|
16. 5. 2008
Omluva se přijímáPan Dvořák descartovsky pochybuje, čímž si zpětně potvrzuje svou existenci. A to je dobře. Pochybuje o čistých úmyslech velmocí, o tom, že "NATO je výlučně obranná instituce" a také o tom, že OSN je nestranná a spravedlivá organizace. Bohužel však jaksi zapomíná pochybovat i o tom, že srbská strana na konci milénia žádná zvěrstva nepáchala. Podle jeho informací k nim prý nedocházelo. Slyšet to z úst dokumentaristy, který točí film o Kosovu, je šokantní, pokud toto své (jistě upřímně míněné) přesvědčení v dokumentu neprozkoumá a nepodloží jej nějakými důkazy. |
|
Jsem dalek toho, abych považoval BBC za vševědoucí instituci. Její reportéři mluví ale jinak. Pokud pan režisér považuje tato svědectví za bludy (a má na to jistě plné právo), měl by je ve svém snímku vyvrátit. Jestliže však o nich nic neví, ukazuje se (jemně řečeno) jako ne příliš zdatný dokumentarista. Nejsem to tedy já, kdo by měl vzít kameru a rozjet se do Kosova hledat důkazy také o existenci (či neexistenci) vyvražďování kosovských Albánců. Měl to udělat pan režisér, neboť on natočil dokument o Kosovu, který chce urputně vysílat ve veřejnoprávní televizi. Jeho otřepaná paralela s Holokaustem pokulhává v mnoha aspektech. Kdyby autoři svých dokumentů o Holokaustu více zpovídali katany Židů, jistě by došli k zajímavým závěrům. Nicméně není mi známo, že by Židé před druhou světovou válkou měli vlastní armádu, která by terorizovala německé obyvatelstvo. O Srbech jsem takové "pomluvy" slyšel. Omluvu pana Dvořáka však přijímám. Zato si nejsem zcela jist, jestli ji přijmou také kosovští Albánci, kteří zahynuli ve vesnicích - Bela Cerkva, Kacanik, Djakovica, Pec, Velika Krusa. Třeba nám svůj příběh povyprávějí sami, až se jednou všichni sejdeme na druhém břehu řeky Styx. |
