... na nepochopení, které není u Jana Čulíka vinou nepochopení složitostí jazyka, ale slov a jejích významů. Je i nepochopením kulturního a historického kontextu těchto slov. Používá nelogickou argumentaci a slepou víru v samospásnost univerzality lidských práv - a používá ji už dlouho. S názorem, že každý nemusí být disidentem, souhlasím vřele. Množství disidentů na kilometr čtvereční - zvláště v Praze - je podobné množství partyzánů v Tatrách. Po válce... Disidentství je dnes kádrový předpoklad kariér. Tvrdím ale, že revanšismus a pocit nadřazenosti není ani dnes, v roce 2005, cestou k bezkonfliktnímu multikulturnímu a multietnickému soužití. S nikým. 92 % sudetských Němců, kteří se přihlásili DOBRO'VOLNĚ k občanství Říše - ve svobodných volbách, se nenašlo v československém pohraničí náhodou. V archivu Národního shromáždění republiky Československé z let 1935 - 1938 je řada důkazů o koordinaci kroků jejich politické reprezentace s německými nacisty a masové podpoře od německého obyvatelstva Sudet. Tvrdím, že "omluvy" za "vyhnání" se sudetští Němci z landsmandschaftu, ani jejich čeští kryptofašističtí přátelé nedočkají. Kvůli Konrádu Heinleinovi a Sudetoněmecké straně. Kvůli zřeknutí se českého občanství v té době. Kvůli provokacím, anexi Sudet a vášnivému ohlasu sudetských Němců na tento proces v roce 1938 a v dalších letech. Kvůli zvěrstvům německých nacistů i rakouských Volksdeutschů. Kvůli mučírně v Pečkově paláci. Kvůli Lidicům. Kvůli koncentračním táborům a šóá. Kvůli všem mrtvým. Tvrdím, že je správné ocenit ještě i dnes ty německé antifašisty (a o definici státně spolehlivých osob se postaraly tehdejší zákony), kteří se tomuto procesu likvidace československého státu postavili.

Říše, Vlast a Národ v zrcadle evropské federální multikulturality ZDE

Tvrdím, že pokud bych se dožil osvobození roku 1945, byl by odsun německého obyvatelstva z Čech tím nejmírnějším, čeho bych byl schopen a s čím bych souhlasil. Soužití různých etnik a kultur po explozi násilí není nemožné, je ale obtížné. Zkušenosti s třímiliónovou německou menšinou jsou však dějinně tragické a traumatizující. Bude se snad opakovat Osvětim, Majdanek či Treblinka? Nejsem pacifista, ale ani militarista. Svou bezpečnost však i dnes umím hájit se zbraní v ruce. A občas jsem k tomu nucen okolnostmi pohybu v noční Praze. A nečiním rozdílu mezi opilým agresivním Němcem, opilým agresivním Londýňanem a opilým agresivním Ostravákem. Pokud můj - do značné míry netolerantní a nekompromisní - postoj k nacistům i neonacistům Jan Čulík nechápe, je to jeho problém, ne můj. Nálepku tomu může dát jakou chce. Vypovídá totiž o něm samém.

Jak je snadné býti hrdinou ZDE

Hitler a historie nacismu TÉMA BL