Nechápu, proč bych měl slavit narození Ježíška - vždyť tam je tolik nesrovnalostí! Když si občas vezmu ke čtení Nový zákon, hned úvodní kapitolky dvou evangelí mne přivádějí do velikých rozpaků. Jsou tam totiž uvedeny dva rodokmeny, které se od sebe docela moc liší. (Marek ani Jan rodokmen neuvádějí.)

Matoušovo evangelium uvádí rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, od Abraháma přes Izáka, Davida, Šalamouna... až po Josefa, muže Marie.

Lukášovo evangelium uvádí rodokmen ještě podrobnější, přímo od Adama, přes Noa, Davida (vynechává Šalamouna)... až po Josefa, který, jak se mělo za to, byl otcem Ježíše. Je přece nelogické uvádět rodokmen Josefa, který nebyl otcem Jehošuy, vždyť byl pouhým otčímem. Pravým otcem byl Bůh - Duch svatý. Však Lukáš taky o otcovství Josefa pochybuje a píše: Josef, který, jak se mělo za to, byl otcem Ježíše. No dobře, ale proč tedy uvádí rodokmen, když přece Marie počala z Ducha svatého? I zde se naskýtají pochybnosti, vždyť trojiční dogma (Otec, Syn a Duch svatý) tehdy ještě nebylo vymyšleno, datuje se až do doby Athanasia, tj. kolem roku 310.

Když si Josef měl vzít Marii za ženu, nejprve odmítl, protože už byla těhotná a chtěl domluvený sňatek zrušit. Až po domluvě anděla si těhotnou Marii vzal. Tak je psáno v evangeliu Matoušově.

V té době (v době vzniku evangelií) bylo všem naprosto samozřejmé, že otcem byl Josef, akorát v apokryfech kolovala pomluva, že prý otcem byl římský legionář Panthera. Tuto pomluvu vyvracel ještě Órigenés (185-253).

Že Panna Marie je bohorodička, to po celá první dvě staletí nikoho ani nenapadlo, dokonce o tom vůbec nic neví ani svatý apoštol Pavel z Tarsu, který jeden čas žil v Efezu, kde dožívala svůj život také Marie, a vůbec mu nepřišlo na mysl, že by se s ní mohl setkat a poptat se jak to teda s tím narozením Jehošy bylo. A ani Marii nenapadlo, aby se pokusila setkat se svatým apoštolem Pavlem a poreferovat mu. Efez bylo ovšem v té době velkoměsto s půl miliónem obyvatel, takže je docela možné, že o sobě nevěděli. Ale skutečností je, že teprve koncem druhého století se objevují první zmínky o porodu panny, o bohorodičce. Ale až teprve roku 431 n.l. Efeský koncil prohlásil Ježíšovu matku Marii za theotokos čili Bohorodičku.

Marie a Josef žili v Nazaretu. Dle předpovědi ve Starém zákoně se Mesiáš musí narodit jedině v Betlémě, nikde jinde. A tak šel Josef s Marií do Betléma - prý na sčítání lidu a zaplatit daň. No, tak pitomá a neschopná římská státní správa nemohla být, v té době byrokracie a úřady fungovaly perfektně, daleko precizněji než ty naše dnešní. Kdyby se měl každý dostavit do místa svého rodiště - tož to by byl pěkný zmatek, to by bylo něco jako stěhování národů! A to by římská administrativa určitě nedovolila! Navíc všechny cenzy, které se tehdy prováděly, mají historici zdokladované - a právě o tomto uvedeném v Novém zákoně není sebemenší zmínky. Když už Josef s Marií byli v Betlémě, udělali si asi svatební cestu do Egypta. Proč ne? Do Egypta to daleko nebylo, tak tři čtyři dny pěšky. Že by prchali před Herodem je naprosto nepravděpodobné.

Herodes Veliký byl skutečně veliký král srovnatelný s králem Davidem a králem Šalamounem, ba dokonce je předčil mohutností a rozlohou své říše, ba i bohatstvím. Byl jedním z největších panovníků ve středomoří v té době. Nechal provést přestavbu jeruzalémského chrámového areálu, byť sám jako náboženský cizinec do chrámu nesměl, a proměnil jej v honosnou stavbu, čímž si do jisté míry získal přízeň židovského lidu. Chrám byl zbudován ze zelenkavého a bílého mramoru. (Druhý Chrám stál do 10. srpna 70, kdy byl vypálen římským vojskem vedeným Titem. Chrám pak již nikdy nebyl obnoven.)

Byl to sice despota, tyran a kruťas jak se na krále sluší a patří, ale žádné historické prameny neuvádějí příkaz vraždění neviňátek - a to teda vraždil ve velkém, dokonce nechal zavraždit manželku i své syny. Židé nemají svého slavného krále Heroda Velikého nějak v oblibě, on totiž nebyl rasově čistý, byl Idumejec. Takže cokoliv špatného udělal, židovští historici neprodleně zapsali! A nijak ho nešetřili! V seznamu Herodových zrůdností ale není ani zmínčička o vraždění neviňátek. To by si přece nenechali (nejen) židovští historici ujít! Jenže Herodes Veliký (74 před n.l. - 4 před n. l., králem Judeje 37-4 před n.l) zemřel čtyři roky před narozením Ježíška.

V evangeliích se také uvádí, že při narození svítila veliká hvězda. Německý astronom Johannes Kepler počátkem 17. století pozoroval konjunkce Jupitera a Saturnu v Praze a přepočítal je i na počátek našeho letopočtu. Vyšel mu rok 7 před naším letopočtem a to třikrát - květen, září a začátek prosince. Podle dochovaných hliněných tabulek stejný úkaz zaznamenali i babylonští hvězdopravci. Tedy - Kristus se s největší pravděpodobností narodil v září roku 7 před naším letopočtem.

Někde je tedy renonc. Kdy to narození bylo doopravdy? Roku sedm, čtyři nebo jedna? Zbývá už jenom klanění tří králů. To jsem kdesi četl takovou krásnou spikleneckou teorii, tak se o ni podělím.

Zášť k okupantům je docela přirozenou reakcí všech porobených obyvatel, jen výjimečně bývají okupanti mile a vřele vítáni všemi obyvateli. Římané byli nenáviděnými okupanty (těch daní, co vybírali!) a kolaboranti s římskou vládou byli taky docela neoblíbení. Všichni čekali, kdy povstane Mesiáš, tj. Osvoboditel, Vykupitel, Spasitel a vyžene je a nastolí vládu spravedlnosti. Byly sice nějaké ty vzpoury, ale Římané si vždy lehce se vzbouřenci poradili. V okupovaných územích se roznesla zvěst, že teď ale žije skutečný Mesiáš-Vůdce, který je tak silný, že se mu podaří osvobozenecký boj dovézt k vítěznému závěru. No a bylo přece potřebné domluvit datum zahájení odboje. Proto přišli králové(?) mudrci(?), spíše vyslanci či zvědové ze vzdálených končin, s tím, že se taky přidají ke vzpouře (jeden z nich byl i černý, asi z Etiopie), a také aby v tajnosti dojednali taktiku a stratégii. A historici skutečně zaznamenali vzpoury, kterých se účastnilo až 20 tisíc povstalců. Přiznám se, že jsem zbabělý, nepřidal bych se k jejich spravedlivému odboji, protože vím, že pokud nebyli zabiti při válečném střetu, byli ukřižováni.

Abych ale končil optimisticky.

Vždycky jsem si přál, už jako malé dítě, aby vánoční svátky byly prodlouženy až ke Třem králům (nemusím do školy, nemusím do práce, můžu nicnedělat!).

A současný kapitalistický systém to moje přání prodloužených svátků už mnoha lidem splnil. Takže šťastné a veselé!