Zůstaňme ještě u volby prezidenta. I když jako europoslanec se jí účastnit nemůžete, jaký máte na ni názor? Na okresních konferencích KSČM často zaznívalo, že, cituji: Jeden kandidát na prezidenta je za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet...
I když v našem politickém systému má prezident omezené pravomoce, jeho symbolický význam, tradiční autorita hlavy státu při hodnocení situace či řešení sporů a v neposlední řadě postavení na čele armády i působení do zahraničí činí z prezidenta jednoho z rozhodujících ústavních činitelů.
Vedení sociální demokracie se v zákulisí dohodlo s pravicovými vůdci Strany zelených a od té doby si vynucuje na KSČM podporu jimi vybraného kandidáta - Jana Švejnara. Aniž se nás kdokoliv zeptal na náš názor při výběru, teď se od nás očekává - údajně ve jménu jednoty levice - slepá podpora neznámého člověka.
Jak byste Jana Švejnara klasifikoval?
Co vlastně o profesorovi Švejnarovi víme? Že emigroval a že je pravicovým ekonomem. Uspěchaně teď jezdí po republice, aby si jej lidé mohli prohlédnout. Copak takto se seznamujeme s člověkem, který má zaujmout nejvyšší politickou funkci ve státě?
Jaký je politik? To, že je nám předkládán člověk bez politické minulosti, neznamená, že je to člověk bez politických vazeb. Naopak - je to informace, že při výkonu své politické funkce bude na těchto vazbách závislý.
Je málo indicií, z nichž můžeme odtušit, jaké politické vazby poutají Jana Švejnara. Tou první je volební tým, který si sestavil. Nacházíme tam jména z okolí Unie svobody - a nevidíme nikoho ani z umírněné levice. Druhou informací je propojení na zahraniční bankovní kapitál. Třetí informací je podpora výstavbě americké vojenské základny na našem území, kterou dává kandidát ČSSD a Strany zelených veřejně najevo. Čtvrtým indikátorem, který dává tušit, kam vlastně profesor Švejnar politicky patří, je okázalá podpora ze strany České televize. Viděli jste v posledních 18 letech, že by Česká televize podpořila levicově či národně orientovaného politika?
Tyto indicie nasvědčují tomu, že zvolení Jana Švejnara by nebylo krokem vpřed, ale návratem ke skupinám, které stály v pozadí Václava Havla. Sociální demokracie nás svým neuváženým krokem při výběru prezidentského kandidáta dostala do velmi nepříjemné situace. Chtějí po nás kompromis, který je na hranici rozumnosti - a možná už za ní.
A názor na Václava Klause?
Václav Klaus určitě zůstane pravicovým politikem. Je též nesporné, že jeho vítězství v prezidentských volbách posílí pozici a sebevědomí ODS. Jenže právě tak je pravda, že ODS před krizí důvěry a vnitřními problémy nic neochrání: dopad asociální reformy, kterou provádí pravicová vláda ODS, Strany zelených a KDU-ČSL, ponese své ovoce bez ohledu na to, kdo bude prezidentem.
Zároveň bychom neměli zapomínat, že to byl Václav Klaus, kdo prorazil hradní embargo vůči KSČM. Je možné - a bude to jistě právem - vyčítat mu, že ustrnul na poloviční cestě. Je řada věcí, v nichž jsem s Klausem v zásadním rozporu - připomenu jen reformy 90. let či názor na životní prostředí a na klimatické změny. Na druhé straně bychom neměli ješitně počítat, kolikrát se předseda naší strany objevil na balkoně v Lánech. Mnohem důležitější by pro nás měl být například postoj prezidenta k bombardování Jugoslávie, k invazi do Iráku či k rozbíjení Srbska. A v těchto svých postojích se Klaus vzdálil hlavním proudům v ODS a jeho stanovisko bylo principiálnější, než například postoje představitelů sociální demokracie.
A je zde naděje, že druhé - v jeho případě poslední prezidentské období - umožní Václavu Klausovi pokročit dále na cestě národního usmíření.
Jiří Maštálka, Haló noviny: Naše strana musí být pružným týmem
ZDE
