Upřímně řečeno, zdá se mi tento postup daleko logičtější a pravděpodobnější než ono starořímské „si vis pacem, para bellum“.

Trochu mi to připomíná poučku Stanislavského, který říkával, že pokud na divadle v prvním jednání visí na kulisách puška, nejpozději ve třetím z ní někdo vystřelí. Bude nanejvýše zajímavé sledovat, komu a čemu tato válka bude sloužit. Před blížícími se izraelskými volbami může být ta správná válka tím správným argumentem. Ovšem na druhou stranu by se nemělo zapomínat, že tyto nadcházející volby jsou mimořádné právě proto, že stávající vedení země tu předchozí válku s Hamasem v Libanonu pořádně zpackalo. Může jít o nápravu, o pokus dosáhnout vítězství na území Gazy, kde má Hamas omezený manévrovací prostor. Může jít o jasný signál Iránu a Sýrii, že jejich podpora Hamasu má své meze. Možností je mnoho. Naprostá většina těchto možností bude ovšem stát nikoliv stovky, ale tisíce mrtvých.

V každém případě je ovšem skutečně povznášející napomenutí USA, že by měli Izraelci lépe mířit a zabránit tak civilním obětem. Výčet civilních obětí americké přesné střelby jen za posledních pár let je tak dlouhý, že se to jeví na první pohled jako jeden z posledních vydařených vtipů Bushovy éry. Lze se ovšem jen stěží nadít toho, že by ta Obamova Amerika měla lepší mušku. Po celém světě totiž na kulisách divadla světa visí příliš mnoho amerických pušek. A nikdo je sundávat nebude. Na tuhle změnu nikdo ani nemyslí. Nebo se spíš dokonce bojí jen pomyslet. Konec konců, Izrael by si bez konzultace s americkou administrativou, a to i s tou nastupující, nic podobného rozsahu nedovolil, i kdyby se na to chystal od počátku svého kalendáře. Možná to bude celé jen k tomu, že až bude pár tisíc mrtvých, tak po dvacátém lednu se stane nový americký prezident hned velkým mírotvorcem. Takže vlastně možná je to opravdu spíš ono - si vis pacem, para bellum. Uvidíme.