24. 12. 2007
Vánoce - oslava chamtivosti a poživačnosti?Svátky vánoční a novoroční oslavy jsou vyvrcholením celého našeho ne/křesťanského roku. Nemohli bychom slavit příchod nového roku, pokud bychom předtím řádně neuspokojili svoji chamtivost a poživačnost. Je to docela dobře vymyšlené nebo tak zařízené. |
Pokud bychom svoji poživačnost a chamtivost náležitě neukojili, nemohli bychom přece slavit? Museli bychom se věnovat nelítostnému boji o finanční prostředky, za které bychom si mohli upokojující požitky koupit. Jde přece jenom o požitky? Nebo jde jenom o peníze? Protože, proč bychom měli zbytečně utrácet těžce vydřené peníze za zbytečnosti, jako jsou potěšení a radosti, když peníze jsou samy o sobě potěšením, radostí a mocí naší chamtivosti? V životě přece nejde o nic jiného, než o peníze a požitky? Přičemž povahy více poživačné (emoční) si kupují požitky a povahy více chamtivé (racionální) si obvykle vystačí jen s penězi. Peníze jsou pro více racionální lidi obvykle požitkem a mocí dávající jim závislou svobodu nad lidmi více emočními. Myšlenku, že bychom mohli být šťastní a radostní bez požitků a zadarmo, bez peněz, jsme okamžitě zavrhnuli jako šílenou, nebo dokonce i nebezpečnou (našemu ekonomickému růstu, moci, chamtivosti a poživačnosti). Vánoce jsou však oslavou narození Ježíše Krista z Nazaretu, který s takovou šílenou myšlenkou přišel. Myslím, že většina našich oslavujících občanů, si v životě o zmíněném oslavenci nepřečetla ani jedno evangelium - radostnou zprávu, která pojednává o jeho životě a učení. Není na tom nic neobvyklého. Vždyť například většina věřících fanoušků vyznávajících fotbalové náboženství, kopanou v životě nikdy pořádně nehrála. Většina občanů nebo zástupy, jak je evangelium nazývá, přece věří ve společenský systém, který Ježíš kritizoval a který jej zavraždil. Většina lidí není ochotna duševně vůbec připustit, že by mohl být možný jiný společenský systém, než ten, se kterým zažili za oněch 2008 let jeho trvání jenom samá hořká zklamání a na který od rána do večera naříkají a nadávají. Nepočítáme ovšem ony každoroční vánoční svátky klidu, míru a pokoje, uzavřené doma v pokoji, zatímco jinde tečou slzy a krev. Ještěže nás média při nich ponouknou, abychom si trochu dobročinně zaslzeli a ulevili tak svému uzavřenému svědomí. Trpíme přesně tím, čím trpěli Ježíšem kritizovaní současníci a zlomyslný režim, ve kterém žili. Pokud bychom si o Ježíši něco přečetli, abych mluvila za ty zástupy, možná bychom jeho narození už tak nadšeně neslavili. Předpověděl přece poslední soud a zkázu našeho režimu (Jeruzalémského chrámu). Možná i proto nám média místo něj dnes raději podsouvají amerického Santa Klause. Je to dobrý byznysmen. Jako skrytý chamtivec, do svých nákladů jistě započítává i výdaje za pár pohozených drobků mezi chudinu na ulici nebo v třetím světě. Odečte si je určitě řádně z daní, které ostatním zvýší. Zkáza chrámu našeho režimu je veskrze pozitivní a optimistická zpráva. Dej Bůh, aby proběhla pouze v duševní a ideologické rovině. Nejsem křesťanka, ale Ježíše uznávám, i když se mi evangelia jeví do jisté míry za účelově revidovaná. Dobří lidé se na mne za to určitě nebudou zlobit, neboť oni jistě milují Ježíše a nikoliv literu, o něm píšící. Jedním z hlavních znaků naší anti/kristovské/kultury je neustálé účelové přepisování historických a jiných faktů. Přesto z evangelií vysvítá, že Ježíš byl ve své době ideologickým revolucionářem a teroristou. Byl nepohodlným nepřítelem pro zkorumpovaný, mafiánský a protektorátní režim, který podlézal Římskému impériu a zároveň nezřízeně a nelítostně vysával a paralyzoval vlastní obyvatelstvo. Jak nám Nový zákon popisuje, společnost se před nějakými těmi dvěma tisíci lety skládala z lumpů po levici a po pravici. Ježíš byl ukřižován mezi nimi. Visel tam nahoře na kříži, uprostřed chamtivosti a poživačnosti, symbolicky jako spasitel, neutrální mírotvorce -- jako ukřižovaná láska, soucit, soulad, klid a mír. Ježíš se narodil ve chlévě, chudobě a bezdomoví. Podobně jako nedávný nalezenec, který se zrovna před Vánoci ocitl silně podchlazený v kontejneru na odpadky. Lidé se náhle probudili a zajímají se o bezbranného syna neznámého člověka. Docela zapomněli na farizeje a zákoníky, kteří jim neustále znepříjemňují život a kteří se před nimi okázale a důležitě naparují s dlouhými podolky svých plášťů, úřadů, titulů, postavení, vzdělání, vědomostí, chytrostí, majetků, peněz a jiného. Přestali být okouzleni předváděním chamtivosti požitků. Že by to byla dobrá a radostná zpráva? |