Jak správně píše pan Valach, Sudetendeutsche Landsmanschaft je jen spolek, tedy zájmová organizace, která nezastupuje všechny dříve odsunuté sudetské Němce. A není to taky žádný spolek pěstitelů holubů. Všechny vlády Spolkové republiky Německa byly vždy na distanc k SL, protože si byly dobře vědomy, že v situaci, svým způsobem "omezené svrchovanosti", nemohou ani jinak. Spolková republika vznikla z okupačních zón západních spojenců a zavázala se - a v důležitých bodech musela, a i striktně dodržovala postupimskou dohodu - to vše jako následek bezpodmínečné kapitulace Velkoněmecké říše. Na Sudetoněmeckých dnech sice téměř vždy vystupovali s projevy a zdravicemi i členové bonnské, či berlínské vlády, ale spolková vláda nikdy nepřevzala za své požadavky SL. Ani nemohla. Odsun občanů Velkoněmecké říše z území Československé republiky nebyl dílem "ďábla Benesche", jak zní tenor SL, nýbrž byl spolu s jinými transfery výsledkem Postupimské konference.

Ještě rezervovanější postoj než spolková vláda má k SL německé obyvatelstvo. Sudetští Němci nebyli po válce v americké zóně, tzn. především v Bavorsku, nijak vřele přijati. Z hlediska prostého místního obyvatelstva jim byl vyčítán jejich podíl na zahájení války a trnem v oku bylo taky odškodnění za "ztracený majetek", kterého se jim dostalo. Celá činnost SL je kromě jakéhosi folklorního nádechu dnes omezena na snahu docílit pozice vyjednávacího partnera v kamuflážní akci s užitím zavádějícího pojmu "zrušení Benešových dekretů". Ve snaze o zrušení oněch vládních dekretů (jak zní správný název), jde v podstatě o prolomení českého právního řádu, ať už s pomocí současných českých sympatizantů této rasantní myšlenky (nestydím se napsat neokolaborantů), nebo s pomocí nadnárodních institucí.

Obávám se, že málokdo přivolal zpátky zlé duchy minulosti, jako Uhl svým nastavením hrudi k připnutí medaile.