15. 8. 2008 / Martin J. Kadrman
Po svém vyčerpání se Sovětský svaz se Spojenými státy americkými dohodl na předání zemí střední a částí východní Evropy do sféry amerického vlivu. Nepatřila tam tedy jen východní -- Německá demokratická republika, ale i Polsko s Československem, Rumunsko, Maďarsko a další. V této souvislosti si proto dovolím opomenout zbožšťování pánů Havla a Kocába, kteří dle svých slov byli ústředními postavami tzv. sametové revoluce a dokonce dle Kocábových slov byl tento rocker hlavním článkem při odchodu sovětských vojsk z ČSSR a je mu nesmyslně přisuzován tzv. odsun sovětských vojáků z Československa. Mnozí tomuto nesmyslu věří dodnes.
Ale vraťme se na Kavkaz a dále na východ. Sovětský svaz, resp. nově vzniklá Ruská federace se ponořila na dlouhá léta do vnitropolitické, hospodářské a společenské krize. Právem je toto období v Rusku nazýváno obdobím tzv. Divokého východu. Všichni politologové i komentátoři, ať jsou prozápadního nebo proruského ražení, jsou toho názoru, že právě Vladimir Putin svým rázným a nekompromisním jednáním, zažitým z dob svého působení coby důstojník KGB způsobil stabilizaci situace v Rusku a zahájil tzv. Novou zlatou éru. Pozoruhodné je, že se na tomto faktu shodnou naprosto všichni. V případě záležitostí Ruska je to nevídané.
Díky tomu, že Putin zahájil vládu pevné ruky, ustalo rozkrádání státního nerostného bohatství a také díky zvyšujícím se světovým cenám ropy a jiným komoditám na světových trzích, začalo Rusko inkasovat miliardy dolarů ročně. Hospodářská situace Ruska se zlepšila dokonce natolik, že tento stát po mnoha letech dokázal splácet své zahraniční dluhy, a to dokonce v takové míře, že je v minulém roce splatil všechny.
V mezičase, který jsem pominul, se stalo pro ruské bezpečnostní a geopolitické zájmy, mnoho důležitého. Přišla vlna oranžových a růžových revolucí, financovaných Američany a někdy dokonce spolufinancována některými evropskými zeměmi. Tyto revoluce měly za cíl jediné - dosadit prozápadní, resp. proamerickou vládu. Toto se stalo i v Gruzii v roce 2004, kdy byly investovány miliony dolarů do ruské opozice, z jejíhož lůna vzešel světu dosud neznámý Michail Saakašvili.
"Revoluce růží" vedená Saakašvilim přinutila gruzínské soudy rozpustit zvolený parlament a vypsat nové volby, ve kterých zvítězila ta správná strana prezidenta Saakašviliho. V roce 2005 "se otrávil" plynem jeho hlavní politický nepřítel předseda vlády Zurab Žvania. Na volební sliby Saakašvili rychle zapomněl a soustředil se na jediné -- stát se ochotným satelitem USA a Západu, což jediné ho mohlo udržet u moci. S tichou podporou USA tedy razí Gruzie ostře protiruský kurs.
Proti Saakašvilimu a jeho pochybné revoluci se tehdy v ulicích Tbilisi postavily statisíce lidí. Západ však změnu v demokratickou formu vlády vítal.
Jaká je realita dnes? Saakašvili není kritizován jen ve vlastní zemi, ale již i na západě. Mezi kritiky se zařadila i Human Right Watch, známá americká organizace zabývající se otázkou lidských práv.
V úvodu jsem zmínil fakt, že Sovětský svaz se vzdal svých držav ve střední a východní části Evropy. Američanům to však nestačilo. Chtěli víc. Financovali revoluci v Gruzii a odstranilo vládu kontrolovanou Kremlem. Posléze dosadilo vládu kontrolovanou Washingtonem. Oprostěme se prosím od obvyklých hodnocení svoboda, nezávislost atd. Tu má dnes málokdo. V České republice tomu není jinak. Před rokem 1989 byla vláda kontrolována Kremlem, dnes je kontrolována Washingtonem.
A proto si dovolím položit sugestivní otázku. Jak by Washington nebo Brusel vnímal skutečnost, že by Moskva financovala převrat zde v Praze? Ano, je to dosti odvážná a od reálné možnosti vzdálená myšlenka, nicméně je to přesný nástin toho, co se stalo v Gruzii.
A proto, aniž bych vítal vraždění civilistů a obecně jakýchkoliv lidských bytostí, opravdu nemá Rusko právo zastavit americkou expanzi na Kavkaze?
V mnohých českých médiích je Saakašvili glorifikován jako osvoboditel gruzínského národa. Nebudu zde popisovat jeho vztah a nakládání se státním gruzínským majetkem, které by si nezadalo s přirovnáním s řáděním oligarchů v Rusku 90 let a některých českých ministrů a podnikatelů v tomtéž období.
Připomenu jen, že Saakašvili byl v roce 2006 na soukromé, tedy neoficiální návštěvě ČR, kde krom obchodních záležitostí chtěl využít i romantické projížďky Prahou. K tomuto relaxačnímu účelu si zvolil pražský Petřín a luxusní vůz Bentley, jímž se proháněl po pěší zóně mezi Pražany mnohdy vybavenými kolečkovými bruslemi. Aby nedošlo k újmě na zdraví Saakašviliho, česká policie podle svého za dlouhá léta zažitého řitního alpinismu zajišťovala tomuto bohulibému účelu volnou cestu, samozřejmě representativními vozy Audi A 8.
Z napsaného vyplývá, že Rusko po období jakéhosi neřízeného a nekoncepčního vládnutí, podpořeného vnitrostátními problémy zahájilo po své stabilizaci novou éru.
Zastavení expanze amerického geopolitického vlivu směrem k Moskvě. Má na to plné právo.