Ivan Brezina:

Jan Rovenský podle mého názoru poněkud přecenil své síly a odbornost. Dotaz, na který s takovou suverenitou nabízí odpověď, jsem už při přípravě původního článku (ZDE) položil ing. Tomášovi Ocelkovi, vedoucímu Národní referenční laboratoře pro perzistentní organické sloučeniny ministerstva zdravotnictví ČR. Abych se vyhnul podezření, že snad jeho vyjádření dezinterpretuji (byť neúmyslně), přikládám jej celé včetně dotazu:

Vzhledem k nedostatečné vstupní informaci z původního článku (nejednoznačné jednotky, absence údaje o tom, k jaké celkové části je vztažen výsledek...) tedy nezná odpověď ani přední český odborník na dioxiny. Pan Rovenský ji zná. Opravdu mu to nepřijde divné? Opravdu při svém brilantním srovnání mlhavé informace z kanadského tisku s exaktními čísly z ČR neudělal žádnou chybu? Opravdu si je jistý, že nevědomky nesrovnává hrušky s jablky? Opravdu si myslí, že zkrátka ví víc než pan Ocelka?

Jan Rovenský není toxikolog, ale právník. Ať se na mně proto nezlobí, ale větší váhu než jeho laická úvaha (bez ironie!) o dioxinech má pro mně názor předního českého experta na tyto látky. Ten říká, že srovnání McTaggartova oleje s českými potravinami není možné. Na tomto odborném názoru jsem také postavil text, který pan Rovenský kritizuje. Pokud se totiž ve svých článcích vydávám mimo svou úzkou specializaci, předmět svého zájmu vždy konzultuji s příslušnými odborníky. Panu Rovenskému bych doporučil, aby příště postupoval stejně. Ze stejného důvodu také nemohu splnit Rovenského prosbu, abych se v jeho postupu pokusil najít nějakou konkrétní chybu. Formálním vzděláním jsem ekolog, nikoliv toxikolog. Když mi lékař špatně vyoperuje slepé střevo, také se s ním nebudu přít, kde udělal chybu, ale požádám o expertízu jiného lékaře. Jako novinář jsem tedy v žádném případě nepochybil - seznámil jsem zkrátka veřejnost s názorem předního českého experta na danou problematiku. V tomto přesvědčení mně jen utvrzuje další vyjádření Tomáše Ocelky. Jan Rovenský se na něj obrátil s prosbou, aby nás "rozsoudil". Napsal mu:

K této Rovenského prosbě jsem se obratem připojil. Tomáš Ocelka odepsal:

Jinými slovy - nic jsem nepřekroutil. Kdyby tomu tak bylo, pan Ocelka by se jistě hlasitě bránil. I když si Jan Rovenský myslí opak, vyjádření experta na dioxiny jeho laické závěry ve skutečnosti vyvrací. Pan Ocelka se totiž jasně odvolává na svou původní odpověď, že srovnání, se kterým následně pan Rovenský přišel, už z principu není možné.

K další Rovenského kritice (tučně) už jen telegraficky:

a) Článek CFP jsem prý nejprve citoval "zcela nekriticky". Samozřejmě, protože v mé reakci na text Miroslava Šuty (ZDE) jde o zcela nepodstatnou postranní rovinu, které jsem věnoval jednu jedinou větu. Reakce se týkala výročí potopení lodi Greenpeace Rainbow Warrior a článek CFP jsem citoval jen jako jeden z mnoha zdrojů pro dokreslení temné osobnosti Davida McTaggarta.

b) Není znám žádný důkaz, že by McTaggart pančoval svůj olej. Tuto námitku částečně přijímám -- přímý důkaz pro to opravdu nemám. Proč si myslím že byl olej pančovaný jsem už vysvětlil (ZDE). Stručně řečeno: David McTaggart je nedůvěryhodná osoba s poměrně pestrou kriminální minulostí ((ZDE).

c) Není znám žádný důkaz, že koncentrace dioxinů v McTaggartově oleji byla vyšší, než je v českých potravinách. Proč se domnívám že tomu tak bylo jsem podrobně vyložil už v původním článku (ZDE). Opět stručně řečeno: kdyby koncentrace byla zcela běžná, novináři by o tom nejspíš vůbec nepsali.

d) CFP zveřejnil článek, ve kterém cituje výsledky analýzy, jejímž zadavatelem byl CFP sám. A co je na tom špatného? Přesně takhle má přece seriózní investigativní žurnalistika fungovat. CFP měl zkrátka podezření o kvalitě McTaggartova oleje a proto si nechal vypracoval jeho nezávislý rozbor. Přesně takhle bych postupoval i já -- obrátil bych se na laboratoř Tomáše Ocelky.