Jediné, co se totiž od Ruska vyžaduje, je nechat se ubít bez náznaku obrany. V současné chvíli se za aktivní účasti naší vlády realizuje plán B. Co na tom, že USA napadly Jugoslávii v rozporu s mezinárodním právem, vězní civilisty bez soudu atd. O tom naše vláda nehovoří. Přesto se angažuje. Otázkou je, zda skutečně hájí spravedlnost a naše zájmy. Sotva tomu mohu věřit, když naši zahraniční politiku reprezentuje člověk, který stěží mluví česky, a premiérem je osoba, kterou nemá ani cenu komentovat. Bohužel k naší škodě, jak konstatovali zástupci naší vlády, prezident nemá do zahraniční politiky co mluvit. Ale zpět k plánu B. V jeho rámci se anuluje úspěch Ruska a pod záminkou mezinárodního dohledu se do Gruzie přesunou kontingenty mírotvorců z NATO. Tím se dosáhne stejného cíle, jako kdyby Rusko nijak nereagovalo.

Jediná možnost Ruska je hrát o čas a ve výsledku necouvnout a nepřipustit příchod jednotek NATO. K tomu, jak tomu zabránit má velmi omezené prostředky. Nicméně již nemá příliš kam ustupovat. Rusko na tom není moc dobře, co se týče eventuelních spojenců. Jediný, kdo by snad mohl být významným přínosem, je všem dobře známý darebácký Irán. O aktivním zapojení Číny na straně Ruska lze pochybovat. Nicméně zatím není situace Ruska úplně zoufalá, protože dosud má odstrašující jaderný potenciál a lze pochybovat, že státy NATO půjdou do přímé konfrontace. Nicméně Rusové mnoho času nemají, protože mezi lety 2011 až 2015 dobíhá jednak životnost nosičů s násobnou hlavicí známých v kódu NATO pod názvem Satan, a výroba vylepšených Topolů M zatím běží příliš pomalu.

Do tohoto období jakoby čirou náhodou spadá i plán na dokončení a uvedení do provozu amerického systému protiraketové obrany a v USA intenzivně pracují na prostředku schopném ničit mnohonásobný cíl. V okamžiku, kdy dojde k dokončení tohoto systému, pomine schopnost Ruska jaderně odstrašovat a bude napadnutelné jak konvenčně, tak jaderně. S ohledem na to, že politika USA je kontinuální bez ohledu na prezidenta, který je v úřadě (Jugoslávie byla napadena za vlády Clintona), může Rusko přijmout hypotézu, že USA již přijalo rozhodnutí zaútočit jako první na Rusko a nyní se k tomu systematicky připravuje. Na toto může Rusko reagovat, jak se nyní říká, preemptivně, tedy preventivně a nedopustit dokončení protiraketového štítu nebo být neustále bdělé a bez skrupulí použít svůj jaderný potenciál jako první. V každém případě lze Rusům vřele doporučit podstatné zvýšení výroby mezikontinentálních jaderných nosičů.

Nahlíženo ze všech možných úhlů, Rusko má v takovém případě zhruba 3 až 4 roky na to, aby si rozmyslelo, zda se vzdá vlastní suverenity nebo ji krvavě zaplatí.