Otevřený dopis Janu Švejnarovi: Čím se lišíte od Václava Klause?

23. 1. 2008 / Petr Schnur

Jeden rozdíl je přece jen obecně známý -- podpora Václava Havla. Při této příležitosti tedy první otázka. Nevadí Vám, že bývalý disident a následný president, který za Vás nyní láme kopí, porušil či nedodržel takřka všechny sliby, které na přelomu let 89 / 90 národu dal, a to zachováním, ba vylepšením sociálního státu počínaje (viz jeho televizní projev z prosince r. 1989) a ujištěním, že naše země již nebude u žádné velmoci provozovat rektální alpinismus konče. Takovýto "prominent", který univerzalitu lidských práv vyměnil za jejich instrumentalizaci ve prospěch amerických zájmů, který:

• dříve vyzýval k bdělosti ohledně orwellizace jazyka (viz přednáška "Slovo o slově") a později politický slovník obohatil o výraz 'humanitární bombardování`;
• ve společnosti takových "skalních demokratů" jakými jsou pánové Berlusconi a Aznar po způsobu Vasila Bilaka a 99 pragováků z roku 1968 vyzval k vojenskému útoku na Irák;
• se verbálně neustále oháněl a ohání občanem a občanskou společností a když tato (konečně!) projevila svoji vůli ("kauza radar"), vynadal jí v zahraničním tisku (!!) do 'zapšklých čecháčků` (Süddeutsche Zeitung z 27. 4. 2007);
• by v každé zemi s vyvinutou politickou kulturou a citlivým morálním instinktem svojí "morální podporou" voliče spíše odradil než přesvědčil.
• Již v Knize Knih najdeme varování chudého proroka z Nazaretu před těmi, kdo káží vodu a pijí víno. Sdílíte jeho pozici?

Přejděme však ke konkrétním otázkám. Bylo by jich tolik, že je ani všechny nevyčerpám.

Dovolím si začít již dostatečně popularizovanou otázkou dvojího občanství. Myslím totiž, že problém dvojí loajality bagatelizujete a že tato bagatelizace by nebyla nikde jinde možná než v Česku a bývalé východní Evropě. U nás proto, že se doposud nevyvinul takový smysl pro vlastní státnost, jaký najdeme v USA a západní Evropě. Příklad Izraele, který kromě jiných postkomunistických zemí uvádíte, je z důvodu zvláštních americko-izraelských vztahů a role židovské komunity v USA natolik specifický, že je, mírně řečeno, víc než problematické jej v tomto smyslu uvádět. Nabízí se tedy otázka: pokud byste se ucházel o úřad prezidenta Spojených států, bylo by Vám české občanství na překážku či nikoliv?

Osobně považuji právní závaznost za civilizační výdobytek: ústavnost, právní stát a mezinárodní právo chrání před libovůlí a vnáší do lidského soužití řád. Demokracie bez právního státu a tudíž právní jistoty zůstává pouhou etiketou. Mezinárodní vztahy bez respektování platných pravidel "silničního provozu", mezinárodního práva, jsou odklonem od civilizace a vstupem do Darwinovy džungle. Po pádu železné opony namísto toho, aby se úcta k němu zvýšila, jsme svědky jeho systematického pošlapávání. Proto bych rád znal Vaše stanovisko k následným bodům domácí i zahraniční politiky. Začněme prvním.

1) Kauza "radar": ten z politiků, který je pro, tedy i Vy, by měl jasně a srozumitelně občanům České republiky vysvětlit proč tak činí a jak dalece kalkuluje rizika spojená s jeho umístěním a provozem v Česku. Nicméně je zde ještě jiný zásadní problém, který je politiky opomíjen. Současná vládní "koalice ochotných" za vydatné pomoci bývalého apoštola pravdy, lásky a všeobecného odzbrojení V. Havla jej chce u nás za každou cenu umístit -- a to bez ohledu na rozporuplnost důvodů této akce, evidentní rizika a odpor obyvatel s ní spojený. Nic nevadí, že k tomu vláda nemá ani přímý (referendum), ani nepřímý (radar nebyl volebním tématem) mandát. Ani slovo o problému možného konfliktu zájmů v případě vládního zmocněnce pro radar Tomáše Klvaňi, o kterém informoval tisk, či o lobbyismu amerických zbrojních firem za asistence velvyslanectví USA připomínající spíše mafiánské způsoby než pravidla demokratické společnosti a právního státu. Vaše osobní stanovisko k umístění je jedna věc, nulová reakce na zřejmou kolizi vládních kroků s ústavou - srovnej Základní ustanovení Ústavy ČR, čl. 2 (1), (2), (3); čl. 6 -- je věc druhá. Skutečnost, že v Česku je 'lid zdrojem veškeré státní moci` podle všeho pouze na papíře, není banální epizoda na "naší cestě k rozvinuté demokratické společnosti", nýbrž zásadní demokratický deficit státu, který si nárokuje být právním. Jedná se podle Vás o problém, který si zaslouží pozornost kandidáta na úřad prezidenta českého státu?

2) Co se nynějšího vnitropolitického vývoje v Česku týče, leží mi na rozdíl od stranických dealerů na srdci dvě oblasti společenského života, které považuji z hlediska sociální soudržnosti společnosti a její kultivovanosti za stěžejní: zdravotní péči a vzdělávání. V současnosti jsme však svědky postupné privilegizace obojího. Ve zdravotnictví je tento trend v plném proudu, v oblasti školství zřejmě ve stádiu příprav (nejen poplatky za studium, ale i investice do vybavení aj.). Z tiskových zpráv i z Vašeho webu jsem nevyčetl jasné stanovisko k těmto zásadním, konkrétním a naléhavým otázkám. Dočetl jsem jen jakési obecné, líbivé fráze, které Vás k ničemu nezavazují a které nikoho nebolí (např. studijní poplatky ano, zvýšení výdajů na školství rovněž). Jedinou konkrétní výjimkou je poznámka o tom, že máte výhrady k vládnímu daňovému odlehčování bohatým.

Tato hesla si svým obsahem navíc protiřečí. V podstatě nezpochybňujete současný neoliberální trend a jeho mechanizmy, jen mírně "zvedáte obočí" nad jeho dopady.

-- Prý jste nejen neoliberální ekonom, ale zároveň také zastánce solidární společnosti, přičemž Vám ale nevadí odbourávání principu solidarity ve zdravotní péči a zamýšlené zavádění privilegií do oblasti vzdělání (zde v Německu již poplatky za studium existují a mohu Vás ubezpečit, že kvalitu studia nezvedly,zato laťku jeho všeobecné dostupnosti. Alternativou k bohatému tatínkovi je vysoká zadluženost studentů z nižších sociálních vrstev, která zdaleka není tak bezproblémová, jak jste se snažil posluchačům ve Zlíně namluvit.

-- Jste pro pokračování v "reformách", přičemž tento výraz neznamená nic jiného než orwellovské matení pojmů. Jde samozřejmě o postupující demontáž sociálního státu, kterou nastoupila Evropská unie a která v konečném důsledku neznamená solidaritu, nýbrž rozevírání sociálních nůžek ve společnosti. Pokud byste byl nezávisle na vlastním postavení schopen vnímat sociální realitu americké společnosti jako celku, nejen jejich privilegovaných vrstev, musel byste vědět, že se v tomto případě nejedná o "levičáckou ideologii", nýbrž o empirickou mezinárodní zkušenost. Nejvyšší úroveň vzdělání a kvalita zdravotní péče (opakuji znovu: hovořím zde o obecné dostupnosti pro každého občana bez ohledu na stav jeho konta) je právě v těch zemích, ve kterých tyto oblasti nejsou ponechány napospas "trhu" a ve kterých si je naopak stát vědom své sociální zodpovědnosti. Statistiky jsou pro každého lehce dostupné - právě USA nevybízejí zrovna k následování. Jakou konkrétní pozici zaujímáte v otázce -- jak se ve Spojených státech říká -- social a medical care?

3) Dostáváme se na mezinárodní pole, které rovněž není o nic méně zpustošené. Bombardování Jugoslávie v roce 1999 pod vylhanými záminkami a následná okupace Kosova bylo mezinárodním zločinem, nemajícím od roku 1945 v Evropě obdoby. Severoatlantická aliance nese odpovědnost za vlnu násilí spáchaného albánskými separatisty na lidech, jejich majetku i kulturních památkách této jihosrbské provincie poté, co vstoupila na jeho území. Za toto bezpříkladné barbarství nebudou jeho původci postaveni před soud, nýbrž dostanou darem nálepku státníků "nezávislého" Kosova. Česká republika oficiální návštěvou svého ministra zahraničí v Prištině za použití státních symbolů ČR onen záměr potvrdila. Tímto aktem připomínajícím Mnichov 1938 Česká republika pošlapává nejen platné mezinárodní právo a zásady morálky, ale i demokratické a humanitní ideály, ze kterých v roce 1918 vzniklo Československo. Stojíme tak na straně agresora proti jedinému spojenci, který nás nikdy nezradil - Srbsku. Při pohledu na dvojci Schwarzenberg-Thači v kosovské Prištině ve zprávách televizní stanice Euronews (14. ledna 2008) jsem se jako Čech styděl. Jak tuto návštěvu a okolnosti kolem Kosova vnímáte Vy?

O útoku USA a jejich spojenců na Afghánistán prohlásil v deníku The Times z října 2001 známý britský právník Anthony Scrivener následující: "Je znepokojující, že k odsouzení drobného zloděje je zapotřebí více důkazů než k zahájení války." Myslíte si i Vy, že pod heslem boje proti terorismu, které je právně velmi těžce definovatelné a politicky lehce manipulovatelné, je dovoleno vše? A pokud ano, proč jen některým zemím (Velké Británii, Španělsku a Francii, USA a Turecku dokonce mimo jejich území), zatímco jiným je pod hrozbou vojenské intervence upíráno elementární právo na obranu státního území (Jugoslávii / Srbsku)?

Již zmíněné napadení Iráku, postavené podobně jako v případě Jugoslávie na lži, představuje zločin, za který by zodpovědní státníci všech zúčastněných zemí a signatáři proválečných prohlášení měli být postaveni buď před domácí nebo před mezinárodní soud, samozřejmě za předpokladu, že by existovalo něco jako právní stát a respekt před stanovy OSN. Jaké je Vaše stanovisko k této záležitosti?

Naše země nyní zažívá hrubý odklon od politické filosofie zakladatele našeho státu a prvního presidenta Československé republiky T. G. Masaryka, který chápal humanitu a demokracii především jako mravní imperativ a konkrétní sociální úkol s co největší účastí občanů. Snad budete ochoten a schopen vysvětlit, jak hodláte na jedné straně stmelovat společnost po vzoru Svatoplukových prutů, na straně druhé neodporovat vývoji, který evidentně vede k jejímu politickému, sociálnímu a morálnímu rozvratu.

Pokud byste chtěl, vážený pane Švejnare, do českého prostředí vnést skutečně jinou politickou kulturu, bylo by Vaší povinností na tyto deficity jasně a srozumitelně reagovat.

S pozdravem

Petr Schnur, M.A., publicista

Hannover, SRN

Vytisknout