | Štěpán Kotrba | |
23. 5. 2005 | Lety, prasata a komunisté | Boris Cvek | |
23. 5. 2005 | Levicová frakce v levicové straně má své opodstatnění | Jan Kavan | |
23. 5. 2005 | "Bez paměti žilo by se lépe ..." | Jakub Kára |