Berňák neustále vyhrožoval, že pokud nezaplatí, půjde do vězení, nebo do pohraničí (odkud předtím vyhnali Němce). Zbytek vzala měnová reforma 1953. Dědeček byl slušný člověk a měl 3 děti. Platil. Pak přišlo uvolnění 1967 a dědeček opět opravoval svá dávno vyrobená pera. Pak přišel srpen 68. Dědeček zemřel 25. února 1969 na selhání srdce. Toho dne za ním přišla babička do nemocnice, našla prázdnou postel. Když se ptala sestry, kde je dědeček, sestra odvětila: "Kde by byl, v márnici".

Můj otec, Pavel Zeman se narodil r. 1941. Protože se dobře učil a zajímalo ho letectví, chtěl se stát leteckým inženýrem. Ještě než ale stačil dospět, přišel "vítězný únor" a s ním i otcův nemožný "kádrový profil". Nakonec mu bylo dovoleno vystudovat alespoň strojnictví naftových motorů. Za celý život nikdy neletěl letadlem. V roce 1966 koupil chalupu na Šumavě, po vysídlených Němcích, v dezolátním stavu, prohnilou a používanou do té doby jako "sklad umělých hnojiv". Doba normalizace dávala jako zbylý smysl žití čas na opravy. S omezenými příjmy chalupu v průběhu 40 let citlivým způsobem uvedl do stavu, který chodí obdivovat i místní památkáři.

Po převratu, když začaly restituce, jejichž rozhodné datum bylo uniformně spravedlivě stanoveno na 25.února 1948 11 hodin ráno, hledala širší rodina možnost získat zpět dědečkův majetek. Továrna ale už neexistovala, drahé stroje dávno odvezli, patenty vypršely, drahé kovy zmizely neznámo kam, rodina neměla statisíce na právníky, nedostala nic.

V té době také začaly probíhat pozemkové restituce. Táta dostal nápad, že by bylo dobré k oné malebné chaloupce na Šumavě koupit okolní bažinatou loučku - aby neměl úřad hned za prahem. Rozběhlo se několikaleté martyrium. Otec nakonec koupil tzv. restituční nároky a pak se je snažil udat v místních aukcích, byl oproti ostatním chalupníkům a proti šumavské restituční mafii velmi trpělivý, jezdil na místní úřady ob týden a získal nakonec po jistém extempore na úřadě v Prachaticích loučku. V restitučních nárocích mu ale ještě zbylo přes 14 tisíc. Předminulý rok schválili zákon, že nárok již nelze uplatnit (což bylo tak jako tak velice těžké) a bude finančně vyrovnán.

14 tisíc by se otci, který je už v důchodu, hodilo na podlahu, proto podal žádost o finanční vyrovnání. Později k němu došlo: volal na příslušný úřad. Paní úřednice mu řekla: "Sedíte, pane inženýre? Víte, oni se sem se mnou chodí lidé i prát, ale já za to nemůžu". - Částka finančního vyrovnání po všemožných právnických veletočích: ...38 Kč a nějaké drobné!

Narodil jsem se 1970 jako syn chudého chalupníka. Protože jsem se dobře učil, vystudoval jsem sdělovací techniku a později získal doktorský titul prací Terorismus - historickopsychologická studie.

Bydlím v nájemním bytě po babičce, který můj dědeček získal v 50. letech - dohodou o výměně za svůj byt v Nuslích - s panem Svážkem, bývalým spolumajitelem pekárny. Také "kapitalistou" - aby se oba úřadům "ztratili z očí" - měli oba rodiny. Dědeček a později už jen babička platili poctivě nájem 48 let.

V roce 1998 byl byt nabídnut k privatizaci, obyvatelé domu, jak úřad chtěl, založili družstvo a podali řádnou žádost o privatizaci. Začlo martyrium, které trvá dodnes, směrnice se měnily s každými novými volbami, jakkoli na Praze 7 nepřetržitě vládne ODS. Ne tak ovšem na Magistrátu. Alespoň se na to vždy vymluvili.

Nakonec v roce 2006 Magistrát od celého plánu privatizace našeho domu odstoupil, nařídil se nový odhad a už chtějí prodat jen jednotlivé byty a lukrativní nebytové prostory si ponechat. Dosud to ale nebylo ani byť jen konečně rozhodnuto. 10 let a nic. Jen v minulém roce byl nájem zvýšen téměř na dvojnásobek.

1. křížová výprava se zrodila na koncilu v Clermontu dne 27. 11. 1095. Vojsko prošlo napříč Evropou, v r. 1099 dobylo území dnešní Palestiny a založilo tam tzv. Jeruzalémské království, přibližně v hranicích dnešního Izraele. Nestabilní situaci bylo třeba mít pod kontrolou, a proto byl v r. 1118 založen řád Chudých rytířů Krista a Šalomounova chrámu - Templáři. Dostalo se mu nebývalých výsad - v podobě úplné světské imunity, povolení shromažďovat zlato, vydávat papírové peníze, půjčovat na úrok...1119. dostal jako své sídlo mešitu Kubbat as-Sachrá (Skalní chrám).

Řád se v průběhu dvou století stal nejobávanější, nejmocnější a nejbohatší organizací Evropy, jakkoli Jeruzalémské království nemělo dlouhého trvání a ani další a další křižácké výpravy, které Templářům a papeži namastily kapsy, nezastavily už jeho rozpad pod protitlakem původně vytlačených národů. Při tom se nicméně křižáci a Templáři neštítili spolčit i s prapradědy dnešních teroristů - tzv. Asasíny. Podle nichž později dostala i svůj termín politická vražda.

Řád podléhal pouze papeži a byl svého druhu jeho bankou i tajnou policií. Hlavní sídlo měl později v tzv. Templu v Paříži od kterého dostal i svůj lidový název.

Pak se zdál přerůstat už přes hlavu i francouzskému králi Filipu IV zvanému sličný. Ten obvinil řád, dodnes není jasné, zda právem, z kacířsví, sodomie a uctívání pohanské modly Bafometa. Ale i přes počáteční výrazný odpor papežů Bonifáce VIII. i jeho nástupce Benedikta XI. nakonec uspěl.

V pátek 13. října 1307 bylo zahájeno rozsáhlé zatýkání ve Francii a jistá menší část z více než 5000 členů řádu byla dokonce upálena. Templářské flotily uprchly do Portugalska a bylo tak převezeno mnoho, možná většina řádových pokladů. Tajné dokumenty prý byly zničeny. Zbytek se rozprchl po Evropě a dodnes se vyprávějí legendy o nesmírnosti ukrytých pokladů. Řád byl vzápětí pardonován bulou Vox in Excelso prvního Avignonského papeže Klementa V. v roce 1312, a i většina zbylých vězněných templářů byla propuštěna na svobodu. Koza se nažrala, vlk byl zdánlivě vejpůl - tehdy začalo období tzv. schizmatu papežství.

O století později už byl vlk zase celý - konal se Kostnický koncil, který schizma ukončil a při té příležitosti upálil i českého kazatele proti svatokupečství Jana Husa. To vedlo v českém království k husitskému povstání a válkám, které Husité sice nakonec částečně prohráli, nicméně hnutí postupně ve své umírněnější formě nábožensky převážilo a České bratrství, které se mezitím vyvinulo, se rychle stalo nejvýznamnějším náboženským vyznáním v Čechách. Ještě na počátku 17. století naprosto převažovalo. Také čeština byla úředním jazykem a všichni přistěhovalci se jí museli povinně učit.

Období dvou staletí poznamenané neustálými spory s papeži a hrozbami křižáckých výprav, tentokrát proti Čechám, a skončilo nešťastnou pobělohorskou dobou. České stavy, které se nechtěly podvolit rekatolizaci byly ožebračeny rozsáhlými konfiskacemi, jistá část z nich popravena, zbytek uprchl do emigrace. Obrovské majetky si rozdělila katolická církev a poněmčená šlechta. Období následujících 150 let je nazýváno Doba temna. Obyvatelstvo bylo totálně rekatolizováno, katolická církev obšancovala obrovský majetek.

V roce 2006 proběhly v České republice volby, které skončily patem, po půlročních tahanicích vznikla vláda ODS, která měla zařídit nové volby. Hned pak se na slib zapomnělo.

V roce 2007, kde se vzal, tu se vzal, Jan Švejnar. Americký občan, a že prý nám bude dělat prezidenta. Že možná, když ho zvolí, a nebude zbytí, přeruší i blahosklonně své americké občanství a tím i povinný slib cizí velmoci, včetně sloužit v americké armádě v případě války. Ty vedou Spojené státy nyní dvě a chtějí vést ještě třetí, možná světovou a nukleární, a každopádně nám tu chtějí postavit své vojenské základny.

V roce 2008 se mají konat prezidentské volby. KDU-ČSL si vyděračsky vymínila, že se znovuzvolením dosavadního prezidenta Václava Klause - s jehož činností je většina obyvatel České republiky víceméně spokojena - bude souhlasit jedině za podmínky, že bude ODS souhlasit, aby se pro církve posunula hranice restitucí na rok 1919, a aby církve (naprosto převážně ta katolická) dostaly v následujících letech 267 miliard korun, plus samozřejmě obvyklou státní podporu činící na jednu faru průměrně 350 tisíc korun ročně, a to z daní občanů. - Církevnická strana, která prosím balancuje na 5ti procentní hranici preferencí a tím vůbec volitelnosti.

Osobně si nejsem jist, zda je spravedlivé vracet církvi jakýkoli další majetek, zvlášť ne tím, zda ji nějak zvýhodňovat oproti občanům. Je to nicméně složitá otázka, kterou nelze jednoduše a šmahem rozhodnout. Čím si jsem jist je, že protestuji proti svatokupecství. Protestuji, aby z hlediska podpory veřejnosti marginální straničky podmiňovaly vyjádření vůle většiny občanů - k čemuž se i jejich poslanci slibem zavázali - tím, že jakási občas neblaze v místních krajích proslulá církev dostane více, mnohem více, než obyčejní občané.

Žádám, aby strana KDU-ČSL od tohoto odporného handlu okamžitě odstoupila. Neučiní-li tak, navrhuji, aby prezident Václav Klaus, jde-li to, ještě před prezidentskou volbou rozpustil obě sněmovny a vyhlásil předčasné volby.

Ty jsou sice také drahé, ale skutečná demokracie se bez nich stejně neobejde a obvykle přijdou stejně na setiny toho, co chce ona církev v důsledku od občanů - jen za to, aby poslanci, kteří za ní kopají, zvolili byť i jen prezidenta, kterého si nicméně většina občanů prokazatelně přeje. Bylo by to v době nastupující světové hospodářské krize nebývalých rozměrů podstatně levnější a alespoň by si občané konečně byli nuceni ujasnit: kterou stranu preferují - aby sestavila stabilní vládu, či zvolila nového prezidenta. -

A jistě by se také ukázalo, zda ona strana svatokupečníků s demokracií (beze studu vydírající ODS, stranu, která v posledních volbách získala největší procento hlasů občanů a alespoň co se týče volby prezidenta viditelně prosazuje vůli absolutní většiny občanů) ještě vůbec získá nějaký mandát.