Čím více německá kancléřka Angela Merkelová hovoří o americkém protiraketovém štítu, tím mluví mlhavěji. Její poradci se ale shodují, že štít je špatný pro Evropu, píše Spiegel Online:

Minulou středu, při oslavách osmdesátin Hanse-Dietricha Genschera,bývalého německého ministra zahraničí, vyšlo prý podle německého časopisu najevo, jak silně se Merkelová v politice inspirovala genscherovským mlžením.

Minulý týden se Merkelová vyjádřila, že "dělat něco samostatně není prospěšné pro nikoho, měli bychom namísto toho vždycky zajistit, abychom v dobré víře o věcech diskutovali a vyhnuli se neshodám".

Koho se však tento výrok týkal, ptá se Spiegel Online. Američanů, kteří chtějí postavit v Polsku a v ČR štít raketové obrany? Prahy a Varšavy, že přijaly kontroverzní plány Washingtonu, aniž by konzultovaly Evropskou unii? Nebo člena své vládní koalice, sociálního demokrata Kurta Becka, který americký protiraketový program ostře odsoudil v tisku?

Merkelová by dala přednost "řešení v rámci NATO", požaduje "otevřené jednání s Ruskem", neřekla ale, zda je pro americký raketový štít či proti němu.

Merkelová dosud - podle Spiegelu Online - nedefinovala postoj Německa ani vůči USA, ani vůči Rusku. Co by měl Berlín dělat, pokud se Moskva a Washington dostanou do sporu? Merkelová se nevyjádřila a hraje pro čas. Nikdy Merkelová například neřekla otevřeně, že byla invaze do Iráku chybou.

Němečtí odborníci chtějí, aby Merkelová americký štít odmítla

Odborníci na zbrojní systémy, i ze strany CDU, Merkelové doporučují, aby se proti americké protiraketové obraně postavila.

I odborníci z Německého ústavu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti v Berlíně, který má těsné styky s německou vládou, jsou kritičtí vůči projektu americké raketové obrany. Teroristické státy jako Írán budou i bez toho schopny ohrožovat Evropu, v případě konfliktu, "protože takovéto obranné systémy nejsou nikdy na sto procent spolehlivé," argumentuje bezpečnostní expert z tohoto institutu Oliver Thränert. Evropa by se tedy nezbavila svého "strategického dilematu". Systém protiraketové obrany by neměl být prioritou v důsledku toho, že "bude nesmírně drahý."

Bývalý německý ministr obrany, křesťanský demokrat (jako Merkelová) Volker Rühe charakterizoval debatu o americké protiraketové obraně jako "velmi škodlivou". "Mezinárodní společenství se nyní sváří s Teheránem ohledně jeho jaderného programu, jako by už Írán měl jaderné zbraně. Musíme spolupracovat, abychom se právě tomu vyhnuli."

Bývalý německý sociálnědemokratický kancléř Gerhard Schröder také považuje projekt americké raketové obrany za politicky nebezpečný. Spojené státy podle něho "prosazují kontraproduktivní politiku, jejímž cílem je izolovat Rusko" a "to vůbec není v evropském zájmu".

V interním vládním dokumentu nazvaném "Americké plány na stavbu omezené raketové obrany" byla předchozí německá vláda ostře kritická vůči tomuto projektu: "Mohlo by to ohrozit soudržnost NATO; i kdyby byl takový systém technologicky realizovatelný, neodstranil by celé spektrum hrozeb, jaké zosobňují rizikové státy". Vojenští odborníci také argumentovali, že "německá vláda by měla v první řadě usilovat o odzbrojení" a o "soudržnost aliance" a nikoliv o raketovou obranu.

Spojené státy už do projektu investovaly více než 110 miliard dolarů. Výsledky jsou chabé. Washington ještě zdaleka neumí vytvořit mnohovrstevnatou obranu, která by byla schopna zlikvidovat přilétající rakety ve všech fázích letu.

Technicky je to velký problém. Krátce poté, co infračervený satelitní systém raného varování zjistí, že letí raketa, pokročilé radarové systémy mají vypočítat její dráhu. Asi o čtyři minuty později by měla být raketa sestřelena laserovými děly v letadlech, anebo rychlými antiraketami, rozmístěnými v regionu nedaleko místa, kde byla odpálena.

Tyto dva systémy mají být první linií obrany. Dosud však neexistují.

Jiným problémem je to, že ve výšce asi 200 km rakety už neletí prostřednictvím motoru, ale samočinně letí vesmírem. Tyto relativně minimální objekty letí rychlostí 25 000 km/hod, a tak je nesmírně obtížné je sledovat a ještě obtížnější zasáhnout. Kromě toho může být úkol ještě stížen vypuštěním celého hejna falešných raket.

150 km jižně od města Fairbanks na Aljašce je podstatnou součástí systému americké raketové obrany základna ve Fort Greely. Je tam připraveno 14 hypermoderních antiraket. Další dvě rakety jsou na letecké základně Vandenberg v Kalifornii. Jenže tyto rakety ještě nikdo nikdy nevyzkoušel za realistických podmínek. "Tento systém je naprosto k ničemu," stěžuje si fyzik Richard Garwin, poradce americké vlády pro bezpečnostní a obranné otázky v posledních 50 letech.

Ani skupina nezávislých odborníků z oddělení zkoušek a hodnocení v Pentagonu si nemyslí, že by byl protiraketový systém použitelný. Schopnost sestřelit nepřátelskou raketu je, uvádějí, dosud naprosto v plenkách.

Washington chce od roku 2011 umístit 10 specializovaných antiraket v Polsku a vysoce účinný radar v sousední České republice. Pentagon má tím ochránit východní pobřeží USA - a prý možná i Evropu.

Jenže i nejloajálnější spojenci USA se ptají: ochránit před kým? Kromě Ruska a Číny nemá žádný z 20 států, které Washington uvádí jako držitele raket, takové projektily, které by mohly ohrozit Evropu či USA. A s výjimkou Íránu a Severní Koreje všechny tyto státy plně spolupracují s Amerikou, anebo jsou dokonce jejími přímými spojenci. A Íránu bude trvat ještě řadu let, než si vyvine rakety dlouhého doletu a Severní Korea hlavně o jaderné hrozbě hovoří - jsou to spíš kecy než hrozby.

Severokorejská raketa Taepodong-2 má podle odhadů dolet 4300 km. Při zkoušce této rakety loni v červenci spadla raketa do moře pouhých 40 vteřin po startu. Ani armáda neví, zda Severní Korea kdy dokáže umístit na své rakety jaderné hlavice.

Írán dosud jen zkoušel rakety s doletem 1600 km. Ani nejmodernější íránská raketa Shahab-5 nedoletí dál než do vzdálenosti 3000 km. Radar v České republice tedy žádné íránské rakety nezjistí zřejmě ještě hodně dlouho.

V podstatě jde o úsilí poskytnout obranu proti íránským raketám, které ještě neexistují, prostřednictvím raket, které ještě neexistují. A Íránci si jsou velmi dobře vědomi, že by USA Írán srovnaly se zemí, kdyby na Ameriku vypálil raketu.

Není tedy divu, že tento technologicky ambiciózní, ale prakticky sporný vojenský program vyvolává po celém světě podezření. Obavy z nových a nesmírně nákladných závodů ve zbrojení zabránily i nejbližším spojencům Ameriky, aby se podíleli na tomto projektu Washingtonu. Nechtějí také používat zbraně na řešení problémů, které ve skutečnosti vyžadují politická řešení a diplomacii.

Kromě toho, ostré varování od Vladimíra Putina na mnichovské bezpečností konferenci začátkem února jasně vyvolalo nebezpečí nové konfrontace mezi Východem a Západem.

Rusové nechtějí americký radar v České republice, protože by byl schopen sledovat velkou část ruského území s dosud neznámou přesností. A zadruhé, nakonec by systém prý dokázal zlikvidovat veškeré ruské rakety, protože Američané plánují na každou raketu umístit 30-40 hlavic.

Putin dobře ví, že Rusko nemůže vstoupit s Amerikou do nákladných závodů ve zbrojení. Namísto toho chce reagovat asymetricky, že vybuduje nové pozemní rakety středního doletu. Rusku by to umožnilo znovu používat Evropy jako rukojmího.

Podle innsbruckého politologa Gerharda Mangotta "by však něco takového Američanům nevadilo, protože by to státy Evropské unie donutilo, aby začaly používat americký systém raketové obrany a Spojené státy by se staly rozhodným vojenským faktorem pro obranu Evropy na dlouhá desetiletí."

Podrobnosti v angličtině ZDE