Vynesením rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 senátem předsedy Vítězslava Rašíka vstoupila věc Erguena Uzunoglu, Haci Mehmeda Buluta a Mehmeda Raufa Özdemira do nové vývojové fáze. Po dvanácti a půl letech od sdělení obvinění ze 14. září 1994 byl vynesen první rozsudek ve věci, a to na základě druhé obžaloby, podané v r. 2000, která vinila obžalované z trestných činů vydírání a omezování osobní svobody. Další obvinění podle původní obžaloby z r. 1995 soudy vyloučily v rámci jejího předběžného projednání. Zůstaly dva útoky trestných činů zmíněné právní kvalifikace, z nichž soud rozsudkem uznal za prokázaný pouze jeden, a to týrání a věznění poškozeného Gürkana Gönena. Souběžně se zúžením předmětu obžaloby byla vyřazena z rozhodovacího procesu příslušná část důkazních materiálů, z nichž část byla získána nezákonným způsobem. Očištění procesu od balastu neopodstatněných obvinění je důležitou okolností, kterou je třeba mít na paměti při posuzování obsahu desinformačních sdělení, šířených panem odsouzeným Uzunoglu a jeho sympatizanty.

Vážení přátelé, dne 13. března 2007 bylo v pražském kostele svaté Anny ("Na křižovatce") při vzpomínkovém setkání k 30. výročí založení Charty 77 uděleno slovo i Františku Janouchovi, který se zaměřil na současný špatný stav české justice. Nepamatuji si jeho slova přesně, ale vyjádřil se v tom smyslu, že kdyby Petr Uhl začátkem 90. let věděl, jak bude dnes česká justice vypadat, pak by tehdy nerozpouštěl "svůj VONS".

Nebyl to "můj" VONS a v době jeho rozpuštění jsem nebyl jeho členem, vystoupil jsem z něj už v únoru 1992, po roce, kdy jsem se už vzdal činnosti. Cítil jsem se dotčen samozřejmostí, s níž mě F. Janouch zahrnul mezi negativistické odmítače české justice, podle nichž je jako celek nefunkční, nespravedlivá, případně zkorumpovaná či jinak shnilá. Tento názor v žádném případě nesdílím. A protože můj výkřik, že F. Janouch lže a bere si mě neoprávněně do úst, neslyšeli ani v tom kostele všichni, píšu tento dopis.

v pátek 30.3. uveřejnil zpravodajský server Novinky.cz tuto zprávu: ZDE

Kromě jiného jsme se tam mohli dočíst, že "Rodiče, kteří pocházejí ze slovenských Michalovců a před nedávnem se přistěhovali do Krnova...".

Nevím, jaký měl tento údaj smysl, kromě toho, že podnítil chronické internetové "diskutéry" k rasistickým výpadům IV. cenové skupiny, takže "diskuse", tak jako již mnohokrát předtím, musela být zablokována, píše Antonín Konečný.

Nemohu si pomoci, ale cítím z toho snahu pisatele zprávy obejít politickou korektnost, a snad i literu zákona, která zakazuje uvádět etnický původ či jiné " vrozené" charakteristiky. Pokud už mám být informován o tak tragickém případu, který se stal daleko od mého bydliště, tak mně osobně bohatě stačí informace o tom, co a kde se stalo. Odkud kam se přistěhovali pachatelé tohoto barbarského činu, je mi úplně jedno, na podobné jednání nemá žádná etnická či sociální skupina patent, jak se bohužel dosti úspěšně snaží sugerovat pisatel.

Řekl to v rozhovoru pro německé vydání listu Financial Times. List míní, že se Česko obává, že by ho v případě útoku NATO neochránilo. Ze smlouvy NATO prý stoprocentně nevyplývá, že by ochránila v případě útoku i nové členské státy NATO. Podle listu prý roste v nových členských zemích NATO strach z Ruska, zejména po nedávném "agresivním projevu" Vladimíra Putina v Mnichově.

Ve středu se podle FT Deutschland česká vláda rozhodla, že s Američany o přistoupení k dohodě o radaru bude jednat. V Evropě vyvolaly plány na americkou protiraketovou základnu kontroverzi, připomíná list.

Podrobnosti v němčině ZDE

Otázkou je, zda je možno tyto výroky Karla Schwarzenberga konečně interpretovat jako nabídku k vyjednávání, jako návrh Severoatlantickému společenství: "Poskytnete-li nám vy plné bezpečnostní záruky, s Američany jednat nebudeme a kontroverzní radar odmítneme", anebo je to prostě od Schwarzenberga výmluva, že s Američany "chceme stejně jednat stůj co stůj, tak jsme si vymysleli pro západoevropské spojence aspoň toto alibistické zdůvodnění, že se bojíme Ruska.

Problémem nadále zůstává, že o radaru chce vyjednávat proti vůli nejméně 70 procent českých občanů vláda v podstatě bez mandátu, která neměla raketovou základnu ve svém předvolebním programu. Tato skutečnost se ODS v budoucnosti vážně vymstí, pokud americký radar na území ČR nechá vybudovat. Občané si nenechají líbit jednání vlády 'O nás bez nás'. I Američani by měli vědět, že je to nebezpečné," poznamenává Jan Čulík.

„Ptal jsem se jedné episkopální farářky, co bych vám měl povědět o Květné neděli jako takové. Poradila mi, abych vám řekl, že to byla brilantní parodie na okázalost, pompu a slávu tohoto světa. Tak vám to teda říkám“.

To je úryvek z kázání Kurta Vonneguta , které pronesl v kostele svatého Klementa v New Yorku na Květnou neděli roku 1980.

Ne. Nově přejmenovaná, revitalizovaná Strana důstojného života, jejíž sjezd se konal o víkendu v Jihlavě, předznamenává boj o reálnost levicové politiky tváří v tvář populistickým výkřikům či o matení vějičkami nerealistických slibů a zachování vlády pravice. Stejně jako vznikla a zase spolu s jedním broukem potemníkem zanikla Strana důchodců za životní jistoty, je nejspíše k politickému živoření odsouzena jakákoliv politická síla, která si plete lobbismus s politikou. Miloš Zeman neodolal. Jako nezávislý sólista-lobbista přijal pozvání k nezávisle sólovému lobbistickému vystoupení při zakládání staro-nové strany z původní strany Svobodní. Cíl zajisté ušlechtilý. Rozbít možnou jednotu levice, dát nekomunistickou alternativu levicovým voličům. Zajistit tímto krokem minimálně ještě jedno volební období vlády pravice za situace, kdy eliminace Unie svobody-DEU a sjednocení pravicové politiky včetně neonacionalistů přispělo k několika vítězstvím Mirka Topolánka. Es kommt der Tag.

Volfová chce přitom za pomoci Zemana vytvořit novou, lepší sociální demokracii. Lepší, než je sociální demokracie...

25. února 2007 opustilo devadesát pět slovenských ženistů definitivně úzmí Iráku, kde sloužili pod polským velením v sektoru mezi Bagdádem a Basrou. Z Kuvajtu je doprovázel ministr obrany František Kašický. Fico tehdy novinářům řekl, že za jeho vlády už budou mít zahraniční mise smysl a budou plně kryty mandátem OSN . "Vojenský zásah není vždy to, co dokáže vyřešit problémy... Použití vojenské síly v Iráku vedlo k horší bezpečnostní situaci, než tam byla dříve," řekl. Podle slovenského premiéra je vojenská operace Irácká svoboda v rozporu s mezinárodním právem. Ženisty do Iráku vyslal v roce 2003 pravicový kabinet Mikuláše Dzurindy. Náklady na roční nasazení slovenské jednotky v Iráku překračovaly 250 milionů Sk.

Zaregistrovali jste tuto informaci? Pokud ne, tak patříte mezi většinu občanů, kteří nečtou podrobně několikařádkové zpravodajství internetových stránek "intelektuálně náročných" deníků ihned.cz či lidovky.cz, nečtou Haló noviny, server ČTK ceskenoviny.cz, neposlouchají zpravodajství Radiožurnálu . To byla jediná média, která zveřejnila 25. února krátkou zprávu ČTK. Pouze Radiožurnál tak učinil původní zprávou svého bratislavského zpravodaje. Ficova vláda se narozdíl od té české projevila jako vláda respektující mezinárodní právo. V českých médiích, nešetřících jindy nadšenými politickými komentáři i ve zpravodajství bylo o radikálním slovenském kroku mrtvolné ticho. Vždyť xenofobní výroky lidovce Čunka, osamělá Topolánková nebo Lambertovo bývalé členství v Lidových milicích jsou dosatečně náhradní témata pro intelektuálně nenáročné Čechy...

Americká vládní agentura Government Accountability Office (GAO), organizace s podobným mandátem jako domácí NKÚ, byla požádána zástupci Výboru pro vědu dolní sněmovny amerického Kongresu o vyhotovení zprávy k tématu "Peak Oil", tedy vyvrcholení a poklesu globální těžby ropy v důsledku vyčerpání ropných ložisek. Dlouho očekávaná studie byla právě zveřejněna.

Reakce člena Rady Českého rozhlasu na prohlášení Asociace provozovatelů soukromého vysílání

Nebojte se, člověk s vizí má mnoho nepřátel...

Drzost a sprostota, s jakou Michal Zelenka jménem Asociace provozovatelů soukromého vysílání překrucuje realitu, je neuvěřitelná. Dokonce se může čtenář prohlášení APSV domnívat, že Zelenka neumí číst.

Kdyby Zelenka číst uměl, nenapsal by, že požadavek vůči Poslanecké sněmovně vznesl Český rozhlas.

Kreml a Washington jsou terčem obvinění, že porušily mezinárodní právo, Obviňuje je z toho analýza americké lidskoprávní organizace, která líčí málo známý příběh sedmi ruských občanů, osvobozených z tábora v zálivu Guantánamo.

Podle zprávy organizace Human Rights Watch se tito muži, kteří byli propuštěni z Guantánama bez jakéhokoliv obvinění, se poté, co byli posláni do Ruska, stali terčem mučení, šikanování a nespravedlivých soudů.

Filmy mého dětství se vracejí. Kapitán Kloss byl televizní seriál , který nehledal inspiraci v budování socialismu či ve fantazii budoucích světů, ale v událostech dávno minulých a přitom truamaticky tragických - v nacistické okupaci za 2. světové války a hrdinství odporu proti ní. Hrdinství Julka - Stanisława Kolického alias kapitána Hanse Klosse , důstojníka polské výzvědné služby J-23 v týlu německé armády , je příběhem Jamese Bonda polského antifašistického odporu v přestrojení za esesáckého důstojníka, neporazitelného ani v dešti kulek esesáckých důstojníků. Julek je černobílý stejně jako barva populárního osmnáctidílného televizního seriálu. Téma si vynutilo velkoryse výpravné, takřka dokumentaristické televizní zpracování. A tak se stal neporazitelný hrdina Kloss i kultovním televizním zážitkem. Dvacetidílné komixové zpracování bylo součástí dětství všech dnešních čtyřicátníků a snad i proto se ho rozhodl vydat BB Art v roce 2002 znovu.

Kapitán Kloss, Prima, tuto neděli, 9:40

Kapitán Kloss; filmové zpracování: Zespół Filmowy Syrena, Wytwórnia Filmów Fabularnych 1967 - 1968 , Scénář: Andrzej Zbych; režie: Janusz Morgenstern, Andrej Konic; hrají: Stanislav Mikulski, Emil Karevicz, Kryzstof Chamiec, Mieczyslav Stoor, Gustav Lutkievicz, Lucyna Winnicka, Alina Janovska, Beata Tyszkievicz, Barbara Brylska; hudba: Jerzy Matuszkiewicz; kamera: Zbigniew Czajkowski český dabing; české zpracování 9 DVD v prodeji od roku 2005, Audio Dolby Digital 2.0 ; 20 dílů komixu scénář: Zbigniew Safian, Andrzej Szypulski; kresba: Mieczyslaw Wisniewski; Sport i Turystyka 1971 - 1973; knižní vydání komixu - reprint BB Art 2002, 700 stran, ISBN: 80-7257-728-X.

webové stránky seriálu Kapitán Kloss ZDE

Dne 26. 3. 2007 jsem zjistil, že obec staví v rozporu se stavebním povolením vodovodní přípojky. Podle zákona je možné stavět až je stavební povolení v právní moci. Je to z důvodu, že občané mají právo se odvolat. Na tuto situaci jsem ráno dne 27. 3. 2007 telefonicky upozornil stavební úřad Rudná a předsedu stavební komise obce Úhonice. Ze zákona mají jednat... Samozřejmě že nic. Večer jsem zjistil, že je již vybudováno cca 17 přípojek v rozporu se zákonem. Dne 28. 3. 2007 jsem na stavebním úřadě sepsal oznámení o nezákonné výstavbě. Podle zákona má stavební úřad jednat a zahájit správní řízení o odstranění stavby a pokutě. V obci Úhonice je však normální, že se nic nestane.

Sociálně demokratičtí poslanci Evropského parlamentu Libor Rouček, Jan Marinus Wiersma, Hannes Swoboda a Marek Siwiec vyzvali členy amerického Kongresu, aby podpořili jejich snahu o přehodnocení plánu administrativy prezidenta Georgie W. Bushe na rozmístění části systému protiraketové obrany na území České republiky a Polska.

Ve společném dopise čelným představitelům Demokratické strany, včetně předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové, poslanci vyjádřili své obavy ze způsobu, jakým americká administrativa jednostranně vede jednání s Polskem a Českou republikou.

Na základě aktuální situace jsme se rozhodli, že se ještě jednou vrátíme k  rozmístění prvků Národní protiraketové obrany USA na našem území. Bohužel, naše vláda tak, jak je charakterizována křupanstvím svého předsedy, tak také postupuje tím způsobem, že velmi pohrdá lidmi i poslanci, pokud jde o argumentaci týkající se tohoto případu – Národní raketové obrany USA.

Dnes bych se chtěl zamyslet nad otázkou Michala Ruska, který se ptal v BL v článku s titulem 'Redefinujme smysl vývoje společnosti: více volného času na život', proč se vlastně ještě dnes bere objem celkové výroby jako kritérium vyspělosti společnosti a nikoliv schopnost společnost realizovat chod celého hospodářství vysoce efektivně tak, aby jejím členům, lidem, zůstávalo čím dál tím více volného času na samotný život.

Výňatek z rozhovoru vedeného Davidem Barsamianem s Robertem Fiskem v roce 2005

Vrací se vždycky ta samá otázka, kterou si stále více kladu, která zní, proč jsme napadli Irák? Nenapadli jsme ho kvůli zbraním hromadného ničení, protože tam žádné nebyly. Nechtěli jsme pomoci šíitům, protože jsme je v roce 1991 vyzvali, aby povstali, a stáhli jsme se, když byli masakrováni. Je jasné, že bychom nebyli napadli Irák, kdyby jejich hlavním vývozním artiklem byl květák nebo mrkev. Tedy dimense ropy tam musela být.

Čtvrteční pokračování procesu proti obžalovaným Erguenu Yektovi Uzunoglu, Haci Mehmedu Bulutovi a Mehmedu Raufu Özdemirovi proběhlo za zvýšeného zájmu veřejnosti. Přišlo více sympatizantů i novinářů. Soud se projevil jako vlídný hostitel: ač je běžné, že ti, na které nezbyla židle, mají smůlu a do soudní síně se nedostanou, v tomto případě předseda senátu nechal přinést další žídle.

Jan Potůček projevil notnou dávku odvahy, vcítění a komentátorské zdrženlivosti při psaní svého nejnovějšího článku o bývalých spolupracovnících StB i členech KSČ v médiích (Reflex 29.3.2007) . Autor, který do roku 1989 nebyl ve věku, kdy by se o něj zajímala StB či KSČ, uchopil téma s vhledem k oné "šedé zóně" mezi dobrem a zlem, mezi ideály a prodejností či kariérismem. Až nevšedním vhledem, protože hodit všechny do jednoho pytle je tak pohodlné. Potůček, který sám tu dobu a lidi v ní nezažil, nesklouzl do pasti primitivního mejstříkovského antikomunismu a nepotřeboval si při tom léčit vlastní mindrák. Neuchopil sice téma s objektivností historika, neboť seznam jmen by pak vydal na zvláštní monotematické číslo Reflexu, ale s objektivitou větší než mnozí dnešní historikové pochopil, jak nejednoznačný musí být výklad minulosti, kterou jsme nezažili...

Milicionář Lambert může zůstat v ČT, ředitel Janeček zatajoval svoje členství v KSČ, expremiér Tošovský spolupracoval s StB. Pomalu se chce říct "no a co?", když na tyto poklesky upozorňují média, v jejichž čele sedí bývalí agenti StB, kovaní komunisté i lidé, kterým ve vstupu do strany zabránil listopad 1989. Není čas podívat se přímo na sebe? Nebo to je tabu, protože bychom zjistili, že "JSME JAKO ONI"?

Věnováno těm, kteří se, byť zvolna a nenápadně, stali součástí stejné řeky, co jim do listopadu 89 tolik páchla...

Vzpomínám, jak jsme si v týdnu následujícím po sedmnáctém listopadu 89 po skončení jedné z vydařených diskusí v ostravském klubu Delta povídali. Organizátoři, studenti VŠB, tehdy vyslovili obavu, že když přijdou represe, vyhodí je ze školy a skončí jako nekvalifikovaní bůhví kde. Vzpomínám, jak jsem je uklidňoval s tím, že na to je zbytečné myslet, protože když se nepodaří změna, skončíme špatně všichni. A jak jsem vyslovil úplně jinou obavu, s kterou jsem ale tehdy zůstal osamocen -- abychom to z jedné škarpy nesmýkli do jiné. Ve dnech a týdnech následujících ale události nabraly rychlé tempo a přišly jiné starosti. Začala vznikat Občanská fóra a já se snažil být u všeho, co se jen dalo stihnout.

Byla to doba, která voněla nadějí, že se může podařit udělat svět trochu lepším místem k životu. A bylo hodně těch, kteří tomu opravdu věřili a leccos se pro to snažili sami udělat. Pak se najednou objevil někdo, kdo působil velmi přesvědčivým dojmem, že ví přesně, co a jak je potřeba a že všechny diskuse jsou jen nesmyslným hledáním třetích cest.

Žádná škola neexistuje bez definovaných vztahů vzájemných povinností mezi studentem a kantorem v různých oborech výuky. Většina studentů, se kterými jsem mluvil, přišla na vysokou uměleckou školu s cílem se něco naučit. Jejich představy jsou různé, každý očekává něco jiného, ale motivace po rozšířeném uměleckém vzdělání je většinou společná. Jestliže má student školou projít, měl by splnit určité požadavky, jistá kritéria.

S potěšením sleduji rozvíjející se debatu o Marxově myšlenkovém odkazu na Britských listech. Nedá mi to, abych nezareagoval na příspěvek Petra Kužela „Marx nebyl prorok ani historicista“, speciálně na Kuželovo tvrzení „nenajdeme v ní (rozuměj v Marxově koncepci) ... žádný dějinný automatismus. Neplatí ani to, že by nutně muselo dojít k socialistické revoluci, ani to, že bude nutně vytvořena komunistická společnost.“

Petr Kužel pro toto své tvrzení hledá poctivě oporu přímo v Marxových výrocích. Připouštím, že nalezené citáty Kuželovu stanovisku neodporují. Problém je ale v tom, že se dají dobře a zhusta nalézt i výroky, které svědčí o opaku a které mne vedou k tomu, že Marxe vnímám jednoznačně jako materialistu a deterministu, jehož myšlenkový vývoj byl podpořen mohutným rozvojem vědy a techniky i na tomto základě vyrůstajícím racionalismem.

"V Čechách existuje relativně liberální zákon o potratech, který ženě umožňuje svobodné rozhodnutí o podstoupení umělé interrupce. Je to však správné?" ptá se server iHned na své absurdně nazvané stránce "web pro úspěšné ženy" ZDE (sic! (tzv. "neúspěšné" ženy ty stránky číst nesmějí? A co je měřítkem úspěchu? - Název je neseriózně podbízivý, reklamní blábol. Normálního čtenáře by takto nízká úroveň měla urazit a neměl by plátek, který takto pohrdá svými "zákazníky", vůbec vzít do ruky, pozn. JČ).

Na článek reaguje lékař dr. Petr Wagner:

Trochu jsem zaváhal, zda na tento článek reagovat nebo ne. Nicméně je jaro, ambulance je plná těhotných i těch, které se o to snaží a nejde to, a tak jsem se rozhodl napsat něco z praxe. Teoretizování na toto téma obstarají jiní, zasvěcenější viz výše.

Abych neteoretizoval i já, uvedu dnešní případ slečny P.

Nejprve hrst mých feministických zážitků.

Vážení přátelé,

článek v LN, o němž píše pan Tomáš Samek v příspěvku z 23. 3. "Umějí Lidové noviny česky?", neprošel korekturou. Příslušný redaktor byl za to pokutován, píše Ondřej Tuček, vedoucí jazykový redaktor LN.

Etický panel považuje za nutné reagovat na skutečnost, že oba články vyvolávají dojem, že panel rozhoduje pod cizím vlivem. Proto považujeme za nutné zdůraznit, že podklady Etickému panelu, jak vyplývá už z jeho statutu a jednacího řádu, připravuje výhradně tajemník panelu. K projednání sporné reportáže o dění na Vysoké škole umělecko-průmyslové, která je zmíněna v obou článcích, připravovala podklady z pověření generálního ředitele České televize pana Jiřího Janečka standardním způsobem tajemnice Etického panelu paní Zora Blümlová. Členové Etického panelu dále zdůrazňují, že v případě jakýchkoli pochybností neuzavírají žádný projednávaný případ bez důkladného posouzení a žádají o doplnění podkladových materiálů.

Zpravodajství, zpravodajství a zase zpravodajství. Co z něj zůstane v deníčku historie? V minulosti jsme byli uklidňováni zprávami o hrdinech socialistické práce a stále se zvyšujících sklizních. Dnes nás zneklidňují tragické havárie aut, letadel a ropných plošin. Když se k tomu přidá nějaké to zemětřesení, úplatkářská, či milostná aféra některého z politiků či jiných celebrit je zdánlivě povinnosti učiněno zadost. Nevím, možná jsem neskromný, ale jaksi se mi zdá, že je to málo. Třeba se mýlím, ale domnívám se, že většina zpráv je tehdy i dnes o naprosto okrajových a pro lidský život nepodstatných věcech, míní Petr Musílek:

Dne 4.3 2007 v pořadu Otázky Václava Moravce, pan RNDr. Alexandr Vondra, místopředseda vlády, reagoval na moderátora Moravce, který zmínil, že referendum ohledně americké základny by bylo demokratičtější, slovy:

"Podívejte, my k jistým otázkám referenda neděláme ...." a jako argument uvedl, že laická veřejnost by nedokázala rozhodnout dostatečne kvalifikovaně. "Chcete udělat referendum k tomu, že budou nulové daně? Jak budete hlasovat? Jak budeme hlasovat?" řekl pan Vondra.

Zdeněk Macura, koordinátor strany 4vize, se rozhodl, že experimentálně ověří oprávněnost tohoto argumentu. Najal studentku vysoké školy, která nemá se stranou nic společného a tato studentka náhodně oslovila v ulicích Prahy 116 lidí. Všem položila stejnou otázku:

Konkrétní návrhy finančních reforem lezou z vládní kuchyně jak z chlupaté deky. Lidu však stačí málo. Intelektuální výchova bulvárních plátků a komerčních televizí vede k plochému chápání reality. Zaměňujeme otřepaná hesla za argumentaci: pravice šetří a levice utrácí. Statistika, která to klišé vyvrací, je trapnou školometskou přítěží: Máme svou "Bleskovou" pravdu.

Kdysi dávno, když jsem pracoval na právním oddělení hutního podniku, sdílel jsem kancelář se dvěma kolegy. Věkově jsme si byli blízcí a pocity zbytečnosti z mnohdy absurdních sporů mezi státními podniky vedenými u státní arbitráže, jimiž jsme jako nováčci byli pověřováni, jsme kompenzovali ponory do právní minulosti.

Se zájmem jsem si přečetl text "Nerozumím ničemu" Když dozní fascinace tím, jak neuvěřitelně je přesný a výstižně dobu popisující, musím se začít ptát, jak na něj reaguje elementární logika a racionální rozum.

Pokud tedy vnímáme společnost ve svém celku, připadne mi samozřejmá zcela základní otázka: Známe smysl a účel lidské společnosti?

Až doposud bylo velmi snadné pro USA dodržovat hospodářské sankce proti Kubě. Jenže jak se zdá čas oponou trhl a zásady obrany svobody a demokracie se začínají bortit před vůní ropy. Ropy, která se nachází v na dně moře v severokubánské pánvi. Americký geologický úřad odhaduje, že by zde mohly být zásoby ropy ve výši 4,6 miliardy barelů. Jiné odhady hovoří až o 10 miliardách barelů. Kuba má tak šanci stát se jedním z významných producentů této suroviny.

Autoritativní závěry Pavla Párala kontrastují s fakty. Výjimkou není jeho obhajoba vládní daňové reformy (Ulétlé daně se vrací zpět, MFD 17. 3.). Páral se rozhořčuje nad tím, že v ČR je zdanění práce vyšší než v západoevropských sociálních baštách. Pro srovnání si ale musí dojemně vybrat onu jedinou příjmovou kategorii, ze které je dětinsky snadné odvodit jeho plat. Kdyby operoval aspoň váženými průměry, byl by zcela jinde.

Zdanění práce navíc nelze jednoduše srovnávat, protože řada zemí silně dotuje své sociální systémy z jiných daní.

V Britských listech vznikla debata o Marxově myšlenkovém odkazu. Rád bych se zde pokusil vyvrátit argumenty, které pan Binka směřuje vůči Marxovi, a dokázat, že se zakládají na mylné interpretaci Marxova díla.

Pan Binka se dle mého názoru nechává příliš strhnout Popperovou interpretací Marxe.

Je frustrující, že někteří lidé okamžitě vidí chuť poučovat za každým námětem k zamyšlení... pokud je tento námět cizí provenience. Má poznámka k otázce přistěhovalectví se skutečně k polemice o Blansku vztahovala jen volně, byla uveřejněna jakožto aktualita. K "blanenské otázce" není ani tento příspěvek, pokusím se spíš analyzovat slovník, který se v debatě o ní na BL používá.

Jak se nám ten svět mění a tím nemyslím jen naše nejbližší okolí! Včera jsme nenáviděli cizí vojska na českém území a dnes naši demokratičtí politici zvou jiná cizí vojska, aby si laskavě udělala pohodlí a postavila si základnu podle svých potřeb. Včera se většina lidí v Iráku obávala státních (tedy "Saddámových") bezpečnostních sil, ale ono to bez nich nepůjde. Tak tedy dnešní irácký prezident i ministerský předseda podali návrh zákona, podle něhož by se dřívější členové Husajnovy vládnoucí politické strany, včetně členů obávaných policejních a polovojenských jednotek vrátili ke své dřívější práci.

Dinesh D'Souza, The Enemy at Home: The Cultural Left and Its Responsibility for 9/11 (Nepřítel doma: Kulturní levice a její odpovědnost za 11. září)

D'Souzova kniha je výmluvným důkazem krize amerického konzervatismu, argumentuje Andrew Sullivan ve své recenzi v časopise The New Republic. Tato kniha má odvahu sledovat logiku konzervatismu Bushovy éry až do jeho nejzazších důsledků. V tomto smyslu je to mainstreamová konzervativní kniha, svým způsobem vizionářská.

D'Souza energicky odmítá kulturní a filozofický modernismus. Je přesvědčen, že hlavní rozdíly v americké politice už nejsou mezi hospodářskou pravicí a hospodářskou levicí. Hlavním rozdílem v jednadvacátém století je rozdíl mezi autoritou a autonomií, mezi politikou založenou na náboženské víře a individuální svobodou.

D'Souza válčí proti modernímu Západu. Kdyby byl nucen se rozhodnout mezi teokratickým řádem, který vynucuje tradiční morálku a světským řádem, který by takovou morálku odsunul stranou, D'Souza podporuje to první. Píše to docela otevřeně: "Ano, raději bych šel na baseball anebo na drink s Michaelem Moorem než s velkým muftí z Egypta. Ale když jde o hlubinnou víru, musím se přiznat, že mám blíž k tomu důstojnému muži v dlouhém hábitu než k tomu nepořádnému člověku v baseballové čepici."

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V únoru 2007 přispělo celkem 104 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 49 141 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 28. 2. 2007 částku 243 997.58 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffaisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffaisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffaisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.