Komplikovanost pravidel mezinárodního obchodu a provázanost obchodních s politickými zájmy vlád neumožňují jednoznačné závěry k současné situaci ve WTO, pokud by neměly být velmi zjednodušující. Požadavek na užití pouze obecných výrazů by zároveň velmi omezil srozumitelnost, vypovídací schopnost a přidanou hodnotu pro ty, kteří se v prostředí mezinárodního obchodu pohybují a je otázkou, zda by přinesl něco podstatného těm, kteří se ekonomikou a obchodem nezabývají. Přirovnala bych to k úkolu popsat stavbu lidského těla a jeho orgány tak, aby tomu rozuměl i ten, kdo na biologii chyběl i v základní škole a nemá tušení, co to může být a k čemu je dobrý třeba brzlík. Psát o odborných tématech pro ty, jejichž odbornost je z jiného konce vzdělání, je nevděčná úloha -- je schůdnější zasvětit je alespoň do základů. Proto jsou další odstavce jen velmi hrubým nástinem toho, v čem spočívá úloha a činnost WTO, jak fungují mezinárodní pravidla obchodu. Všechny další (i předchozí) články o WTO a současných jednáních budou poté (snad) jasnější a srozumitelnější a bude to i vodítkem při hledání odpovědí na zadané otázky.

Světová obchodní organizace převzala v roce 1995 « dozor » nad již existujícími mezinárodními obchodními pravidly. Nešlo o pravidla pro sjednávání konkrétních obchodních případů, ale o pravidla, která byla zahrnuta do obchodních politik států. Pravidly se řídily všechny státy, které po druhé světové válce podepsaly Všeobecnou dohodu o clech a obchodu nebo které k této dohodě později přistoupily. Proč státy vlastně sjednaly pravidla pro vzájemnou obchodní výměnu, když tím omezily svou suverenitu? Byla to reakce na protekcionistická opatření, která se rozšířila v krizi 30.let a v meziválečném období. Došlo k silnému útlumu mezinárodní výměny zboží, tím ovšem k omezování výroby na vývoz a snižování její efektivity a zároveň také ke stále nižším fiskálním příjmům z cel do pokladen protekcionistických států. Protekcionismus se ekonomicky ukazoval jako bludný kruh. Na vytvoření jasných mezinárodních pravidel obchodu měly po druhé světové válce zájem nejen v té době silné ekonomiky, ale dohodu o jejich vytvoření podepsalo např. i Československo. Prvotním cílem bylo snížit cla a nastavit jejich nepřekročitelné limity - stropy. K faktickému snížení cel došlo po druhé světové válce ještě několikrát -- podstatným rysem liberalizace byla její nevratnost, tj. státy se nesměly vrátit k vysokým clům tam, kde již na sebe vzaly závazek určitého limitu. Význam měla také pravidla, která omezovala vlády při zavádění překážek obchodu. To vytvořilo tzv. předvidatelnost v mezinárodním obchodě -- každý podnikatel věděl, že vláda jeho cílového trhu nesmí zvýšit celní sazbu nad závazek a že protekcionistická opatření mají své přísné podmínky. Zároveň státy měly povinnost oznámit ostatním účastníkům systému jakékoli obchodní opatření, které nově zavedly. Byla tak vytvořena tzv. průhlednost neboli transparentnost. Obchodní opatření tak byla vlasntně veřejná a kontrolovatelná, navíc každý podnikatel -- vývozce nebo dovozce měl možnost se seznámit s obchodními opatřeními ovlivňujícími efektvnost jeho vývozní nebo dovozní operace (tyto informace mu musela zprostředkovat « jeho » vláda). Předvidatelnost a transparentnost jsou základními rysy i současného systému mezinárodních obchodních pravidel a vytvářejí pro podnikatele nenahraditelné pozitivum mezinárodního obchodního prostředí.

V roce 1995, současně s vytvořením Světové obchodní organizace, se mezinárodní pravidla obchodu značně rozšířila a zahrnula i pravidla pro obchod se službami a práva k duševnímu vlastnictví. Ani tak však pravidla neobsahují všechny prvky, které se ve světovém obchodě vyskytují. Proto se členové WTO dohodli, že stanoví podmínky pro další obchodní opatření nebo že dále vyjasní ty současné. Zároveň všichni souhlasili s tím, že snížení cel a odstranění dalších překážek obchodu bude impulsem pro další ekonomický rozvoj, především v rozvojových zemích. Tato shoda otevřela v roce 2001 současnou etapu jednání, která je nazývána « negociační kolo ». Při jeho průběhu se však prozatím ukazuje téměř vyloučeným, aby se 153 členů dohodlo na konečném kompromisu, který by zahrnoval všechny oblasti jednání. Ve WTO se totiž veškerá rozhodnutí přijímají pouze se souhlasem, tj. konsensem všech členů -- nehlasuje se a neexistuje nic podobného, jako Rada bezpečnosti v OSN. Závěry negociačního kola jsou přijímány jako jednotný závazek, tj. do podpisu dohody jsou všechny otázky jednání stále otevřeny.

I když se ve WTO zrovna nejedná, tj. neprobíhá negociační kolo, činnost organizace pokračuje. Činnosti a její řízení je plně v rukou členů -- sekretariát WTO má pouze administrativně organizační úlohu a nepodává žádné návrhy. Všichni členové se účastní zasedání všech orgánů. Předsedové orgánů jsou navrhování z řad členů a jsou schvalováni konsensem, zpravidla na období jednoho roku. Dále se ve WTO rozhodují obchodní spory -- spory mezi vládami. Předmětem sporů je uplatnění obchodního opatření, které není v souladu se sjednanými pravidly.

V současných jednáních se pozornost upírá především na zemědělství, i když ze světového obchodu nepředstavuje ani jednu desetinu. Navržená liberalizace světového zemědělského obchodu by měla odstranit především domácí podpory výroby a vývozní subvence a snížit celní sazby. Jedná se také o odstranění překážek obchodu s průmyslovými výrobky. Zájmy vlád jsou však celkem jasné -- podpořit vývoz, ochránit domácí výrobu. Tento rozpor řeší každý člen WTO - jestliže dojde k otevření trhů, může se zvýšit vývoz, ale domácí výroba bude více vystavena zahraniční konkurenci, navíc také poklesne příjem státní pokladny za vybraná cla. Právě pro tyto rozpory a návaznost na vnitřní politiky zemí a vnitřní politickou situaci jsou otázky z úvodu článku jen velmi těžko zodpověditelné. Přesto jsem slíbila se nad nimi zamyslet:

Kdo co získal? Na první pohled ti, jejichž výroba bude i nadále chráněna před zahraniční konkurencí; na druhý pohled je ale jasné, že ztratili motivaci k dalšímu pokroku. Navíc se např. v zemědělství budou i nadále setkávat na světovém trhu se subvencovanou konkurencí. Jestliže tedy zůstaly podpory amerických a evropských zemědělců nedotčené, skutečně získali?

Kdo co ztratil? Z pohledu odpovědi na předchozí otázku by se dalo říci, že ztratili všichni -- vývozci ztratili nové vývozní příležitosti a domácí produkce nezískala potřebné stimuly. Vývozci ztratili možnost "ušetřit" na clech, a to v souhrnu cca 130 mld. USD. Kdo ale neztratil, jsou státní pokladny, především v rozvojových zemích s vysokým celním zatížením dovozu.

Jaké jsou přínosy pro jednotlivé skupiny zemí? Tato otázka je "skupinově" neuchopitelná, navíc zřejmě vůbec nelze hovořit o přínosu z neuskutečněné liberalizace (kdyby byl neúspěch přínosem, proč by se zěmě vůbec pouštěla do jednání?).

Co získala Indie a proč riskovala zhoršení vztahů s několika zeměmi? Indie zřejmě získala domácí politický kapitál, neboť prosazovala možnost zvýšit cla na zemědělské zboží (za podmínky prudkého nárůstu dovozu a poklesu cen). Ekonomický dopad této možnosti by bylo nutno propočítat na základě datových souborů, není však pravděpodobně příliš významný. Jeho prosazení by však znamenalo průlom do současného systému pravidel obchodu, neboť by umožnil zvýšit cla nad výši současných závazků. Prozatím si Indie ponechává svá extrémně vysoká cla -- je to možno označit za zisk? Pro indickou státní pokladnu možná, ale pro indické zemědělce? Nejsou vystaveni zahraniční konkurenci, ale sami nejsou schopni konkurovat subvencovaným výrobkům, ani proniknout na ostatní celně chráněné trhy nebo trhy s podporovanou výrobou. A otázka zhoršení vztahů s některými zeměmi? Kdo by si zavřel indický trh se zdůvodněním, že Indie byla při jednáních WTO neústupná?

Proč se angažovala Čína? Angažovanost Číny v jednáních není vzhledem k jejímu postavení ve světovém obchodě příliš překvapující -- spolehlivě útočí na první příčky řebříčku největších vývozců a dovozců. Jako vývozce i dovozce řeší rozpor mezi volným trhem pro vývoz a protekcionismem pro domácí trh (a fiskálním příjmem). Existují dohady o tom, že nechtěla připustit snížení některých svých zemědělských cel, např. na bavlnu, cukr, rýži, ale oficiálně to potvrženo nebylo.

Co ztratili průmysloví producenti? Průmysloví producenti -- ať už z vyspělých nebo rozvojových zemí (pokud dnes lze vůbec lze určit "státní" příslušnost průmyslové produkce) ztratili příležitost ovládnout nové trhy nebo jejich části. V současné době by to byly trhy rozvojových, prudce se rozvíjejích ekonomik, jako je Indie a Brazílie. Ale stejnou příležitost ztratili i producenti z těchto zemí, např. vývozní záměry indické automobky přesahují domácí trh a snížení cel by její expanzi urychlilo.

Co ztratily velmoci? Nabízí se odpověď, že schopnost prosadit dohodu odpovídající jejich zájmům, to ovšem pokud se jedná o vyspělé země. Ekonomické ztráty jsou měřitelné nenaplněnými vývozními příležitostmi a nenaplněným rozšiřováním výroby pro vývoz pouze na úrovni podniků.

Jak velká ztráta je to pro USA? Pravděpodobně se vůbec nejedná o ztrátu -- jednání ve WTO mají úzkou vnitropolitickou vazbu a zachování subvencí pro zemědělce může z hlediska volebních hlasů vyvážit neprosazené zájmy ve vývozu služeb a ovlivnit hlasy voličů.

Co získal třetí svět (chudí), když odmítli dohodu bohatých? Tato otázka podsouvá, že dohoda o liberalizaci byla dohodou bohatých, tedy v jejich prospěch. Ale stačí nahlédnout do textu, který byl základem pro jednání: chudí třetího světa měli z dohody získat bezcelní a bezkvótový přístup na vyspělé i některé rozvojové trhy, aniž by museli otevřit svůj trh. O tuto možnost přišli; nezískali bohužel nic.

Znamená postoj Indie její orientaci na Čínu a odmítnutí Západu? V obchodě platí, že se neodmítá žádný potenciální trh a že se podnikatelé z již získaného trhu dobrovolně nestahují (i když zrovna ČR se při bourání RVHP stala negativním učebnicovým příkladem výjimky z pravidla). Indie v obchod+ nikdy neodmítne Západ; na Čínu se však orientují všechny země, pochopitelně včetně Indie. Navíc mezi Indií a Čínou probíhala jednání o dohodě o volném obchodu (taková dohoda umožňuje vzájemné obchodní výhody nad rámec jakýchkoli dalších závazků), takže tyto země mají k sobě blízko nejen geograficky.

Určitě by se vyskytly další a další otázky. Mezinárodní obchod a jeho pravidla je téma, které je možno analyzovat z různých úhlů pohledu a u kterého je konečná mozaika velmi složitá. Analýzu z hlediska ekonomických dopadů si však nyní zaslouží spíše další, nové návrhy na uvolnění obchodu než to, co je již ztraceno. Z pohledu podnikatelů nedošlo k žádným změnám - pravidla obchodu zůstávají nezměněna, trhy jsou příznivě nebo nepříznivě otevřené stejnou měrou i nadále.