V polovině 70. let 20. století - po pádu jihovietnamského režimu - francouzský liberál Raymond Aron a jeho levicový oponent Jean-Paul Sartre navzdory špatným osobním vztahům společně organizovali humanitární pomoc uprchlíkům odsouzeným k životu na lodích. Nechtěli přitom prosadit ani liberální, ani marxistickou, ani "lidskoprávní" či jakoukoliv jinou politickou doktrínu. Nesledovali žádné ekonomické zájmy. Nešlo jim dokonce ani o to, aby si na této zatraceně beznadějné záležitosti něco dokázali. Byli to prostě západní intelektuálové a ve hře byl pro ně samotný smysl výrazu "kultura"; protože jestli je možné lhostejně a beze slova přihlížet masovému utrpení kdekoliv, je v západní kultuře cosi shnilého.