29. 3. 2007
Páral v daňových nedbalkáchpolemika s článkem Pavla Párala "Ulétlé daně se vrací zpět" z MfD. V Mladé frontě Dnes nesměla tato reakce vyjít, ačkoliv se autor snažil... Autoritativní závěry Pavla Párala kontrastují s fakty. Výjimkou není jeho obhajoba vládní daňové reformy (Ulétlé daně se vrací zpět, MFD 17. 3.). Páral se rozhořčuje nad tím, že v ČR je zdanění práce vyšší než v západoevropských sociálních baštách. Pro srovnání si ale musí dojemně vybrat onu jedinou příjmovou kategorii, ze které je dětinsky snadné odvodit jeho plat. Kdyby operoval aspoň váženými průměry, byl by zcela jinde. Zdanění práce navíc nelze jednoduše srovnávat, protože řada zemí silně dotuje své sociální systémy z jiných daní. |
Tím jsou údaje v podstatě nesrovnatelné, smysl má celkový údaj. Z něj ale plyne, že 72 % obyvatel EU25 platí vyšší daně než my, stačí se podívat o statistik o složené kvótě. V loňském roce se tento údaj stal ještě optimističtějším. ČR zjevně patří ke čtvrtině EU s nejnižším zdaněním včetně sociálního pojištění. Je-li toto výsledek socanské éry, opravdu není už co kritizovat. Přesto i to zdanění práce v ČR koresponduje s většinou vyspělých zemí. Na konci roku 2003 bylo dle OECD zdanění práce v ČR přes 43 %, v Rakousku kolem 45 %, v Německu kolem 51 % a Francii 48 %. Polsko mělo 43 %, Maďarsko 45. Nižší průměr EU 15 kolem 41 % je vyvážen dotacemi z jiných daňových kanálů. Rozdíly nejsou nijak velké. Češi ale chtějí stejné zdravotnictví jako Němci. Také daňové zvýhodnění nízkopříjmových je ve většině EU vyšší než u nás, a je jistě škoda, že si pan Páral nedokáže otevřít příslušnou stránku Eurostatu.
Údajná třídní nenávist ČSSD k bohatým, kterou hlásá Páral, se projevuje výrazně nižšími daněmi než evropský průměr. Přízeň k podnikání je ještě výraznější. Zdanění právnických osob je nižší než v okolních zemích, jen Slovensko má zhruba stejnou efektivní daň. Také daně nejbohatších fyzických osob jsou nižší než je západoevropský standard, českých 32 % nemá srovnání prakticky v žádné zemi EU15. I stropy pro sociální a zdravotní pojištění podnikatelé v ČR dávno mají. To, o čem bájí Pavel Páral, se týká asi 2 % zaměstnanců. Podíl kvalifikované práce v ČR není ohrožen, jak tvrdí ve svém díle, ale optimisticky roste. I přes procentuálně vyšší náklady práce, je celková cena práce v ČR stejně výrazně nižší než v Západní Evropě. Není proto žádnou překážkou rozvoje kvalifikované zaměstnanosti. Nízké české daně lze dále snížit. Znamená to ovšem snížit starobní důchody a zpoplatnit zdravotnictví a školství. Na ně totiž padne přes polovičku „daní.“ Slovensko platí za své nízké daně oproti nám dvojnásobnou dětskou úmrtností a o čtyřicet procent nižšími důchody. To je to, co chceme? Určitě ne. Nikdo ve volbách nesliboval snížení důchodů a Tlustý s Julínkem dokonce úporně dementovali platby u lékaře, které nyní zavádějí. Stropy na sociální a zdravotní pojištění, jejichž absenci kritizuje pravicový temnonoš Páral, navrhli sociální demokraté již v minulém roce a mají je ve svém programu. V současnosti je opět navrhli poslanecké sněmovně. Dřív než vláda. Kombinace stropů a vládní rovné daně ale znamená, že daně se pro horních deset tisíc zaměstnanců sníží na polovinu. Osmdesát procent zaměstnanců bude platit stejně. To je cesta z vyspělého Dánska na zaostalou Ukrajinu. Pozoruhodný závěr Pavla Párala, že daně se sníží, ale příjmy zůstanou stejné, nechávám bez komentáře. Kalouskovi lidovci mají blízko k bohu a věří na zázraky. Autor je bývalý místopředseda vlády, dnes učí na Institutu ekonomických studií FSV Univerzity Karlovy a pracuje jako člen stínového kabinetu ČSSD |