Vybavil se mi jeden z dávných vtipů, který koloval před mnoha lety. Kulisou mu byl boj v slovenských horách mezi partyzány a fašisty.

Všimli jste si někdy, že velké množství vtipů používá protagonisty pouze jako nositele situace či myšlenky? Ten zmiňovaný vtip byl předznamenán titulkem: Z deníčku partyzána. Stručně shrnut a bez ambice na pobavení zněl asi takto: 23. srpna. Dnes jsme dobyli kótu 253 a vzali útokem mostek přes potok. 24. srpna. Dneska fašisti zaútočili a dobyli mostek. (následuje několik obdobných zápisů v krásné slovenštině popisující stále se měnící situaci na bojišti). Poslední zápis na toto téma zní lakonicky : Mostek vzala voda.!

Jistěže každé z bojujících stran bylo zřejmé, že nebojují o bezvýznamnou kótu, ale o cosi čemu věřili, o čem možná i pochybovali, ale co se stalo jejich údělem. Ono je vždycky snazší. předhodit veřejnosti jakoukoliv konkrétní bezvýznamnost než se trápit s postoji a pochopením situací v jejich složitosti. Je snadné vplout do víru senzací, vzdálených tragedií a obecností, které jsou v podstatě o ničem. Pokud k tomu přidáme krátkodeché hodnocení prohry či vítězství, ideologické sny a znechucení nad názorem protivníka, podaří se nám něco podobného jako když Čapkova kočička s pejskem upekli dort

Někdy si říkám, že aktuální domněnky patří do soukromého deníku a ne do veřejných prohlášení a na stránky seriozního tisku. Ale budiž. Kdo chce projít tímto kolečkem, nechť si poslouží. Bohužel, jeho i náš zápis do deníčku událostí může skončit u slov : Mostek vzala voda.