Aby dosáhl svého, staví Martin Komárek Topolánkovi na roveň prezidenta Klause a všechny dosavadní české premiéry. Svou argumentaci uvádí slovy:

"Topolánkovi protivníci prohráli zatím všechny volby. Legendu o tom, že je předseda ODS hlupák, hulvát a sprosťák, se jim však podařilo rozšířit dokonale. Ne že by jim nebyl Topolánek ku pomoci.

Sprostá slova, hrubá gesta. Hlavně však záchvaty vzteku, zatvrzelost vůči seriózním otázkám. Netaktnost. Nekritické protežování jednoho poradce. Jenže -- a je to smutné -- Topolánkovo chování není o nic méně nekulturní než vystupování všech silných mužů české politiky od vzniku samostatného Česka."

V následujícím výčtu je s Topolánkovou vulgaritou konfrontována Klausova ješitnost, Zemanova obhroublost, Grossova podezřelá podnikavost a Paroubkova pýcha. Dokonce i bývalý premiér Špidla je posazen do jedné lavice s člověkem, který v Poslanecké sněmovně lže, při chůzi bezohledně vráží do protijdoucích a na poslance vystrkuje prostředník:

"Vladimír Špidla: tváří se sice jako jelimánek a slušňák první třídy, své soupeře však likviduje potají. V rozhodující chvíli podle zradí člověka, který ho do funkce doslova dosadil. Nesrozumitelný, mnohomluvný."

Komárkův článek uzavírají vskutku originální slova o zablácené české reálpolitice:

"V té totiž stále platí, že voliči si přejí na místě nejvyšším někoho, kdo se chová výstředně -- nezdvořile, neslušně, vyzývavě. Kdybychom totiž toužili po někom jiném, opakovaně bychom nevybírali takové muže.

A řekl bych, že Topolánek i s prostředníkem vysoko vztyčeným není v téhle galerii nejhorší."

Trapnost Komárkova snažení vynikne, představíme-li si na Topolánkově místě Jiřího Paroubka. Kdyby jako premiér předvedl v Poslanecké sněmovně stejné vulgární gesto jako Mirek Topolánek, česká média by jej do týdne roznesla na kopytech. A Martin Komárek by byl mezi prvními, kdo by hlasitě volali po okamžitém konci politické kariéry toho socialistického burana, který se v Parlamentu chová nepřijatelně sprostě a pohrdá opozicí...

Martin Komárek: Vždycky nám vládli sprosťáci ZDE

Dalším pozoruhodným komentátorským počinem Martina Komárka je článek z 19. února 2008 s názvem Země šampionů. V něm píše, že Česká republika [představuje ji slovy "Když do té země vjedete"] je plná smetišť a nepořádku. V restauracích je mizerná obsluha, která vás oškube. Nedomluvíte se jinak než česky. Policie bere úplatky, pokud rovnou neprovozuje zločin. Soudy fungují pomalu nebo vůbec ne. Romové kradou, jsou obětí rasové diskriminace a zneužívají sociální systém. Celá země je zkorumpovaná, politici úplatní; navzájem se vydírají, podrážejí a vedou nemravný život. Jeden z nich "slíbí před volbami snížení státního dluhu, daní i růst mezd - což nedokázal ani Harry Potter". Dvě třetiny obyvatelstva žijí v chudobě a ceny rostou tak, že jsou vyšší než v sousedním Německu.

Mýlil by se čtenář, který by očekával, že tato vcelku výstižná charakteristika současné situace v ČR je předehrou pro komentátorovu analýzu, kritiku, hledání příčin a možných řešení. O nic takového se Martin Komárek nepokouší. Naopak, uvedený výčet korunuje třemi větami, v nichž se srovnáním špatného s ještě horším snaží naznačit, že je vlastně vše v pořádku:

"Proč o té smutné zemi píšeme? Podle žebříčku Bertelsmannovy nadace je v čele ne méně než stopětadvaceti transformujících se zemí.

Proboha, jak to musí vypadat v těch, co jsou za ní?"

Martin Komárek: Země šampionů ZDE