Jako obvykle, z obžalovaných byl přítomen pouze pan obžalovaný Uzunoglu, řízení proti dvěma dalším je vedeno jako proti uprchlým. Jsou ovšem řádně zastoupeni obhájcem. Ze tří poškozených se nedostavil žádný. Dva se zdržují dlouhodobě v Turecku. Gürkan Gönen, jenž zde zůstal, někam zmizel.

Taktika obhajoby obžalovaného Erguena Uzunoglu zjevně odpovídá zásadě, že do neštěstí se nemá pospíchat. Při dnešním jednání mohli mít jeho obhájci pocit zadostiučinění, neboť nedávným útěkem ze soudní síně poněkud oddálili vynesení rozsudku. Soudce skutečně v souladu s úterními pochybnostmi o procesní použitelnosti závěrečné řeči státního zástupce nařídil její opakování. Bylo to ostatně k dobru věci, protože státní zástupce věnoval větší pozornost výkladu některých sporných bodů obžaloby.

Následovaly závěrečné řeči obhájců a spíše politická, moralistická a filozofická závěrečná řeč pana obžalovaného, v které došlo i na okrajovou reakci na můj úterní článek. Každý z nich se aspoň okrajově odvolal na změnu výpovědi poškozeného Gürkana Gönena, který v přípravném řízení vinil obžalovaného Uzunoglu z přímé účasti na jeho týrání, ale před soudem o 12 let později prohlásil, že se ho ani nedotkl, nebyl přítomen a ani na takové kruté jednání nemá povahu.

Nikdo -- soud, státní zástupce ani obhájci -- ovšem neznají důvod překvapivé změny výpovědi. Jeho znalost by určitě ovlivnila úvahy všech zúčastněných.

Po projevech obhájců se mohlo zdát, že z argumentů obžaloby mnoho nezůstalo. Zvlášť tvrdě ji rozebral obhájce doktora Uzunoglu. Ovšem střílel tak trochu do mraků. Napadal podvržené a falšované důkazy, např. připomněl legendární pytel semtexu, vykopaný na zahradě chaty pana obžalovaného při opakované domovní prohlídce dva měsíce po jeho uvržení do vazby: důkaz, vztahující se k později opuštěnému obvinění z trestného činu nedovoleného ozbrojování byl bezcenný, protože obal byl vyroben měsíc po jeho zatčení. Jenže tato věc sice ukazuje na celkovou neserióznost postupu policie, ale po formální stránce se svým obsahem předmětu obžaloby netýká.

Pan obhájce vyslovil také pochybnost o vhodnosti přidělení kauzy zdejšímu soudu, neboť původní obžaloba vinila Erguena Uzunoglu z přípravy vraždy jedné ze soudkyň a dvou jejích rodinných příslušníků. Lze s ním souhlasit. Ale Obvodní soud pro Prahu 4 si případ nevyprosil.

K podivnému přidělení došlo rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, který je oprávněn přidělovat případy se spornou místní příslušností. Obhájce obžalovaných Buluta a Özdemira celkem případně pochyboval o naplnění podmínek pro stíhání jeho klientů jako uprchlých. Je skutečně podivné označit za uprchlíky osoby, které byly ze země vypuzeny policií tím, že jim nebylo prodlouženo povolení k pobytu. Každé jiné řešení by ale vyvolalo další průtahy procesu. Za těchto okolností lze polemizovat s názorem žalobce i Městského soudu v Praze, že průtahy řízení zavinili obžalovaní, kteří se v Turecku nezdržovali na udaných adresách a i jinak ztěžovali soudu styk s nimi: ten, kdo je přinutil k opuštění České republiky, musel počítat s tím, že nastanou tyto potíže. Zatímco státní zástupce shodně s úterní závěrečnou řečí požadoval, aby soud uznal obžalované vinnými v plném rozsahu obžaloby a žádal pro ně trest v rozsahu jejich držení ve vazbě, oba obhájci shodně žádali zprošťující rozsudek. Přibližně ve 12 hod. domluvil pan obžalovaný Uzunoglu a soudce vyhlásil přestávku do 13,30 za účelem porady senátu.

Odpolední části jednání byla přítomna posílená hlídka Justiční stráže. Zájemců přibylo a přibyly i další židle. Rozsudek byl pro velkou část přítomných nepříjemným překvapením. Očekávané zproštění obžaloby se nekonalo. Soud shledal obžalované vinnými z vydírání a neoprávněného omezování osobní svobody poškozeného Gürkana Gönena, ale zprostil je obžaloby ze stejného nakládání s dalšími dvěma poškozenými. Obžalovanému Uzunoglu vyměřil trest odnětí svobody v trvání dvou let s odkladem na zkušební dobu pěti let, dvěma spoluobžalovaným uložil vyhoštění z ČR na dobu deseti let. Pan obžalovaný a obhájce spoluobžalovaných se na místě odvolali. Státní zástupce si vzal lhůtu na rozmyšlenou.

Do napjaté atmosféry čtení rozsudku vnesl trochu rozruchu Jan Šinágl, všudypřítomný nápravce českých politických poměrů obecně a stavu justice zvlášť. Po vynesení výroku o vině vyskočil a vyzval příslušníky Justiční stráže k zatčení členů senátu, kteří podle jeho tvrzení právě spáchali trestný čin. Vyklidil pak soudní síň takovým tempem, že si zapomněl odnést nahrávací zařízení.

Někdy se říká, že podmíněný trest není trestem, pouze hrozbou. Není to tak úplně pravda. Rozsudek, který vynesl soud, je přísnější než ten, který požadoval státní zástupce. V případě uložení nepodmíněného trestu by se započítala doba strávená ve vazbě. Pan odsouzený by nešel do vězení a začal by běh lhůty pro výmaz trestu z trestního rejstříku. Na základě vyneseného rozsudku sice do vězení nepůjde také, ale pět let nad ním bude viset Damoklův meč zhoršeného postavení v případném dalším trestním řízení, pokud by se mu musel z jakýchkoli důvodů podrobit. Doktor Uzunoglu není hlupák ani neodpovědný mladík, takže tato hrozba je jen hypotetická. Více na něj dopadne jiná nepříjemnost: nabude-li rozsudek právní moc, pan odsouzený ztratí bezúhonnost ve smyslu živnostenského zákona, což ovlivní negativně jeho podnikatelskou činnost.

Rozsudek zatím není pravomocný. Protože jeho odůvodnění stojí převážně na nepřímých důkazech, a zčásti také na důkazech, s jejichž pochybností se soud úplně nevyrovnal, nelze vyloučit, že odvolací soud rozsudek zruší. V každém případě trestní stíhání obžalovaných ani po dvanácti a půl letech od začátku není zdaleka ukončeno. Již dnes je jasné, že v případě potvrzení rozsudku použije pan odsouzený mimořádných opravných prostředků a v nejhorším případě se obrátí k Evropskému soudu pro lidská práva. Bude-li tedy rozhodnutí Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího nepříznivé pro odsouzené, musíme počítat s několikaletým pokračováním tohoto již tak nekonečného procesu.

Vynesení rozsudku popřelo oprávněnost tvrzení, které šířil 14. března 2007 po internetu František Janouch jménem svým a údajně i dalších signatářů manifestu "Žalujeme", o neschopnosti justice a možná i obavách ukončit "tuto obludnost."

Uvidíme, jak v dalším soudním řízení obstojí jejich výrok o neudržitelnosti obžaloby. Ale i kdyby byla v budoucnu potvrzena správnost verdiktu soudce Rašíka, počáteční fáze tohoto procesu zůstane nesmazatelnou skvrnou na štítě naší policie a státních zastupitelství. Vina nesmí být nikdy dokazována nelidským zacházením s podezřelým a používáním nezákonně obstaraných důkazů, což se v tomto případě částečně dělo. Neospravedlnitelná zůstane i délka řízení. Dokazování proběhlo tak rychle, že nebyl žádný důvod, aby seznamování s výsledky vyšetřování a následné vypracování obžaloby byly ponechány až na období po propuštění obviněných z vazby. Nepochopitelná a kdoví zda ne záměrná liknavost orgánů přípravného řízení spolu s vypuzením obžalovaných z našeho území po propuštění z vazby jsou skutečnou příčinou mimořádné délky řízení. Oba resortní ministři by měli uvážit, zda je ještě uskutečnitelné objasnění podivného postupu orgánů přípravného řízení a povolání jeho vykonavatelů k odpovědnosti.