Pohled pana Kadlece je omezený v několika ohledech. První je výše zmíněné schema. Druhé je časové vymezení. Onen "diskurs", který ironizuje, probíhal v Československu již dlouho před rokem 1968 a probíhá stále.

Doporučuji panu Kadlecovi, aby sledoval dění na sjezdu KSČM. V této straně se bude rozhodovat o programových alternativách, z nichž některé se velmi blíží diskusi v šedesátých letech o kapitalismu, socialismu a třetích cestách.

Dialog mezi marxismem a křesťansvím probíhá ve státech s různými režimy v Jižní Americe a u nás má nyní podobu velmi přízemní -- majetkové vyrovnání s církvemi.

To, že se v Čechách nyní o těchto věcech nediskutuje na patřičné úrovni i mezi obyčejnými lidmi, jako tomu bylo například v letech šedesátých, stojí za zamyšlení.

Jak říkal Masaryk -- demokracii bychom měli, teď ještě ty demokraty! Podobně by se dalo říci: Svobodu máme, teď ještě tu svobodnou diskusi!

Britské listy k ní na rozdíl od většiny novin, které bývaly kdysi kulturní a diskuse k nim patřívala, dávají prostor různým názorům. Odbýt to jako "intelektuálštění", připomíná velmi silně styl normalizátorů z jejich "Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti" z počátku let sedmdesátých.

Znám dost lidí, kteří se za své myšlenky a činy z roku 1968 postavili celým svým životem a šli dělat třeba "vidláky". A proto lze říci, že není vidlák, jako vidlák.

Jistý typ "vidláků" nám kdysi vnutili normalizátoři ve filmech jako "Bouřlivé víno". Ideologická teze o poctivých "vidlácích" a pražských "intoších" z něho čouhala víc než sláma z bot. Ostatně, obava z toho, aby se "vidláci" a "intoši" nedokázali domluvit proti normalizátorům či privatizátorům, je pro jisté kruhy aktuální i dnes. Nejen proto se veřejná diskuse v minulosti i dnes různými způsoby potlačuje. Každému z nás pak náleží posoudit, nakolik je omezen vnějšími podmínkami a nakolik se zjednodušným pohledem na svět omezuje sám.