Mediálně výrazná v uplynulém měsíci byla vyjádření některých představitelů členských zemí NATO (konkrétně např. Německa, Lucemburska nebo Norska) a Ruské federace. Výtky na nedostatek transparentnosti a informování, které v těchto vyjádřeních zazněly ČR odmítá, neboť se nezakládají na pravdě a agresivní ruskou rétoriku odmítá zcela. Většinu uvedených vystoupení MZV interpretuje jako mediální sebeprezentaci konkrétních politiků před domácím auditoriem. A to buď z důvodů ideologických, předvolebních nebo vycházení vstříc očekávání pacifistického elektorátu."

"Ani s pokusy některých zemí a některých poslanců Evropského parlamentu (včetně českých), aby se otázkou zapojení ČR do projektu protiraketové obrany začala zabývat EU, MZV nesouhlasí. Jde o problematiku, která není v kompetenci EU. EU se nikdy problematice protiraketové obrany nevěnovala (...). Stejně tak EU nikdy neprojednávala otázky související s americkou vojenskou přítomností v kterékoliv ze 14 zemí EU, kde má v dnešní době USA své vojenské základny"

Zdroj: ZDE

Mnozí političtí komentátoři, například Lída Rakušanová ZDE, právem poukazují na to, že žádná jednání mezi supervelmocí, jako jsou Spojené státy, a desetimilionovou zemičkou, jako je ČR, nemohou být rovná. Proto - argumentují, pokud by byli čeští politikové aspoň trochu chytří, využili by při jednání s Američany Evropské unie - což je celek, který je aspoň trochu schopen vyvážit sílu USA.

Jenže, jak vyplývá z uvedeného, na ministerstvu zahraničí ČR nejsou vůbec žádní diplomati, kteří by si byli vědomi toho, že mocenské zájmy na světě musejí být vyvažovány, pokud se moje země nemá stát naprostým otrokem. Ne jsou to ideologové, kteří prostě chtějí dnešní americké vládě lézt kamsi, bez ohledu na zájmy své země a bez ohledu na fakta. Dokument, svědčící o takovýchto postojích současného českého vedení je nesmírně deprimující, protože z něho vyplývá, že česká strana se nechce spojit s dobře mínícími evropskými spojenci, avšak ze zaslepených ideologických důvodů prostě udělá pro Spojené státy cokoliv. Bez ohledu na názor české veřejnosti.

Je to nesmírně nebezpečná hra a nedovedu si vysvětlit, proč se čeští diplomaté a politikové takto chovají. Snad to lze jedině vysvětlit čtyřicetiletou zkušeností z komunistického otroctví a přežívajícím přesvědčením, že nevýhodnější českou politikou vůči mocným je nikoliv se spojovat se spojenci, s nimiž nás pojí společný zájem, ale zalézt nejsilnější supervelmoci do zadního traktu co nejhlouběji, naprosto se jí otrocky oddat a doufat, že "vládce nás za naši neomezenou úslužnost po zásluze odmění."

Je to otřesný způsob jak bránit české zájmy na mezinárodním fóru.