Kdo má pravdu ovšem vždy, je náš tatíček Václav Klaus, a kdyby prezidentem byla opička Žvýkžvýk, platilo by to i o ní (naopak Havel i Masaryk podle všeho jakousi sebereflexi měli, ačkoli tu posvátnou funkci zastávali také). Prostě to musíme ještě s Klausem vydržet, nedá se nic dělat. Bude stále strážit pravdu, i kdyby to měla být úplná oslovina. Po boku mu pak bude jeho syn, s nímž se tak jasně postavili proti současné herezi v ODS. Zdá se, že zde Klaus chce zachránit i pověst britské Konzervativní strany, ze které lady Thatcher nestihla včas vystoupit (a teď už jí do toho neženou ani její děti). Nikdo sice pořádně neví, proč Klaus kaceřuje, co mu přesně na ODS vadí, ba leckdo by řekl, že je ODS bez Klause možná až příliš pravicová a bez náležité péče o středového voliče (tento názor jasně vyslovil v Nedělní partii nový první místopředseda David Vodrážka a já ho celkem sdílím).

Vlastně víme to všichni: stařík neunesl výrok Ústavního soudu, kde se všech patnáct soudců vyslovilo proti jeho názoru (a jeho názory jsou přece pravda !). A z ODS se, přesně v souladu s vůlí většiny jejích voličů, kteří jsou eurofilní, stává vůči EU realistická strana, která nebere své názory tak vážně jako ty své náš tatíček. Aspoň to nebude taková nuda, má-li pravdu The Economist a Klaus bude během předsednictví opravdu prskat vzteky. Trochu nás to rozptýlí z krize, jež drtí i český automobilový průmysl. A propos, kdyby naše ekonomika byla zaměřena na výrobu a export parních lokomotiv, byli bychom na tom asi ještě hůře. Dobrá útěcha, ne? Sám jsem si ji dnes vymyslel, když jsem se díval na Otázky Václava Moravce , kde se všichni tvářili jako nietzscheovští mudrci, kteří věří ve věčný návrat téhož.

Paroubek si stále myslí, že vyhraje příští parlamentní volby. Realita volebního systému to ale od roku 1996 nikomu pořádně neumožnila. Navíc má vzniknout nová euroskeptická strana, která pod Klausovými křídly může odejmout voliče nejspíše právě sociálním demokratům a komunistům, neboť jejich voliči -- na rozdíl od těch pravicových -- EU moc nemilují. Což o to, sám bych rád, aby se v Unii rozproudila více diskuse o jejím demokratickém deficitu a irský lídr strany Libertas mi není úplně nesympatický (byť by ho měla platit CIA), leč uznal jsem, že realita je trochu složitější a mé názory nejsou až tak podstatné. Unie bude připravena na normální demokratický provoz teprve za předpokladu, že se mnohem více integruje, naopak to, co sleduje Klaus, je její rozbití a rozložení na společenství bez obchodních bariér kdesi na úrovni někdejšího EHS. Abych řekl pravdu (a vždy jsem to takto cítil): bojím se byrokratů z Bruselu mnohem méně než našich politiků, formovaných normalizací.

Když nám vládl Starej Procházka, a to byla hlava pomazaná, dovedli jsme si z vrchnosti dělat srandu, ale od té doby, co jsou to naši prezidenti, bereme je nějak moc vážně. Asi jsme jaksi vzrostli na významu... nebo jsme docela ztratili kontext?