Dále se často tvrdí, že Vánoce jsou rodinnými svátky. Po nahlédnutí do statistik rozvodovosti a rovněž vzhledem k rostoucímu počtu osaměle žijících osob bych byl s uvedeným vysvětlením nejspíš opatrnější. Co že to slaví lidé bez rodin, pokud se už tedy Ježíška nerozhodli bojkotovat? Ne všichni "singlové" upadají do depresí a úpěnlivě touží změnit aktuální rodinný stav. Proč by tedy slavili zrovna rodinný svátek? Tady něco nehraje.

Někteří zase říkají, že na Vánoce se k sobě lidé navzájem chovají lépe -- podle toho by šlo o jakési svátky sociability. Kdo ví. Možná, že jsou v této zemi tajemná místa, kde k něčemu podobnému opravdu dochází. Pokud jde ovšem o Prahu nebo Brno, tam jsem nic podobného nikdy nezaznamenal, naopak: Lidé vystresovaní předvánočním shonem a tlačenicemi bývají mnohem protivnější než třeba na Hromnice. Nula bodov.

Ještě jiné vysvětlení záhady mi před šestnácti lety vnuknul můj učitel Jan Keller. Když po vstupu do posluchárny musel vyslechnout koledu v podání improvizovaného studentského souboru, zahájil přednášku větou: "Vánoce jsou svátky zvýšeného konzumu". Na tom není zajisté nic povznášejícího, ale musím přiznat, že empiricky tahle verze každopádně sedí. Kdo chce pochopit, proč se lidé ausgerechnet kvůli Vánocům zadlužují a ruinují rozpočty, ten se bez Kellerovy vánoční hypotézy neobejde. (Pokud se nějaký vlastenec cítí uražen, nechť si zmíněnou tristní hypotézu dodatečně propagandisticky vyzdobí - spolu se Santa Klausem, Santa Topolánkem a Santa Paroubkem.)

Konečně - otázka je, co by mohli Češi, Moravané a Slezané vlastně slavit, pokud by jim tak docela nevyhovovalo, že mají v kalendáři jakýsi svátek pro svátek? A tady už se dá, myslím, docela tvůrčím způsobem pracovat s původní vánoční legendou. Ta vypráví o zásadní změně, která přišla na svět sice předem předpovězena, nicméně však velmi překvapivě, neokázale a nenápadně.

Kdybychom z jazyka mýtu zachránili poučení, že ty opravdu podstatné věci se vždy neohlašují hlukem ohňostroje nebo kanonády, snad bychom se aspoň jednou ročně chovali o něco rozumněji než dnes - například méně často skočili na špek namistrovaným ťulpasům, kteří se do role světodějných individuí doufají kvalifikovat neomaleným chvástáním na tribuně. Dobová svědectví nám přece říkají, že řada geniálních lidí byla v osobním kontaktu až překvapivě nenápadná. Není na čase vzít to konečně na vědomí? Dost možná, že by tahle naprosto nenápadná změna už k ospravedlnění vánočních svátků bohatě stačila.