Pro pana Štichu však uvedu jeden příklad toho, jak se v Praze dělají besedy o radaru. Vloni - tuším to bylo v březnu - jsem dostal několik málo dnů před besedou o radaru v nedělních Otázkách Václava Moravce nabídku, abych se pořadu zúčastnil. Jako jednomu z nejhlasitějších kritiků radaru mi byli ochotni dát příležitost ke dvěma zhruba půlminutovým vstupům. I takovou nedůstojnou roli bych byl přijal. Bohužel jsem měl krátce před cestou na konferenci ve Francii, musel jsem proto účast odmítnout. Opakovaně jsem však doporučil, aby do pořadu pozvali ing. Tamáše, mluvčího iniciativy Ne základnám. Bylo to odmítnuto s tím, že Tamáš už v televizi byl. Pak už se nikdo se mnou nebavil a na naše místo jakýchsi "hlasů občanské společnosti" zasedla paní Šiklová s panem Kocábem. Oba využili své půlminuty k tomu, aby po vyslechnutí několika frází Alexandra Vondry prohlásili, že už jsou přesvědčeni o blahodárnosti radaru a s jeho instalací souhlasí.

Jsem dokonce ochoten připustit, že to byla moje chyba. Měl jsem odříci dva dny dopředu konferenci a výuku ve Francii, měl jsem jet do Prahy a během své půlminuty prohlásit, že na mne osobně Alexandr Vondra neudělal dojem seriózního politika a že jeho fráze jsou mi k smíchu. Na svoji obhajobu mohu říci jen tolik, že bych tím porušil smlouvu uzavřenou mezi našimi univerzitami a poškodil obě univerzity v rámci programu Socrates.

Abych se vrátil k panu Štichovi. Vadí mi jedna věc, a sice jeho hluboká neprofesionalita. Jako člověk, který je placen za obhajobu často vyloženě propagandistických pořadů, obviňuje z propagandismu ty, kdo ho na jejich pokleslost upozorňují. Věcnou kritiku považuje za osočování. A nakonec jako třešničku na dortu se vysmívá ing. Tamášovi, že na jeho demonstraci přišlo pouze 23 lidí. Přitom víc jich tam být ani nemělo a ani nemuselo. Těch 23 bílých postav stačilo. Reakce reportéra České televize byla neprofesionálně hysterická a ukázala, že objektivní zpravodajství dělat neumí. Ne na každé shromáždění je třeba sto tisíc lidí, jako tomu bylo v lednu 2001 na Václavském náměstí, když demonstrovali zaměstnanci ČT "za obranu demokracie". Až se příště sejde někde na náměstí sto tisíc lidí, doufám, že to bude pro redaktory zpravodajství a publicistiky ČT opravdu událost - významná zpráva na úvod Událostí. Může to být totiž také poslední den dnešní podoby České televize. Protože ti občané tam mohou přijít proto, aby trapnou frašku na obrazovce ukončili. Tentokrát definitivně.

Taktika mluvčího ČT do té doby je jasná - do televizní besedy je nepozvat, ale při první příležitosti je zesměšnit. Shodou okolností se mluvčí Šticha vysmívá hnutí Ne základnám den poté, co na jejich demonstraci dorazila více než tisícovka lidí. I nyní o nich obrazem ČT sice okrajově informovala, hlas ve své reportáži však dala zase jen mocným této země. Přál bych pražské redakci České televize větší objektivitu a šťastnější ruku při výběru příštího mluvčího, který dnes užívá slovník čtvrté televizní skupiny, i příštích redaktorů zpravodajství a publicistiky, kteří se pak už budou věnovat řemeslu žurnalistickému, nikoliv propagandistickému.

autor je profesorem sociologie na Ostravské univerzitě