14. 5. 2008
Uloupené Kosovo: Nesnesitelně špatný dokumentDokumentární snímek Václava Dvořáka, který získal poněkud disidentský přívlastek "zakázaný", kvůli tomu, že jej Česká televize (prozatím) odmítla odvysílat, se objevil na serveru YouTube. Říká se, že zakázané ovoce chutná nejlépe. V případě Uloupeného Kosova však nakousne divák spíše do shnilého jablka. |
Začarované kruhyEtnické konflikty existují na mnoha místech světa a často se stávají svárem různých interpretací zvláště v případech, kdy se k národnostním otázkám přidávají různá náboženská přesvědčení. Informovat s co největší mírou nestrannosti je za takové situace velmi složité, neboť se zdá nemožné rozplést klubko vzájemného etnického násilí. Zřejmě nejznámějším z takových konfliktů - izraelsko-palestinský - je toho dokladem. Reportéři a dokumentaristé, kteří o něm referují (mnohdy novinářská esa BBC), jsou z obou stran napadáni, že straní příslušníkům opačné národnosti (či vyznání). K těmto tématům je tedy třeba přistupovat s co největší mírou kritické reflexe. "Pravdivý" příběh KosovaSnímek Uloupené Kosovo začíná zprávou o bombardování Jugoslávie letouny NATO v roce 1999. Následuje osobní svědectví Srba Milorada Pejčenoviče o tom, jak mu Kosovská osvobozenecká armáda (UČK) unesla či zabila syna (do dnešní doby je nezvěstný). Poté nám dokument vypráví zhuštěný příběh srbského národa s důrazem na kosovskou provincii. Dozvídáme se o genocidách páchaných na srbském obyvatelstvu v průběhu dvacátého století. Motivem, který se v tomto narativu velmi často opakuje, je snaha albánských separatistů o vytvoření "etnicky vyčištěné Velké Albánie". Znovu a znovu je příběh prokládán vyprávěním Srbů o násilí na nich páchaném kosovskými Albánci -- genocida, znásilňování, mučení, vypalování domů a nucený exodus. Svědectví kosovských Albánců je omezeno na výpovědi těch, kteří byli ohrožováni příslušníky UČK za údajnou kolaboraci se Srby. Dokument tak podává vcelku ucelené vyprávění. V tom je však samozřejmě problém celého snímku. Osobní příběhy o zvěrstvech srbské armády a kosovských Srbů nejsou v dokumentu přítomny. Nedozvíme se o nic ani o srbském nacionalismu, což by bylo vzhledem ke zmínkám o albánských separatistech opodstatněné. Genocida páchaná Srby je zmíněna okrajově pouze jako záminka pro NATO k leteckým útokům na Jugoslávii. Emotivním jazykem (s dramatickou hudbou) se nám dále líčí utrpení srbského obyvatelstva při "humanitárním bombardování" a strádání srbské menšiny v současném Kosovu. Příběh, který neníSamozřejmě je důležité poukázat na zločiny UČK, nedostatečnou ochranu Srbů ze strany jednotek KFOR a zabírání původně srbských domů albánským obyvatelstvem. Osobní svědectví lidí jsou velmi cenná a dobře ukazují nesmyslnost a brutalitu etnických konfliktů. Stejně má cenu otevřeně hovořit např. o zničení srbského civilního vlaku spojeneckým letounem. Ovšem tím, že je zde vyprávěn pouze příběh srbský, je film dokumentaristicky bezcenný ba co víc - ideologický. Není to ale proto, co říká, ale kvůli tomu, co neříká, anebo o čem - kvůli předem strukturovanému vidění světa - mluvit nechce. Občanské sdružení Nezávislá média, které film prezentuje, ve své tiskové zprávě mimo jiné tvrdí: "Domníváme se, že veřejnoprávní televize má na obrazovce prostředkovat seriózní výměnu názorů a demokratickou diskusi. Dále se domníváme se, že veřejnoprávní Česká televize nemá propagandisticky sloužit jen jedné straně sporu, tak jak ČT bohužel činila po celou dobu krvavého rozpadu Jugoslávie a dodnes často činí i v jiných závažných politických a společenských tématech." ZDE Jestli je tento dokument něčím, tak prostorem demokratické, pluralitní diskuse rozhodně ne. Nedochází zde totiž ke střetu protikladných názorů, ale pouze k prezentaci jednoho pohledu. Proto považuji rozhodnutí ČT dokument neodvysílat za správné. Případný zájemce jej může beztak shlédnout na Youtube, aby si na něj udělal vlastní názor. Je jenom s podivem, že dramaturgem snímku je přední český dokumentarista Martin Štoll. Pokud se česká dokumentární tvorba bude ubírat tímto směrem pak Pán Bůh (či Alláh) s ní. |