Zatímco v Česku neberou pomluvy "Prazského jara 1968" konce, začal v Německu včera (16.05.2008) "Spolek přítelkyň a přátel Pražského jara" vydávat nový politický magazín nazvaný "Pražské jaro". Chce podporovat politiku v duchu Pražského jara, v duchu svobodného a demokratického socialismu. ZDE Časopis vznikl bez účasti Čechů, píše Milan Nápravník.

Pokud jsou předsudky a neinformovanost zakořeněny v mysli lidí je to problém, ale pokud je neinformovanost a předsudky zakořeněna v myslích politiků či jiných veřejně činných osob je to vážný problém a závažné varováni. Obdobně lze za varováni považovat projev Jana Holíka šéfa brněnských lidovců v Brněnském deníku.

Pan Dvořák descartovsky pochybuje, čímž si zpětně potvrzuje svou existenci. A to je dobře. Pochybuje o čistých úmyslech velmocí, o tom, že "NATO je výlučně obranná instituce" a také o tom, že OSN je nestranná a spravedlivá organizace.

Bohužel však jaksi zapomíná pochybovat i o tom, že srbská strana na konci milénia žádná zvěrstva nepáchala. Podle jeho informací k nim prý nedocházelo. Slyšet to z úst dokumentaristy, který točí film o Kosovu, je šokantní, pokud toto své (jistě upřímně míněné) přesvědčení v dokumentu neprozkoumá a nepodloží jej nějakými důkazy.

Prohlášení studentů lékařských fakult

My, zástupci studentů níže uvedených lékařských fakult a farmaceutické fakulty, považujeme jakožto budoucí zdravotničtí pracovníci za svou povinnost varovat občany České republiky před kroky Ministerstva zdravotnictví ČR směřujícími k transformaci fakultních nemocnic v akciové společnosti. Příprava zákona má rysy nestandardního postupu a zákon sám hrozí rozvratem dosavadního (nikoli bezchybného) systému a to bez možnosti návratu k fungujícím strukturám a mechanizmu.

tisková zpráva

Letos v dubnu se konala demonstrace před budovou pražského magistrátu, později i přímo v jednacím sále. Protestovalo se proti grantové politice radního pro kulturu Milana Richtera (ODS) a dalším devastačním zásahům radnice do kultury. Petici Za Prahu kulturní, která požaduje okamžité řešení, podepsalo už přes 17 500 občanů, podpisy dál přibývají. Radní požadavky signatářů odmítli, vzdorující kulturní instituce neúnavně šikanují, některé dokonce zanikají. A hlavně mlží v médiích -- chtějí situaci znepřehlednit.

Otázka se zdá trochu nepatřičná. Vždyť ODS svou reformu ve prospěch horních deseti tisíc, pro privatizátory zdravotnictví a zakladatele penzijních fondů, mohla ukrývat jen před volbami za fráze o výhodnosti pro všechny. Při praktických výsledcích výrazně ztrácí body, a to ještě neodhalila všechny své karty. Spojenci KDU a zelení už začínají váhat a ČSSD důraznou kritikou získává hlasy, tak proč nečekat obrat ve prospěch dolních deseti milionů? K opatrnosti by měly radit nedávné zkušenosti.

KD -- Aktivisté proruských organizací na Krymu dnes ve městě Sevastopol zahájili sběr podpisů pod petici, která požaduje referendum o připojení města k Rusku. Agentuře RIA Novosti to telefonicky sdělil zdroj v městské radě Sevastopolu, který je v současnosti podřízen ukrajinské správě.

Karel Březný se v sobotu 10. května 2008 pozastavil nad tím, jak usilovně, nekriticky a trapně pracují někteří novináři na "mediálním obraze" současného hulvátského premiéra České republiky.

Dlužno říci, že Zbyněk Petráček a Viliam Buchert nejsou jediní, kdo s přičinlivostí snaživého služebníčka zneužívají svého postavení novináře k vedení PR kampaně na obhajobu Mirka Topolánka a politiky, kterou prosazuje. Dalším takovým servilním aktivistou je komentátor MF Dnes Martin Komárek.

Martin Komárek publikoval 10. března 2008 článek s názvem Vždycky nám vládli sprosťáci, v němž se snaží nivelizovat sprostotu premiéra, který o novinářích prohlásil, že jsou to "mediální mrdky" a způsob volby prezidenta, k němuž dospěla většina Parlamentu ČR, komentoval slovy: "To je směšný. Demokratická, svobodná volba! Totální výsměch. Jak se dívají, jestli náhodou někdo nezvedne ruku, tak mu po ní šastnou. Ať jdou do prdele všichni!"

Největší deník MF DNES v pondělí 12. května 2008 úplně odhodil roušku "zpravodajství", do níž se občas halí, a na čtenáře vylil celý kbelík nenávistné propagandy proti odpůrcům výstavby amerického radaru v ČR.

Praha není jen cílem pro opilce, argumentuje ve své turistické příloze deník Guardian a poukazuje na současný pražský mezinárodní festival malých divadelních forem. Je ovšem trpkou ironií, poznamenává Guardian, že hlavní partner festivalu, město Praha, nyní tento festival a další nezávislé umělecké úsilí ohrožuje drastickým snížením rozpočtu na kulturu. Organizátor festivalu Steve Gove silně podporuje Iniciativu za kulturu, která požaduje, aby byla pražská divadla před rozpočtovými škrty uchráněna.

Brazílie se stala terčem obvinění, že odmítá plnit svou povinnost a chránit amazonský prales poté, co odstoupila brazilská ministryně životního prostředí Marina Silva, držitelka významných vyznamenání. Ministryně přiznala, že se jí nedaří prosazovat ekologická hlediska v situaci, kdy hlavní slovo má hospodářský rozvoj.

Britská mediální agentura Media Lens, která se soustřeďuje na kritiku mainstreamových mediálních těles, především BBC, Channel 4 News, Guardian atd., publikovala na svých webových stránkách článek, který pojednává o déletrvající humanitární krizi v Africkém rohu, konkrétně v Somálsku. Již na podzim minulého roku uvedlo 39 nevládních organizací, že se krize neustále prohlubuje. Media Lens poukazují na pokrytecký a cynický přístup západních politických elit ke světovým konfliktům. Přístup těchto elit ke konfliktům týkajících se Darfúru, Zimbabwe, Tibetu apod. není motivován ušlechtilým altruismem, spíš jejich politickými a ekonomickými zájmy, zatímco některé katastrofy zůstávají pohřbeny hluboko v mediálním marastu.

Ve východní Austrálii existuje podivné zvíře, které je zajímavé nejen pro milovníky fauny, ale zejména pro badatele, kteří zkoumají dědičnost. To zvíře má vědecké jméno, které se překládá z řečtiny jako "kachna" (anatinus) s "ptačím nosem" (ornithorhynchus). Zajímavé je, že v němčině se tomu zvířeti říká Schnabeltier (zobákovité zvíře) a v češtině asi ještě výstižněji ptakopysk podivný.

Podpis R.B. Pynsenta pod dokumentem, kterým jeho autoři protestovali proti udělení Nobelovy ceny za literaturu básníku Jaroslavu Seifertovi ( viz BL 30.4. 2008, Protest uveřejněný původně v britském deníku The Times dne 20.října 1984 ) mne moc nepřekvapuje, i když si myslím, že ve slušné společnosti se něco takového, jako je tento podraz, nedělá. I universitní profesor si musí být vědom omezenosti a relativnosti vlastních soudů.

Omlouvám se panu Švédovi, že jsem si dovolil vyprávět příběh o uloupeném Kosovou a Metochii a že jej vyprávím tak, jak jej vyprávím, což se panu Švédovi zjevně nelíbí.

Ostatně pan magistr Švéda není sám. Ani vedoucím dramaturgyním a šéfdramaturgyni dokumentu v ČT se můj příběh nelíbí. Proto ho odmítli pustit do vysílání. Pan magistr Švéda a některé dramaturgyně ČT mají jinou představu, co by ve filmu o Kosovu mělo být ale co tam není. Inu lehká pomoc.

Mohou jako já vzít kameru (na jejíž půjčení jsme si půjčil), sednout do auta, odjet na Kosovo (dá se to zvládnout na jeden zátah za den) a tam točit to, co jim v mém filmu chybí. Například onu genocidu, kterou se prý Srbové a Romové provinili na kosovských Albáncích. Rád bych se poučil například pohledem na natočený masový hrob obětí oné genocidy. Podle mých informací na Kosovu a v Matochii žádný takový není. Orgány OSN jej dodnes hledají marně.

Pan Švéda zmiňuje jakási zvěrstva, která páchala srbská (jugoslávská) armáda na Kosovu. Byl bych vděčný, kdyby mne pan magistr Švéda opět poučil a sdělil prameny, z kterých tyto informace čerpá. Pevně věřím, že své informace pan Švéda nebere jen z mainstreamových českých médií, která svého času podobné zprávy ráda přetiskovala, aniž se namáhala je ověřit.

V Haló novinách z 15. 5. 2008 pan Věrtelář v článku "Pravice neví, jak útočit na sjezd KSČM" napsal také tato slova:

tisková zpráva hnutí Ne základnám

V reakci na diskreditační článek uveřejněný v pondělním vydání MF Dnes uspořádají příznivci iniciativy Ne základnám v pátek 16. 5. v 15:15 před sídlem vydavatelství MAFRA (ul. Karla Engliše 519/11) happening s názvem "Nemáme co skrývat. A vy?"

Happeningu se zúčastní početná skupina spoře oděných mužů a žen, kteří budou vyjadřovat svůj nesouhlas s opakovaným zveřejňováním článků společností MAFRA a.s., jejichž zjevným cílem je diskreditovat iniciativu Ne základnám v očích veřejnosti a zlomit tak odpor široké veřejnosti proti plánovanému umístění vojenské základny USA v Česku.

Jsem sudetský Němec, žijící v ČR, a moje rodina se před válkou přihlásila k Čechům. Následně pak musela opustit Sudety společně s Čechy. Přesto se tento národ nestyděl nám po válce vyvlastnit majetek. Za křivdy se odmítá dodnes omluvit a o návratu majetku nemůže být ani řeč. Pokud si chcete dále hrát na ,,demokrata", pak by jste se měl zamyslet nad tím, že vyhlášením první Československé republiky ztratilo na 3 miliony sudetských Němců svoji rakouskou příslušnost a bez jakékoli možnosti na sebeurčení byli přičleněni co by občané ČR. Ještě uvedu, že v ČSR nebyli ani rovnoprávnými občany. Nešlo o území, ale o příslušnost, domnívá se čtenář Aleš Bartl z Břeclavi.

"Landsleute" je termín, který použil Petr Uhl při oslovení shromáždění sudetských Němců při předávání Karlovy ceny. Krajané. Jak krásně to zní. Lidé země. Nezbývá než se zeptat spolu s českou hymnou, kde domov můj?

"Keine Ahnung" je termín, který použil redaktor -rn- při popisu přednášky, organizované Sudetoněmeckou kanceláří v Praze ve spolupráci s nadací Konrad-Adenauer-Stiftung s farářem Církve českobratrské evangelické Milošem Rejchrtem "o obtížné sebereflexi k vyhnání Sudetských Němců v českém národě". Setkali se zde farář Miloš Rejchrt, vrchní sudeťák v Praze Peter Barton, bývalý senátor Eduard Outrata, vydavatel Nové přítomnosti Jan Stránský, komentátor Práva Petr Uhl a farář a bývalý senátor Zdeněk Bárta.

"Todesstoß". Smrtelná rána pro Benešovy dekrety. Tou ranou má být Lisabonská smlouva , nahrazující ústavu EU.

Obrátili jsme se na Petra Uhla s žádostí, aby čtenářům vysvětlil, co míní přijetím sudetoněmecké ceny. Odpověděl, že neodpoví, a že si přeje, abychom s ním nekomunikovali.

Doplnění, čtvrtek 12. 15.: Když jsem Petra Uhla informoval, že musíme sdělit čtenářům, že s Britskými listy nechce komunikovat, neboť by to vypadalo neférově, že jsme mu v současné diskusi v BL o tom, že přijal sudetoněmeckou cenu, neposkytli prostor k vyjádření, poslal další email, v němž zakazuje zveřejnit původní email, informující, že s Britskými listy nehodlá komunikovat. │JČ

Domnívám se, že Petr Uhl je ve svých názorech konzistentní. Dokládám to následující příhodou. Václav Bělohradský uveřejnil v deníku Právo zamyšlení nazvané Evropské dědictví legračního státu. Píše mimo jiné:

Nevidět makroregionální osu Mnichov--Vídeň--Budapešť, otvírající svou archaickou rétorikou dveře do střední Evropy starým démonům kmenového a pokrevního pojetí národa a státu, předpokládá pevně zavřít oči před skutečností. Je to snad podmínka pro účast na jednáních Česko-německého fóra? Osa Mnichov--Vídeň--Budapešť je jakási "diskurzivní koalice", která prosazuje takovou interpretaci minulosti, v níž by nové státy, ustavené v důsledku porážky centrálních mocností v první světové válce, i versailleská a trianonská smlouva byly počátkem všeho zla ve střední Evropě. Vídeň tehdy ztratila svou jedinečnou roli ve světě, sudetoněmečtí soukmenovci hájili své "přirozené" právo na odmítnutí loajálnosti k "pokrevně cizímu" Československu, jedna třetina Maďarů žijících dříve v zemích podmaněných uherským státem se stala součástí jiných politických národů a ocitla se tak mimo maďarský národní stát. Ta osa je z historie střední Evropy přirozeně vyvěrající koalicí na konzervativní převyprávění středoevropské minulosti jako křivdy na Němcích a Maďarech.

.... Sudetští Němci jsou symbolem i obětí středoevropské tragédie, kterou nazvu umělým slovem "neobčanskost". Neuměli být občany Rakouská-Uherska, protože zabránili svým pangermanismem jeho postupné přeměně ve federaci podunajských národů (zpívali Wacht am Rhein místo Zachovej nám Hospodine, jak říká hrabě Chojnicky v jednom z románů velkého "postrakušáka" Josepha Rotha); neuměli být občany demokratického Československa, když v klíčové evropské krizi nebránili jeho demokratické instituce jako hodnotu nekonečně vyšší, než může být pokrevní loajálnost vůči "soukmenovcům - rasovým soudruhům".

V současné diskusi o "odsunu" mi chybí několik aspektů. Především šlo o Němce a Maďary. Němců bylo samozřejmě více, ale i Maďarů bylo dosti.

Šlo o odsun takřka třetiny obyvatelstva tehdejší republiky. Potažmo nejkvalifikovanějších pracovníků. Následky bylo v českém pohraničí možno snadno vidět ještě v osmdesátých letech.

Státy jsou bohaté zdroji. A jeden z nejdůležitějších jsou lidé. Asi žádný by neunesl snadno ztrátu třetiny obyvatel. Ani obrovské lidské oběti Sovětského svazu za druhé světové války nedosahovaly takového podílu.

Ten kdo nejvíce doplatil na odsun Němců a Maďarů jsme ve finále byli my sami. I to by mělo zaznít v současné diskusi.

Mýlite se, pane Čulíku, v několika bodech.

Každá, nejen česká společnost, opravdu potřebuje provokatéry. Jen si myslím, že ani Bohumil Doležal, ani Petr Uhl v této tragedii nehrají roli provokatérů. Česká historie je sice plná podobných rádobyprovokatérů, ale nevím, nevím, jestli tito Emanuelové Moravcové byli k něčemu užiteční. Myslím českému lidu.

Nevím, co správného shledáváte na Uhlově přijetí medaile. Jestli mu nevadí, v jaké společnosti se nachází, mohlo by to vadit Vám. Dochází Vám, že ve svých důsledcích byste se mohl obhajobou Uhla zastávat požadavků SL k jednání s českou vládou, ergo o uznání tohoto spolku jako partnera české vlády ? To má být "provokativní gesto, hozené české společnosti"? Víte o tom - a je si toho vědom i Uhl - že partnerem pro vládu ČR je vláda Spolkové republiky Německo a že SL neusiluje o nic jiného, než aby tento sebezáchovný princip české státnosti byl povalen ?

Noviny mají smysl i dnes - dokud si je budeme moci příležitostně koupit na cestu do vlaku nebo autobusu, nebo proto, že je považujeme za dostatečně kvalitní na to, abychom je po přečtení předhodili rodině nebo kolegům v práci.

V BL máte o dění v roce 68 několik obdivných článků.

Ale my vidláci (jiný název pro dědinčany) jsme to viděli trošku jinak. My na dědinách jsme takoví duševně zaostalejší, holt vidláci, neumíme ten "intelektuální diskurs" (ten nám byl skutečně ukradený a taky jsme ho nepoužívali). Takže já k těm intelektuálským diskuzím o ušlechtilém smyslu a slávě roku 1968 nic nepřidám.

Nejsem vidlák ani pražský intelektuál, takže jaksi nepatřím do schematu pana Kadubce, do něhož je vtěsnán jeho text "Rok 68 očima vidláka". Nicméně se od svých patnácti let pohybuji mezi lidmi, kteří pracují nebo pracovali v továrnách, úřadech či v technických oborech na místní a okresní úrovni. Rok 1968 jsem prožil částečně v armádě jako záklaďák a pak po invazi jako konstruktér v průmyslovém podniku, až do roku 1972. Pak se ze mne stal "čistokrevný" příslušník dělnické třídy. Jezdil jsem jako řidič u výkupu a měl možnost mluvit i s "vidláky".

Obraz první

Ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov ruským novinářům v Londýně dne 2. května 2008, kde byl na schůzce ke zcela jiným tématům - narovnání na Blízkém Východě, spolupráce Íránu s mezinárodním společenstvím ve věci obohacování uranu a koordinace pomoci Palestincům - odpovídal především na dotazy, týkající se americké protiraketové obrany: Jisté zneklidnění ruské strany vyvolaly některé americké interpretace setkání presidentů v Soči, podle nichž byly odstraněny všechny ruské pochybnosti k projektu.

Deník Právo uveřejnil zprávu, že bývalý předseda KSČM Grebeníček na nadcházejícím víkendovém sjezdu nehodlá kandidovat a prohlásil, že "to chce opravdu nové tváře, novou dynamiku", a proto by "na funkci předsedy ÚV KSČM už neměl kandidovat ani Grebeníček, ani Filip." Právo dopis nezveřejnilo. Grebeníček ale napsal dopisy dva. Jeden Vojtěchu Filipovi a druhý sjezdové volební komisi. V dopisech odmítá odpovědnost za to, že v komunistické straně "zdržel vývoj strany na řadu let", a domnívá se, že stranu přivedl k rozkvětu. O opaku hovoří počet volebních obvodů, kde už nebyla KSČM schopna postavit kandidátky, stejně jako věková struktura členské základny, kde věk většiny členů přesahuje 70 let a mladých členů má strana minimum. O atraktivitě KSČM pro mladou radikální levici ani nemluvě. O atraktivitě programu pro mladé voliče, či o atraktivitě stranického deníku Haló novin raději nemluvit také.

Grebeníček má problém pochopit, že sjednocování levicových témat vyžaduje spolupráci levicových stran a vytváření širokého hnutí, ve kterém komunisté musí dobrovolně potlačit své ego stejně jako ostatní. Ve prospěch toho hnutí. K tomu je nutné překonat "středočeský" pohled na KSČM ze strany ČSSD a jejího bohumínského usnesení. Jinak prohraje celá levice. Grebeníček má problém pochopit, že novou dynamiku levice nevytvoří stalinisté ani revanšisté, pro které pomsta za ztrátu moci v roce 1989, pomsta za rozpad RVHP a Varšavské smlouvy je ospravedlněním bývalých omylů. Grebeníček má problém pochopit, že levice 21. století potřebuje marxismus otevřený novým výzvám, tvůrčí a dynamický, a ne neomylnost starých leninských dogmatiků a normalizačních sovětčíků. Grebeníček má problém pochopit, že "neuvěřitelně podlá metoda, ke které nové vedení KSČM následně přistoupilo", se jmenuje popsání odpovědnosti za třináct let osamělého ghetta radikální komunistické levice v Česku. Grebeníček opět, jako už na minulém sjezdu, nepochopil nic. A to je škoda.

12. 5. 2008 Grebeníčkův dopis volební komisi sjezdu KSČM DOKUMENT

Komunistická idea a její reflexe v politice i teorii TÉMA BL

Vážený pane Kotrbo,

pokud modernizací KSČM rozumíte pouze její transformací na stranu podporující kapitalismus v jeho dnešní surové podobě, tak jsem rád, že k tomuto nedojde, píše Petr Herout.

Na tento rok pripadá 20. výročie bitky o Cuito Cuanavale. Jej výsledok predznamenal -- ak nie priamo spôsobil - pád apartheidu v Južnej Afrike. Tento vojenský stret videl najväčšie zoskupenie armád a vojenskej techniky v Afrike, od konca druhej svetovej vojny.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro její podporu nevzchopí?

V dubnu 2008 přispělo celkem 222 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 65 154.03 Kč, příjem z reklamy byl v březnu 2008 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2008 částku 281 504.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 940.56 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.