Nedávno jsem slyšel z úst jedné postarší dámy docela legrační rčení, o které bych se chtěl podělit, 'píše Jan Zeman: "Nejabsurdnější nebyl vstup vojsk, jak se té okupaci oficiálně říkalo, to by se dalo možná ještě pochopit, ale souhlas se vstupem - to museli všichni v práci podepsat, jinak letěli."

Pozn. JČ: Ale v tom je přece jádro celého problému. Národ byl nadšený Pražským jarem a demokratizací, v níž se aktivně a vášnivě angažoval. Podstatou hluboké, demoralizující kocoviny, jejíž důsledky pociťujeme v českém prostředí dodnes (amorálnost, patologický individualismus, cynismus) bylo právě to, že celý národ byl do necelých dvou let po invazi 21. srpna 1968 vydírán, aby popřel a poplival všechno, v co věřil. Je to jeden z nejtraumatičtějších českých zážitků ve dvacátém století.