Ani na této otázce -- natož odpovědi -- se zřejmě neshodneme. Snad jen v nejobecnější rovině: využít přidělený čas na planetě Zemi, čas kdy tu jsme, co nejlépe. Ale pak by se muselo změnit zadání pro politiky: přítomnost a čas nikoliv jako zasvěcení výkonu a růstu HDP společnosti, ale přítomnost a čas jako dary člověku, aby je mohl naplňovat po svém, tím nejvyšším, co chce, co sám uzná za vhodné.

Mohu tedy vnést dotaz do širokého pléna čtenářů BL (viz aktuální analýza "kvality" čtenářů BL), zda mi snad dokáže odpovědět (prosím, prosím!), PROČ zadání pro politiky není formulováno tak, aby vývoj společnosti postupně směřoval k takovému budoucímu světu, ve kterém bude přibývat volného času a ubývat nepříjemných povinností? Existuje snad nějaké vhodnější obecně přijatelné zadání?

Myslím, že kritériem vyspělosti společnosti není objem celkové výroby a služeb (a tím pádem zcela zákonitě i míra devastace životního prostředí, včetně hluku), ale právě schopnost společnosti realizovat vysoce efektivně chod celého hospodářství tak, aby jejím členům, lidem, zůstávalo čím dál tím více volného času na samotný život.

Proč tomu tak přirozeně není? V jakém magickém zajetí všichni stále žijeme?