|
10. 5. 2008
Píseň písní o jednom českém frajeroviNěkdy mě dokáže hodně pobavit neúnavná česká novinářská invence. Žasnu úžasem, že i v té naší malé kotlině se najde tolik novinářů, kteří umí vytřískat z mála ještě méně. Dokážou být neotřelí a vysoce originální za každou cenu, kteří, slovy Viliama Bucherta (MFDnes), dokážou nebýt konformně trendy a stavět se na zadní. Přímo literární zážitek z nejvyšších pater kvality osobně nacházím ve vybrané tvorbě Zbyňka Petráčka (Lidové noviny). I čtenář s méně vytříbeným literárním vkusem jako já musí ocenit sofistikovanou kombinaci niterné poetiky a mužné přímosti Petráčkovy vlastenecky uvědomělé tvorby. |
|
Zbyněk Petráček překvapuje každým svým dílem, osobně vnímám, že každý originální tah mistrova pera či úder do klávesy má v sobě skrytou vnitřně kultivovanou energickou gradaci kvality moderního novinářského dramatu. Zvlášť silnou stránkou mistra Petráčka je soudobý politický epos. Je s údivem, že tento autor dokáže tak málo slovy tak hodně říci. Na rozdíl od výše jmenovaného W. Bucherta, který svoje literární nadání zhmotnil poněkud více slovy v již dříve vydaném díle, ovšem rovněž taky nezapomenutelně velmi kvalitním, objektivním a nadčasovém. Uměleckou eskalaci Petráčkovy tvorby neomylně spatřuji v jeho posledním díle z 9.8.2008. Voják Topolánek – Zbyněk PetráčekPRAHA 9. května 2008
Není nad to, má-li Mirek Topolánek svůj den. Třeba když „zničehonic“ přiletí do Afghánistánu týden poté, co padl český voják a politici se přeli, zda tu informaci někdo nezpozdil kvůli poslancům schvalujícím další misi na Hindúkuš. Topolánek se nepře, mluví k vojákům od srdce: „Většina z vás je ve věku mých starších dětí. Položí-li kdokoliv z vás život, mám pocit, jako by se to stalo mým dětem.“ Takhle přece hovoří i americký lídr mezi „svými hochy“. Premiér je frajer, má-li vojáckou inspiraci. Že přijel Bush nečekaně do Bagdádu? Tak já tedy do Afghánistánu. Jeho tah je správný. V Iráku to musí zvládnout Američané. V Afghánistánu jde o soudržnost NATO, o jeho -a tedy i naši - životaschopnost. Před pěti lety prohlásil německý ministr obrany Struck, že bezpečnost Německa je třeba hájit i na Hindúkuši. Teď to říká českým vojákům stejnými slovy Topolánek. Jo, kdyby tak premiér stejně frajersky a stejně srozumitelně vysvětloval reformní plány své vlády i doma. Zbyněk Petráček Lidové noviny zdroj Lidovky ZDE Je až s podivem, jak Petráčkova tvorba koreluje s jiným mistrovským dílem Viliama Bucherta, frontmena MFDnes. Oba autoři se vyznávají ze svých niterných pocitů k nevděčníky nepochopenému premiérovi vlády ČR, Mirku Topolánkovi. K Valachovi (slovy Viliama Bucherta), který to s námi dle mínění obou novinářů myslí tak dobře, až to chudák neumí podat. Zde si je ovšem třeba povšimnout, jak oba pánové dokáží vysoce ocenit známý moderní originální novinářský fenomén tuzemské kvality, a to tzv. Topolánkovy dny. Tento již dnes na české novinářské scéně zabydlený slovutný pojem dokáže přinést tolik intelektuálně neochvějných pozitivních novinářských vysvětlení ještě pozitivnějších Valachových (slovy W. Bucherta) kroků, že není třeba čtenáře navíc unavovat skutečnými fakty a záměry současné vlády na stránkách LN a MFDnes. Nadto, Viliam Buchert dokáže Topolánkovy dny ocenit svými chvalozpěvy dokonce periodicky, viz níže uvedený článek. Emočně mě ovšem nejvíce zasáhla senzitivní slova Petráčka, kdy si snad už propříště navždy památná slova české žurnalistiky budu pamatovat i já, zatím musím citovat : „Topolánek se nepře, mluví k vojákům od srdce: „Většina z vás je ve věku mých starších dětí. Položí-li kdokoliv z vás život, mám pocit, jako by se to stalo mým dětem“ Takhle přece hovoří i americký lídr mezi „svými hochy“. Premiér je frajer, má-li vojáckou inspiraci.“ Jen skutečně vnitřně okoralý člověk neumí ocenit Petráčkovou nadpřirozenou schopnost - vidět hluboko do politikova srdce. Doufám, že takovou cynickou osobnost Petráček mezi čtenáři BL nenajde. Nepochybuji, že Petráčkova mystičnost najde uplatnění i v jiných literárních žánrech. Bylo by skutečně hříchem limitovat tyto schopnosti pouze pro tvorbu článků v rubrice Názory u tak seriózních LN. Jo, kdyby tak Petráček stejně frajersky a stejně srozumitelně (a pravdivě) vysvětloval reformní plány svého Valacha i doma na stránkách LN. Dále už jenom pro porovnání nabízím výše zmiňovaný literární zážitek z klávesnice Viliama Bucherta. I Topolánek má své (lepší) dny - Viliam Buchert3. března 2008
Delší dobu jsem měl na Mirka Topolánka spadeno. Ze tří důvodů: Je zarážející, jak jeho vláda nedokáže vysvětlit ani dobré věci, které dělá. Také kvůli jeho nedůvěřivosti, protože komunikace s ním je pak složitá. A některé expresivní výrazivo si v poslední době mohl skutečně odpustit. Často jsem se ptal: Kdepak je ten "svěží vánek Topolánek"? Kde je vstřícnost toho Valacha z dob před volbami roku 2006? Ale minulý týden, za premiérova pobytu v Americe, jsem si vzpomněl na slova Paula Greenberga z knihy The Newspaper: "Také nezapomínejte, že i komentáře mohou chválit. Nedělejte z nich jen místo pro litanie a stížnosti." Takže: ... chválím Mirka Topolánka za to, že odstartoval medailí pro bratry Mašínovy veledůležitou diskusi o legalizaci třetího odboje. ... chválím ho za to, že naprosto jasně v době 60. výročí únorového puče z roku 1948 označil komunismus jako zlo. ... chválím vládu za to, že se alespoň občas postaví "sjednotitelům" z Evropské unie. Například v případě zrušení víz pro Čechy ze strany USA. Pokud jsme tím skutečně vyvolali napětí v některých starých zemích Unie, tak chci upozornit na závažnou událost z minulého čtvrtka: Rakousko se v Bruselu postavilo proti všem zbývajícím 26 členům EU a zablokovalo schválení iniciativy vyzývající ke společné podpoře výzkumu modernějších a bezpečnějších jaderných elektráren. Stalo se tak na jednání ministerské rady EU o energetické politice. Ne pár údajů odevzdaných Američanům kvůli vízům, ale toto může do budoucna ohrozit konkurenceschopnost a postavení Evropy. Proč nikdo neřve a nevaruje? ... chválím kabinet i premiéra za to, že pokračují v tradici a kritizují vytrvale podobné režimy, jaké vládnou na Kubě, v Bělorusku či v Barmě. Jistěže je tím právě my nezměníme a některé mocné a velké nepřesvědčíme, ale alespoň si uchováváme v tomto směru zbytky morálnosti a zásad. ... chválím Topolánka a velkou část vlády za to, že dokážou plavat v případě radarové základny proti veřejnému proudu, který nás chce odplavit do moře pacifismu a antiamerikanismu. A pokud se Washington nedohodne s Poláky, navrhuji u nás postavit i sila pro rakety. Mirek Topolánek připomínal minulý týden ve Spojených státech a Kanadě něco, čemu se říká státník. A ladil s Amerikou – rázné postoje a srozumitelná slova bez vytáček. Podle všeho se rozhodl jít v některých věcech i hlavou proti zdi. Jedny německé noviny ho proto označily za nejvíce riskujícího politika Evropy. Takových je málo, malinko. Každý se spíše třese, aby opět vyhrál, aby opět uspěl, aby opět vládl, aby měl své korýtko. Jenže mít jasné postoje, odporovat všeobecným názorům, nebýt konformně trendy a stavět se na zadní, to se ani u nás neodpouští. Proto si to s Topolánkem mnozí hezky po česku vyřídí. Jiří Paroubek už začal. I když zcela absurdně. Kritizuje premiéra za americkou cestu a jeho postoj k radaru, přitom si šéf sociální demokracie ve stejných dnech nechal zaplatit část pobytu v Sýrii od totalitní vládnoucí strany Baas. To bylo od Paroubka, který chce být znovu premiérem, pochybné a nestátnické. Ale každý máme své dny. Lepší (jako teď Topolánek) i horší (jako teď Paroubek). Viliam Buchert, MFDnes zdroj iDnes ZDE |
