Již několik měsíců před tím, než americká administrativa požádala českou vládu (hodinu po získání důvěry v Poslanecké sněmovně PČR) o umístění vojenské základny na českém území, ozývaly se z Ruska mnohé projevy nesouhlasu s plánem Spojených států a četná varování. Tak např. v článku s názvem Americký "deštník" způsobí problémy v Evropě, který vyšel 21. září 2006 v listu Izvestija a o den později o jeho obsahu informovala česká mutace deníku Metro, bylo uvedeno mimo jiné: "V souladu s naší vojenskou doktrínou si Rusko vyhrazuje právo provést preventivní údery proti objektům představujícím pro nás hrozbu; a to i taktickými jadernými zbraněmi."

Zástupci české vlády všechna tato varování bagatelizovali.

Ozbrojený střet Gruzie a Ruska přivedl rusko-americké vtahy na hranu politického konfliktu velkých rozměrů. O studené válce se začalo mluvit ne jako o hrozbě, ale jako o faktu. Rétorika obou stran jako by se vrátila o čtvrtstoletí zpět.

Ovšem kromě tónu zvučných prohlášení nemá dnešek s onou dobou nic společného. Konfrontace časů studené války byla založena na zřetelném ideologickém rozdělení světa. Vojensko-politické a do určitého momentu také ekonomické potenciály stran byly ve stavu rovnováhy. Rovnováha možností určovala pravidla konfrontace a strukturovala mezinárodní vztahy.

ŠOK│ Navzdory stanovisku čestného předsedy ODS, prezidenta Václava Klause, je vidět, že ve vládě vedené ODS rozhodují Schwarzenberg a Vondra. ODS jako majoritní a nejvíce ambiciózní strana ale ponese v budoucnu následky těchto kroků. Ačkoliv chtěla původně vláda odložit rozhodnutí o penězích na pomoc Gruzii o týden, na návrh ministra zahraničí Karla Schwarzenberga rozhodla dnes. A rozhodla přesně tak, jak se v humanitárních případech rozhodovat nemá. Jednostranně. 150 milionů Gruzii. Osetii ani korunu.

Podľa parížskeho denníka Le Monde posledné dve vojenské operácie Talibanu v Afganistane ukazujú, že islamistickí povstalci držia medzinárodné jednotky NATO v šachu. Píše sa to v analýze, ktorú denník zverejnil v stredu. "Taliban predviedol útokom na americkú základňu v Koste a na jednotku francúzskych výsadkárov v Sarubi spektakulárnu demonštráciu svojej údernej sily." Denník pripomína, že smrť 10 príslušníkov námornej pechoty je "najvyššou stratou zaznamenanou počas bojov francúzskej armády od čias vojny v Alžírsku.

SME: Le Monde: Taliban drží NATO v šachu ZDE

Středisko bezpečnostní politiky CESES FSV UK, ve kterém působí členové zahraniční a branné odborné komise ČSSD Miloš Balabán a Antonín Rašek, působí jako neoficiální kancelář a PR agentura Amerického velvyslanectví v Praze. Tak to alespoň vypadá na první pohled z pozvánek na "konference", které periodicky rozesílají oba pánové novinářům.

První dva transporty smrti civilistů, španělských uprchlíků, z nacisty okupované části západní Evropy, odjely z Angoulêmu 20 srpna 1940. Jeden na východ, jeden na západ. 470 mužů na otrocké práce do Mauthausenu, 457 žen a děti zpět do Frankova Španělska. 357 mužů v již tehdy vyhlazovacím pracovním lágru Mauthausenu zahynulo. Ženy a děti zmizely beze stopy.

Ochranka gruzínského prezidenta Saakašviliho vtrhla minulou středu do restaurace Kopala v centru Tbilisi, hlavního města Gruzie. Ozbrojení strážci vyhnali strávníky (mezi kterými byli západní diplomaté a novináři) s tím, že pan prezident poskytne v restauraci interview BBC. Člen tiskového odboru prezidentské kanceláře vysvětlil novinářům svoji představu, že "kdyby [britský premiér] Gordon Brown navštívil [britskou] restauraci, také by museli všichni okamžitě odejít."

Martin Kadrman popisuje v článku "Zlobivá dcera Gruzie" podobnou příhodu, ke které opět figuroval gruzínský prezident a ke které došlo na petřínské pěší zóně v Praze.

Rusko začalo v pátek umisťovat v Jižní Osetii balistické střely krátkého doletu SS-21. Uvedla to významná americká média s odvoláním na vysoce postavené vládní úředníky, kteří mají přístup ke zprávám tajných služeb. V pondělí přitom mělo Rusko začít s neustále odkládaným stažením svých sil z Gruzie - to tvrdily včera české internetové Novinky, napojené přes internet na amerického vládního úředníka, který to sdělil listům International Herald Tribune a New York Times... Podle předsedy lobbistické organizace obhajující plán protiraketové obrany (Missile Defense Advocacy Alliance) Rusko také dvacet těchto střel v průběhu bojů z mobilních odpalovacích ramp skutečně vypálilo, pokračují Novinky a odkazují se na fotografii trosek balistické střely SS-21 ve městě Gori , kterou zveřejnila MDAA. Jo, hádáte správně. Je to hlavice té Točky, jejíž tělo skončilo na policejní Ladě ve městě Poti. Alespoň už víme, kdo tu vtipnou šarádu nastrojil. Americká lobbistická organizace, snažící se přesvědčit Polsko a Česko o hrozbě, tentokrát z Ruska... "Zpráva" oněch "nezávislých světových agentur" je ovšem výplodem PR oné americké lobbistické organizace. A jakýsi tupý vysloužilý americký plukovník jménem Sam Gardiner, který učil strategii a vojenské operace na Národní válečné vysoké škole, z tohoto protiraketového píárka usoudil v rozhovoru s Amy Goodmanovou na levičáckém lobbistickém serveru Democracy Now, že Rusko nasadilo na jihu Osetie taktické jaderné zbraně ...

Market Watch - PRNewswire-USNewswire via COMTEX: Russia Fires SS-21 Ballistic Missiles at the Republic of Georgia, Poland Agrees to Have US Missile Defense ZDE

Nepřipadá vám na té fotografii z "místa dopadu" něco divného?

Chudáci naši mladí! Jak se mají orientovat ve světě, který jim zredukovali na sovětské tankové kolony? Jim, kteří žijí ve virtuálním světě techniky 21. století! S válkou v přímém přenosu a zbraněmi střílejícími, zabíjejícími, drtícími živé i neživé pohybem myši. A z televize se na ně smějí kluci vylezení na tanky, pobíhající s prapory a píšící hesla na podporu svých komunistických vůdců zvládnutou azbukou. Jaký zmatek musí panovat v myšlení mládeže, která ve škole neměla příležitost probírat moderní českou historii...

Události na Kavkaze jsou zdánlivě daleko, mnozí pokládají za nejjistější poměřovat je středoevropskou zkušeností a schovat za moralismus roli šmelinářů se zbraněmi. Je tu ale i jiná možnost: posuzovat na základě toho, co jsme sami udělali. Dovolíme i jiným válčit ve jménu lidských práv?

Záběry českých zbraní srovnávajících se zemí Cchinvali symbolizují krizi, jejíž dopad na mezinárodní situaci zatím nelze přesně určit. Jisté jsou zatím dvě věci. Zaprvé, Moskva se nějaké formy kontroly nad Jižní Osetií a Abcházií už nevzdá. Zadruhé, čeští fandové gruzínského prezidenta jsou tíž lidé, kteří v roce 1999 jásali nad nálety na Jugoslávii. Dnes vedou rozpravu v diskursu suverenity, před devíti lety však vysvětlovali, že pojem suverenity nenávratně zastaral. Jediné téma, o němž s nimi lze vážně hovořit, je tedy zkorumpovanost intelektu.

Izraelci cvičili pro Tbilisi rozprášené úderné oddíly. Na výcviku gruzínských oddílů nasazených i při pokusu znovu obsadit separatistickou Jižní Osetii se podíleli bývalí velitelé elitních útvarů izraelské armády. Jednu z firem, které si Tbilisi najalo, vedl dokonce bývalý divizní velitel, generál Gal Hirš. Jenže právě jeho podnik Obranný štít teď čelí podezření, že neopatrností v Gruzii mohl nahrát nepřátelům Izraele. "V operační místnosti jsem viděl manuály izraelské armády, které tam neměly co dělat," řekl deníku Jediot Achronot bývalý člen elitního komanda, který se na výcviku Gruzínců podílel. "Byla tam cédéčka, na kterých výslovně stálo ,důvěrné`. Šlo o tabulky speciálních operací včetně jmen důstojníků," tvrdil s tím, že do místnosti měl přístup prakticky kdokoli. Firma Obranný štít se hájí, že do Gruzie neodvezla nic, co by neschválilo izraelské ministerstvo obrany.

V citlivých kontaktech se to každopádně hemží známými jmény. Do Gruzie vyvážel mnohaletý izraelský poslanec a ministr Roni Milo a jeho bratr Šlomo působící ve vedení vojenského průmyslu. Kromě Hirše znají Gruzínci dobře i jeho kolegu generála Jisraela Ziva. V Tbilisi má náklonnost obou zemí ještě vyšší zastání. Gruzínským ministrem a vyjednávačem pro reintegraci separatistických regionů je i hebrejsky mluvící Žid Temur Jakobašvili. Zda má také izraelské občanství, není potvrzené. Zato gruzínský ministr obrany Davit Kezerašvili (29) ho měl v minulosti určitě. Rovněž mluví hebrejsky a studoval v Izraeli.

Právo: Padly Rusům do rukou tajné izraelské manuály? ZDE

Bývalý izraelský velvyslanec v Gruzii Šabtaj Cur uvedl pro Jediot Achronot, že po vydání rozhodnutí o minimalizaci prodeje zbraní dostal bývalý velitel Galilejské divize brigádní generál Gal od ministerstva souhlas k provádění výcviku elitní protiteroristické jednotky gruzínské armády.

Eretz.cz: Poskytnut výcvik elitní gruzínské jednotce ZDE

YNet News: Source: Secret IDF material went unguarded in Georgia ZDE

ŠOK│ Analýza Parlamentního institutu o situaci v Gruzii říká to, co všichni soudní politici stejně už dávno vědí... "Přestřelky mezi jednotkami gruzínské vlády a jihoosetisnkými separatisty na počátku srpna vedly k rozhodnutí prezidenta Saakašviliho k provedení vojenské ofenzívy, která by napomohla opětnému získání kontroly nad oblastí. Letecké bombardování zahájené 8. srpna vyústilo v získání kontroly nad správním střediskem oblasti Cchinvali. Masivní reakce Ruské armády, která vystoupila na ochranu Jihoosetinců , přesáhla po vytlačení Gruzínců z Jižní Osetie meze "nutné obrany" a ruské jednotky postoupily hlouběji do gruzínského vnitrozemí. "

Počáteční protiruský dogmatický populismus některých extrémních názorů (senátor Štětina) nahrazuje postupně střízlivost, ukazující výzvy i meze řešení konfliktních situací při soužití na hranicích mezi Evropou a Asií. Evropa potřebuje Rusko a jiné cesty není. Jsou chvíle, kdy má globální geopolitická partie jen jednu logickou koncovku. A v tom je poselství srpna 1968 i poselství srpna 2008.

Parlamentní institut 19. 8. 2008: Aktuální informace ke konfliktu v Gruzii PDF

Češi si připadají proti osudu (říkejme mu třeba radar) bezmocní. Podobně jako vícekrát v minulosti většina národa něco nechce, ale nějak s tím nemůže hnout. Sami nic nemůžeme. Vlastní politická reprezentace (nejen v srpnu) hájí jiné zájmy. Na koho ve vládě či parlamentu se lze ještě spolehnout? Poslední naději a osud náš tedy vkládáme do rukou prezidenta Spojených států. Vroucně doufáme, že si to Amerika s tím radarem "na Irán" třeba nakonec rozmyslí a protřelý manipulátor Bursík to zařídí. Byl to On (tedy Jeho strana Zelených), kdo tajně vyjednal, nechť se neškodný radar začlení do struktur kolektivní evropské obrany: kdyby se snad náhodou na radar v americkém rozpočtu našly finance. Bursík také nemá rád Bushe, to se ví. Takže Bursík počká se schválením amerického radaru v českém parlamentu "až po volbách."

Např. ZDE nebo ZDE

Vaše excelence, my, tři signatářské organizace, usilujeme o eliminaci jaderných zbraní. Jsme proti raketovým obranám, protože ohrožují proces jaderného odzbrojení. Raketové obrany jsou neúčinné, podněcují závody v jaderných zbraních a brání spolupráci směrující ke snížení jaderné hrozby. Jejich čistým efektem je ztráta bezpečnosti.

Čtyřicáté výročí Pražského jara je příležitostí vidět tehdejší reformy i jejich potlačení – řečeno v jazyku Masarykově - pod zorným úhlem věčnosti. V tehdejším jaru naše směřování k demokratickému tržnímu socialismu přineslo především dvě hlavní dlouhodobá poučení.

Toto směřování odmítalo stalinské pojetí rádobysocialismu, založené v ekonomice na výlučné úloze státu bez (nebo téměř bez) úlohy trhu. Stejně tak odmítalo kapitalismus, založený na výlučné úloze trhu bez (nebo téměř bez) regulační úlohy státu. Místo „čistého“ státu či „čistého“ trhu hledalo účinnou kombinaci úlohy trhu i státu - třetí cestu. Bylo dvojčetem souběžně rozvíjeného evropského sociálního státu, využívajícího jak ohromné motivační síly trhu, tak jeho státní regulace makro i mikroekonomickou hospodářskou politikou, pluralitou vlastnictví kapitálu, sociálním přerozdělováním příjmů a morální motivací založenou na sociální soudržnosti.

Autor tohoto dokumentu, plukovník Jaroslav Klíma, byl po dva roky – od března 1966 do jara 1968 - velitelem československé Státní bezpečnosti. Text obsahuje řadu sporných interpretací a nedoložených tvrzení, zároveň však i celou řadu dosud nepříliš známých faktů. (Pozn.red.)

Vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československé socialistické republiky byl záměrně vyprovokován Američany a pravicí v Komunistické straně Československa v čele s Alexandrem Dubčekem s cíle provést v ČSSR mocenský převrat, pozatýkat a uvěznit představitele levice a nastolit moc pravice, bez ohledu na to, že tím vyvolají občanskou válku, jež může přerůst ve válku širokého rozsahu.

Hrstka důstojníků, která dne 20. srpna 1968 vstoupila do budovy ministerstva vnitra na Letné, pomohla zmařit výše uvedené plány pravice a Američanů. Píšu to s vnitřním pocitem upokojení, že jsem tehdy v šedesátých letech stál na straně těch, kteří učinili vše, aby vlastní zem neshořela v ohni války, aby národy Československa nevykrvácely v občanské válce.

Nechci vzpomínat, jak jsem prožíval rok 1968 jako malý školák. Zpětně se mi šedesátá léta jako klukovi stejně spíš vybavují přes zážitek oživovaného trampského hnutí (četli jsme nejen Foglara, ale i Batličku, Boba Hurikána a další) a později v studentských letech prostřednictvím spousty překladů knih ze Západu, které tehdy vyšly a samozřejmě i přes dozvuky Flower Power u českých beatniků. Nejde mi o ani pietní připomínku historických fakt a někdy až nudné politické rituály. Myslím, že prostě potřebujeme úsilí různých myšlenkových proudů i různých generací o realistické hodnocení odkazu roku 1968 bez nekritické mytizace i bez jednostranného, černobílého kádrování historie.

tisková zpráva

Duše Evropy, mezinárodní konference o vlivu společenského experimentu Pražského jara 1968 na uplatňování myšlenek vědy o sociální trojčlennosti v evropském měřítku, probíhá ode dneška do 24. srpna na pražském Vyšehradě

Konferenci, která je součástí řady setkání evropských vědců a umělců, hlásících se k vědě o sociální trojčlennosti (Amsterodam 2006, Budapešť 2007) spolupořádá Sociální sekce Svobodné vysoké školy duchovních věd Goetheanum se sídlem ve švýcarském Dornachu a Akademie sociálního umění Tabor Praha (ww.akademietabor.cz). Koná se v prostorách vyšehradského Jedličkova ústavu.

Nedávno jsem slyšel z úst jedné postarší dámy docela legrační rčení, o které bych se chtěl podělit, 'píše Jan Zeman: "Nejabsurdnější nebyl vstup vojsk, jak se té okupaci oficiálně říkalo, to by se dalo možná ještě pochopit, ale souhlas se vstupem - to museli všichni v práci podepsat, jinak letěli."

Pozn. JČ: Ale v tom je přece jádro celého problému. Národ byl nadšený Pražským jarem a demokratizací, v níž se aktivně a vášnivě angažoval. Podstatou hluboké, demoralizující kocoviny, jejíž důsledky pociťujeme v českém prostředí dodnes (amorálnost, patologický individualismus, cynismus) bylo právě to, že celý národ byl do necelých dvou let po invazi 21. srpna 1968 vydírán, aby popřel a poplival všechno, v co věřil. Je to jeden z nejtraumatičtějších českých zážitků ve dvacátém století.

Článek pana Víta '"Socialismus s lidskou tváří" výborně ilustruje to, co na roku 1968 nemám rád. Nechci žádný socialismus, žádné nadšení pro nějakou třetí cestu, žádné doufání v nějakou novou revoluci.

Dogma "buď kapitalismus, nebo socialismus", které použil, nikoli poprvé a nikoli pouze on v reakci na článek pana Víta, ve svém důsledku legitimizuje důvody, které použila sovětská propaganda pro okupaci Československa v srpnu roku 1968, píše František Řezáč.

Jinak to prostě nemohlo dopadnout, shodují se apologeti jediných správných cest na obou stranách dlouhého sporu, táhnoucícho se od španělské občanské války.

Vždycky je třeba podpořit toho, kdo toto dogma respektuje, ať už je to Franko, Hitler, Biĺak nebo Pinochet. I když se při tom na kratší či delší dobu vytratí ta stěží definovatelná hodnota, pro niž lidé vycházejí do ulic a utíkají do emigrace: Lidská svoboda.

Václav Bělohradský v Salonu (Právo, 14. 8. 2008) nabízí svoje vidění světa. Přitom nevnímá existenciální starosti většiny svých rodáků, jejich reálný život a možnosti. Nad jejich hlavami určitě neplápolá prapor „společnosti hojnosti“, „společnosti postmaterialistické“ nebo dokonce „postindustriální“. Jak jim objasnit, že žijí ve společnosti „diskontuity“?

Roky s osmičkou prý bývají převratné, revoluční. V osmačtyřicátém jsem se narodil, žádný zvrat jsem nepocítil. Zato rodiče ano. Osmašedesátý jsem pocítil na vlastní kůži. Nula-osmý pociťuji s nelibostí, jak dává na frak zbytkům národní hrdosti ve mně. Až se tomu nechce věřit, tak neskutečné se zdají výsledky právních jednání, ve vyšetřování trestních kauz, soudních přích i arbitrážních řízeních.

Kroky podnikatelů i vládních představitelů uvádějí občana v úžas: Šťáva, Bojar, Stráský, Kalvoda, úředníci beze jména, morálky a zodpovědnosti...

◄ Editor svazku "Jaro 1968: Čítanka pro děti a mládež" (1988) Antonín Liehm (tehdy 84) ve Skotsku v dubnu 2008. (Když jsem mu v červnu 2012 v Paříži telefonoval, Liehm, nyní osmaosmdesátiletý, reagoval: "Pane Čulík, vy ještě žijete?" (JČ) )

Všeobecné znalosti toho, co se v Československu dělo v šedesátých letech a zejména v období tzv. Pražského jara 1968, jsou značně omezené. Mladá fronta Dnes a Lidové noviny publikují o tomto období naprosté nesmysly, Jan Hřebejk a Filip Renč točí o něm filmy, které jsou o Československu na jakési jiné planetě. Málokdo se začte do toho, o co v té době v Československu skutečně šlo. Přitom je to zajímavé a dodnes aktuální.

V době posledního velkého kulatého výročí Pražského jara, v roce 1988, sestavil novinář, kritik a autor A.J. Liehm reprezentativní antologii nejzávažnějších více než 130 textů, publikovaných během jara 1968 v rámci tehdejší celospolečenské diskuse. Dal ji ironický podtitul "Čítanka pro děti a mládež". Této Čítanky je dnes zapotřebí možná ještě o mnoho více, než tomu bylo před dvaceti lety. Člověk by měl znát své kořeny.

Ve spolupráci s A.J. Liehmem a za pomoci historika Viléma Prečana jsme tuto antologii významných textů zprostředkovali i mladším generacím a předkládáme ji tímto pro studijní účely kompletní v digitální formě. ČTĚTE! │Jan Čulík

Publikace má tento úvod:

Dovoluji si krátce reagovat na dotaz pana Dalibora Rozsypala "Jak se vyhnout vydřidušským českým bankám?"

V Česku se lze vyhnout placení bankovních poplatků poměrně jednoduchým, i když 21. století nehodným způsobem, a to pořízením si vkladní knížky u České spořitelny, a.s ZDE

Na vkladní knížku vedenou u České spořitelny, a.s. Vám může zaměstnavatel (nebo kdokoliv jiný, kdo zná číslo Vašeho účtu, kterým je právě ona vkladní knížka) posílat peníze a výběr z této vkladní knížky je, prozatím, zcela zdarma.

RAZ │ Ministerstvo zahraničí Gruzie odeslalo nótu Výkonnému výboru SNS, v níž na základě usnesení gruzínského parlamentu ze 14. srpna informuje výbor o vystoupení Gruzie ze svazku Společenství nezávislých států.

„Počínaje 18. srpnem, ruší tímto Gruzie všechny závazky, vyplývající z členství v SNS“, uvádí se v textu nóty. Ministerstvo zahraničí Ruska na to má však jiný názor, jak uvádí izraelská agentura Mignews.ru, s odvoláním na ruskou agenturu RIA. „Podle Vídeňské úmluvy z roku 1969 O smluvním právu, zůstávají pro Gruzii v platnosti všechny mezinárodní mnohostranné dohody v rámci SNS stejně, jako všechna rozhodnutí schválená orgány Společenství, u nichž Gruzie vyjádřila svůj souhlas“, praví se v prohlášení Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace.

Ptáte se jak je to možné? Na trh přišel první balónek, předvídající způsob našeho politického i ekonomického chování za nějakých deset, patnáct let. První mobilní telefon s čtečkou otisků prstu, který má šanci na masovější rozšíření. Firma Lenovo jej s využitím technologie na čtení otisků prstů firmy Atrua uvedla na trh pod názvem P960. Po vlaštovkách neznámých značek jako Willcom JRC WX321J, Fujitsu FOMA F1100, M356 Smartphone či Pantech PG-6200 přichází čínské IBM a klony iPhone. Nebude to dlouho trvat, a právě funkce fingerprint reader spolu s GPS modulem, který už dnes může i v ČR přijímat aktuální informace o dopravě, a DVB-H pořinášející mobilní televizi. přispěje k explozi nové generace služeb - mobilních rozhodovacích aplikací i aplikací inteligentn dopravy. Že to bude znamenat přehodnocení ochrany osobních údajů i špehování občanů tajnými službami? No a co? Liberální koncept demokracie jsme už stejně opustili.

Zatímco protiradarovým aktivistům dala billboardové plochy během "okurkové sezóny" zdarma nadnárodní firma, která má ruské majitele (což neznamená, že jejich názory nejsou proameričtější než Vondrovy), překlad a vydání knihy českého prezidenta Václava Klause "Modrá, nikoli zelená planeta" sponzoroval ruský Lukoil. Firma, jejíž zájmy se opravdu, ale opravdu neřídí názory jejich manažerů. Firma, která je klíčovou součástí ruské ropné převahy v Evropě. Hloupí čeští novináři (Zeman měl tenkrát pravdu) i hloupí čeští aktivisté teď začali spekulovat a pokoušejí se Klause díky zástupnému tématu skandalizovat. Škoda jen, že nehodili na jednu hromadu podporu Klause a podporu hnutí Ne základnám. Vždyť oboje peníze jsou z toho ďábelského Ruska...

Jak se vyhnout poplatkům u bank? Mohu vřele doporučit mBank, píše Jaroslav Lainz. Je téměř bez poplatků a zbylé poplatky (poplatek 19,- Kč za čtvrtý a další výběr z bankomatu v ČR během jednoho měsíce) jsou jasné a srozumitelné. Zdarma jsou všechny operace prováděné přes internet. Jsem jejím klientem první rok a po předchozích zkušenostech s českými bankami (Komerční banka, Poštovní spořitelna) si opravdu užívám.

Pozn. JČ:: Otázkou ale je, jak bezpečné mohou být vklady v malých bankách v situaci, kdy stát nezaručuje jištění vkladů před ztrátou při případném bankrotu banky. Osobně bych v takové situaci riskoval používání malé banky jen s malými vklady.

Všechny banky na českém trhu musí mít pojištěné vklady do 25 tis. eur na 90 % hodnoty vkladu a dohlíží na to ČNB. Některé banky mají lepší pojištění než ukládá zákon. Seřadil jsem je podle toho kolik peněz dostanete zpět při případném krachu a z toho plyne že mBank je třetí nejlepší.

V diskuzi Britských listů o českém učitelství zaznívají zajímavé názory a zkušenosti, doplnil bych jim ještě další rozměr: spoluodpovědnost studentek a studentů (vysokých škol) za kvalitu vzdělání, které se jim dostává.

Rusko se díky konfliktu v Gruzii ocitlo v nezáviděníhodné situaci. Z tohoto hlediska byla Saakašviliho -- potažmo akce USA naplánována velmi dobře. Rusko se totiž ocitlo v situaci, kdy každé protiopatření, které podnikne, bude špatné. Nezasáhne-li, ukáže svoji slabost a tím i možnost nechat se rozebrat salámovou metodou, protože se přece musí se světem podělit o své přírodní zdroje. Rusko se totiž na rozdíl od USA dělit musí. Kdežto USA nemusejí nic. Pokud Rusko zasáhne, je po ruce scénář B, kdy se ukáže prstem: Hle, ti darebáci, zase bijou toho menšího, za to je musíme potrestat. Kanonádě propagandy totiž Rusové nemají možnost účinně čelit.

Když jsem včera večer poté, co jsem se v Britských listech prokousal podnětnými analýzami a názory na kavkazský konflikt, našel v rubrice "Čína" schovaný článek Jana Polívky pod titulem "Proč česká média nenávidí Čínu - kterou neznají", mé sinologické srdce se zachvělo.

"Moskva rovněž soudí, že dávat do souvislosti zkoušku rakety vlastní íránské výroby s nezbytností rozmístit americký jaderný deštník v České republice a v Polsku je nesprávné."

KD│ Rusové sotva mluvili o americkém jaderném deštníku. Zřejmě licence ČTK? Zdroj ZDE

HN: Michail Saakašvili ve své předvolební kampani slibuje také obnovení územní svrchovanosti země a získání kontroly nad Jižní Osetií v průběhu několika týdnů a Abcházií během "pár měsíců". Je to reálné?

Tato vláda dodržuje demokratické standardy stále méně a tento trend se za poslední dobu velice zrychlil. Opouští také potichu prozápadní orientaci, jelikož ví, že tato území může získat alespoň částečně zpět pouze po dohodě s Moskvou. Saakašvili nemá podporu obyvatel a u moci se může udržet také pouze s podporou Ruska. V souvislosti s vývojem kolem Kosova je pro Abcházii plánována kyperská varianta, kdy by Gruzie obsadila její východní část a Rusko západní. Řešení problému Jižní Osetie vláda rovněž spojuje s dohodou s Ruskem.

HN: Skutečně se může Gruzie odvrátit od tak silně proklamovaného směřování k euroatlantické integraci?

Je jasné, že ani Spojené státy, ani Evropa nebude podporovat vládu, která 7. listopadu tak brutálně a zcela nesmyslně rozehnala pokojné demonstrace a ubírá se tímto směrem. Saakašvili ví sám nejlépe, že dříve či později ho Západ kvůli jeho způsobu vlády podporovat přestane. Proto ho také už nezajímá, co si Západ o něm myslí, a nemá ani skutečný zájem o vstup do NATO, jelikož tuto otázku jen využívá ve své hře s Ruskem. Jediné, o co má skutečný zájem, je zůstat co nejdéle u moci.

Saakšviliho ministryně zahraničí Salomé Zurabišvili o Saakašvilim pro HN 19. 12. 2007: Gruzínské volby budou zfalšované ZDE

Jelikož mi byl takřka úporně vytýkán jeden stěžejní závěr, týkající se vlajek z mého článku o gruzínském prezidentovi "Šašek králem" , dovolím si krátkou exkurzi po internetu, do oficiální historie i do lidových legend jednoho z největších tajemství Evropy. Gruzie, jedna z nejstarších křesťanských zemí vůbec (přijala křesťanství již roku 337 n.l.), ležící na území bájné Kolchidy - země Médey a Amazonek, cíl Argonautů - dostala podle mnoha zdrojů své současné jméno po sv. Jiří.

Letos v září se uskuteční druhý ročník neziskové akce s názvem "Sousedský výprodej použitých věcí", který je pořádán ve spolupráci se ZŠ Praha 3 na náměstí Jiřího z Poděbrad, píše Jan Gregor.

SITA│ V hlavnom meste indického Kašmíru Šrínagar sa v pondelok opäť zhromaždili desaťtisíce moslimov, ktorí vyzývali na odtrhnutie od prevažne hinduistickej republiky. Demonštrantov mávajúcich zelenými a čiernymi vlajkami priviezli stovky nákladných áut a autobusov z celého himalájskeho štátu. Pochod k miestnej kancelárii Organizácie Spojených národov separatistickí lídri označili za najväčší od vypuknutia novej vlny nepokojov pred dvoma mesiacmi. Hoci sa demonštrácia tentoraz zaobišla bez násilia, tisíce účastníkov vykrikovali názov jednej z najnásilnejších protiindických organizácií, Laškar-i-Tajjiba (Armáda čistých).

ŠOK│ Moskva zveřejnila informace o tom, že gruzínské speciální služby připravují několik teroristických útoků v Rusku, ale také informace o jejich plánech zesílit na Severním Kavkaze militantní trestnou činnost. O rabujících bandách oblečených tu do gruzínských, tu do ruských uniforem informovala i západní média. Ředitel FSB Alexander Bortnikov proto vyzývá k zlepšení ochrany kritických zařízení. Gruzínské ministerstvo vnitra tyto zprávy popřelo . Jak uvedl v úterý novinářům zástupce Gruzie Shota Utiashvili, "ruská strana šíří nepravdivé informace v této věci a chce tak zajistit rozšíření přítomnosti ruských vojsk v Gruzii."

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Můj dřívější kolega z laboratoře české firmy, kde jsem kdysi pracoval, pocítil v době normalizace šanci přivydělat si "literaturou" a do svých povídek, které mu tiskl občas Mladý svět, umisťoval době odpovídající - jak by se dnes řeklo "politicky korektní" - věty, jež s původním textem měly málo co společného, však zajišťovaly rasantností, jak se tehdy říkalo "pokrokových" obsahů, otištění v MS. Měl jsem mu tenkrát ony "pojistky tisku," jak jsem je označoval, za zlé. Byl ovšem pilný i jinak, naučil se anglicky tak, že mohl překládat anglické texty - měl jsem ale důvodný pocit, že nemá dost vnitřní morálky, aby si "nepůjčoval" celé překládané pasáže a nepomáhal si s nimi ve svých textech. Na onoho borce jsem si vzpomněl, když jsem četl Michaelem Volným velebenou knihu Dominiky Deryové. Uvědomil jsem si, totiž, jak jsem byl na svého tehdejšího kolegu tenkrát přísný. Po přečtení knihy D.D. mne mučí pocit, že bych se mu měl omluvit. Chudáček malá, literární, pomáhal si vždy tak nanejvýš jednou větou, mnohdy jenom frází a já jej za to tenkrát verbálně týral. To jsem samozřejmě netušil, že se dožiji doby, v které budou překonány tehdejší směšné "pojistky tisku" nejen v intenzitě, ale i v obsahu a formě - jenže pod jinou vlajkou a v jiném, demokratickém režimu. Mé zděšení je tak mocné, že se spolu s Beckettovým Murphym ptám "...kde to jsem, zda a kdy?"

NIS│ Palacký neváhal doznati veřejně za sebe i za zetě, že pokládá revoluci polskou "za veliké neštěstí netoliko pro nás, ale zvláště pro Poláky", a Rieger sám v odpovědi k Hilferdingovi, otištěné v Národních listech, želí bratrovražedného boje, chápe živější sympatie pro Poláky z důvodů citových, že sice "přirozený cit práva žádá, aby se vrátilo, co komu bylo vzato násilím", avšak rozum že dokládá, "pokud to bylo vskutku jeho a pokud to držel sám dobrým právem", maje přitom na mysli Litvu, Ukrajinu, Volyň i Podolí s obyvatelstvem většinou nepolským. Došlo tak daleko, že obrazy Riegrovy a Palackého byly trhány se zdí a pošlapány, že oba dotud uznaní vůdcové národa a miláčkové jeho byli tupeni a zrádcováni, ba hledisko Riegrovo uváděno ve spojení s ruským vyznamenáním, jehož se mu roku předešlého dostalo (řád sv. Anny II. třídy) za příčinou tisíciletého trvání říše ruské. Po čase dívala se ovšem veřejnost na věc chladněji a zraleji, takže i vášnivý G. Eim, jenž nenáviděl přímo strany Riegrovy, musil napsati, že "obě různá mínění měla vážné důvody pro sebe a celou pravdu žádné".

zdroj: Hugo Traub: Fr. L. Rieger. Vydal S.V.U. Mánes, edice Zlatoroh, Praha 1920, s. 102-103.

JU│ Nejen v České republice, ale i na Ukrajině existují zřetelně rozdílná stanoviska při hodnocení událostí v Gruzii mezi prezidentem Juščenkem a premiérkou Tymošenkovou. Jak uvádí server gazeta.ru, vystoupil zástupce šéfa sekretariátu ukrajinského prezidenta Juščenka Andrej Kislinskij s obviněním vůči ukrajinské premiérce Tymošenkové, která podle jeho názoru pracuje v zájmu Moskvy. Za to jí údajně Kreml slíbil jednu miliardu dolarů na financování volební kampaně. Dokonce použil slova o tom, že má podezření o spáchání velezrady a příznacích politické korupce v jejím chování.

To bylo heslo, které v roce 1968 spojilo celý národ do jednoho šiku. Všimněte si, že o výročí z roku 68 se píše, ale žádné z našich médií toto heslo nevzpomnělo. Nešlo o demontáž kapitalismu, ale o "Socialismus s lidskou tváří". Toto heslo je tabu, o kterém se dneska v mediích nemluví a mluvit nesmí. Pro naše média události roku 1968 začínají 21. srpnem.

Vážený pane ministře, se znepokojením jsem si přečetl na serveru MŠMT výzvu k podání nabídky na veřejnou zakázku malého rozsahu s názvem "Servis -- služby podpory Školského vzdělávacího portálu EDU.CZ". Z obsahu tohoto dokumentu vyplývá, že Ústav pro informace ve vzdělávání, který je odpovědný za dosud zcela neuspokojivý způsob práce portálu EDU.CZ, hodlá vynakládat nadále po další dva roky kvalitě a obsahu neadekvátní prostředky na provoz. V této souvislosti připomínám, že v roce 2007 byly náklady na tento portál 10,2 milionu korun, v roce 2006 to bylo 12,2 milionu korun, v roce 2005 pak 5,8 milionu a v roce 2004 5,1 milionu, tedy v letech 2004-2007 celkem 33,2 milionu korun (podle Závěrečného účtu kapitoly 333 za rok 2007).

Že se americký radar v Brdech ochrání sám? Ale kdeže. Tomuto blábolu českých politiků už nevěří ani malé dítě. Nicméně už nikdo nevěří ani tomu, že konflikt v Gruzii nebyl naplánován v centrále NATO v Bruselu. Bohužel se tomu tak opravdu zdá být a z dokumentu je patrné, že datování celé operace probíhalo minimálně od 20.12. 2007. Podle dokumentu z gruzínského ministerstva zahraničí, který má redakce Britských listů k dispozici a který zpracoval pro velení NATO pod číslem DPP(2007)0898 (Defence Policy and Planning Division, Partnership for Peace - Georgia) s klasifikací 2. stupně "RESTRICTED" jako přílohu k operaci "PARTNERSHIP GOALS 2008" náměstek generálního tajemníka NATO Jaapa de Hoopa Scheffera Jiří Šedivý, bylo pořadí hlavních cílů leteckých útoků ruské armády následující:

• 1.    8.8. 2008 09:45 vojenský radar a kasárna v obci Shavshvebi na dálnici mezi Poti a Tbilisi
• 2.    8.8. 2008 10:57 postavení dělostřelecké brigády u Gorijvari
• 3.    8.8. 2008 15:05 vojenská základna a vojenské letiště Vaziani

Určitý časový odstup, v mém případě čtrnáctiletý, poskytuje kontrastnější obraz proměn, jimiž ČR od roku 1989 prošla. Dojmy z pětitýdenního pobytu jsem se pokusil rozdělit do několika vzájemně se překrývajících kategorií.

Stačí se podívat na uplynulé měsíce a najdete logiku kroků, které jsou proti iniciativě Ne základnám vedeny. Občané byli informováni, s kým vším že se to iniciativa spojila, dominujícím tvrzením bylo, že s KSM. To, že iniciativa byla a je otevřenou platformou, že není jejím posláním kohokoliv lustrovat, zůstávalo stranou. Měla a má jediný cíl, odpor proti instalaci cizí vojenské základny v ČR (k tomuto postoji se hlásí široké spektrum občanů) a předpokládat, že iniciativa bude někomu bránit v jeho postoji, bude odmítat jeho účast v iniciativě je jen vlastní pohled a chápání demokratických principů u odpůrců iniciativy.

Akci, kterou iniciativa Ne základnám realizovala pod sdělením "Poslanci nás neobejdou, my obejdeme poslance" přináší své úspěchy. Když v řadě případů nezastihnou občané své poslance v jejich kancelářích, když nedostávají odpovědi na své dopisy, bylo řešením upozornit poslance na existenci občanů přímo u Poslanecké sněmovny ČR.

Naši učitelé, tedy učitelé v Čechách, netrpí ani tak dnes tolik známým a moderním syndromem vyhoření. Nazvala bych to jinak -- jsou to učitelé ne vyhořelí, ale "převálcováni." Svědčí o tom i mnohé ohlasy na můj článek Dětem chybí přirozená autorita. Proč si to myslím?

Před nedávnem jsem si přečetla článek své bývalé spolužačky , která se vyjadřovala k našemu, částečně společnému, studiu. Její názor považuji za velmi shovívavý. Studovala jsem obor s názvem Učitelství pro SŠ, v kombinaci čeština-angličtina. Nejprve k samotnému oboru.

Musím po pár letech praxe říct, že z hlediska pedagogiky a metodiky mi škola za pět let studia nedokázala nabídnou zhola nic. Například tak podstatný předmět, jakým je pro učitele psychologie, byl jen snůškou pojmů, definic a jmen. V každém z oddílů psychologie (obecná, vývojová, speciální apod.) tentýž způsob omílání pouček a pokud budeme hodní, dočkáme se (obecného) příkladu. Příprava na vstup do třídy, plné studentů od 13 do 20 let, žádná, míní čtenářka Petra Janasová

(...) Síly, které drží americké rodiny v závislosti na ekonomicky vynucené otročině a které se pokoušejí odpovědět na nové a náročné podmínky starými a stále více dysfunkčními reakcemi, bezpochyby ve své podstatě vůbec nejsou ekonomické povahy. Bez ohledu na kultivovanou smyšlenku, že všichni hráči v ekonomické hře jsou rozumní a sledují své vlastní zájmy ve volné směně, většina rozhodnutí, která jedinci činí v průběhu té hry, obsahuje jen výjimečně takový druh rozumného rozhodování, který ta smyšlenka sugeruje.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 180 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V červenci 2008 přispělo celkem 185 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 40 916.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.7. 2008 částku 231 190.15 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,400.18 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.