Dědeček Josef Zeman se narodil 1907 jako syn chudého chalupníka v Kojákovicích, zapadlé vesničce u Třeboně. Protože se dobře učil, stal se později účetním a pracoval v 30. letech v českobudějovické továrně na psací potřeby Ripet. Protože byl podnikavý, založil ještě se dvěma společníky továrnu na kvalitní psací pera Perop - v Českých Budějovicích, později v Praze. Firma získala několik patentů, mj. na patentní vícebarevné tužky či speciální technologii navařování iridiových hrotů na zlatá perka - vzniklo pero, kterým můžete psát téměř věčně. S jedním z nich bylo patrně možno napsat celé románové dílo. Dodnes jich několik mám a dosud píší.

Věčná však nebyla dědečkova firma. Přišel 25. únor 1948 a s ním lidoví milicionáři. Řekli dědečkovi: "Zítra už nechoďte". V té době se v sejfech firmy nacházelo několik kilogramů zlata a iridia a v provozu byly drahé stroje. Národní správa zabavila firmu, nicméně dědeček jako společník byl nadále povinen za firmu platit daně. Neustále doufal, že pak mu firmu stát vrátí, a tak na to padla většina jeho soukromého majetku.

Souhlasím s reakcí Lukáše Zádrapy na článek pana Špíky o českém národě. Chtěl bych přitom odlišit mou nespokojenost s českou kulturou a s českým dvorkem od té Špíkovy. Když jsem četl Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě, byl jsem asi poprvé na svůj národ hrdý. Ty "naše" dějiny jsou úžasné, jsou úžasné zejména proto, že jsou integrální součástí dějin celé Evropy. Nelze je pochopit bez kontextu západní civilizace, nelze se v nich omezit na to, co je české a naše, zavřít dveře a okna před světem.

Nadaná a bystrá americká historička Mary Heimannová, která působí na Strathclyde University v Glasgow (její předchozí kniha se zabývá katolictvím v 19. století v Británii ZDE), napsala nové, originální, "revizionistické" dějiny Čechů a českých zemí. Bohužel autorka, s hyperkritičností zaměřenou vůči sobě, knihu i její argumentaci zatím zcela utajuje, provádí nejnovější opravy a přepisování a dílo zřejmě vyjde - v angličtině - nejdříve někdy v příštím roce.

Nicméně se mi z autorky podařilo dostat, že:

• dějiny českého národa se všemi traumaty jsou velmi podobné dějinám každé druhé menší evropské země
• že většinu katastrof ve svých dějinách si Češi bohužel způsobili sami, nedostatkem předvídavosti, nekompetentní analýzou dané situace, neporozuměním jemným aspektům toho, o co jde a špatnou strategií.

Autorka své závěry učinila na základě podrobného studia primárních zdrojů. Argumentuje, že velmi mnoho o stavu země a o rozhodování politiků se dá vyčíst bedlivou analýzou dobových zákonů. Knihu recenzoval jeden český historik, který byl jejími závěry šokován, a dále jeden britský bohemista (který má ovšem pověst provokatéra a mystifikátora) a ten je naopak knihou nadšen. Ať je tomu jakkoliv, nová interpretace českých dějin od Mary Heimannové bude zřejmě velmi zajímavým příspěvkem do diskuse. Škoda, že zatím autorka svou argumentaci zcela tají. Britské listy jí samozřejmě nabídly prostor ke zveřejnění ukázkových kapitol.

ZÁZNAM PŘENOSU     

Rozdílem váhových kategorií působila televizně senátorská diskuze kandidátů na prezidenta Václava Klause a Jana Švejnara. Nesouhlasím s politikou, které je Klaus představitelem, nesouhlasím ani s Klausovým hodnocením kupónové privatizace, "zbytkové" role občanské společnosti při určování policy papers či Klausova extrémního hodnocení světové diskuze o změnách klimatu, stejně jako nesouhlasím s Klausovým názorem na roli sociální spravedlnosti určované chapadly trhu. A proto se mi říká o to hůř, že svého protikandidáta převyšoval jako učitel žáka.

Mým kandidátem není ani jeden z nich. Klaus proto, že jeho minulé i současné názory jsou konzistentní s jeho minulými i současnými praktickými kroky, vedly a vedou k politické realitě Česka roku 2008 - k evropským životním nákladům při neadekvátních platech, znehodnocených životních úsporách a bilionovému skrytému dluhu na infrastruktuře státu. Zchudlá a rozčarovaná střední třída, ožebračení chudí, arogantní zbohatlíci a jejich korporace jsou pouze ilustrací politiky dlouholetého premiéra a nyní prezidenta.

Švejnar proto, že nechci žít v zemi, kde parlament bude pouze jakýmsi trpěným přívažkem nikým nevolené a občany neovlivnitelné korporátní politiky, měnové a ekonomické manipulace nadnárodních oligarchických struktur.

Abych mohl vydat tento článek znovu i den po televizně senátním duelu prezidentských kandidátů, musel jsem změnit nikoliv otázky, ale v zázrak "doufající" titulek. Je ostudou, jak nepřipravení byli senátoři a senátorky ČSSD při tom, když kladli otázky oběma kandidátům. Staré novinářské pravidlo praví, že kvalita tazatele se pozná podle třetí otázky. Na první otázku odpoví každý blb. Jakkoliv. Spokojí-li se tazatel s první odpovědí, většinou si víc nezaslouží. Druhá otázka ukazuje, zda odpovědi tázaný porozuměl a zda odpovídá tomu, na co se ptal a prokazuje touhu se dozvědět víc. Tázaný může z odpovědi utéci bonmotem nebo úhybným manévrem. Inteligenci a znalost polemických figur a fíglů prokáže teprve třetí otázka. Teprve tehdy jde o podstatu samu. Teprve pak musí odpověď uspokojit tázaného, nemá li se rozhovor proměnit ve spor. Důležité otázky, které by odhalily názory Švejnara i Klause a veřejnosti přivedly logického vítěze duelu, který by mohl mít autoritu ne jako čestný předseda pravicové strany a nebo jako mluvčí nevolené finanční a mocenské oligarchie, ale jako zástupce občanů bohatých i chudých, ty důležité otázky nepadly. Škoda. Veřejnost čeká. Čeká ona občanská společnost. Společnost občanů, která bude zanedlouho opět volit své politiky.

Otevřený dopis hannoverského dopisovatele deníků Právo a Britské listy Petra Schnura Janu Švejnarovi, na který "zcela vytížený" svejnarprezidentem.cz nedokázal odpovědět, je skutečně závažným souborem otázek. Je ale souborem, který může být určen oběma kandidátům. Včetně loajality vůči dvojímu občanství. Stejně jako Švejnar by měl Václav Klaus sdělit, vůči čemu chce být loajální: vůči Mont Pelerinskému klubu, Davoskému fóru, vůči Světové bance a MMF, nebo vůči podnikatelům spjatým s Českem nejen kontem v některé ze zahraničních bank v Česku působících, ale podnikatelům, kteří jsou vynikajícími manažery svých podřízených, netunelují majetek továren, ale udržují onen corporate social responsibility a rozvíjejí celé regiony tak, jak tomu činil za první republiky Baťa a další továrníci. Nebo vůči všem občanům, kteří neměli to štěstí nebo tu smůlu a nezvolili je prezidentem. Kteří nemají čestné doktoráty, ani miliony na investice do nemovitostí či akcií, ale živí se poctivě - rukama.

Jelikož se Petr Schnur zaměřil ve svých otázkách pouze na Jana Švejnara, zkusím zformulovat otázky pro oba kandidáty. Třeba si dnes odpoledne některou z nich osvojí některý ze senátorů a senátorek ČSSD, využije jedné minuty a tří dalších na odpověď a my se konečně něco dozvíme. Proč fandit volbě prezidenta za osmnáct, nebo bez dvou za dvacet. Nic jiného nám nejspíše nezbývá...

Prezident Spojených států amerických George W. Bush podepsal v pondělí 28. ledna zákon č. 110-181 o dotacích pro národní obranu ve finančním roce 2008 (říjen 2007 - září 2008), konstatuje Pavel Barák. Toto znění zákona bylo projednáváno v Kongresu USA pod číslem tisku H.R.4986 ve dnech 16. až 22. ledna 2008, poté, co Bush uplatnil tzv. malé veto (pocket veto) k předchozí verzi téhož zákona, vedeného pod číslem tisku H.R.1585, pro sporné ustanovení paragrafu 1083, týkajícího se případných soudních sporů o irácký majetek.

článek, o který byl autor požádán týdeníkem Strategie na základě své polemiky s náměstkem ministra vnitra Zajíčkem na konferenci Milníky digitální televize, která se uskutečnila v Praze 22. ledna 2008

Vláda chystá revoluci ve správě administrativních agend vlády s cílem vytvořit bezpapírové kanceláře, ušetřit až třicet procent pracovních míst ve veřejné správě a přitom ještě zvýšit produktivitu a komfort kontaktu občanů a státu. Tak tenhle reklamní větu už můžete slýchat dvanáct let.

Přesně řečeno od doby, kdy v roce 1996 v hotelu Rennaisance proběhla mezinárodní konference s prezentací informační politiky ČSSD, ze které se později vytvořila Státní informační politika a Státní informační politika ve vzdělávání. Nicméně realizace zaostala. Popsaná a rozpoznaná rizika už nejsou riziky, ale důvodem k zamyšlení, analýze, poučení a odpovědnému rozhodování.

Včerejší den byl pro mne dnem prohry: nepodařilo se mi v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky prosadit jednání o rezoluci o územní celistvosti Srbska.

Malé státy, jako je Česko, nemají jinou ochranu ve světě, než je mezinárodní právo. Mnichovská dohoda nás poučila, že velcí spojenci při prosazování svých záměrů neberou ohledy na zájmy malých spojenců. Proto musí být naším prvořadým cílem všemožně usilovat o dodržování a kultivaci mezinárodního práva a institucí, které jsou určeny k jeho prosazování. Nepochybuji o tom, že po etnických čistkách v Kosovu je dnes většina tamních obyvatel přesvědčena, že odtržení od Bělehradu je pro ně nejvýhodnější cesta.

Vuk Jeremic a Javier Solana

Veřejná schůze Rady Českého rozhlasu se koná dnes 30. ledna 2008 ve 14:00 hod. Narozdíl od "obyčejných" veřejných jednání Rady, které se konaly vždy "pod plejtvákem" v budově Národního muzea či v nové budově Českého rozhlasu v Římské, se Rada sejde tentokrát v největším sále, jaký rozhlas má - v karlínské studiu A, v budově Českém rozhlasu Regina, Hybešova 10, Praha 8. Na programu totiž Rada má mít několik velmi mediálně i posluchačsky kontroverzních bodů:

• nové programové schéma na ČRo 1 - Radiožurnál od 1.1. 2008
• prohlášení Rady ČRo k situaci na ČRo 1 - Radiožurnál
• informace o projednávaných a vyřízených stížnostech posluchačů

Očekává se, že se může dostavit nejen několik desítek novinářů včetně televizních štábů, ale také rozhořčená veřejnost - signatáři petice Nechceme přeladit, nemáme kam. Těch může přijít i několik set. K prohlášení Radiozurnal.kvalitne.cz se připojilo 4 000 posluchačů, petici Nechceme přeladit, nemáme kam k dnešku podepsalo přes 8750 lidí. Ředitelka Radiožurnálu Tachecí prohlásila v České televizi, že se jedná o malou skupinu, "když jde o skupinu z deseti milionů obyvatel České republiky." Číslo je podle ní i relativně malé v porovnání s počtem posluchačů Radiožurnálu. Stejně tak nevnímá nová ředitelka kritiku mediálních odborníků, jako například Jana Jiráka či Ireny Reifové . Tachecí prohlásila, že uvnitř Českého rozhlasu nenašla tak vyprofilované osobnosti, jaké potřebovala pro své změny. Radiožurnál přitom opouštějí redaktoři, kteří do ČRo přešli z české redakce BBC. Nový šéfredaktor Alexandr Pícha je ze změn Tachecí nadšen.

Štěpán Kotrba 21. 1. 2008: Stížnost Radě Českého rozhlasu: Tachecí porušila Kodex Českého rozhlasu aneb co je to "myslet nově" ZDE

Radiobulvár aneb Radiožurnál podle Tachecí TÉMA BL

Ve své poslední Zprávě o stavu americké Unie se prezident George Bush pokusil rozptýlit obavy Američanů z hospodářských problémů USA. Apeloval na Kongres, aby schválil dočasný balík hospodářských opatření v hodnotě 150 miliard dolarů, které mají odvrátit recesi poskytnutím daňových úlev 117 milionům rodin. Bush také požadoval, aby Kongres schválil zákon, který by poskytl ochranu telefonním společnostem, které odposlouchávají zákazníkům telefony, ochranu před žalobami občanů. Co se týče Iráku, Bush zdůrazňoval, že jeho strategie vyslání dalších 27 000 amerických vojáků do Iráku funguje. Varoval Írán slovy "Amerika se postaví proti těm, kdo ohrožují naše vojáky, budeme podporovat své spojence a bránit své životně důležité zájmy v Perském zálivu." Bush také požadoval vytvoření palestinského státu, odsoudil genocidu v Darfuru a poskytl 30 miliard dolarů na boj proti AIDS v Africe.

Podrobnosti v angličtině ZDE

30. ledna 2008 uplyne 60 let ode dne, kdy byl zavražděn významný představitel filozofie nenásilí (ahinsá) Móhandás Karamčand Ghándí, zvaný též Mahátmá (vznešený duch) nebo něžně Bápú (táta), příslušník kupecké kasty vajšjů.

Osudným se mu stalo právě uplatnění jeho vlastní filozofie.

tisková zpráva Českého rozhlasu

V úterý 29. ledna 2008 proběhlo ve vile Lanna v Praze slavnostní předání Čestných medailí Vojtěcha Náprstka. Mezi oceněnými byl i Mgr. Miroslav Bobek, ředitel Českého rozhlasu Leonardo, který spolu s vědci Mgr. Antonínem Vítkem, CSc. a doc. Ing. Janem Krekulem, DrSc. převzal ocenění z rukou předsedy Akademie věd prof. Václava Pačese.

Fyzicky aktivní lidé mají buňky, které na úrovni molekul vypadají mladší než buňky lidí, nevěnujících se fyzickému pohybu, zjistila nová studie.

Kouříte-li konopí, vystavujete se dvacetkrát většímu riziku rakoviny než kuřáci tabáku. Zjistili to novozélandští vědci ve Wellingtonu. Že kouření nepodporuje zdraví, to vědí i kouřící lékaři, ačkoli proti tomu poznatku jednají. A říká se, že z kouření konopí plyne užitek. Že to relaxuje mysl -- to se ovšem o myšlenkách na rakovinu plic říct zrovna nedá.

Václav Špíka ve svém příspěvku "Karel Marx a T.G. Masaryk měli na český národ podobný názor" neopomněl několikrát zdůraznit, jak jeho texty vysoko ční nad úroveň "typického českého člověka", i kdyby byl ověšen deseti tituly. Takový člověk se prostě narodil v Česku a získal v něm vzdělání, a na články Václava Špíky, jehož nepřekonatelnou laťku stvrzují slova jeho syna, zaměstnaného v nadnárodní společnosti, proto nedosáhne.

Zastupitelská demokracie parlamentní, obecní či regionální je -- tak jako všechno lidské -- pouhým produktem své doby, čili historicky podmíněná a tedy pouze na určitý úsek dějin omezená. Dají se vysledovat nejen její počátky, ale i důvody, proč vznikala. Se znalostmi o její genezi lze se pak pokoušet vydedukovávat až její zánik, ale především cesty modifikací na nové podmínky.

Titulní stránka novin The Ottawa Citizen přinesla 28. 1. 2008 zprávu, že byl odstraněn z kanadského pobřeží výkonný radar, který je schopen sledovat námořní lodě i malé čluny do vzdálenosti 370 km od pobřeží. Byl vyvinut nákladem 39 milionů dolarů místními odborníky a firmou Raytheon Canada. Před několika roky jej vychvalovali federální politici jakožto jediný svého druhu na světě a významný přínos k domácí bezpečnosti. Federální vláda vyčlenila 43 milionů dolarů na výstavbu 8 takových zařízení. Ta měla být umístěna na západním i východním pobřeží Kanady pro posílení státní ochrany po teroristickém útoku na USA 11. září 2001 (jak ten čas utíká!). Nyní radar zrušila.

Jeden známý položil otázku, proč se vlastně tolik usiluje o prezidentství a používají se přitom absurdně vznešená předsevzetí kandidátů stran jejich oběti, kterou musejí složit na oltář blaha veřejnosti. To je jistě zajímavé, protože kdyby tomu tak skutečně bylo, museli bychom uznat, že současná prezidentská volba je odrazem toho, že jsou někteří lidé schopni žít pouze pro společnost. Dosavadní praxe ale ukazuje, že tomu tak není a že osobní ambice a mystéria rezonují a směšují se dohromady v cosi podivného, co má připomínat královský majestát a vzor občanství naráz. Že je výsledek takový, jaký je, není divu. České prezidentství je potřeba zbavit královského majestátu, ale to z něj právě dělá tolik cennou hračku.

Po opakovaných dotazech k velmi sledovanému případu by možná bylo vhodné napsat skutečně několik medicínských věcí.

Ikona české marihuanové scény, neúnavná propagátorka dekriminalizace THC a pravidelná účastnice řady festivalů Million Marihuana March. Vysokoškolsky vzdělaná žena, inženýrka ekonomie, tlumočnice, překladatelka bestsellerů Stephena Kinga a expertka Komise EU v Bruselu pro technickou pomoc bývalému SSSR. Vyjednavačka se Světovou bankou. Nedlouho po "sametu" vedoucí expertní mise EU v oboru dopravy a telekomunikací v Zakavkazí a středoasijských republikách bývalého SSSR. Kdysi dávno "za totáče" programátorka v ČKD-Polovodiče. Dnes díky tuposti okresních policejních náčelníků a špatnému zákonu zločinec. Autorka nejčtenějších článků v Britských listech. Policie ji obvinila za nedovolenou výrobu drog.

Seznamte se. Libuše Bryndová, alias teta Bushka.

Čeho se dopouštěla? Vařila snad perník? Prodávala heroin před školou? Ne. Pro sebe a své známé vařila mastičky na revma a záněty. S konopím. Zločin, který pomohl mnoha lidem od bolesti. Zadarmo. Účinnější a méně škodlivý než Brufen či jiná analgetika nebo antirevmatika nebo řada za drahé peníze prodávaných mastí na revma. Ty neškodí a nepobuřují tupé policajty, ale také nepomohou od bolesti. Mast od tety Bushky ano.

Tři roky po zdrcujícím americkém vojenském útoku vstoupil korespondent listu Independent do Falludže. Je to město bez pitné vody, bez elektřiny a bez léků. Situace tam v ulicích vypadá, jako kdyby vojenský útok skončil včera.

Do Falludže je obtížnější se dostat než do jakéhokoliv jiného místa na světě. Na silnici z Bagdádu jsem napočítal 27 silničních závor a vojenských kontrol, které spravovali dobře ozbrojení vojáci a policie, píše reportér Patrick Cocburn. "Obležení je naprosté," konstaqtuje dr. Kamal v nemocnici ve Falludže a zdeprimovaně hovoří o tom, co pro pacienty potřebuje - všechno, od léků, přes kyslík, po elektřinu a pitnou vodu.

28. ledna 2008 se scházejí ministři zahraničí členských států EU, aby rozhodli, myslí si, o budoucích vztazích Evropy se Srbskem. Ve skutečnosti ovlivní totiž výsledek jejich schůzky mnohem víc. Konkrétně a ve střednědobé perspektivě, přinejmenším budoucnost Evropy ve smyslu jejích vztahů s a její hospodářské závislosti na Rusku, či na jiných, ještě méně spolehlivých, prodejcích energetických surovin. V Srbsku jsou prezidentské volby třetího února 2008 a nejen v evropských hlavních městech, dokonce i v USA, zrovna zaujatých vlastními prezidentskými primárkami, si leckdo význam srbských voleb uvědomuje. Ačkoli totiž v Evropě prezidentská funkce má většinou spíše symbolický než mocenský význam, v  Srbsku se tentokrát bude rozhodovat – demokraticky – o nacionalistické, nebo liberální bezprostřední budoucnosti nejen této země. Co by, s největší pravděpodobností mohla znamenat nová nacionalistická vlna v Srbsku, na to nechci ani pomyslet. Liberální výsledek prezidentských voleb samozřejmě nebude zárukou, pouze možností, obrátit vývoj na Balkáně směrem pro Evropu, Srbsko, ano i pro kosovské Albánce, nadějnějším.

Po letech vydal Václav Havel novou hru. Stručně řečeno: je zklamáním. Z mnoha důvodů text nefunguje.

Havel v Odcházení použil zavedené techniky psaní svých starých her ze sedmdesátých a osmdesátých let. Starou strukturu oživil jen novým tématem, jenže tématem, které bohužel působí banálně. Hlavním hrdinou Odcházení je zkorumpovaný vysoký politik, který je donucen odejít z úřadu a přijde při tom i o vládní vilu, protože není veřejně ochoten chválit jiný mocenský klan, který po jeho svržení uchvátil správu země.

Závažná obvinění z falšující práce v případu vraždy Oty Absolona ve Svitavách si dovoluji vznášet jako bývalý zmocněnec poškozených -- pozůstalých po zavražděném. Měl jsem možnost podrobně prostudovat trestní spis a účastnit se hlavního líčení před Krajským soudem v Hradci Králové, klást otázky svědkům a znalcům. Mimo to jsem spolu s přáteli pátral po dalších důkazech a svědectvích a měl možnost seznámit se s novými fakty a též s širšími souvislostmi případu. Bohužel pozůstalí, ač mě původně sami na mnohé nesrovnalosti upozornili, posléze podlehli nátlaku, jehož cílem bylo krýt skutečného vraha a další spolupachatele, a ještě dříve, než jsem měl možnost v závěrečných návrzích shrnout zásadní pochybení orgánů činných v trestním řízení a navrhnout opravné prostředky, mi vypověděli plnou moc, a tak mě zbavili možnosti dotáhnout úsilí trvající několik měsíců do konce a dosáhnout zásadního zvratu v celé kauze. To se podařilo v kauzách, kde jsem též působil jako zmocněnec poškozených a kde pozůstalí vytrvali a nátlaku nepodlehli (vražda Tibora Danihela v Písku a Milana Lacka v Orlové).

se vysílal v pondělí 28. 1. 2008 ve 13.30.

Nahrávka rozhovoru │18,8 MB ZDEMIRROR

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V prosinci 2007 přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 45 847.78 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.12. 2007 částku 197 706.42 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 688.55 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.