Po zveřejnění článku "Nepatřičné úvahy nad reprízou dokumentárního filmu Vládneme, nerušit!" na Britských listech, mi napsalo hned několik čtenářů reakce, které by se daly shrnout do věty: "Ano, Tabery je možná pohádkář opoziční smlouvy, ale o čem tedy byla opoziční smlouva?" A ještě konkrétně: "S kým měl Tabery mluvit, aby to bylo hodnověrné?" Jelikož mým hlavním argumentem bylo, že se novinář Tabery spokojí s prefabrikovanou realitou a chybí mu zdroje, pokusme se tu, má-li na to laskavý čtenář patřičně zocelené nervy, otevřít několik témat, která zůstala Taberymu skryta.

Dokument Vládneme, nerušit! nese avízo: "Následky opoziční smlouvy provázejí naši zemi dodnes. Korupční skandály, mafiánské vraždy, útoky na novináře, podivné nákupy stíhaček - jen náhoda nebo přímý důsledek zákulisních politických dohod? Nová fakta a souvislosti o jedné z nejčerstvějších kapitol naší porevoluční historie v dokumentu Erika Taberyho a Tomáše Kudrny." Nic proti dramatičnosti nástupu, ale podívejme se na věci méně dramaticky. A zeptejme se: Jaká nová fakta a souvislosti?

Těmito šokujícími a k památce Alexandra Solženicyna urážlivými slovy si připomněl úmrtí jednoho z největších ruských spisovatelů kmenový komentátor deníku Právo Alexandr Mitrofanov (Patriarcha ve stínu temných nálad, Právo 5.8.). Toto přirovnání je o to nechutnější, že Solženicyn sám ve stalinských trestných táborech a lágrech strávil celkem osm let a po Stalinově smrti ještě další 3 roky ve vyhnanství v Kazachstánu. Lze si představit máloco nespravedlivějšího, než -- byť třeba "jen" po "ideové stránce" - stavět na jednu roveň pachatele a jeho oběť. Když přitom i ta "ideová stránka" je stejná asi tak, jako jsou stejné nebe a dudy.

Miloslav Štěrba se pustil do mladofrontových kritiků čínských pořadatelů olympiády. Pravda, toto periodikum přináší převážně ideologicky silně zabarvené články a jeho komentátoři jsou známými levicobijci, to se ostatně dovíme v každém druhém vydání Britských listů. Zpravidla je to odůvodněné a z tohoto důvodu MfD pravidelně nesleduji. Nenadál bych se proto, že svým způsobem ji zde budu muset hájit. Dnes už tu máme jeden příspěvek o vylévání vaničky i s dítětem, a já k němu musím přidat další.

V pondělním vydání Süddeutsche Zeitung (SZ 04.08:2008) se objevila zajímavá recenze na knihu, týkající se pragmatické a úspěšné zahraniční politiky Číny, píše Tomáš Krček.

V Česku v posledních letech zdánlivě nedošlo ke státnímu převratu. Nezměnili jsme vlajku, na náměstích nestojí sochy nového diktátora. K něčemu ale dojít muselo – stále větší skupiny lidí totiž podléhají formám vládnutí, které neodpovídají formálně existující demokratické republice ani z hlediska oficiózní rétoriky, ani z hlediska dosavadní zkušenosti. Zdá se tedy, že státní převrat proběhl, jenom nám o něm neřekli.

Nová moc nad lidmi prosazující se v posledních letech je mnohem bezprostřednější a „efektivnější“ než výkon moci klasického státu. Kombinuje ekonomický tlak a politické donucení rozmlžením a propojením jednotlivých sociálních rolí, jejichž striktní vymezení bylo typické pro původní modernu.

Vážení je to přesně rok, kdy jsem začal sledovat vývoj na finančních trzích a na trhu s hypotékami s železnou (denní) pravidelností. Česká média až do počátku letošních prázdnin informovala občany chybně nebo vůbec. Ačkoli nevlastním TV, přesto tu a tam, jsem byl schopen shlédnout několik relací IM (investorský magazín) a Ekonomiky na ČT 24 u známých, které to rovněž zajímá. "Analytici" se až donedávna vyjadřovali s bohorovným klidem a pokud jde o "krizi důvěry", která nyní svírá v podstatě celosvětovou ekonomiku, tak jejich výroky spíše připomínaly zbožná přání, než skutečný analytický pohled na reálný stav věcí.

Během cizokrajné dovolené jsem koutkem oka sledoval pouze headliny Sky News běžící při snídani v jídelně hotelu - zprávy byly puštěny pro britské strávníky. Jiné zprávy jsem neměl a nehledal. Případ ztraceného děcka v Portugalsku, podvodné zmizení pana a paní X, dopadení Karadžiče, Obama v Evropě, golf, tenis, počasí na Ostrovech. Po dovolené jsem se přestěhoval do bytu, kde není TV, rádio a nechodí tam ani jedny české noviny. Zatím mi české konvenční zpravodajství nechybělo. Osud tomu chtěl, že včera jsem na návštěvě starého domova za soumraku opět slyšel Radiožurnál a četl Hospodářské noviny (ne víc), a přesto vím, že tento den si budu pamatovat: včera Nám Doma mainstream oznámil, že do České kotliny přichází krize.

Další podrobnosti ZDE

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

V polovině 70. let 20. století - po pádu jihovietnamského režimu - francouzský liberál Raymond Aron a jeho levicový oponent Jean-Paul Sartre navzdory špatným osobním vztahům společně organizovali humanitární pomoc uprchlíkům odsouzeným k životu na lodích. Nechtěli přitom prosadit ani liberální, ani marxistickou, ani "lidskoprávní" či jakoukoliv jinou politickou doktrínu. Nesledovali žádné ekonomické zájmy. Nešlo jim dokonce ani o to, aby si na této zatraceně beznadějné záležitosti něco dokázali. Byli to prostě západní intelektuálové a ve hře byl pro ně samotný smysl výrazu "kultura"; protože jestli je možné lhostejně a beze slova přihlížet masovému utrpení kdekoliv, je v západní kultuře cosi shnilého.

Jak může být dnešní spisovatel aktivní v tzv. radikální levici? Proč by měl současný literát kandidovat za komunisty?

Takto si klade otázky (mnohdy i s despektem) dnešní maturant či mnohý vysokoškolák a přitom bere jako vcelku normální, že jeho studium stojí rodiče několik tisíc měsíčně, že po studiu si bude muset vzít několika milionovou hypotéku na, i byť nějaký 2+1 v jakémsi novodobém paneláku. Vidí, že (někteří) jeho spolužáci si přijdou na slušné peníze v (počítačových) firmách, které jim kryjí studium a ještě jim zbývá na slušné kapesné.

Vážená a milá paní Bohdalová, zcela chápu Vaše rozhořčení, neboť jsem se sama stala obětí podobné kampaně na internetu. Ve chvíli, kdy mým jménem někdo podával vulgární a obscénní inzeráty, jsem pochopila, jak bezmocný může člověk být vůči médiím. Sháněla jsem v Poslanecké sněmovně podporu pro změnu tiskového zákona, ale nenašla jsem ji. Mohla bych se pokusit o poslaneckou novelu, ale věřte mi, že bych okamžitě byla označována (vzhledem k mé politické příslušnosti) za někoho, kdo usiluje o návrat cenzury.

Rok po vydání rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1769 - ta schválila vyslání mírové mise do Darfuru - konstatovala nová zpráva, které země mají vrtulníky, jichž je v Darfuru zoufale zapotřebí na ochranu civilistů.

Zpráva má titul "Bez pomoci - Jak mezinárodní společenství zradilo misi OSN". Zprávu podpořilo více než třicet mezinárodních lidskoprávních organizací.

"Začátkem tohoto měsíce se staly mírové sbory OSN terčem útoku v Darfuru. Jejich nepřátelů bylo daleko víc a byli lépe ozbrojeni. Protože žádná země neposkytla jednotkám OSN vrtulníky, nebyla k dispozici podpora a sedm příslušníků mírových sborů OSN přišlo o život. Je načase, aby se mezinárodní společenství začalo vážné zabývat poskytnutím řádné výzbroje pro mírové sbory OSN, které mají v Darfuru ochraňovat civilisty," konstatoval Amjad Atallah, mlučí Koalice pro záchranu Darfuru.

• Jednotky OSN v Darfuru potřebují 18 vrtulníků, nebyl nabídnut jediný, naproti tomu v Iráku používají mezinárodní jednotky takových vrtulníků 350.
• Země, které mají potřebné vrtulníky, jsou: Itálie, Ukrajina, Indie, Španělsko, Rumunsko a Česká republika. Právě tyto země by mohly vrtulníky pro Darfur poskytnout nejrychleji a nejefektivněji. Mají dohromady 71 potřebných vrtulníků, čtyřikrát více, než kolik je jich třeba.

  Tisková zpráva v angličtině k této záležitosti je níže:

Zpráva z tisku (LN, 2.8.2008): Organizace spojených národů (OSN) loni požádala Českou republiku, aby poskytla šest vrtulníků na mírovou misi v súdánském Darfuru, ovšem této žádosti Praha nevyhověla. Nemá totiž dostatek vyhovujících strojů. Uvedlo to včera české ministerstvo zahraničí. Konec zprávy.

Provincie Darfur v Sudánu je už po několik let dějištěm střetů mezi vládními súdánskými vojsky a milicemi Džandžavíd (Arabové) na jedné straně a místními dárfurskými obyvateli (Afričané) a jejich ozbrojenými složkami na straně druhé. Konflikt je extrémně nelidský, oběťmi je především civilní obyvatelstvo. Muži a děti jsou vražděny, ženy předtím ještě znásilňovány. Odhaduje se, že dosud bylo zabito tři sta tisíc lidí. Katastrofa je znásobena nedostatkem potravin. V oblasti je více než dva miliony uprchlíků, kteří směřují především do Čadu. Americký kongres vyhlásil, že v Darfuru se jedná o genocidu.

Neúspěch jednání o další liberalizaci světového obchodu ve Světové obchodní organizaci vyvolal řadu otázek, které se v souvislosti s fiaskem rozhovorů zdají být tzv. nabíledni. Kdo co získal a kdo co ztratil? Jaké jsou přínosy pro jednotlivé skupiny zemí? Co získala Indie a proč riskovala zhoršení vztahů s několika zeměmi? Proč se angažovala Čína? Co ztratili průmysloví producenti? Co ztratily velmoci? Jak velká ztráta je to pro USA? Co získal třetí svět (chudí), když odmítli dohodu bohatých? Znamená postoj Indie její orientaci na Čínu a odmítnutí Západu? Uvedené otázky jsou ovšem velmi širok, někdy zavádějící, a je měly-li by být skutečně správně zodpovězeny, vyžadovalo by to zadat výzkumný úkol týmu akademických odborníků. Pokusím se přesto na ně alespoň naznačit odpověď. Kromě požadavku na analýzu podle uvedených otázek mi bylo připomenuto, abych odpověděla slovy pochopitelnými pro všechny. To mě přivedlo k myšlence objasnit alespoň základy fungování světových obchodních pravidel a organizace, která je zastřešuje. Užít slova pochopitelná pro všechny by bylo na úkor sdělovaného, ale psaní pro poučeného čtenáře by splnilo svůj účel.

KD - Poté co fotograf Zoriah Miller na svém blogu zveřejnil snímky příslušníků americké námořní pěchoty zabitých při útoku sebevražedného atentátníka v západní irácké provincii Anbar, vojenské úřady na něj vyvíjely nátlak - a nakonec mu odebraly licenci integrovaného zpravodaje. Informoval o tom server Photo District News (PDN).

"Avšak v civilizovaných zemích, k jakým Rusko jistě patří, by směr jejich práce měli určovat výhradně politici"

Příloha ruského listu Nězavisimaja gazeta věnovaná vojenství minulý týden přinesla článek Viktora Juzbaševa. Tématem poměrně rozsáhlého komentáře je pozadí návrhu umístit na Kubě strategické bombardéry. Juzbašev upozorňuje, že mediální zájem o tento problematický nápad nebyl vyvolán žádným vyjádřením z vládních míst, ale odráží rostoucí nespokojenost generality se způsobem, jakým politická sféra reaguje na kroky USA a NATO (plány na protiraketovou obranu v Evropě, rozšiřování Aliance na východ atd.). Autor podrobně vysvětluje, proč vyvolání druhé kubánské krize není vůbec v ruském zájmu, zároveň však vyjadřuje přesvědčení, že dosavadní reakce na postup západních zemí jsou příliš improvizované, nekoncepční a pro vojáky nepřesvědčivé. Reagovat by se podle něj mělo na úrovni koncepce národní bezpečnosti a nové vojenské doktríny Ruské federace.

Největší překážkou na cestě k relevantním závěrům debaty o umístění radaru systému protiraketové obrany Spojených států v České republice k ochraně Evropy a USA proti útoku balistickými raketami z tzv. "darebáckých států" je fakt, že se používají pouze kvalitativní argumenty. Pokud však kvalitativní argumenty nelze ohodnotit kvantifikovaně, popsat je reálnou veličinou, jež by umožnila objektivní ohodnocení jejich váhy, ztrácejí tyto argumenty na své vypovídací hodnotě a jejich argumentační hodnota tím pádem klesá.

Jde o to, nalézt hodnověrnou odpověď na dvě základní otázky: do jaké míry bude protiraketový štít skutečně účinný v ničení raket, tj. jakou míru ochrany bude garantovat, a jaké jsou operační možnosti radaru.

Motto:

Filmové listy, LFŠ, Uherské Hradiště: Jaký máte z probíhající filmovky pocit?

Petr Korč, předseda Asociace českých filmových klubů: Jednoznačně úžasný. Překvapil nás velký zájem publika i přes fakt, že je tentokrát program mnohem náročnější a není tak atraktivní. (...) A ve štábu letos vznikla pospolitost, která v něm dřív ne vždycky byla.

Petr Korč, který letos s jinými převzal vedení Letní filmové školy, v rozhovoru pro bulletin LFŠ filmové listy přiznal, že byly problémy s přeplněnými sály, že nebylo dostatek repríz, že na LFŠ bylo daleko méně hostů než v minulosti ("Myslím, že nemusíme za každou cenu vozit stovky hostů.") a že některé lektory, kteří se pokoušeli filmy uvádět, diváci vypískali. Byli jsme svědky i toho, že publikum reagovalo ironicky i na oslavování místních politiků.

Myslím, že rozumím palácovému převratu, k němuž ve vedení a organizaci Letní filmové školy došlo za poslední rok odstraněním Jiřího Králíka. Je to prostě revoluce mladších lidí, kteří se rozhodli, že už mají Králíka s jeho autoritativním přístupem dost. Šlo myslím o generační konflikt: Lidé kolem dvaceti třiceti se rozhodli, že chtějí zkusit filmovku organizovat po svém.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 170 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V červnu 2008 přispělo celkem 173 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 40 954.45 Kč, příjem z reklamy byl v červnu 2008 400 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.6. 2008 částku 256 552.30 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,337.78 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.