sobota 20.30: Filma Anga Leeho Brokeback Mountain o homosexuální lásce dvou kovbojů získal na letošním filmovém festivalu v Benátkách Zlatého lva. Snímek byl natočen podle povídky Annie Proulxové a hlavní hrdiny hrají Heath "Ledger a Jake Gyllenhaal jako zamilovaní kovbojové, kteří spolu žijí dvacet let. Lee je mj. autorem filmu Crouching Tiger, Hidden Dragon, za něhož dostal Oskara.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Hurikán Katrina by pro nás měl být velkým poučením, argumentuje v deníku Guardian Timothy Garton Ash. Vůbec nejde o nekompetenci Bushovy vlády, o skandální zanedbání chudých černošských občanů v Americe, o naši nepřipravenost na velké přírodní katastrofy - velkým poučením od hurikánu Katrina je to, že slupka civilizace, po níž chodíme, je zatraceně tenká. Stačí jediný otřes a propadli jste - a zoufale bojujete o přežití jako divoký pes.

Vy si skutečně myslíte, že k rabování, k znásilňování a k ozbrojenému teroru, který vznikl v New Orleansu za pouhých několik hodin, by nikdy nedošlo v příjemné, civilizované Evropě? Tak to pozor.

Dosud vládla představa, že Spojené státy jsou mocnější než jakákoliv velmoc kdy v historii, že vítězící Amerika bude šířit svou nepřemožitelnou armádou demokracii po celém světě.

Teď to najednou vypadá jinak. Amerika teď vypadá jako nějaký děsivý robot-dinosaurus, dupající po krajině, obrovská komputerizovaná hračka s blikajícími světly, uvnitř níž je však prázdnota a bezmoc, píše Poly Toynbee v deníku Guardian a pokračuje:

Jan Čulík v pořadu televize ITV

Britská celostátní komerční televize ITV vysílala v pátek 9.9. ve 20 hodin v pravidelném pořadu Tonight with Trevor McDonald dokument o britských "pánských jízdách" do Prahy - o britských opilcích, kteří do Prahy jezdí za levným alkoholem a levným sexem (spíš ale hlavně kvůli pivu). Ukázala nepříliš vábnou, "turistickou" tvář českého hlavního města, včetně jeho četných "erotických" atrakcí a vytvořila dojem, že Praha přejala od Amsterodamu prvenství jako sexuální hlavní město Evropy.

tisková zpráva Ministerstva práce a sociálních věcí

V poslední době se Ministerstvo práce a sociálních věcí setkává se stížnostmi lidí, kteří se stali obětí nekalých praktik zprostředkovatelů práce v zahraničí. MPSV proto považuje za nutné upozornit občany, aby byli při přijímání lákavých nabídek práce v zahraničí skutečně opatrní. Aby si předtím, než podepíší jakoukoli smlouvu, zjistili veškeré informace o zprostředkovateli.

Docentka Milena Hübschmannová, CsC. vynikající žena a zakladatelka české romistiky zemřela 9. 9. 2005 ve věku 72 let v Jižní Africe na následky automobilové nehody. Informaci přineslo sdružení Dženo, které o tom v pátek v podvečer informovali kolegové ze Semináře romistiky FF UK.

Milena Hübschmannová se narodila 10. července 1933 v Praze. Po ukončení studií hindštiny, urdštiny a bengálštiny na Filologické fakultě Univerzity Karlovy se začala zajímat o romštinu, jazyk, který se v padesátých letech z politických důvodů nikde nevyučoval. Milena Hübschmannová se mu naučila mezi Romy.

foto: Petr Jedinák, www.jedinak.cz

Neměnný běh času posunul kalendář na září a ministryně školství otevřela školní rok. Lidé od pera, znalci všeho, vtipní glosátoři, "svědomí národa", celebrity a hvězdy změnili témata a svorně přispěchali s fundovanou kritikou českého školství, založenou na mlhavých vzpomínkách vlastních a čerstvějších, sdílených s potomky. Radí fotograf, spisovatel, hudebník a svorně se shodnou na tom, že vzdělání ano, ale nevědí, jestli škola je tím nejvhodnějším místem pro vzdělání a učitel tou správnou osobou, která ho má dětem zprostředkovat. Kde se má dítko státi gramotným, kdo ho má učit a jakými didaktickými postupy, to už v textech schází.

Mám rád odlehčenou formu řešení vážných problémů, kam řadím i vzdělání, ale i zde očekávám, že po zdrcující, ironizující kritice, bude následovat výčet návrhů na řešení s jejich odůvodněním.

Jak bezskrupulózně shora prosadit M. Jahna za pražského volebního lídra ČSSD, a jak nevadí, že nemá ze sociálně demokratického cítění, ani co by se za nehet vešlo.

Jan Čulík vytahal za uši novináře Tomáše Jeníka z Lidových novin za tato slova: "Zaplavené ulice vylidněného města se proměnily v bojiště, kde bandy výrostků podle libosti rabují, znásilňují a zabíjejí. V naprosté většině jsou to mladí černoši." Řeč je o městu New Orleans. Že rabování se dopouštěli téměř výhradně černoši, by se podle Čulíka nemělo prozrazovat, protože tím se novinář dopustil otevřeného rasismu a vytvořil podprahové vědomí kolektivní viny. Nějaký prosťáček by si podle toho mohl myslet, že všichni černoši rabují, zabíjejí a znásilňují, jakmile k tomu mají příležitost.Přitom barva pleti je při popisu zločinu nepodstatná.

Inu nevím, být potenciální obětí rabování, byla by pro mne taková informace dost podstatná.

autor je publicista a komentátor deníku Právo

Komentátor Práva Pavel Verner na sebe v polemice s Čulíkovým odsudkem mediálního rasismu při povodních v New Orleansu prozradil víc, než chtěl. Chtělo by se říci, že se za svého působení pod ministrem-psychiatrem Davidem nenaučil nic. Freudovsky čitelná výpověď... U Vernera pravidlo.

Bývalý místopředseda českého PEN klubu dnes otevřeně a písemně zpochybňuje nepřijatelnost mediálního konstatování, že "rabování se dopouštěli téměř výhradně černoši". Prstem ukazuje na televizi, neboť mu potvrdila, že "všichni černoši kradou". Protože na zveřejněných záběrech bílí nejsou.

Na článku Pavla Vernera je fascinující nejen jeho otevřená obhajoba rasistického způsobu informování, ale především to, že sám pojmenovává hrozby, které z něj plynou:

"Inu nevím, být potenciální obětí rabování, byla by pro mne taková informace dost podstatná. Už jen proto, abych, být v New Orleansu, buď utekl, nebo odjistil samopal při pohledu na blížící se bandu výrostků jisté nejmenované barvy pleti."

Takže zbývá jen dotaz:

Kolik bylo v New Orleansu "výrostků jisté nejmenované barvy pleti" a kolik z nich se účastnilo rabování? Kolik nevinných životů může stát takové vyvolávání pocitu hrozby definované barvou kůže? Kolik nevinných lidí by asi pan Verner skosil svým odjištěným samopalem?

Jen doufám, že Právo nezačne v duchu článku pana Vernera psát odnynějška u všech vražd, krádeží a znásilnění barvu pleti a národnost pachatele, jak radí někteří škodolibější čtenáři Britských listů. Jsem přece jenom také bílý Čech a nerad bych, aby až se přiblížím k nějakému romskému, německému nebo ukrajinskému čtenáři Práva mě tento zabil dávkou ze samopalu nebo přede mnou utekl - jen proto, že mu Právo tak dlouho přinášelo "podstatné informace".

Upřímně řečeno, české "levice" (Právo přece je levicový deník), jejíž hodnoty jsou zcela měštácké, která si je klidně ochotná pohrávat s rasismem a jejíž světonázor jde v reakci na článek pana Vernera shrnout slovy "radší CIZÍ smrt než ztráta MÉHO majetku nebo jistoty", se začínám autenticky bát. Možná ještě o něco málo víc než české pravice. Všechna čest výjimkám, s jejichž názory sice člověk nemusí vždy souhlasit, ale jejichž názory mu přinejmenším nenahánějí husí kůži a které na stránkách Práva ztělesňují zejména Petr Uhl, Martin Hekrdla, Jan Keller a Václav Bělohradský.

Mohu jen nevěřícně zakroutit hlavou nad hodnotovým zmatkem Pavla Vernera, projeveným v tomto příspěvku. Upřímně mě překvapuje i jeho rasismus, ale hlavně se podivuji nad Vernerovou neschopností přesně rozlišovat, znepokojující u známého komentátora.

Verner ironicky konstatuje, že bych měl vlastně kritizovat i televizi, že mezi pleniteli nenalezla ani jednoho bělošského kriminálníka, a tak neučinila zadost "politické korektnosti".

Divím se, že si Verner neuvědomuje obrovský rozdíl mezi pasivní, naprosto nepřímou, vedlejší informací o rasové příslušnosti násilníků, jak ji nám sděluje reportážní televizní záběr (pokud ovšem není neeticky zmanipulován) a záměrným, ničím nemotivovaným zdůrazněním rasové příslušnosti násilníků v textu novinového článku. To se prostě ve slušné společnosti nedělá. Vidíme-li na televizní obrazovce násilníky černé pleti, můžeme, anebo nemusíme z toho jako diváci učinit své vlastní závěry. Ty závěry mohou být různé - televizní záběr - pokud není rasisticky zmanipulován - nám žádnou konkrétní rasistickou interpretaci nenabízí. Tu však nabízí bezdůvodně, aktivně včleněná věta o rasové příslušnosti násilníků do novinové zprávy, kde s podstatou informace nemá vůbeec nic společného. Je toto skutečně nutné vysvětlovat?

Vidím, že nejen Tomáš Jeník z Lidových novin, ale i Pavel Verner z Práva by si měli přečíst aspoň několik základních příruček o novinářské etice. Jsem opravdu překvapen tou nevědomostí.

Informace pro Pavla Vernera:

Zobrazování skutečnosti

Naším cílem je v našem vysílání zobrazovat plně a férově všechny obyvatele a všechny kultury Spojeného království. Naše pořady mohou odrážet předsudky a diskriminaci, které existují v naší společnosti, ale nesmějí je dál šířit (podtrhla redakce BL). Musíme se vyhýbat urážlivým či stereotypním předsudkům a lidé smějí být charakterizováni svou invaliditou, věkem, sexuální orientací, a tak dále, pouze v těch případech, kdy je to redakčně jasně ospravedlnitelné.

Zdroj v angličtině: BBC Editorial Guidelines ZDE

Robert Kilroy-Silk byl dlouholetým moderátorem rodinného diskusního pořadu, který se vysílal ve všední dny dopoledne na televizním okruhu BBC 1. Před nedávnem mu přeskočilo v hlavě a v polobulvárním tisku publikoval dva články, v nichž nenávistně napadl Araby a jejich kulturu. BBC jeho dlouholetý pravidelný televizní pořad okamžitě zrušila. Svým rasistickým útokem se totiž Robert Kilroy-Silk stal nedůvěryhodnou osobou a těžko mohl dál vystupovat jako autoritativní, nestranný televizní moderátor. (Kilroy-Silk se pak stal čelným činitelem extremně pravicové, euroskeptické strany UKIP (United Kingdom Independence Party), s jejímiž představiteli se však posléze pohádal, protože nerespektovali jeho "status celebrity".)

"To s tím Vernerem je skoro totéž, jako kdyby Kilroy-Silk publikoval své protiarabské články a televize BBC ho dál nechala vystupovat "ve vlastním dresu". Dokážete si něco takového představit, ptá se Karel Dolejší.

Odpovídám: V Británii ne. V ČR je zřejmě možné všechno. Komentátorova sebediskreditace přece neznamená, že by neměl dál psát...!

Reakce na Vernera a Kotrbu.

Vážení pánové,

je od vás hezké, jak čtenáři nastavujete zrcadlo nicmene pár poznámek, píše Pavel Štindl:

1) Pane Vernere, nechápu proč obhajujete větu "V naprosté většině jsou to mladí černoši". Vzhledem k tomu, že v New Orleans žijí drtivou většinou černoši, zdá se mi tato informace dost zavádějící, a (podle mě) vyvolává v lidech neprávem špatné asocicace. Je to asi stejně důležitá informace jako sdělit, ze v "ČECHÁCH BOURAJÍ NA SILNICI V NAPROSTÉ VĚTŠINĚ ČEŠI" - překvapivé, že?

2) Pane Kotrbo - to, že se člověk narodí v ghettu a nevlastní auta a kreditní karty neznamená, že budeme omlouvat jeho znásilňování a zabíjení. Lze pochopit případy rabování, kdy se jedná o základní lidské potřeby, ale nelze tím omlouvat všechny trestné činy.

Většinu rabování v New Orleans mají na svědomí černoši.To je pravda, tedy tvrzení, které odpovídá skutečnosti.Vy tvrdíte, že je neetické to sdělit čtenářům listu. Ptám se, proč?Já jsem sice nepřečetl nikdy žádnou příručku o novinářské etice a ani to nemíním v budoucnu udělat, ale proboha, opravdu může být pravda neetická, ptá se Vojtěch Rosol.

Odpověď Jana Čulíka:

Informace o rasové příslušnosti je v tomto případě zcela irelevantní, především proto, že většina obyvatel New Orleansu jsou černoši. Pěkně to vysvětlil Pavel Štindl dnes v BL výrokem "V ČR bourají na silnicích v naprosté většině Češi". Doufám, že cítíte, že ta informace o etnické příslušnosti bourajících je zcela vedlejší a může mít jediný, neetický význam, totiž vytvoření neférové představy, že všichni Češi jsou nezpodpovědní řidiči. Znovu opakuji: jak k tomu přijdou lidé, "Češi", "černoši", kteří se na dálnici nikdy nevybourali a nikdy nic neukradli?

Je to jednoduchý princip z komunikační teorie. Když něco sdělujeme, začleňujeme do textu, jehož účelem je sdělovat, pouze informace, které jsou NOVÉ, tedy které něco SDĚLUJÍ. Pokud jsou do textu neústrojně přilepeny výroky, které novou informaci nepřinášejí, je zjevné, že účelem je něco jiného - někoho zdiskreditovat. Je to manipulace.

Všimněte si článku Timothy Gartona Ashe v dnešních BL, který naprosto nerozlišuje lidi podle etnické příslušnosti a - právem - hovoří o LIDSKÉM ÚDĚLU.

Označení člověka za "Čecha" (jinou společností), "cizince" (Čechy) či "černocha" (rasisty) danou osobu VYČLEŇUJE z lidské společnosti.("To není lidská bytost jako já, to je jen černoch, Čech, cizinec, Rom...")

Princip vyčleňování "nevhodných" lidí z "našeho kolektivu" byl principem komunistického režimu. Je to nelidské a nepřípustné.

Mobilní telefony změnily řád světa. A nejvíc je to vidět v nejméně rozvinutých zemích naší planety.

Afričané si na ně rychle zvykli - je to ostatně nejrychleji se rozrůstající trh s mobilními telefony na světě. Ve vyschlé hornaté krajině, téměř 40 kilometrů po prašné silnici od nejbližšího města, musí šestatřicetiletá Jihoafričanka Bekowe Skhakhane provádět i ty nejjednodušší úkoly tím nejsložitějším způsobem. Nanosit vodu z řeky zabere čtyři hodiny denně. Pak je třeba uvařit, nasbírat větvičky na otop, hlídat oheň. Ke svícení se používají svíčky. Děti to mají do školy tři hodiny. Ale když chce Bekowe mluvit se svým manželem, který pracuje ve 400 kilometrů vzdálené ocelárně v Johannesburgu, udělá to, co by udělala většina obyvatel západních zemí.

Vytáhne mobilní telefon.

To je záměrně lehce provokativní název, faktem ale je, že časopis ABC mi jako dvanáctiletému otiskl koncem šedesátých let několik kreslených seriálů, včetně reportáže o tom, jak vznikají. Na škole jsem byl hvězdou, když jsem se nakonec stal Osamělcem (S-05 Aramis) a později dokonce Nemův osamělec, bylo to k nevydržení (Ti, co dlouho nemohli založit vlastní klub, dostali statut Osamělec, bylo nás dvanáct). Zmiňuji to kvůli souvislostem, Ábíčko bylo časopisem mého dětství a protože jsem tehdy udržoval kontakt s redakcí, vím o tom trochu něco víc.

Téměř PR rozhovor s panem Tomanem, bývalým šéfredaktorem ABC, mi moc velkou radost neudělal.

Ondřej Fér se v článku Nenápadní pravicoví sprosťáci pozastavil nad časopisem Portál, který jej zaujal svými odsudky Jana Palacha,  Jana Zajíce  i "antikomunismem s bolševickou tváří", abych použil obratu Adama Michnika. Férův článek končí větou odkazující na citát Theodora Lessinga: " Uklidnilo by mě, kdybych oficiálně slyšel, že z nul, o kterých mluvím, se Neronové nikdy nestanou". Tak takové ujištění asi mohou z patřičných míst dostat pouze zastánci dogmatu o papežské neomylnosti.

Po přečtení článku "Nenápadní pravicoví sprosťáci" mi to nedá, abych se nepřipojil. Pan Ondřej Fér se mýlí. Česká pravice (ODS, US a lidovci) se nemůže od e-portálu distancovat, protože to je jejich dítě. Bylo založeno Mladými konzervativci.

Článek, který iritoval pana Féra, není ani osamocený ani nejhorší. Jsou tam mnohem horší články.

Obavy z vážných důsledků nové právní úpravy, o kterých jsem se zmiňoval již dne 19. 8. 2005 v článku "CzechTek 2005 -- malá záminka pro vážné důsledky", se myslím po seznámení se s návrhem ministra vnitra budou pomalu naplňovat.

Proto je třeba se k problému vrátit a to s daleko hlubším jak právním, tak hlavně politickým rozborem. Objednávka byla jednoznačně politická a v této rovině můžeme proto očekávat i aplikaci. Navíc bych rád informoval o open air párty, které jsem se shodou okolností zúčastnil a která právě proběhla ve středu Budapešti za účasti snad sta či stopadesáti tisíc mladých lidí.

Autor (* 1931) je nezávislý bezpečnostní a zahraničně politický analytik

tisková zpráva iniciativy www.policejnistat.cz

Premiér Jiří Paroubek přednesl na středeční schůzi vlády její stanovisko, podle kterého byl policejní zásah na letošním Czechteku naprosto v pořádku. Kvůli technoparty není dosud stíhaný žádný policista. Bereme na vědomí zprávu předkládanou ministrem vnitra, zní usnesení vlády ohledně poslední zprávy o důvodech a průběhu policejního zásahu na Czechteku. Zpráva, čítající bez 14 příloh 30 stran, je opět zavádějící, místy nepravdivou a úmyslně nekompletní výpovědí o zásahu.

Michal Mašín ve svém článku upozorňuje na nerentabilnost výroby bionafty, čísla dříve uvedená na BL však pocházejí ze studie amerických autorů, která se nedá zcela vztáhnout na podmínky ČR. Dále náklady, které zahrnuje do výroby obsahují snad vše, na co vzpomenete, kromě konečné distribuce - tzn. nejen naftu pro pohon zemědělských strojů, ale také náklady na zavlažování, výrobu umělých hnojiv, pesticidů a herbicidů, které - jak jinak - pocházejí z ropy a zemního plynu a jejichž výroba je navíc poměrně nákladná (a jichž se v ČR užívá v menší míře). Tato čísla tedy poukazují spíše na problém v dnešním způsobu zemědělství, než na nevýhodnost pěstování biomasy. Není tomu totiž tak dávno, kdy se zemědělství obešlo bez vnějších energetických vstupů.

Vzal jsem si ponaučení z doporučení Jana Hoška, který v příspěvku "Bionafta je nejlepší řešení" obhajuje bionaftu jako...nejlepší řešení a zároveň doporučuje prostudování problematiky před vytvářením závěrů.

Nemám nic osobně proti bionaftě a co se týká ekologických výhod bionafty, jsem dokonce její velký fanda. Několik neúprosných statistických a dalších čísel však říká, že bionafta skutečně řešení není -- viz následující údaje a výpočet:

Plány Evropské unie přimět telekomunikační společnosti, aby archivovaly informace o uskutečněných telefonních rozhovorech a odeslaných emailech ve čtvrtek ostře kritizovali zástupci telekomunikačního průmyslu.

Zdůraznili ministrům vnitra EU, kteří se sešli v severoanglickém Newcastlu, že takové opatření by bylo nesmírně nákladné a bylo by porušením zákonů EU o ochraně informací.

Podrobnosti v angličtině ZDE

16. září vyhlásil americký prezident Bush za "den modliteb a vzpomínání za oběti hurikánu Katrina". Požádal záchranářské organizace, aby zacházely s nalezenými mrtvolami "důstojně a s respektem" a oznámil, že každá evakuovaná rodina dostane od státu počáteční finanční pomoc ve výši 2000 dolarů.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Ukrajinský prezident Viktor Juščenko, "hrdina" loňské tzv. "oranžové revoluce" odvolal kompletně svou vládu kvůli údajným nezvládnutelným rozbrojům mezi jednotlivými ministry. Někteří vysocí členové Juščenkovy vlády obvinili celou vládu, že byla "naprosto zkorumpovaná".

Ruský prezident Putin se vyjádřil, že odvolání ukrajinské vlády není "žádnou tragedií", že má situaci Juščenko pod kontrolou a že "Rusko Ukrajině pomůže nalézt cestu".

Podrobnosti v angličtině ZDE

Ke kontroverznímu textu Filipa Sklenáře je nutno doplnit dvě základní skutečnosti, které autor pominul, jsou to tabu, která jsou v civilizovaném světě právem považována za nepřekročitelná a trestná:

1. Sexuální vztah dospělé osoby s osobu nezletilou ve většině případů způsobí nezletilé osobě vážné psychické škody. Je to vztah nepřípustné exploatace. Můžeme se přít, kde je hranice zletilosti, avšak zákonem daná hranice patnácti let se zdá rozumná a neměla by být porušována.

2. V civilizovaném světě se považuje za nepřípustný i sexuální vztah mezi osobami, mezi nimiž existuje oficiální vztah nadřízeného a podřízeného - právě proto, že i v tom případě vzniká možnost vydírání, manipulace a exploatace. Všechny řeči o tom, že sbormistr Kulínský vlastně za nic nemohl (pokud v jeho případě skutečně docházelo k zneužívání sboristek) a že za všechno mohly jen ty přehnaně ctižádostivé zpěvačky a jejich rodiče, jsou nepřijatelné - právě proto, že byl Kulínský v postavení nadřízené osoby vůči mladým sboristkám, si nesměl dovolit s nimi nic sexuálního mít. (Pozn. red.)

(Filip Sklenář od nynějška publikuje pouze v Britských listech a po dohodě s redakcí nebude přispívat na žádné jiné internetové servery.)

"Dárek do života" (A Present for Life) se jmenuje studie, která byla právě (8. září) zveřejněna současně v Amsterdamu a Bruselu a která shrnuje výsledky téměř analýz 69 vzorků krve. Práce prokazuje kontaminaci novorozenců řadou nebezpečných průmyslových chemikálii, konkrétně ftaláty, polyfluorovanými organickými látkami, triclosanem, DDT, bromovanými zpomalovači hoření, bisfenolem A, syntetickými pižmy, alkylfenoly.

Na úvod - Píseň 452 z Evangelického zpěvníku: "Za dar slova, Bože milý".

Milé sestry a drazí bratři,

dnes bych se chtěl spolu s Vámi zamyslet nad Božím slovem, zapsaném v Matoušově evangeliu, v kapitole 24, ve verších 3 až 14 (v textu řazeném k tzv. malé apokalypse).

V tomto článku se pokusím vyjasnit, některé ze vztahů všech tří monoteistických náboženství, židovství, křesťanství a islámu. Problematika je to více než obtížná. Prosím vás, čtenáře Britských listů, o jistou shovívavost při čtení tohoto článku. Při zběžném uvažování se zdá, že křesťanství je pokračováním svého "předchůdce" ve víře, totiž židovství. A islám je zase pokračováním křesťanství. To je však zběžný a povrchní pohled, který zjednodušuje komplikovanost vzájemných vztahů mezi těmito třemi náboženstvími.

Na základě zkušeností z některých východoevropských zemí, které zavedly rovnou daň, "flirtují britští konzervativci s touto daní, která by znamenala, že by každý občan platit stejné procento daní, bez ohledu na to, kolik vydělávají. Ovšem flirtování neznamená, že rovnou daň chtějí britští konzervativci skutečně zavést. Avšak rovná daň je najednou v určitých kruzích pozoruhodně módní," konstatoval Jeremy Paxman ve středečním pořadu televize BBC Newsnight. Pořad přinesl k tomu přinesl analýzu a diskusi:

V polemice mezi pány Rovenským, Brezinou a Novotným jsme se rozhodli pokusit se dospět k určité syntéze. Požádali jsme o závěrečné příspěvky všechny tři polemiky, ve snaze dospět k věcnému závěru. Obdrželi jsme reakce od pana Rovenského a od pana Breziny:

Kdysi jsem dostal mailem asi takovouto výzvu (zestručňuji) a dva měsíce jsem se jí řídil, ale bylo nás málo. Zaujalo mě, že pravicově využívá zákon trhu, a zároveň je levicově kolektivistická.

Zněla: zdražuje se benzin a nafta. Peníze dostávají nadnárodní ropné firmy a stát. Firmám zisk neklesá ani omylem a stát má větší daně. My platíme. Máme možnost se bránit ? Ano.

Využijme pravidla trhu, zákon o nabídce a poptávce. Začněme prostě bojkotovat pumpy té největší společnosti, shodou okolností i té nejdražší, Shell a Esso. Kdybychom to skutečně většinově dokázali aspoň dva měsíce dodržovat, budou Shell a Esso muset zlevnit -- a jestliže zlevní oni, budou muset zlevnit i ti druzí.

Zkusme to. Přepošlete tento mail všem svým známým a všem adresám, které máte. Pánové a dámy novináři, otiskněte tuto výzvu ve svých novinách a časopisech, páni a dámy televizní redaktoři, vyhlaste tuto výzvu v médiích. Asi to neuděláte a jistě pro to najdete řadu sofistikovaných důvodů, ale ani jeden nebude pravdivý.

Zkusme to.

Ministři spravedlnosti evropských zemí a Evropská komise chtějí zavést povinné uchovávání dat o telefonickém a internetovém provozu všech 450 miliónů obyvatel států EU. Jestliže vás tento plán zneklidňuje, podepište naši petici, vyzývá občanské sdružení Iuridicum Remedium.

Co je na zadržování dat špatného? Podle návrhu bude možné zjistit, kdo komu volal nebo posílal email, jaké internetové stránky lidé navštívili a dokonce i kde se pohybovali se svým mobilním telefonem.

Extrémní projevy všemožných levicových bojůvek jsou u nás vzhledem ke čtyřicetiletému traumatu totalitního komunistického samoděržaví podrobně sledovány a ze všech stran rozebírány. Stejně tak se pozornost zaměřuje na neonacisty. V pozadí zájmu ale zůstává podhoubí pravicové. Je to velká chyba, chyba, která by se nám jednoho dne mohla zle vymstít.

Když jsem jako každý den pročítal zprávy, narazil jsem na článek, jehož titul mě zaujal. Palach vs. Mašínové -- vyznamenaný ubožák vs. nevyznamenaní hrdinové. Vyšel v elektronické verzi časopisu Portál a jeho obsah mě nejen znechutil, ale také zděsil svým primitivismem a sprostotou.

Česká televize - provozovatel vysílání zřízený zákonem (potud tzv. veřejnoprávní), jehož úkolem je tzv. veřejná služba, jinak řečeno vysílání v obecném zájmu - zařazuje do vysílání dne 8. září od 20:00 na programu ČT2 dokument režiséra Jaroslava Bařinky podle scénáře Luďka Navary Smrt si říká Tutter - Nacistický vrah ve službách StB. Pořad údajně "odkrývá historickou zkušenost: totalitní režimy jako komunismus a nacismus stály na stejných lidech, na všeho schopných lidech".

Poněkud krátkodeché tvrzení! Doložím jediným příkladem -- příběhem Horsta Kopkowa.

Podle statistik společnosti Iaudit zaznamenaly Britské listy v srpnu 2005 109 947 individuálních návštěvníků, což je vůči červenci 2005 vzrůst o 25 procent. V týdnu 2005/34 měly BL 29 429 individuálních návštěvníků (vzrůst oproti předchozímu týdnu o 9 procent) a v pondělí dne 5. 9. 2005 měly 9876 individuálních návštěvníků.

Česká republika se stejně jako dalších 190 států zavázala splnit do roku 2015 tzv. Rozvojové cíle tisíciletí - Millennium Development Goals, které by měly zásadně změnit podobu dnešního světa.

Základních rozvojových cílů je osm. Prvních sedm je zaměřeno na zlepšení situace v nejchudších zemích světa, poslední osmý cíl se týká i vyspělých států, které by měly usilovat o vybudování globálního partnerství v oblasti rozvojové spolupráce. Význam přijetí těchto konkrétních cílů spočívá hlavně v tom, že ke spolupráci na jejich dosažení se zavázali představitelé většiny zemí na světě a jedná se o konkrétní cíle, pro které jsou stanoveny měřitelné indikátory a doba, kdy mají být splněny (výchozím rokem je 1990, rokem splnění 2015).

Je to zvláštní. Dostal jsem v životě dvě ceny: když mi bylo třicet, napsal jsem televizní scénář podle Thomase Manna a inscenace Mario a kouzelník vyhrála televizní festival v Monte Carlu. Když mi bylo šedesát, napsal jsem několik fejetonů a fejeton Dveře a přednosti vyhrál v roce 2004 cenu Evropský fejeton. Pak vyšel v několika zemích, Polsku, Německu, Maďarsku... A teď v Britských listech. Těším se na příští ocenění, až mi bude devadesát a věřím jen, že si budu ještě schopen aspoň uvědomit, za co to je... (Alex Koenigsmark)

Reklama je fascinující. Je to zdaleka nejfrekventovanější pořad, jaký v televizi uvidíte a je sakra drahá, takže se po ní chce, aby se vyplatila. Tvůrce pak nemůže riskovat, že by se minula účinkem a jeho cílem je komunikovat sdělení adresátovi dost jasně a neomylně. Nejlépe tak, že nemluví s ním, ale s jeho id. Někdy je zase její komunikace dotažena na takovou úroveň, že to může být nakonec vnímáno jako kontraproduktivní a někdy docela tvrdě říká člověku, jaký je vlastně chudák.

V srpnu 2005 přispělo celkem 109 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 578 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní 746.73 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.