5. 8. 2008
Ale jakýpak rasisti, jen prospěcháři...reakce na apel lidskoprávních organizací o ignorování Darfuru v Černínském paláci Jen naivkové si představují, že peacekeeping mimo svalnaté proklamace v newyorském sídle OSN ještě i někde jinde myslí vážně. Věří tomu stále ještě lidé jako Andrew Stroehlein či Jan Čulík, kteří této iluzi kdysi dávno podlehli jako mesianismu a uvázali si na krk činění dobra. Když jsem zde před několika týdny, během protičínského povstání v Tibetu či v polemické reakci na článek Andrewa Stroehleina "Bezmoc mocných?" o nelidských praktikách vlády Uzbekistánu cynicky shazoval agendu "lidských práv", se kterou se pokusily "všechny pokrokové síly Západu" rozeštvat režim v socialistických satelitech včetně Československa, jako součást bezcharakterního diktátu "Pax americana", byl jsem vášnivě odmítnut davem doposud věřících v onu ikonu liberální politiky. Stejně jako byl odmítntut názor, že porušování lidských práv v Iráku je nyní horší než za Saddáma. Ten jsem bohužel nevyslovil já, ale Ajad Aláví, první irácký loutkový premiér po pádu Saddáma Husejna. Koncept společné, nedělitelné odpovědnosti za lidská práva na mezinárodní úrovni má schizofrenní souvislost na jedné straně s transformací nadnárodních států (a principem oprávněného boje za národní svébytnost) a na druhé straně s respektem vůči principu nevměšování (jako zásadnímu požadavku čl. 2.7. Charty OSN). Zneužití jejich vymáhání bylo od prvního pokusu velmi úspěšnou strategií americké mocenské hegemonie. K tomu:Jan Čulík: Kotrba opakovaně vylévá s vaničkou i dítě ZDE Štěpán Kotrba: "Tak za prvé: Koncept lidských práv jako obušku byl nahrazen právy ropnými" ZDE Štěpán Kotrba: Nelogická argumentace, totalita bílého muže a slepá víra v samospásnost lidských práv ZDE
Jsem rád, že z davu pomýlených romantiků je dnes hlouček a i ten brzy prořídne. Pravda osvobozuje mysl. Rádi ale nebudou v Darfuru. |
Západoevropské liberální elity v tom kuse hrály aktivní roli. Pokusily se vnutit svou kulturu druhým. Přispěly tak k vlně odmítnutí nadvlády tlustého bílého muže, dnes známé na Středním východě jako islamismus, v jižní Americe jako teologie osvobození, v Londýně i jinde prostě jen jako antiamerikanismus. Křesťanský i ateistický. Aplikace lidských práv v různých kulturních okruzích totiž přináší problém definice toho, co je správné. Různorodost tradic nevylučuje kmenové války ani z "našeho", evropského pohledu nepřijatelné formy vlády a státní správy. Svoboda, stejně jako bolest, má v různých kulturách různý význam a objektivní měřítko. A ani chytrá bomba, shozená z výšky na nemocnici, školu či továrnu na generické léky neví, jestli právě teď spolus hromadou mrtvol tvoří mír nebo válku. Jsem rád, že mnoha věřícím dnes dochází dech nad brutálním cynismem křesťany ovládané armády Česka, poslušné zasahovat silou (nebo podporovat použití síly) pouze s odůvodňujícími kecy o lidských právech a pouze tam, kde rozkáže českému ministru zahraničí příslušný regionální náměstek křesťany ovládaného amerického State departmentu - stejně, jako před lety politici křesťany ovládaných zemí nechali rozbombardovat křesťanskou zemi Srbsko, aby pomohli muslimským obchodníkům s albánskými drogami. Česko, respektive Havlovi kamarádi v USA i v Praze dostali před několika lety na starosti Myanmar (Barmu), Tibet a Kubu. Tam mohou prosazovat lidská práva se vší vehemencí. Tam pošlou Parkanová, Schwarzenberg a Vondra třeba i stíhačky. V Tibetu totiž může být americký předsunutý radar, na Kubě jsou obrovská ložiska ropy a plynu a v Barmě, tam mají kamarádi kamarádku. Středoafrická republika zajímala ještě před léty jan hrstku českých jezuitských misionářů a několik řádových sester, jinak nikoho. Tisíce mrtvých černochů neměli za svůj život čím zaplatit. Středoafrická republika nemá diamanty, ropu ani jiné přírodní bohatství. Dnes už Dárfúr nezajímá ani křesťany. Křesťany zajímá pouze politický kšeft s 270 miliardami. Osa zla vede pouze tam, kde odmítají dodávat ropu do USA, nikoliv tam, kde se objektivně porušují práva "domorodců"... Civilizovaný svět, ve kterém se prezident neptá Boha, než spáchá válečný zločin, uznává princip nevměšování do vnitřních záležitostí a právo států na rozličné náboženské, územní a kulturní sebeurčení. Tak praví Charta OSN. Tím není samozřejmě legitimizován militantní státní separatismus kyperských Turků, tureckých Kurdů, čínských Tibeťanů ani ruských Čečenců. Jen v USA si myslí, že ten "jejich" svět a jejich vláda nad světem jsou ty nejlepší. Ostatní mlčí a tiše se usmívají. Miroslav Polreich: Rozpad "Osy zla" : svět chce mír, média a Vondra chtějí krev ZDE Podle posledních zpráv z nejnovějšího bojiště o lidská práva - z Kavkazu už Jihoosetinci nečelí jen palbě gruzínských odstřelovačů a minometnému ostřelování, ale gruzínská strana prý k hranici přisunula oddíl 122 mm houfnic D 30. Těch v roce 2001 ze skladů Armády ČR zakoupila dvanáct, v roce 2006 třicet - a jen seznam dodávek, které ČR přiznala do Registru konvenčních zbraní OSN, je skutečně impozantní (registr zahrnuje pouze těžkou výzbroj, tedy nikoliv pěchotní zbraně nebo munici). |