Z prozatímní zprávy Kongresu o strategické pozici Spojených států vybral Pavel Barák.

Sovětský svaz byl během studené války pro Spojené státy existenční hrozbou. Jak odpověď na tuto hrozbu USA do roku 1980 rozmístily více než deset tisíc jaderných hlavic. Se zánikem Sovětského svazu a s koncem studené války nebezpečí existenční hrozby dramaticky pokleslo. To umožnilo snížit spoléhání na jaderné zbraně a podstatně zredukovat jaderné síly. Současná převaha Spojených států v konvenčních schopnostech posílila tento proces. To ale paradoxně u Rusů, pociťujících své konvenční slabiny, vyvolalo nárůst spoléhání na taktické i strategické jaderné zbraně.

Evropská unie čelí příští týden jednomu z nepodivnějších předání moci ve své historii, míní britský deník Independent. Francie, představovaná nevyčerpatelným Nicolasem Sarkozym, předá předsednictví Evropské unie nezkušené české vládě, rozštěpené mezi euroskeptickým prezidentem a europozitivním premiérem.

„Místopředsedkyně Strany zelených Kateřina Jacques řekla, že Klausův výpad považuje za nedostatek taktu a diplomatického umu, pokud se tak vyjadřuje o svém evropském kolegovi, který má za sebou půl roku velmi úspěšného předsednictví EU“.

„Francouzské předsednictví Evropské unie nechalo zapadnout Evropu do bahna krátkodobých zájmů států a nejvíce znečišťujícího průmyslu, na úkor evropských občanů a bez ohledu na osud milionů lidí ve světě“.

Nemůžeme doufat, že bychom se vyhnuli chybám posledních osmi let, pokud je nebudeme plně analyzovat (z téhož důvodu potřebuje Británie plné vyšetřování irácké války), píše v deníku Guardian Jonathan Freedlander.

Před čtrnácti dny vydal armádní výbor amerického Senátu dvojstranickou zprávu - jejím spoluautorem nebyl nikdo jiný než John McCain - o americkém užívání mučení proti osobám, vězněným ve válce proti terorismu. Zpráva naprosto odmítá představu, že hrůzy vězení v Abu Ghraib byly důsledkem jen "několika málo shnilých jablek". Zpráva podrobně analyzuje forenzním způsobem historii memorand a instrukcí, které vedly přímo k tehdejšímu ministru obrany Donaldu Rumsfeldovi.

KD│America's Defense Meltdown je titul nové knihy o vojenské reformě editované Winslowem Wheelerem a publikované Centrem pro obranné informace, napsal William S. Lind v recenzi pro server Military.com. V rozsáhlé antologii (271 stran) některé vedoucí postavy hnutí za americkou vojenskou reformu ze 70. a 80. let aktualizují své dílo a vztahují ho k současným výzvám, včetně války čtvrté generace.

Kniha přichází v pravou chvíli, domnívá se Lind. "Po léta jsme s Chuckem Spinneyem říkali, že žádná reforma nebude, dokud jednoduše nedojdou peníze. A pokud ten den už nenastal, rozhodně je zapsán v kalendáři. Kombinace vážné recese nebo deprese a rozsáhlých programů veřejných prací ve stylu Nového údělu znamená, že se musíme něčeho vzdát."

KD│V pozadí debaty o obnovení americké finanční politiky probíhá debata o tom, kdo je vinen. Přiznat historii její práva má zásadní význam, píše laureát Nobelovy ceny Joseph Stiglitz v lednovém vydání magazínu Vanity Fair. Ve své analýze identifikuje pět zásadních omylů, k nimž došlo během úřadování Reagana, Clintona a Bushe mladšího -- a jeden národní blud.

Izraelské bombardéry F16 zaútočily na klíčové cíle v pásmu Gaza a usmrtili podle místních zdravotníků nejméně 225 osob, informují internetové stránky BBC.

Většina usmrcených byli policisté z militantního hnutí Hamas, které ovládá Gazu, ale zahynuly i ženy a děti, konstatovali činitelé v Gaze.

Dalších přibližně 700 osob bylo zraněno. Izraelské střely zaútočily na bezpečnostní budovy a na základny extremistů.

Izraelský premiér Ehud Olmert uvedl, že operace "bude trvat po určitou dobu", avšak přislíbil, že se vyhne humanitární krizi.

Izrael konstatuje, že reagoval na eskalaci raketových útoků z Gazy a že bude bombardovat "tak dlouho, jak to bude nutné".

Jde o nejtěžší izraelské útoky proti Gaze za mnoho desetiletí. Další letecké údery byly zahájeny s příchodem noci.

Zaměstnanci v hlavní nemocnici v Gaze uvádějí, že operační sály jsou přeplněné, nemocnici docházejí léky a není dostatek chirurgů.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Skončilo příměří mezi Izraelem a Hamasem. Týden to vydrželo a začala válka. Těžko se dá to, co Izrael spustil, nazvat jinak. Nejsem vojenský odborník, ale pokud agenturní informace nelžou, tak podobnou akci nelze připravit a relativně slušně před mezinárodní veřejností i utajit za pouhý jeden týden. Říká se - chceš-li mír, připravuj válku. Zdá se, že se to Izraelcům tak trochu popletlo. Oni uzavřeli příměří, aby mohli připravovat válku a této přípravy nevyužili k uskutečnění údajně chtěného míru, ale k zahájení opravdu chtěné války.

Mne vždycky překvapí, jak málo lidé toho vědí o křesťanství. Tak především citovat knihu Leviticus jako argument pro křesťanskou morálku je opravdu podivné. Starý zákon není posledním slovem křesťanské víry, je pouze jakousi přípravou na evangelium, které je to slovo konečné.

Čili když už, argumentoval bych na místě pana Litoše třeba Pavlovými výroky z Listu Římanům, ovšem i to by byla chyba, protože litera - jak zdůrazňuje sám Apoštol v Druhém listu Korintským - "zabíjí, ale Duch dává život".

Pavel, kterého lze po Kristu považovat za nejvyšší autoritu křesťanství, za člověka, který vyložil a rozšířil evangelium celému pohanskému světu, to dobře věděl. Podstoupil např. bitvu s tradičními prvokřesťany o obřízku. Zdálo se nemožné, že by člověk mohl být věřícím v židovské tradici bez obřízky, ale Pavel to prosadil, prosadil ducha svobody, jak krásně ukazuje např. List Galatským.

Ve výkladu Písma není možno vzít tu verš a tu odstavec a nasadit lidem takovým způsobem rohy na hlavu a bojovat proti nim jako proti zvráceným a zlým (tím spíše, že naprosto centrálním bodem křesťanství je to, že Kristus umřel za všechny bez výjimky, není tedy naším úkolem někomu dávat čertí rohy a posílat ho do pekla, když sám Bůh ho miloval natolik, že za něj umřel na kříži).

Letošní Vánoce jsem se po dvacáté za sebou dodíval na papežovo poselství Urbi et orbi. Nejsem věřící křesťan,ale sledování tohoto pořadu ve sváteční poledne 25.12.,tedy na Boží hod vánoční, se pro mne stalo jakýmsi rituálem. Něčím, co tak trochu dává vědět, že je zase o rok víc. Je to po formální stránce rok od roku úplně stejné nebo velmi podobné. Vzpomínám na rok 1989, kdy jsem měl tu možnost se poprvé podívat na přímý přenos a uvědomuji si, jak to bylo tenkrát nové. Vidět na živo hlavu katolické církve, navíc Slovana, jak mluví k městu i světu, to byl tenkrát pro mne prostě zážitek a symbol toho, že se opravdu něco mění.

Lidstvo je třeba chránit před homosexuály tak, jako je nutné ochraňovat deštné pralesy. Je to dost překvapující, ale jsou to slova současného papeže Benedikta XVI (pondělí, 22.12.2008). Církevní představitelé dosud byli ve svých vyjádřeních velmi opatrní a závěry k některým aktuálním problémům, které si zaslouží důsledné řešení, většinou nespecifikovali příliš jasně, ale spíše je jen naznačovali. Výše uvedené vyjádření je ale jednoznačné, zásadní a naprosto srozumitelné. Myslím, že překvapeni byli ti, kteří zastávají vůči homosexuálům striktně negativní stanovisko a překvapeni byli bezesporu i ti, kteří se k této sexuální orientaci veřejně hlásí. Okamžitá reakce některých našich mediálních celebrit tomu bezpochyby nasvědčovala.

Petr Litoš spekuluje z pozice „bezvěrce“ v článku "Ecclesia militans" nad vánočním výrokem papeže o homosexualitě. Tvrdí, že papež „nejspíš porušuje základní lidská práva“, jestliže nerespektuje lidi jiné sexuální orientace. Má pravdu.

V pátek mě v petrohradském metru zaujala jedna docela zvláštní věc. Po výjezdu metra ze stanice se do čela vozu postavila asi dvanáctiletá holčička, oddeklamovala historku, že jí zemřeli rodiče a že nemá peníze a prosí o finanční příspěvek, a pak se vydala vozem metra s otevřenou igelitovou taškou, nastavenou cestujícím.

Pro mě jako pozorovatele obeznámeného s poměry v Česku, kde by lidé v takovéto situaci většinou dětskému žebráku nic nedali (viděl jsem to v Praze mnohokrát, místní lidi mi zdůvodňovali, že je to všechno podvod, mafie, atd.) bylo zvláštní, že petrohradští cestující začali vytahovat peněženky a dítěti takových osm deset cestujících ve vagóně do igelitky přispělo mincemi. Totéž se odehrálo s jiným dítětem na zpáteční cestě.

Co to znamená, nevím.

Jan Čulík se setkal možná s citlivým bodem ruské či sovětské minulosti, o kterém se téměř nepíše a zůstává utajen někde hluboko na dně povědomí lidí či, jak se říká, ruské duše, což nevylučuje, že se mohlo jednat o nějakou malou podvodnici, píše Ivan Sommer.

Po občanské válce zůstalo na milion sirotků bez otce i matky a opět se tak stalo po 2. světové válce. Stát jim musel zajistit prostředky na živobytí a zorganizovat jejich výchovu. Nebylo to jednoduché, také demokracie u hladových lidí všeho věku nefunguje příliš efektivně, pevný řád je nezbytností, zčásti tedy přetrvala válečná organizace práce. V tom můžeme hledat zdroje, proč se tak oslavovala dětská organizace pionýr, prosadil se Lysenko se svými vizemi hojné úrody atd. Proto děti asi vzbuzují téměř podvědomou reakci v době soustrasti a smutku. Setkal jsem se s tím, když jsme hledali své příbuzenstvo. Vlastně jsme nenašli nikoho ani osídlení, v daných oblastech zůstala jen pustina. Pamatuji si ale na vřelé přijetí, které se nám cizím osobám dostalo.

Úzce s tím souvisí i to, že v Sovětském svazu bylo v podstatě tolerováno mnohoženství, protože celé ročníky mladých mužů padly v bojích. Ani o tomto jevu se nikdy mnoho zpráv nenapsalo. To jsou situace naprosto nesrovnatelné s poměry v protektorátu, natož někde v USA. Náznak toho prožila Velká Británie během druhé světové války při evakuaci dětí z měst na venkov.

Rusko hodilo rukavici Baracku Obamovi a oznámilo, že podstatnou měrou zvýší výrobu strategických jaderných raket.

Kreml oznámil další svůj agresivní krok a uvedl, že Rusko v nadcházejících třech letech vybuduje 70 nových strategických střel. Bude to součást velkého dozbrojovacího programu, v jehož rámci budou vyrobeny i nové rakety krátkého doletu, dále 300 tanků, 14 válečných lodí a 50 letadel.

Vojenští odborníci uvedli, že plánovaný nový arzenál se má skládat z pozemních interkontinentálních balistických střel. Jde o čtyřnásobné zvýšení dosavadního počtu ruských raketo tohoto typu. Součástí arzenálu budou střela z mnohonásobnou hlavicí RS24, která byla poprvé odzkoušena r. 2007.

Nové rakety budou součástí balíku dozbrojovacích opatření pro léta 2009-2011 v hodnotě 95 miliard liber. Jde o 28 procentní zvýšení výdajů na zbrojení. V dalších letech bude ruský vojenský rozpočet dále posílen.

Vojenští odborníci uvádějí, že výroba 70 dalekonosných jaderných střel v nadcházejících třech letech je ruským pokusem posílit vyjednávací pozici Ruska vůči Washingtonu při rozhovorech o nových škrtech jaderného zbrojení, až nynější dohoda Start 1 vyprší v prosinci 2009.

Moskva také uvedla, že dodá Teheránu nové rakety země-vzduch navzdory tomu, že jsou Spojené státy proti tomu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Nositel Nobelovy ceny Harold Pinter, jeden z největších dramatiků své generace, zemřel 24. 12. na rakovinu ve věku 78 let.

Když Pinterovi r. 2005 udělila Nobelova akademie svou cenu, uvedla ve zdůvodnění, že "Pinter je všeobecně považován za nejvýznamnějšího představitele britského dramatu v druhé polovině dvacátého století", že je to "autor, který ve svých hrách odhaluje pod každodenním žvaněním propast a násilím proniká do uzavřených místností utlačitelů".

Pinter byl autorem klasických, kafkovských her z šedesátých let The Caretaker, The Dumb Waiter a The Birthday Party. Byl to také scénárista, herec a režisér a v posledních letech energický aktivista za lidská práva. Ostře vystupoval proti okupaci Iráku západními armádami. V roce 2004 obdržel cenu Wilfreda Owena za sbírku poezie, kritizující válku v Iráku.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Před třemi lety mi ukradli automobil i s obsahem. Ten byl poměrně o dost cennější než auto. Jednalo se o specielní výstroj pro hloubkové potápění.

Sice to byla velmi infarktová událost, když jsem na zloděje koukal z balkonu, jak odjíždí s mým autem, ale stalo se. Policie přijela brzy a vcelku bez otálení sepsala protokol a jako obvykle jsem po měsíci obdržel papír o odložení případu neb pachatel nebyl vypátrán.

Trvalo mi asi rok než jsem specielní na míru dělanou výstroj doplnil a věc i když s hořkostí pustil z hlavy.

Nicméně jsem se spletl. Neudělal jsem jednu věc. Auto jsem neodhlásil z centrálního registru vozidel. Popravdě netuším, co to je. Výsledek je, že mám od roku 2005 nezaplacené povinné ručení za auto, které mi ukradli i s obsahem. Pokuta je za tento typ auta 70 Kč denně + doplatit povinné ručení. Za tři roky asi slušná paleta.

Britská komerční kulturní televizní stanice Channel Four se rozhodla požádat íránského prezidenta Mahmouda Ahmadinežáda, aby přednesl letošní "alternativní" vánoční projev v britské televizi.

V Británii je dlouhá léta tradicí, že na Boží hod vánoční dne 25. prosince v patnáct hodin odpoledne se v televizi vysílá pětiminutový vánoční projev anglické královny.

Plný text vánočního poselství íránského prezidenta Mahmouda Ahmadinežáda, které na Boží hod vánoční v 19.15 vysílá britská televize Channel Four.

Mluvčí ministerstva zahraničí uvedla, že toto rozhodnutí vyvolá po světě rozhořčení.

"Prezident Ahmadinežád pronesl během svého funkčního období celou řadu děsivě antisemitských výroků," řekla. "Britská média právem mají svobodu činit svá vlastní redakční rozhodnutí, avšak toto pozvání urazí a pobaví mnoho lidí nejen v Británii, ale i ve spřátelených zemích po celém světě."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Viagra je novým nástrojem, jehož prostřednictvím získávají pracovníci CIA v Afghánistánu stárnoucí válečné magnáty na svou stranu, píše list Washington Post. Deníku to sdělil bývalý pracovník CIA.

V jednom případě měl šedesátiletý afghánský válečný magnát potíže ve snaze uspokojit své čtyři mladé manželky. Zároveň měl k dispozici, a nechtěl vydat, informace, které americká strana potřebovala.

Agenti CIA využili příležitosti a dali stárnoucímu Afghánci balíček čtyř malých modrých pilulek. "Vezměte si tohle," řekl agent CIA, "Bude se vám to líbit."

O čtyři dny později se agent CIA vrátil k zářícímu válečnému magnátovi - zda byly potěšeny i manželky, o tom se nehovořilo. Válečný magnát pak poskytl CIA cenné informace o pohybech Talibanu a o jeho zásobovacích liniích.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Jsem silně znepokojen letošním průběhem Vánoc. Média informují o když ne klesajícím, tak minimálně o stagnujícím vývoji letošních předvánočních tržeb obchodníků se spotřebitelským zbožím. Zejména potraviny nepřekonávají svůj loňský vrchol a index prodeje ingrediencí bramborového salátu nezaznamenal poprvé za dlouhá desetiletí růst. Podobně jsou na tom i prodejní indexy chipsů, coca coly a dalších tradičních náležitostí sváteční tabule. Pokud vyloučíme možnost, že lidé již dospěli ke svým biologickým limitům ve spotřebě, musíme uvažovat o daleko nebezpečnější situaci.

Město má dokonale zrestaurované a vynikajícím způsobem osvětlené historické areály. S tím kontrastuje často velmi kýčovitá vánoční výzdoba... :)

FOTOGALERIE

Pozn: Fotografie ve fotogaleriích zvětšíte, když na ně kliknete. Je k dispozici asi pět různých velikostí.

Se zájmem jsem si přečetl Vaše postřehy z Ruska i prohlédl fotografie.

V důsledku československé reality jsem po roce 1970 směl jen do SSSR, pracoval na ropovodech a byl jsem tam často. Koncem 80-tých let cest ubylo, předposlední cesta již do Ruska byla v roce 2000. Ta poslední před měsícem. Tak s touto zkušeností jsem četl Vaše články.

V mnohém máte pravdu, mnohé dojmy však mají jiný výklad, pro ten však nemáme dostatek znalostí i zkušeností z místní reality, píše Jiří Kroc.

KD│Moskvu a EU čekají kvůli českému předsednictví nové problémy, upozorňuje redakční komentář Nězavisimoj gazety. Mezi faktory, které každé půlroční předsednictví ovlivňují, zmiňuje list národní rysy předsedajícího státu, jeho postavení v EU, autoritu lídra, naléhavost výzev, ale i charakter vztahů s Ruskem.

Jako účastník dvou misí UN si ale přeji (na rozdíl od Vás) stažení vojsk z Afghánistánu, píše Pavel Skácel. Nejen českých. Jeden důvod je - vojenskogeografický. Není pochyb o tom, že bojové operace zde vedené nejde prostě vyhrát. Nemluvě o jejich nákladnosti.

Politická krize v Gruzii nabírá o Vánocích nové obrátky, patrně i v souvislosti s očekávanou změnou v Bílém domě. Bývalý gruzínský zástupce v Organizaci spojených národů Irakli Alasania, který rezignoval 4. prosince a který je považován za jednoho z možných vůdců opozice, na Štědrý den na tiskové konferenci konané ihned po návratu z USA vyzval k urychlenému konání předčasných prezidentských a parlamentních voleb.

"Měli bychom změnit filozofii vládnutí; měli bychom vytvořit silné, demokratické, transparentní instituce, kompetitivní podnikatelské prostředí," řekl čerstvý pětatřicátník Alasania. Kritizoval dosavadní přístup vládnoucí moci, která každý nesouhlas považovala za výraz nepřátelství. Vyslovil se pro pokojné a legitimní změny v rámci ústavního pořádku. Oznámil také, že zahájil konzultace s představiteli politických stran, a vyslovil se rovněž pro spolupráci s bývalou předsedkyní parlamentu Nino Burdžanadzeovou.

Lidé se diví, že přicházejí věci, které nebyly očekávány, i když ze zpětného pohledu očekávány být asi měly.

Diví se finanční krizi, diví se poklesu cen ropy, diví se pádu automobilového průmyslu. A přesto právě na začátku 21. století bychom si měli být více než kdy jindy v dějinách vědomi toho, že svět se dokáže měnit překotně a radikálně.

Kdo by před sto lety pomyslel na internet nebo na vyhlazovací tábory nacistů a komunistů? V Evropě dnes téměř neexistují hranice, sovětský blok je minulostí a jednou z největších hrozeb dneška či vlastně zítřka, soudě např. podle nejprestižnějších vědeckých časopisů Nature a Science, je oteplování světového klimatu.

Sepsání článku o skutečném smyslu českých Vánoc jsem si uložil jako trest za kritiku šéfredaktora. Myslím, že to bude trest spravedlivý.

Vánoce jsou nepochybně původem křesťanské svátky -- byť je prvotní křesťané neslavili. Menší část obyvatel České republiky, která se ke křesťanství hlásí, má tedy v základním ohledu jasno. Ale co všichni ti ostatní?

Pomineme-li reflexi Jana Kadubce, který zcela pohansky slaví slunovrat, není na první pohled vůbec jasné, co že si to Češi, Moravané a Slezané každý rok koncem prosince vezmou do hlavy. Když jsem o problému přemýšlel, prošel jsem postupně několik vánočních hypotéz, které tu předkládám obecenstvu k posouzení a kritice.

Klasický antropologický výklad svátku jako obnovení řádu se nabízí hned na prvním místě. Obávám se ovšem, že na znovuzrození cyklického času má u nás faktický monopol Silvestr. Nový rok znamená nový začátek, ale na Adama a Evu zpravidla nic takového subjektivně neprožíváme. A jaký by to také dávalo smysl, zřídit dva podobné svátky tak, aby je od sebe dělil pouhý týden! Kdepak, tudy cesta nevede.

Aj, pane doktor, hezké je, že se nás neštítíte přec. - Nezbylo už nic neškodného. Malé radosti, výrazy života, které se zdály být vyňaty z odpovědnosti myšlení, nejen že obsahují moment vzdorné hlouposti, zatvrzelého sebezaslepení, nýbrž přímo slouží svému nejkrajnějšímu protikladu. Dokonce i kvetoucí strom v okamžiku, kdy je květ vnímán beze stínu zděšení, lže; dokonce i nevinné "Jak pěkné" omlouvá urážku ze strany existence, která je jiná, a není už žádná krása a žádná útěcha, kromě pohledu bezprostředně následovaného děsem, odoláním děsu a nelítostným vědomím negativity podržujícím možnost lepšího. Ve vztahu ke všemu nebrzděnému, uvolněnému, všemu co ponechává věcem volný spád, co zahrnuje poddajnost vůči převaze existujícího, lze doporučit nedůvěru. Zhoubný hlubší význam uvolněnosti, jež kdysi byla vyhrazena družnému přípitku, již dávno zasáhl i bližší pohnutky. Už příležitostný hovor s mužem ve vlaku, při němž, aby nedošlo ke sporu, odsouhlasíme pár vět, o nichž víme, že musejí vést rovnou k vraždě, je zradou; žádná myšlenka není imunní vůči své komunikaci, a abychom podkopali její pravdu, stačí jen vyslovit ji na špatném místě a ve špatné shodě.

• 23. 12. 1996    Strašidelný příběh: O ulici v Edinburku, postižené morem, jejíž obyvatele zazdili zaživa
• 30. 12. 1996    O nesamozřejmosti existence českého národa: novoroční zamyšlení s Milanem Kunderou
• 24. 12. 1997   Vánoční čtení: Jan Ámos Komenský (1592 - 1670): Labyrint světa a ráj srdce. Poutník prohlédá ryňk světa a z světa utéci chce
• 31. 12. 1997   Karel Čapek: Hovory s TGM - O kritickém myšlení
• 23. 12. 1998   Zamyšlení s vynikajícím básníkem - Jiří Orten: Jeremiášův pláč
• 31. 12. 1998   Jan Hus : Proti slepé poslušnosti
• 31. 12. 1998   Bohumil Hrabal: Bambino di Praga
• 24. 12. 1999   Adam Michna z Otradovic
• 30. 12. 1999   Jaroslav Durych: Budějovická louka

Vánoce roku 2000 byly zcela pohlceny rebelií v České televizi.

• 21. 12. 2001   Místo, kde je domov Vánoc (Jan Čulík)
• 21. 12. 2001   Chtíc, aby spal (Adam Michna z Otradovic)
• 21. 12. 2001   Černěť já se přistrojím (Jan Josef Božan)
• 21. 12. 2001   Kapka rosy tekoucí (Bedřich Bridel)
• 21. 12. 2001   Komenský a jeho Labyrint: Proměna renesančního člověka v osobnost baroka (Kathryn Murphy)
• 21. 12. 2001   Zdeněk Kalista: Baroko se v nejistotě přibližovalo k Bohu skrze tento svět
• 20. 12. 2002   Komenského dvě cesty, to jest kterak skrze Labyrint dnešního světa objeviti Ráj svého srdce (Jakub Žytek)
• 18. 12. 2002   Vánoce, Vánoce přicházejí (Štěpán Kotrba)
• 23. 12. 2003    Proglas
• 30. 12. 2003    Smělýmu srdci štěstí spomáhá
• 23.12. 2004    Vánoční vydání BL v roce 2004
• 23. 12.2005     Václav Vratislav z Mitrovic, O českých špionech v 16. století
• 30. 12. 2005    Václav Vratislav z Mitrovic, Jak tomu bylo ve vězení
• 22. 12. 2006    Daniel Strejc-Vetterus, (1592-1669) První Čech na Islandu
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, Krátké vypsání ostrovu Islandu, v němž věci divné a zvláštní, v krajinách těchto našich nevídané očitě spatřeny a některé od obyvatelův ostrovu toho hodnověrných slyšány i pravdivě poznamenány
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, Vypsání krátké ostrovu Islandu a věcí některých zvláštních, kteréž v něm spatřeny býti mohou. A nejprvé o jménu ostrovu toho, proč slove a nazývá se Island
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, O živnostech Islandských
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus,O rybách a potvorách mořských okolo Islandu
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, O vrchnosti a řádu, kterého v zemi své ostříhají
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus,Náboženství v Islandu a jaký způsob při něm zachovávají
• 29. 12. 2006     Karel IV., Vita Caroli Quarti
• 24. 12. 2007    Giovanni Batista Manni, Věčný pekelný žalář
• 24. 12. 2007    Jak Bohuslava Balbína bolely zuby
• 31. 12. 2007    Jindřich Hýzrle z Chodů, Léta Páně 1587. Poznamenání první jízdy z Prahy do Vídně s Jeho Milostí arciknížetem Arnoštem. Na 12. rok stáří věku mého
• 31. 12. 2007    Léta 1607. Poznamenání jízdy do Horní Říše, do Lutrinku, do Frankrejchu, do Engelandu a do Nýdrlatskejch provincí, věku mého 32 líta

Vánoce, svátky míru a konzumerismu TÉMA BL

Je energie jen jednou komoditou z mnoha v moderním průmyslové ekonomice? Nebo je to samotný základ našeho finančního a materiálního života? ptá se Kurt Cobb na stránkách Scitizen.

JU│ Nezavisimaja gazeta si ve svém obsáhlém komentáři všímá nedělních akcí proti zvýšení cel na dovážená auta, které byly tvrdě potlačeny ruskou policií. Jak uvádí, měly neočekávané pokračování. Na webu ministerstva vnitra se rozběhla diskuse, kde, jak se ukázalo, nejvíce diskutovali sami milicionáři. Diskuse se natolik rozběhla, že kolem poledne v pondělí byla zablokována a na příslušné stránce se objevil text, že probíhají technické práce.

V tržním hospodářství platí, že čas jsou peníze, jenže jak kdy, jak kde a jak pro koho.

Já se v průběhu posledních pár let stala milionářkou, aniž bych o to stála, jen díky tomu, že vzrostly ceny kdysi tak pohrdaných panelákových králíkáren. Po šestiletých soudních řízeních potvrdil Odvolací soud pro Prahu 2, že zaplatím polovinu z králíkárny ve výši 1 460 000 Kč exmanželovi, jinak mi hrozí exekuce.

Poznámka k článku Žaluji na systém, neboť můj čas nejsou peníze" Marie Haisové

Článek paní Haisové je jistě lehce expresivní. Ale popisuje to, co je pro dnešní společnost typické. Tedy až astronomické ocenění věcí některých a totální znehodnocení věcí jiných. Samozřejmě na příkladu rodiny se to chápe a vlastně i počítá nejlépe. Je to ovšem jen důkaz toho, jak je ztržnění všeho vlastně nesmyslné, protože ono je bohužel závislé na tom, že lidé budou racionální, morální, eticky na výši, s dlouhodobým horizontem úvah, nebudou brát ohled na svůj společenský status a ideálně ještě budou dobrovolně solidární s potřebnými.

Protestní čin novináře Muntadara Zajdího, který po americkém prezidentovi hodil pár prošlapaných smradlavých křusek a zároveň mu adresoval slova o špinavých psech a lásce iráckého lidu, patří do onoho tak vychvalovaného rámce západní liberální demokracie a Amerikou tak opěvovaných lidských práv. Prezidenta neohrozil, jako kdyby po něm hodil granát. Lásku Iráčanů a všech Arabů k americkému okupantovi vyjádřil s expresivitou vlastní jeho kultuře už po staletí. Kulturu odlišnosti je třeba respektovat, ne? Ano, spáchal atentát. Mediální.

Stejně tak mediálním atentátem bylo, když po Madeleine Korbelové Albrightové hodili v březnu 2000 čeští studenti na Masarykově univerzitě smradlavá vejce poté, co zde Albrightová převzala Velkou zlatou medaili za "přínos světové diplomacii". Za rozpoutání války na Balkáně, za vybombardování Bělehradu, za potupnou okupaci Kosova. Dostali podmínku. Tehdejší prezident Václav Havel vaječný útok odsoudil slovy: "Kdo není schopen přemýšlet o vážných problémech dnešní civilizace včetně globalizace, tomu nezbývá než vzít vajíčko a po někom ho házet." Stejně tak mediálním atentátem bylo, když dva novináři s platnou akreditací a bezpečnostním prověřením (jeden rusky hovořící a druhý ukrajinsky hovořící) na závěr summitu NATO v Praze hodili rajčata na generálního tajemníka aliance George Robertsona. Důvod měli. Mluvčí pražské policie Ladislav Bernášek tehdy ČTK řekl, že policie muže stíhá za výtržnictví na svobodě, protože neshledala důvod k vazbě.

Vánoce jsou oblíbeným svátkem dětí, a to nejen pokřtěných. Že ale přitom šlo alespoň kdysi míň o dárky než o Ježíšovo narození, to hodně lidí prý neví, nebo to nechce slyšet. Stejně je ale právě z toho důvodu zajímavé, co podle magazinu News v pořadu "Pressestunde" rakouské televize ORF řekl v těchto dnech římskokatolický kardinál kardinal Christoph Schönborn v techo dnech rekl podle magazinu News v 'ORF Pressestunde'.

V pondělí 22. prosince 2008, v hlavních večerních zprávách TV NOVA, nabídla hlasatelka Markéta Fialová titulek: "Potvrdí nová studie nezávadnost radaru v Brdech?" Zaostřil jsem oční pozadí a našponoval oba ušní bubínky - nechtěl jsem přijít o novou informaci.

Dozvěděl jsem se, že se chystá "unikátní studie o vlivu radaru na lidské zdraví". Tuto studii údajně právě připravuje armáda ČR, která hodlá zdravotně sledovat asi 300 osob.

Vojenské operace ze západu a shora ještě mír a zářné zítřky do žádné země nepřinesly. Kdyby chtěly Spojené státy doopravdy pomáhat obyčejným afghánským lidem, nepodporovaly by tu dříve fanatické džihádisty, kteří po odchodu Rusů rozervali zemi natolik, že domorodá populace vítala příchod Talibanu k moci. Navýšený počet jednotek NATO/ISAF, jak se očekává, této nešťastné zemi nikdy klid nepřinese, spíš naopak. Jsou zde jen kvůli ropovodům, nikoliv kvůli blahu afghánských nebožáků. Stačilo by ale, kdyby takzvané mezinárodní společenství naslouchalo afghánskému umírněnému disentu, navázalo s ním úzkou spolupráci a zapojilo do rekonstrukce země sousední státy.

Vracel jsem se v pondělí večer z centra Petrohradu metrem na své předměstí, když jsem si ve voze veřejné dopravy povšiml zvlášť bizarní kapitalisticko-komunistické reklamy. Banka Baltinvest lákala vkladatele úroky z uspořených částech ve výši 14 nebo snad 17 procent ročně (obě úrokové míry jsou naprosto nerealistické) - snad aby zdůraznila naprostou ireálnost takové nabídky, bylo na plakátě zdůrazněno: Vklady jsou pojištěny!

Ale proč to píšu: Chcete-li si své úspory na velký kapitalistický úrok vložit do banky Baltinvest, navštivte některou z jejích poboček. Například tu na Náměstí Diktatury Proletariátu č. 7. Nemohla by být absurdnější metafora směsice kapitalismu a pozůstatků komunismu, jíž je dnešní Rusko.

Přitom ale zase v univerzitní čtvrti hned v centru města mají Náměstí Akademika Sacharova, což byl antikomunistický disident. :)

V Československu po pádu komunismu nový režim rychle zlikvidoval všechny pozůstatky poraženého režimu v sochách i v názvech ulic. Není to konec konců překvapivé, byla to okupantská ideologie. V Rusku to většinou neodstraňovali: i když, v rámci férovosti, je nutno přiznat, že v Petrohradě nyní probíhá debata, zda by se měl zrušit název Třídy bolševiků a nahradit jej něčím nepolitickým. Zatím k tomu nedošlo a paradoxně Sídliště bolševiků je tu paradoxně považováno za jedno z nejhorších příměstských sídlišť.

< Pozvánka na protivládní demonstraci proti "krizi" a vládní nečinnosti vůči ní. Na rozdíl od pozvánek na demonstrace proti radaru v Praze tyto plakátky v Petrohradě nikdo, jak se zdá, nestrhává, i když si lidi myslí, že protivládní protesty financuje disidentský magnát Berezovskij z Británie

Kvůli finanční krizi sleva veškerého zboží o 70 procent >

Jak o tom svědčí fotografie z prvního dne po příjezdu, které si můžete prohlédnout v této fotogalerii, první dojmy z bývalé ruské metropole Sankt Peterburg jsou, že je to město neuvěřitelně pozápadněné. Všude jsou jen drahá západní auta, BMW, four by fours, vozidla drahých značek. Je to prý nový jev, před třemi lety tu jezdily převážně jen žigulíky.

Moskvané, naprosto posedlí byznysem, kapitalismem a podnikáním, se prý Petrohraďanům posmívají, že to je město, které je v polospánku. Moskva je posedlá tím, čemu Rusové říkají "glamur" - být co nejrychleji co nejbohatším kapitalistou. V Petrohradě to také existuje, ale prý méně. Je tomu, jako by po desetiletích komunismu chtěli být Rusové co nejkapitalističtější. "Byznys byl, je a BUDE!" viděl jsem nápis na jednom petrohradském billboardu.

Cizinec z Evropské unie, který nebydlí v hotelu, se musí registrovat na policii. Formulář je papírový (takže pro registraci k ničemu, úřednice papíry někam odloží, informace jsou tak nedohledatelné) a složitý. Jenže se nemusí stát dlouhé hodiny fronta jako v Praze na Olšanské: formulář stačí vyplnit a odeslat na adresu policie z pošty, bez fronty.

Přesto místní lidi poukazují na velké množství byrokracie a razítkování, které občané překonávají tak, že prostě nedodržují žádné předpisy, všechno si dělají po svém. Ukradnou-li vám počítač, musíte zaplatit policii 8000 Kč, aby vám ho našla, a jí se to skutečně podaří - což jaksi naznačuje, že je policie se zloději spolčená.

Jistě pozůstatkem stalinské paranoie je, že se nesmí fotografovat na poště a v metru. :)

Ceny v Petrohradě mi připadají tak o 30 - 40 procent vyšší než v Praze: Pivo stojí 60 Kč, boršč 75. Lidé prý vydělávají asi 10 - 15 000 Kč měsíčně, často ve dvou zaměstnáních. Všeobecně působí město dojmem dobře oblékaných, relativně bohatých lidí, jezdících nejdražšími automobily. K chudině patří především starší lidé a důchodci, kupující v supermarketu jen chleba a kefír. Obchody mají otevřeno dlouho, obchod s alkoholem Norman má otevřeno čtyřiadvacet hodin denně, avšak po třiadvacáté hodině je zakázáno prodávat tvrdý alkohol. Cigarety jsou neuvěřitelně levné. Všichni kouří. Letadlo z Amsterodamu do Petrohradu bylo silně cítit kouřem z Rusů, ačkoliv se v něm samozřejmě nekouřilo. Ruská vláda nařídila, že cigarety, prodávané v restauracích, nesmějí být dražší než v běžném obchodě. Restaurace to obešly tím, že nabízejí i zapalovač a za ten si účtují přirážku.

Historické centrum města je obklopeno ošklivými panelovými sídlišti, kde bydlí většina obyvatelstva. I sem proniká reklama a západní firmy a supermarkety. Pomalé a neefektivní veřejné dopravě ostře konkurují vysoce populární "maršrutky" - minibusy, které rychle a často jezdí po fixních trasách a zastaví podle přání zákazníka kdekoliv. Cena za přepravu je 18 Kč. Lidé si v minibuse navzájem předávají peníze, až je dostane řidič. Po cestujících v přeplněném minibuse pak putují zpátky i drobné. Jízdenky se nevydávají.

Uprostřed historického centra citlivě architektonicky zbudovaný hypermoderní koncertní sál Mariinského divadla. Koncert Messiaenovy hudby dirigovaný známým ruským i mezinárodním dirigentem Gergievem, vstupné 100 Kč. Kdyby to slyšel Stalin, tak by se zbláznil. Rozsáhlá knihkupectví. Lidi, kteří vám přiznávají, že čtou poezii.

V metru i všude po městě jsou billboardy vládní osvětové propagandy: "Každé dítě má nárok na rodiče." - "Aby člověk mohl v dobro věřit, musí ho začít dělat. Tolstoj." A všudypřítomné reklamy. Petrohradské metro je jimi oblepené daleko víc než metro pražské.

FOTOGALERIE

Návštěva supermarketu vypovídá výmluvně o zvyklostech a stavu každé země. Samozřejmě, že se dnes stavějí chrámy konzumerismu všude stejné. Přesto však je nabídka zboží v supermarketech v každé zemi trochu jiná. Nabídka v tomto potravinářském supermarketu na předměstí Petrohradu se zdála být - zejména v potravinách, v alkoholu a v Kavkazem inspirovaném nakládaném ovoci a zelenině - o něco širší než v České republice, určitě o hodně širší než v Británii a o něco užší než např. ve Francii.

Nákup z jiných obchodů stejně jako veškeré své větší tašky byli zákazníci před vstupem do supermarketu si nechat zadarmo zatavit do velkých igelitových pytlů, aby nekradli. :)

Platba úvěrovou či debetní kartou z libovolné země se dala uskutečnit poté, co prodavačka dvouvteřinovým nahlédnutím ověřila totožnost kupujícího podle pasu. Supermarket byl přeplněn lidmi a nebyl zrovna dostatek nákupních vozíků.

FOTOGALERIE

"Nu což," odpověděl Woland zamyšleně, "lidé jsou lidé... Mají rádi peníze, ale to bylo vždycky..."

Bulgakov, M.: Mistr a Markétka. Odeon, Praha 1990. S. 100

Bulgakovův román Mistr a Markétka je situován do Moskvy v době Leninovy Nové ekonomické politiky (Новая экономическая политика, НЭП) mezi lety 1921 -- 1929. Bolševiky tolerovaný kapitalismus "nepmanů" pyšnící se zlatými mincemi zvanými červoněc stál ve znamení obnovy nabídky spotřebního zboží a kultu peněz. Právě tento rys doby vystupuje do popředí v Bulgakovově scéně z moskevského divadla Varieté, při níž ďábel nechá ze stropu sálu padat čerstvě vytištěné ruble a baví se rvačkami mezi publikem. V roce 1928 se ruská ekonomika konečně dostala na předválečnou úroveň. Rok nato přišel Stalin s kolektivizací, industrializací a Gulagy.

< "Každé dítě potřebuje rodiče!" (Městská společenská reklama komunálního úřadu Sankt Peterburgu)

Reakce na glosu Karla Dolejšího "Ano konzumu, ne moderně"

Rád bych zdůraznil, že svými povrchními poznámkami z Petrohradu po dvou dnech pobytu nezamýšlím v žádném případě Rusko idealizovat - píšu jen o tom, co vidím, a co je. Ovšem píše-li Karel Dolejší, že se nikdy neví, jak to nakonec v Rusku dopadne, má sice pravdu, je to ale trochu neférové - ono se nikdy neví, jak to dopadne nikde. Mě například v současné době docela děsí stále sílící politická korektnost a šířící se až skoro komunistická byrokracie v britské společnosti, proti níž prostě není odvolání: byrokrati si v Británii docela putinovským způsobem rozhodli, že takhle prostě věci budou. Jak poznamenala polská kolegyně na Glasgow University, je to stalinismus, a o to nebezpečnější, že ho šíří lidé, kteří netuší, co dělají. Věděli jste, že když jste před patnácti lety žádali Scottish Arts Council o grant, vyplnili jste patnáctistránkový dotazník; dnes musíte vypracovat dotazník o délce 300 stran? Kdo to rozhodl a proč všechno směřuje tímhle směrem? Můžete křičet a protestovat, nikdo vám nic neudělá, ale taky se nic nezmění. Je to proto, že byrokrati jsou přesvědčeni, že stojí v čele systému, který je jediný možný a správný. Připomíná vám to Putina?

Tím chci jenom říct, že není jasné, jak to dopadne nikde, zvlášť v době prohlubující se finanční krize a blížícího se vyčerpání ropných zdrojů, na které se, jak se zdá, nikdo nepřipravuje.

Očekávaný pocit při první návštěvě Ruska, že mě zahrne děsivá východňárská cizota, se nedostavil. Potvrdily se informace, že to v Rusku vypadá jako v České republice; respektive že Česká republika vypadá dodnes daleko víc jako Rusko než jako Západ. Během několika desítek let komunismu se Československo přizpůsobilo ruským způsobům daleko víc, než jsme možná ochotni přiznat. Hlavně ten život na sídlišti... No, posuďte sami.

FOTOGALERIE

Ruští oligarchové se řadí s prosíkem před Kremlem a dožadují se půjček ve výši 78 miliard dolarů, které jim mají umožnit, aby přežili finanční krizi, píší ekonomické internetové stránky Bloomberg. Putinovi to poskytuje příležitost, aby posílil vliv státu v největších ruských korporacích.

Ruské firmy bude muset příští rok splatit zahraniční obligace ve výši 110 miliard dolarů, což je podle ústřední banky dvojnásobek dluhu, jaký mají Brazílie, Indie a Čína.

Zadluženost ruských podniků se za poslední tři roky ztrojnásobila. Jejich majitelé jsou ochotni poskytnout část svého kapitálu státu oplátkou za státní podporu, protože byli postižení klesajícími cenami komodit a největším poklesem hodnoty rublu od ruského bankrotu r. 1998.

Zdroj ZDE

ŠOK Rusko a Srbsko podepsaly sérii energetických dohod, na jejichž základě získá ruská společnost Gazprom většinový 51procentní podíl v srbském ropném monopolu NIS výměnou za výstavbu strategického ruského plynovodu South Stream přes Srbsko. ... Gazprom koupil 51 procent podílu v srbském ropném monopolu NIS za 400 milionů eur a zavázal se, že bude do srbské společnosti do roku 2112 investovat 500 milionů eur bez ohledu na to, jaké eventuálně budou důsledky světové ekonomické krize. ... Gazprom pro South Stream už uzavřel dohody s Bulharskem, Srbskem, Řeckem a Maďarskem. Podílet by se na něm mohly také Slovinsko a Rakousko.

podrobnosti: Finanční noviny - ČTK: Rusko podepsalo se Srbskem strategické energetické dohodyZDE

JU│ Ruský tisk si všímá stále velmi neklidného vývoje na Ukrajině. Tak v minulých dnech obvinila premiérka Tymošenková prezidenta Juščenka a lidi z jeho okolí, že manipulovali kurzem ukrajinské hrivny, která se znehodnotila vlivem světové finanční krize ze 4,80 hrivny za dolar v srpnu na 7,87 v současnosti. Někteří jimi pověření lidé pak prováděli operace s výměnou valut a na tom se obohatili o několik miliard.

"Věz, že mezi pravdou a snem není jiný rozdíl než ten, že sen může být někdy překrásný a sladký, kdežto pravda nikdy."

Raymond Aron kdysi trefně poznamenal, že kdyby západní demokracie směly uzavírat aliance pouze s demokraty, Západ by nemohl mít za spojence nikoho než sebe sama. Takové konstatování skutečnost nepřikrašluje a velmi prospívá přesnému myšlení. Známe situace a důvody, proč západní země musejí spolupracovat s nedemokratickými režimy jako Stalinův SSSR nebo absolutistická Saúdská Arábie. Pak je ovšem nezbytné vědět, s kým máme co do činění, proč, odkud, a až kam.

Občanská iniciativa orientující se na oblast genderových vztahů Žába na prameni udělovala v neděli 21. 12. 2008 své výroční ceny a anticeny. Ceny jsou věnovány lidem, kteří buď nějak přispěli k rozvoji společenského diskurzu týkajícího se kulturně etablovaných vztahů mezi pohlavími, nebo naopak předvedli nějaký "echt" konzervátorský, nejčastěji sexistický nebo jinak diskriminující výkon v rámci utužování stereotypů místní sociální konstrukce.

Jan Čulík patřil mezi ty první a získal cenu Zlatá žába za " soustavnou podporu snah o odstranění genderových stereotypů v ČR a sdělování svých zkušeností ohledně postavení žen a mužů ve Velké Británii v článcích na Britských listech". Postoj Jana Čulíka podle organizátorů iniciativy nejlépe vystihuje citace z jednoho z Čulíkova článku "Ženy nejsou méněcenné bytosti, pane Klausi": "Vzdělání je v ČR koedukační, přesto však, zdá se, dokáže česká společnost vypěstovat u mladých lidí dodnes tak silné genderové stereotypy jako snad v nejortodoxnější islámské společnosti někde v Pákistánu."

How the crisis has evolved

t is now quite obvious that, unlike the initial misapprehensions suggesting the turmoil was limited to mortgages in the US, what we are actually faced with is a global financial crisis typified by plummeting capital and money markets, dragging prominent banks down with them, and by the freezing of cash and confidence. The gambles taken by money market and capital market operators are not solely to blame. Their actions are a direct result of the extreme deregulation of these markets, facilitating the use of sophisticated, obscure gambling products such as multi-level derivatives (derivatives and derivatives of derivatives of securities) or entirely unregulated gambling institutions fronted in the main by hedge funds, long ago dubbed `casino capitalism' by European trade unionists.

The fortieth anniversary of the Prague Spring is more than an opportunity to commemorate one of the highlights of our history. First and foremost, it is an opportunity to reflect on how we can find inspiration today in the reforms of the time – and their suppression. To express this, I will use the term ‘lessons’, so sullied back then; these days we do not ‘draw lessons from a crisis’, as proclaimed by the government after stifling the reforms, but learn from both the reforms and their suppression.

Rowan Williams, arcibiskup canterburský, varoval v článku v deníku Dail Telegraph, že si Británie musí dát velký pozor při zavádění opatření proti finanční krizi, aby to s ní nedopadlo jako v nacistickém Německu. Srovnal reakci Gordona Browna na finanční krizi s nacistickou Třetí říší.

V článku píše, že Německo ve třicátých letech provádělo politiku podle zásady, že "na velkém množství lidí nezáleží".

Podle Williamse ignoruje britská vláda v nynější krizi obyčejné lidi, důchodce, kteří přišli v důsledku finanční krize o úspory, zaměstnance zkrachovalého supermarketu Woolworth, mladé podnikatele, kteří doufali v úspěšnou kariéru, nemluvě o bezmocných výrobcích zboží v zemích třetího světa, jehož ceny jsou určovány tisíce kilometrů od místa, kde se zboží vyrábí. Arcibiskup srovnal britskou vládní politiku vůči výdajům s postojem "narkomana, který se vrací ke své droze".

Britský premiér Gordon Brown řeší ekonomickou krizi tím, že zvýšil státní půjčky na rekordních 200 milionů liber denně. Vláda poskytla 500 miliard liber z peněz daňových poplatníků na záchranu krachujících bank a snížila DPH o 2,5 procenta ve snaze přimět veřejnost, aby zase začala nakupovat. Avšak očekává se, že nezaměstnanost v Británii po Novém roce stoupne na více než 2 miliony osob. Supermarkety jako Woolworth a MFI zkrachovaly. Ceny realit poklesly o 15 procent a tisíce držitelů hypoték se staly obětí "negative equity" (nejsou schopni hypotéku dál platit a dům či byt nemohou prodat, protože jeho hodnota je nyní nižší než výše splácené hypotéky). Vklady občanů v bankách utrpěly, protože byly úrokové míry sníženy na 2 procenta.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Istanbulská obuvnická firma Baydan Shoe Company byla zahlcena objednávkami obuvi z celého světa poté, co informovala, že právě ona vyrobila boty, které před několika dny v Iráku jeden novinář hodil na prezidenta Bushe. Baydan musel zaměstnat dalších 100 osob, aby byl schopen vyrobit dalších 300 000 párů obuvi - čtyřikrát vyšší objem normálního odbytu. Objednávky bot pocházejí především z USA a z Británie a ze sousedních muslimských zemí.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Jednání Rady Českého rozhlasu vzbuzuje podezření, že se zaměřila na likvidaci generálního ředitele ČRo Václava Kasíka. Její kroky jsou neobhajitelné a nelogické a činnost Rady je třeba prověřit. Petr Rafaj tak reaguje na poslední kroky Rady Českého rozhlasu, která minulý týden obvinila z "vážného porušení zákona" generálního ředitele Českého rozhlasu Václava Kasíka. Měl se ho dopustit tím, že nevěděl o možné spolupráci svého spolupracovníka Libora Křivky s vojenskou kontrarozvědkou. Křivkovi, který v srpnu rezignoval na svou funkci, zatím spolupráce prokázána nebyla.

Velmi ráda bych Vám poděkovala za Váš podpis v petici proti mé demolici.

Od doby spuštění petičního webu uplynuly 2 měsíce a mým zachráncům se podařil velký kus práce. O tomto, nebojím se říci, zločinném plánu, se dozvěděla celá republika i okolní země. Řada Čechů žijících Anglii, USA, Novém Zélandě, dokonce i v Panamě a dalších zemích byla tímto záměrem pobouřena natolik, že svůj protestní podpis rovněž připojili k petici.

Nemohu souhlasit s názorem Petra Wagnera v článku Poplatky za ošetření nic neregulovaly. Pokud mají peníze nějakou hodnotu, z čehož vycházím, bude mít každá změna v jejich vydávání a přijímání nějaké důsledky. Samozřejmě chápu, že název článku Petra Wagnera není vážně míněnou generalizací, ale nadsázkou. Ta však situaci zcela nevystihuje, což je patrno i ze samotného článku autora, který fungování poplatků popisuje.

Skupina poslanců (včetně jedné poslankyně, Kateřiny Jacques) se vydala do Afghánistánu zjistit – ověřit si – jak tam působí (žijí) čeští vojáci a „rekonstrukční tým“. Cesta dobrodružná a vzrušující – dobrodružná, protože sotva který člen skupiny kdy byl vojákem neřku-li zúčastnil se ozbrojeného boje. Vzrušující, protože cesta přece vedla do „válečné zóny“. Ano, titulek jedné zprávy tvrdil, že se poslanci „ocitli pod minometnou palbou“ – třebaže o čtyři řádky dále se v téže zprávě píše, že základna, na níž pobývali, „napadena nebyla“. Museli ovšem do krytu.

Celá řada autorů napsala pro dnešní BL články, v nichž se přimlouvá za stažení českých vojáků z Afghánistánu. Česká jednotka samozřejmě situaci v Afghánistánu nevytrhne, dovolil bych si však skromně podotknout, že jestliže tam Západ v důsledku své vojenské a diplomatické nekompetence prohraje, vítězství Talibanu bude pro místní lidi, hlavně ženy, hodně drsné. Chudáci.

Víte jistě, že aktivisté z Talibanu v minulých týdnech už několikrát chrstli dívkám, které na sobě neměly burku, do tváře kyselinu. Extremní muslimové z Talibanu zakáží ženám jakýkoliv přístup ke vzdělání i veškerou činnost mimo kuchyň. Před americkou invazí do Afghánistánu r. 2001 byla zakázána i rocková hudba a televize.

To jen na přípomínku, abychom si nehráli pořád jen na vlastním rybníčku a nebyli posedlí jen vlastním úhlem pohledu. Ano, než se ozvou kritikové, vím, že je velmi obtížné vnášet civilizovaný režim do země ze zahraničí. Máme však zůstávat úplně v nečinnosti nad praktikami Talibanu - je chrstání kyseliny do tváří mladých dívek "vnitřní záležitostí" dané země a pokusy to zastavit jsou nepřípustným vměšováním? :)

PS: A k poznámce Karla Dolejšího: Samozřejmě, že klíčem k celému problému je pákistánské pomezí a vůbec neuspořádané poměry v Pákistánu. - Celou ženskou populaci bude asi obtížné z Afghánistánu repatriovat. :) - Jinak se mi nelíbí v poznámce Karla Dolejšího projevovánéí poněkud typicky českého postoje, že "nic nejde, tak nemá cenu se o cokoliv snažit". Jaké je to řešení? To není asi alternativa.

Reakce na glosu Jana Čulíka.

V Afghánistánu jsem pobýval před dlouhem ale ne krátce. Vězte, že pobyt vojsk ze zcela jiné kulturní oblasti vede k několika věcem. Především se zcela deformují tradiční mocenské poměry. Druhá je že extremisté získávají větší moc. Protože pro místní jsou kulturně bližší než my "Zápaďané", píše Petr Wagner.

Z článku pana Kadubce "Ateistovy Vánoce":

"Svátek Slunovratu je navíc mnohem staršího data než křesťanské narození Mesiáše."

Proč "navíc"? Je starší datum argumentem? Pak je kanibalismus určitě lepší než Deklarace lidských práv :-) , píše Boris Cvek a dál protestuje:

Celý ten článek pana Kadubce je absolutní pitomost! Ten člověk nemá ponětí o biblistice a o tradici... ba podezřívám ho, že své informace a zejména způsob argumentace čerpal z nějakých slovníků pro ateisty, které vydávali komunisté. Pan Kadubec by mohl znát aspoň základní věci z wikipedie.

Bádání o historickém Ježíši je staré už dvě století a má za sebou mnohé kontroverze a ideologické střety. Kadubec se tváří jako člověk, který zná pravdu a neví vůbec nic o tom, jakou cestu bádání o historickém Ježíši už urazilo. Jeho text by se hodil někde na začátek 18. století jako výchozí bod ideologické bitvy. Do 21. století patří stejně jako teorie flogistonů nebo alchymie...

Jestliže byla lidská práva v době vzniku OSN pojímána jako právní vyjádření vzájemných humanistických ohledů a solidarity ve společnosti, jejich neoliberalistická interpretace naproti tomu akcentuje individualistické pojetí až egoistického charakteru.

S nimi spojovaná svoboda je pak chápána, stručně řečeno, jako stav, kdy je jedinec státem i právem ponechán sobě napospas v dobrém, ale i ve zlém.

Britské listy uveřejnily v minulém týdnu několik článků, které podporují evropskou integraci nebo Lisabonskou smlouvu použitím, domnívám se, pochybných argumentů, jako je kupř. zpochybňování Masaryka nebo první republiky. Masaryk ovšem byl – a to je snad všeobecně známo - stoupencem Spojených států evropských. Postavených ovšem na rovnoprávnosti států (národů) a na demokratických, mravních a duchovních principech.

Slavím Vánoce, i když jsem ateista. Slavím totiž svátky Slunovratu, připadá mi to naprosto samozřejmé, akorát by ty svátky mohly trvat až do Tří králů. Svátek Slunovratu je navíc mnohem staršího data než křesťanské narození Mesiáše. Vánoční stromeček už nejméně třicet let doma nemíváme. Mám pro to jediný důvod - stromky jsou příliš drahé. Přitom se v lese musí každoročně provádět tak zvaná prořezávka, tj. vyřezat některé stromky, aby ty druhé měly více světla a měly lepší podmínky k růstu. Takže ty vyřezané stromečky jsou vlastně odpad. Proč dělat prořezávku třeba na jaře, kdy by se ty stromky musely ponechat v lese na shnití, když můžeme odpad zpeněžit! To proto nějaký chytrák vymyslel heslo: Na vánoce do každého bytu stromeček! Marně hledám nějaký jiný důvod. S narozením Ježíška stromeček nemá žádnou souvislost, dokonce ani se slunovratem. Přesto i já mívám v pokoji jakousi nápodobu stromečku. To si zajdu do lesa a ulomím pár co nejvíce pokroucených větviček z borovic a jsem potěšen, když najdu větvičku ještě se šiškami. Větvičky dám do vázy s vodou, příjemně to voní a připomíná mi to čínské bonsaje.

Zatím poslední válka v Afghánistánu už je opět s velkou pravděpodobností prohraná. Bez zničení základen hnutí Talibán v sousedním Pákistánu, jež by si však nejspíše vyžádalo občanskou válku, může NATO doufat nejvýše ve vytlačení militantů přes hranici, která se kvůli geografickým danostem prakticky nedá uhlídat.

Pokud i tato invaze selže, bude několikátá v řadě a nikdo by se už neměl divit. Podle údajů z otevřených zdrojů si Talibán, založený kdysi pákistánskou službou ISI a americkou CIA, díky obchodu s drogami zajistil zhruba dvacetkrát větší příjem než afghánská vláda -- a navíc má čas. NATO má politické problémy, čas v žádném případě.

Akceptovat jiný úhel pohledu, jak doporučuje Jan Čulík, jistě nezaškodí, ale pokud jde o afghánské ženy, na něž fanatici útočí kyselinou, ty by měla hlídat afghánská policie, nikoliv čeští vojáci vyčlenění primárně k ochraně zahraničních civilních specialistů. A jestli afghánská policie tohle nedokáže, tak jediné, co se pro ohrožené ženy dá ještě udělat, je dostat je ven ze země, již před terorem fanatiků (vypěstovaných také za peníze amerických daňových poplatníků) nedokážeme zachránit.

Je to smutné, ale víc se o tom opravdu nedá říci.

Debata o postojích presidenta Klause, Lisabonské smlouvě, euroskepticismu a eurooptimismu, která probíhá na stránkách Britských listů, je skvělá. Bylo by báječné a pro českou veřejnost užitečné, kdyby se o významných společenských a politických dějích a pohybech takto diskutovalo v hlavních denících, v rozhlase a televizi. Kdyby takovéto výměny názorů byly ve sdělovacích prostředcích, pravděpodobně by se zvýšil zájem občanů o politiku, kultivovala by se angažovanost veřejnosti a snížil právem kritizovaný flegmatismus populace ve vztahu k postojům a rozhodnutím decizní sféry. Je nádhera číst polemiky Schnura s Kellerem, Čulíka s Kotrbou a Kubou, porovnávat postoje Dolejšího a Saka, Štampacha a Žáka, konfrontovat je s názory Kvacskaie, Šebestíka, Vimmera, Koštála, Drašnara a dalších.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V listopadu 2008 přispělo celkem 175 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 46415.45 Kč. Příjem z reklamy byl 3300 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30. 11. 2008 částku 81 005.73 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a