Jaký zlovolný Bůh by požadoval, aby byl Kristus obětován za naše hříchy? Tento názor na Velikonoce bychom měli opustit, argumentuje anglikánský duchovní Giles Fraser v deníku Guardian.

Katedrální kostel v Sefwi-Wiawso, který stojí na kopci v nepřístupné části západní Ghany, má výhled na rozsáhlé kilometry území, které kdysi bývalo lesem. Z této oblasti a z oblasti na druhé straně hranice v Pobřeží slonoviny pochází většina čokolády pro svět. Je velmi pravděpodobné, že čokoláda ve vašem velikonočním vajíčku pochází právě odněkud odsud. Avšak ve snaze produkovat co nejvíce čokolády tu byly zlikvidovány velké oblasti pokryté lesem a proměněny v zemědělské plantáže. Důsledkem toho je, že velké množství dobré půdy odsud splavuje déšť.

Nemohu souhlasit s názorem Jana Čulíka, že golgotské události, které v těchto dnech slaví křesťanský svět svými posvátnými obřady, jsou důkazem toho, že křesťanský Bůh je sadista. Bůh Syn, Ježíš Kristus, neumírá na kříži pro potěšení Boha Otce. Umírá proto, aby spasil svět. Bůh vydal svého Syna světu, a svět, který nebyl zastoupen nějakými pokoutními zločinci, nýbrž nejvyššími představiteli náboženské a světské moci, Syna umučil. Golgota je obětí, obětí, dosvědčující lásku. Nikdo nemiluje tolik jako ten, kdo se odhodlá za milovaného, aby ho zachránil, umřít umučením či vydat svého syna k umučení.

JČ: Staletí se křesťani - nepřesvědčivě - snaží odvysvětlit rozpory ve své teologii. Nepřesvědčivě, protože to bohužel nejde. Mystérium rozporů případné Boží existence - i existence světa - zůstává mystériem.

BC: Odvysvětlení rozporů je právě nemohoucí a hloupé a nemožné. Křesťanství je mystériem a ničím jiným. To mnohé teologie se navždy zesměšnily, když toho výsostného a tak bolestného tajemství, chtěly vniknout z lidské perspektivy chápání a rozumu.

Málokdo v předvelikonočním shonu paradoxně postřehl, že Květnou nedělí 5.dubna 2009 začal tzv. velikonoční svatý týden, v němž se v nedávné minulosti, měřeno historií vývoje člověka, odehrál zásadní mysteriózní příběh, který, v podmínkách tehdejší antické civilizace, završil do té doby jedinečné monoteistické vidění světa malého hebrejského národa a předurčil další vývoj mnohých národů.

Tuto otázku si jistě kladou aktuálně ti nejpotřebnější a mezi ně určitě patří již celý Svatý týden obyvatelé kraje Abruzzi v Itálii. Je určitě moc dobře, že na ně papež myslí, dokonce že církev Svatá sloužila za oběti zemětřesení mši na Velký pátek, ale to je asi tak všechno. Možná jsem slepý a hluchý, ale kromě toho, že o život přišli i dva mladí lidé z České republiky, se v předsednické zemi nepohnula této souvislosti ani myš.

Britského premiéra Gordona Browna se tento týden chystají varovat čelní představitelé Labouristické strany, že musí stranu očistit, pokud má mít schopnost vyhrát příští všeobecné volby. Problémem byl skandál týkající se Brownova poradce Damiana McBrida, který navrhoval, aby se před volbami založil internetový server, který by o konkurenčních konzervativcích šířil lži a polopravdy.

Barack Obama hovořil o NATO jako o nejúspěšnější alianci 20. století. Podíváme-li se ale blíže na úspěchy, kterých tato vojenská struktura dosáhla a porovnáme-li náklady na výsledky vynaložené, nemůžeme se ubránit pocitu, že se jedná o nejméně úspěšnou politiku v historii 20. století. Protože mimo "hráze proti komunismu", který ale od počátku šedesátých let a Stalinovy smrti neměl vojenské expanzionistické tendence, tato aliance nepoznala vojenský úspěch. Zato proher mnoho. Politických i vojenských. Naposledy boj s terorismem v pouhých dvou zemích vyčerpal Alianci během několika let tak, že musí nyní rezignovat na boj s ještě daleko subtilnějším nepřítelem: s piráty u somálských břehů. Nejsou lidi ani technika. Není strategie ani taktika. Zůstala jen gesta.

Pád vlády strhl lavinu politicko mediální hysterie. Téměř všechny politické strany začaly děsit veřejnost apokalyptickými zvěstmi o ostudách a poškozeních, která Česká republika utrpěla buď tím, že vláda vládla, nebo tím, že vláda padla. Média samozřejmě tento modus diskurzu milují, a jak je jejich hloupým zvykem, místo pronikání pod povrch politických proklamací politické proklamace extrapolují a vytvářejí tak nereálný svět, takový žabincový povlak politicko mediálního rybníčku, v němž se, podobně jako za mlhou, která by se dala krájet, odehrávají podivuhodné věci.

Robert B. Pynsent: Ďáblové, ženy a národ. Výbor z úvah o české literatuře. Ediční spolupráce a překlad z angličtiny Jan Pospíšil. Rejstřík Milena Vojtková. Praha, Karolinum 2008. 644 strany.

Robert B. Pynsent, dlouholetý profesor School of Slavonic and East European Studies na londýnské univerzitě, má už léta zaslouženou pověst enfant terrible mezi zahraničními bohemisty. Boří mýty a provokuje. Tak tomu bylo už v osmdesátých letech minulého století, když vyjádřil přesvědčení (ojedinělé v západním světě), že česká exilová a nezávislá literatura je přeceňována a že produkty oficiálně vydávané literatury jsou podceňovány. Nedávno na konferenci v České Skalici, uspořádané u příležitosti stopadesátého výročí vydání Babičky , vyvolal údiv ctitelů Boženy Němcové, když neváhal srovnat její dílo s Hitlerovou rasisticko memoárovou knihou Mein Kampf - pramen obou děl našel ve spise Deutsches Volkstum německého nacionalisty a cvičitele F. L. Jahna. Nonkonformismem, ale také entuziasmem, jímž dokáže oslovit své posluchače a studenty, právě jako zevrubnou znalostí známých i neznámých děl české a slovenské literatury si Pynsent získal pozornost, autoritu i kritiku. Po Pátrání po identitě (1996) se nedávno objevila jeho druhá samostatná česká kniha (anglicky vydal kromě řady studií monografii o Zeyerovi a dekadenci a drobnější knížku o Páralovi), rozsáhlý soubor studií Ďáblové, ženy a národ , který vydalo pražské univerzitní nakladatelství Karolinum.

Právě vyšlo v časopise Česká literatura. Přetiskujeme se svolením redakce i autora.

Kniha Marka Hrubce a dalších autorů dokazuje, že současná filosofie a sociální vědy nemusejí být pouhými akademickými disciplínami, které řeší abstraktní témata, jež mají pramálo společného s každodenním životem. S bezprávím, bídou či hladem, o kterých se v ní píše, jsou totiž dnes a denně konfrontovány miliardy lidí.

Hypersummitový týden Baracka Obamy výrazně posunul představy o nové zahraniční politice USA. Mnohé otazníky však zůstaly.

Po návratu do Bílého domu může americký prezident Barack Obama směle říci: "Mí Pražané mi rozumějí!" A ukázat fotografie z Hradčanského náměstí i usměvavého českého prezidenta a premiéra, ale také manifestanty proti vojenské základně USA. Přestože po sobě zanechal spory o to, co vlastně chtěl v souvislosti s radarem v Brdech říci, může být spokojen: on nechtěl velká témata ještě uzavřít. Skutečná změna vyžaduje čas.

Přátelé, nic takového se dosud ještě nikdy nestalo. Prezident Spojených států, zvolený zástupce lidu, právě oznámil generálnímu řediteli General Motors neboli nejvyššímu představiteli společnosti, která strávila na vrcholu seznamu pěti set nejbohatších amerických firem podle časopisu Fortune delší čas než jakákoliv jiná, že má padáka. Skoro tomu nemůžu uvěřit. Tento bezpříkladný krok mě během posledních dvou dnů připravil o dech. Neustále jsem si pro sebe opakoval: "Doopravdy Obama propustil prezidenta General Motors? Prezidenta nejbohatší a nejmocnější korporace dvacátého století? Má na to vůbec právo? A co dalšího může ještě udělat?"

"Spojování profesních a osobních záležitostí je stejně neprofesionální jako veřejné ostouzení toho, kdo vás velmi dobře živil nebo dokonce stále ještě živí,"

mluvčí Novy Michaela Fričová ke kritice praktik Novy z úst režiséra Adamce pro bulvární deník Blesk

Pripravuje sa nová strategická koncepcia. Francúzsko sa vracia do vojenských štruktúr. Pribúdajú noví členovia. Misia v Afganistane sa rozširuje. Harmónia medzi brehmi Atlantiku posilňuje... Severoatlantická aliancia vykazuje všetky znaky činorodého života. Presnejšie povedané, simuluje ich. Summit v Štrasburgu a Kehli musel vyzerať výnimočne. Aliancia má 60 rokov (a 20 rokov nadsluhuje bez pôvodného nepriateľa). Francúzi prestávajú trucovať. A najmä, po ôsmich rokoch Bushových vlád, ktoré s citlivosťou pneumatického kladiva rozdeľovali spojencov na "ochotných" a "problematických", tu máme nového amerického prezidenta. Dokonca takého, čo sa otvorene hlási k multilateralizmu.

Globálna ekonomická kríza sa, ako sa zdá, prehlbuje. Stále ešte existuje zopár naivných neoliberálov, ktorí veria, že sa rozplynie za niekoľko mesiacov. Čoraz viac ľudí si však jasne uvedomuje, že kríza potrvá roky, možno desaťročia. A ak súčasný sociálno-ekonomický systém nepodstúpi zásadné reformy, môže to mať nedozerné následky. Reformou číslo jedna musí byť opustenie paradigmy konzumu a samoúčelného ekonomického rastu.

Nové projednávání trestní věci Libuše "Bushky" Bryndové před okresním soudem v Táboře, které proběhlo od rána v úterý 7. 4. 2009, se prudce lišilo od prvního stání. Soudce, který si konečně nastudoval alespoň některé dostupné odborné materiály, se striktně řídil doporučeními, pro které mu krajský odvolací soud na návrh obhajoby vrátil případ k doplnění dokazování, a tak před soud předstoupili první odborníci. Už se nezkoumala výroba mastí a tinktur, kterou ústavní soud mezitím prohlásil za legální, ale otázka sklizně a sušení, tenká hranice mezi léčivou substancí a drogou, užitím a zneužitím - a možné léčivé účinky konopí inhalací do plic. Už Paracelsus říkal, že jed od léku odlišuje pouze podávané množství. Soudce, státní zástupkyně, obhajoba i veřejnost vyslechli názor dvou špičkových českých odborníků -- docenta Michala Miovského, vedoucího Centra adiktologie Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty UK a VFN a zakladatele centra Drop-in PhDr. Ivana Doudy. Britské listy vám přinášejí kompletní zvukový záznam celého veřejného soudního projednávání, jehož audiozáznam byl pořízen s vědomím soudu.

Řekl nám v Praze americký prezident Obama a to „díky odvaze těch, kteří zaujali postoj – a přijali riziko“. A pokračuje dále: „V našem světě existuje násilí a nespravedlnost, jimž je nutno se postavit ne tím, že se rozdělíme, ale tím, že budeme stát spolu.... To je odkaz roku 1968“.

Vyhodnotil, ocenil a nastínil vizi společenských změn, za které přišel poděkovat do Prahy. Ano čeští komunisté našli v sobě v té době za pomoci a podpory společnosti sílu ke změně, která byla násilně přerušena, aby o patnáct let později, a zcela zákonitě v samotném centru moci Moskvě myšlenky Pražského jara byly dovedeny k realizaci.

...Podaná ruka na kterémkoli místě
pravého tvoří boha.

Na začátku této krátké studie nejprve vyslovme lapidární otázku, zda tzv. „religiózní“ rozměr lidského bytí má nebo nemá oprávněné, potřebné a užitečné místo v lidském životě. V našem každodenním bytí i tuto každodennost (co do svého obsahu či dosahu) přesahujícím úsilí o vlastní přínosovost, o společenské sebeuplatnění či skromný podíl na podpoře lidského pokroku. Tato otázka, je-li ovšem vyslovena marxistou, se často jeví mnoha jiným marxistům jako velice provokativní, ba možná přímo až heretická.

◄ Alfred Hrdlitschka: Děkuji Bože, marxismus je mrtev

KD│Od té doby, co se tyto eseje začaly snažit mapovat topografii deindustriální budoucnosti, lidé odpovídali přímou otázkou: Co myslíte, že bychom s tím měli dělat? I když je to často míněno rétoricky, ta otázka mě zasáhne jako dobré znamení.

Je totiž jedna věc zacházet se soumrakem industriálního věku jako s abstraktní možností nebo jako s úložištěm utopických či apokalyptických fantazií, jak se dnes často děje. A je úplně jiná věc zápasit s ním jako se skutečností, o níž se dá očekávat, že bude utvářet zbytek našich životů. Ti, kdo prodělávají tento subtilní přechod, jsou dosti často nějakou formou konfrontováni s poselstvím, které německý básník Rainer Maria Rilke obdržel od sochy Apollóna: "Du mußt dein Leben ändern", "Musíš změnit svůj život".

Za ta čísla záruky vzít nemohu. Hned raději odkazuji na číslo časopisu, z něhož jsou ta pozoruhodná -- nebo aspoň zajímavá -- čísla převzata (strany 9-10). Také ve svém skromném příspěvku volím zcela jiné pořadí, v němž se jimi zabývám. ZDE

Ostudné chování Svatého stolce vůči Caroline Kennedyové, které Vatikán odmítl potvrdit agreement velvyslankyně Spojených států u Svatého stolce jen proto, že souhlasí s potraty, by mělo vést k jedinému výsledku nejen liberálních USA, ale i dalších zemích, ve kterých není interrupce podřízena středověkým představím katolíků: všechny tyto země by měly zrušit diplomatické zastoupení ve Vatikánu a dostat tak Svatý stolec do izolace, do které patří.

Obávám se, že mezi mnou a Janem Čulíkem došlo k určitému nedorozumění. Rozhodně netvrdím, že umělec musí být eticky bezúhonný.

Vůdci gruzínské opozice, kteří v den 20. výročí zásahu Sovětské armády proti demonstracím za nezávislost svolali protestní shromáždění k budově parlamentu na prospektu Rustaveli, dali dnes odpoledne prezidentovi 24 hodin na to, aby rezignoval. Pokud tak neučiní, opozice poté oznámí plán dalších akcí. V prohlášení, které bylo na demonstraci přečteno, je příštích 24 hodin označeno jako "poslední šance". Opozice tvrdí, že se protestů v Tbilisi účastní ohlášených 100 000 lidí, nezávislí pozorovatelé hovoří spíše o desítkách tisíc, náměstek ministra vnitra o 25 000. K akci se připojili také studenti Státní univerzity v Tbilisi.

Protestní shromáždění s učastí asi 10 000 lidí se však koná také na jihu země - a sice na území Adžarské autonomní republiky. Organizátorem protestů, které začaly u letního sídla prezidenta v Kobuleti a pokračovaly pochodem do asi 30 kilometrů vzdáleného přístavu Batumi, je bývalý premiér Zurab Nogaideli.

KD│Lídři gruzínské opozice sdělili ve čtvrtek večer svým příznivcům,že budou v noci držet vigilii, a vyzvali je, aby so opět shromáždili v pátek v 15 hodin místního času. Předseda strany Aliance pro Gruzii Irakli Alasania dodal, že na pátečním shromáždění bude oznámen plán dalších akcí. Podle Levan Gačečiladzeho, bývalého opozičního prezidentského kandidáta, budou demonstrace probíhat ve stejný čas každodenně, dokud prezident Saakašvili neodstoupí.

Prvního protestního shromáždění v centru Tbilisi se ve čtvrtek zúčastnily desítky tisíc lidí, podle nezávislých odhadů jich bylo asi padesát až šedesát tisíc. Tisíce lidí se shromáždily také v přístavu Batumi v Adžarské autonomní republice, informoval server Civil Georgia.

KD│Gruzínská opoziční hnutí plánují na 9. duben masový protest, především v Tbilisi, ale také mimo hlavní město. Tyto protesty mohou prezidentovi Michailu Saakašvilimu způsobit problémy. Západu nakloněný prezident už v minulosti protestům čelil, ale tentokrát je opozice konsolidovanější než dříve. Navíc se očekává, že někteří dosavadní příznivci vlády se k protestům připojí, a také Rusko vystupňovalo své úsilí sesadit Saakašviliho.

Sobotní demonstrace proti americkému radaru, pořádaná sdružením neradaru.cz, Iniciativou za sociální fóra, Ligou starostů proti radaru a dalšími organizacemi, byla mediálně ukradena mladými komunisty. Jejich několik členů s rozvinutými transparenty zakázaného Komunistického svazu mládeže, z něj vzniklého a ještě nezakázaného Svazu mladých komunistů Československa (všimněte si jemného významového posunu i v názvu) dokázalo mediálně zaujmout. Jestli někdo chtěl usvědčit organizátora z politické provokace a znechutit nebolševické účastníky demonstrace, tak mu mladí komunisté dali "kouřící zbraň" do ruky. A na svých stránkách, příznačně nazvaných "Komsomol", dnes dokonce tvrdí, že "hlavní organizační záštitu a většinu účastníků zajišťovala KSČM". "Zvonkajšku to tak vyzerá", prohlásil by major Terazky.

Do začátku dubna 2009 bylo jenom ve třech státech USA, a to pouze negativně vymezeno, že sňatky osob téhož pohlaví nejsou v rozporu s Ústavou. Bylo to ve státech Connecticut, Iowa a Massachusetts. Čtvrtým takovým státem se stal Vermont právě v úterý, 7. dubna. V tomto státě již před devíti lety bylo umožněno uzavírat civilní partnerství lidí téhož pohlaví. Vermont byl tehdy tímto svým opatřením prvním státem v Unii. Neznamenalo to ovšem automaticky "sňatek"!

„Schindlerův seznam“ se díky Spielbergovu filmu stal slavným, a proto přitažlivým tématem. V říjnu 1999 přinesly české sdělovací prostředky informaci o nálezu kufru s písemnostmi v německém městě Hildesheimu, mezi nimiž se měl nalézat i dosud neznámý, ale pověstný Schindlerův seznam – ten měl údajně vzniknout v létě 1944 v Krakově–Plašově a sestavil jej prý Oskar Schindler. Seznam nalezený v Německu však měl v záhlaví uvedeno „AL Brünnlitz“ (pracovní tábor Brněnec, který byl pobočkou koncentračního tábora Gross-Rosen) a datum 18. 4. 1945. Držitelé tohoto seznamu si nejspíše byli vědomi, že se nejedná o onen „pověstný“ seznam, ovšem využili objev dokumentů k vyvolání senzace, zájmu veřejnosti a k reklamě ve prospěch svých novin.

Za několik dnů, přesně 12.dubna, uplyne 64 roků od doby, kdy se českým a moravským občanům, vězněným nacisty v internačním táboře ve Svatobořicích u Kyjova, splnily jejich sny. Právě tehdy přijeli úředníci německého gestapa, aby ve spěchu rozdali asi 550 internovaným propustky na svobodu. Přibližně 250 vězňů převezli do Brna a odtud pak do jiného, podobného tábora v Plané nad Lužnicí.

Bylo jaro roku 1945 a každému soudnému člověku bylo jasné, že se přiblížily poslední dny 2. světové války.

KD│Teď se zdá rozumné vsadit na to, že koncem roku dojde k obnovení ekonomického růstu - především proto, že podniky shledají omezování zásob dostatečným a obnoví výrobu. Mnozí to přivítají jako konec našich problémů. Ale budou se mýlit, z důvodů, které jsem už vysvětlil při minulém falešném oživení na počátku roku 2OO2 (nezaměstnanost následně rostla ještě celý rok). Pořád si myslím, že je to velmi dobré vysvětlení, napsal nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman v blogu na serveru The New York Times:

Představte si společnost vyrábějící nějaké věcičky (společnosti v těchto příkladech vždy vyrábějí věcičky) a normálně prodávající 100 kusů měsíčně. Tato společnost se snaží udržovat ve skladu zásoby ve výši měsíčního obratu, to znamená 100 věciček. Ale prodej z nějakého důvodu poklesne na 90 kusů měsíčně. A potrvá to měsíc, než si výrobce uvědomí, co se stalo.

Překvapuje mě, že se na stránkách Britských listů opakovaně objevuje jednostranná chvála na ruské zbraně.

Článek "Stíhací letouny nové generace pro Sýrii a Izrael" nekriticky přejímá účelová tvrzení o modernosti nejnovějších inkarnací letounů MiG-29 a MiG-31.

LVI│ K čemu je vlastně vhodný hypermoderní a velice nákladný americký stíhací letoun Lockheed Martin/Boeing F-22 Raptor? Jednu možnou odpověď nabízí článek, který nedávno zveřejnila agentura UPI. Definitivní známky rozmisťování nebezpečných zbraní válkychtivým íránským režimem by mohly vést k mezinárodnímu preemptivnímu ozbrojenému zásahu. A přestože se zřejmě nikdo z takového scénáře nebude radovat, je nepochybné, že pro takovou operaci bude nezbytný letoun se schopnostmi F-22.

V mnohém souhlasím s poznámkou Štěpána Kotrby, když říká, že "onen nejvýkonnější bojový letoun světa je současně i bezkonkurenčně nejdražším bojovým letounem světa" a "k horským, stepním či pouštním válkám se nehodí.". F-22 je úžasný stroj, ale představy některých lidí, že by se jich mělo nakoupit pět až šest stovek, jsou podle mě podivné. Nebylo by pro ně využití. Na většinu operací bude stačit F-35 (všimněte si, že Obama sice seškrtal produkci F-22, nicméně navýšil podporu F-35!), popř. modernizované F-16 a F-15 (viz nová varianta F-15SE Silent Eagle) a bezpilotní bojové stroje. F-22 si skutečně mohou dovolit a mohou je rozumně využít jen Američané, Japonci, Izraelci a Australané, potenciálně i Britové a Kanaďané, ale to je tak všechno.

Téma vojnového Slovenského štátu aj po šesťdesiatich rokoch polarizuje spoločnosť. Dokazuje to pozornosť médií aj defilé piatich stoviek príslušníkov neofašistického hnutia pri príležitosti nedávneho výročia jeho založenia. Zdá sa, že Slováci na Slovenský štát nezabúdajú. Politológ Eduard Chmelár a riaditeľ Múzea SNP v Banskej Bystrici Stanislav Mičev však na diskusii Klubu Nového Slova vo štvrtok 26. marca občerstvili našu pamäť aj niektorými menej pohodlnými faktami.

Aký bol Slovenský štát -- naša prvá samostatná republika? Čo sa stalo 14. marca 1939 a prečo tento deň neoslavujeme ako svoj štátny sviatok?

Parlamentní komise na Maledivách vyšetřuje, zda představitelé kosovských Albánců uplatili maledivské státní činitele dvěma miliony amerických dolarů. Protihodnotou mělo být uznání nezávislosti Kosova. ZDE

Komise nyní přerušila svoji práci, protože prezident Malediv údajně nedodal dva "klíčové" důkazní materiály.

Maledivská policie vyšetřuje kausu jako podezření z korupce, parlamentní komise chce také zjistit, zda nebyla narušena národní suverenita a integrita.

Ministr zahraničí Shaheed odmítl, že by byl uplacen, a vysvětlil, že vláda rozhodla o uznání samostatnosti Kosova na doporučení svých spojenců, Spojených států a Británie. Britská vláda a americká ministryně zahraničí maledivské vládě za uznání Kosova poděkovaly.

Současně se objevily informace, že mezinárodní tribunál zničil důkazy o zabíjení Srbů kosovskými Albánci.

Pozn. JČ: Autor je bývalý kubánský diktátor, který na Kubě vytvořil utlačitelský monarchistický režim. Jeho názory vzhledem jeho politické historii, se zdají být pokrytecké, přesto mají právo být slyšeny.

Včera napoludnie 3. apríla som takmer dve hodiny debatoval s Danielom Ortegom a jeho manželkou Rosario Murillovou. V liste som mu poďakoval za návštevu a za podrobnosti o boji, ktorý zvádza v Nikarague. Vyjadril som mu tiež poľutovanie, že sa musel vzdať kádrov, ktoré pochybili a spomenul som mu Tomása Borgu, Bayarda, Jaime Weelocka, Miguela Déscota a ďaľších, ktorí zostali verní Sandinovým snom a revolučným ideám, ktoré Sandinisti priniesli do Nikaraguy. Požiadal som ho, aby mi častejšie posielal správy o nestálostiach malého štátu Tretieho sveta, čeliaceho neuhasiteľným ambíciám G-7.

Forenzní audit, provedený kanceláří ADP Audit, s.r.o., zaměřený na právní, účetní a ekonomický stav Slovenské televize, jehož výsledky ve středu 8. 4. 2009 prezentovalo vedení STV, neprokázal žádné z pochybení, které vyjadřovali někteří členové Rady STV a někteří bývalí zaměstnanci. Stejně tak neprokázal žádné nehospodárné nakládání s prostředky koncesionářů či trestné činy hospodářské povahy ani poslanecký průzkum, který inicioval generální ředitel STV Štefan Nižňanský.

Ukazuje se už ale naopak, že někteří členové Rady STV i bývalí zaměstnanci, až příliš těsně spjatí s některými slovenskými politiky (včetně jednoho stále ještě současného zaměstnance v poměrně vysoké pozici), měli nejspíš vlastní politický a možná i ekonomický zájem na destabilizaci vedení STV a zpochybňování jeho kompetence.

V neděli jsem se také zúčastnil ostře sledované demonstrace. Trochu mě ale zklamalo, že žádný z projevů se nedotkl dle mého soudu opravdu zásadní věci, a to skutečnosti, že Barack Obama navštívil Evropu s krajně pragmatickým cílem -- naverbovat lidský materiál, aby eskaloval svůj konflikt v Afghánistánu, potažmo Pákistánu (AfPak -- nový termín Pentagonu pro novou strategii v Afghánistánu a Pákistánu). Přes dlouhodobý evropský appeasement se mu podařilo získat 5 000 vojáků například z Polska, Španělska, Turecka, Holandska nebo Británie. Zajímavá je skutečnost, že Poláci a Britové byli výsadními podporovateli Bushovy války proti terorismu. Prestižní novinářka Amy Goodmanová v relaci Democracy Now! v aktuálním interview s Noamem Chomskym přímo uvedla, že "Obama dodatečně do Afghánistánu poslal 21 000 vojáků a zvažuje, jestli má poslat ještě 10 000 dalších."

V rozhovoru pro MfD zalitoval Alexandr Vondra, 8. dubna, ještě ve funkci vicepremiéra a odpovědný za "evropskou" politiku Topolánkovy vlády, že zřekne-li se Česká republika výstavby radarové základny, "přijdeme o možnost trochu exkluzivnějšího vztahu se Spojenými státy." A dodal: "To by byla pro nás, zemi mezi Německem a Ruskem, velká škoda."

Geograf -- doktor přírodních věd -- sice zeměpisně umístil ČR přesně, geopoliticky však (třebaže ve své osobě spojuje politiku i zeměpis) dost chybně. Zřejmě je to dáno jeho promerickým zaměřením, daným nejenom jeho osobním spojením. I pesimisti si totiž podle mého přesvědčení sotva dovedou představit, že by nás kterákoliv z citovaných dvou zemí mohla kdykoliv pohltit, v tom ohledu se dějiny určitě změnily. Nemluvě o tom, že Evropská unie, ať se na ni díváme jakkoliv, by sotva připustila násilnou změnu hranic.

Nikoliv deset tisíc bankéřů nbo brokerů - kteří tam pracují - nýbrž 10.000 demonstrantů pochodovalo v sobotu na Wall Streetu u příležitosti výročí projevu Martina Luthera Kinga v roce 1967, projevu, v němž předložil svou vizi Překonat Vietnam (Beyond Vietnam). Pochod se konal na protest proti válkám v Iráku a Afgánistánu, současně však i jako požadavek větších investic "do lidí". Odboráři, veteráni, studenti, skupiny hájící práva přistěhovalců, rodiny vojáků, různé skupiny různých církví, feministky, ti všichni se dokázali spojit k velkému pochodu. Reverend James Lawson, Kingův spolubojovník, zahájil pochod proslovem: "V duchu dr. Kinga a hnutí za rovnost a spravedlnost z 50. a 60. let prohlašuji, že chceme-li, aby rozkvetl mír, musíme ve Spojených státech vyhubit chudobu, rasismus, sexismus, násilí a chamtivost. Mír nepřijde, budeme-li jenom volat mír. Mír bude vznikat jenom tehdy, bude-li vznikat spravedlnost."

Po nějaké době mi napsal jeden z těch, pro něž jsem mírovým štváčem -- člověk svatosvatě přesvědčený, že radar v Brdech zajistí bezpečnost České republiky. Patří rozhodně k těm slušnějším: Jeho maily nepřetékají slovními splašky, ani mi nedoporučuje exotická místa z oblasti geografie či anatomie, kam bych se měl podle něj přestěhovat. Pokouší se předkládat argumenty, byť mu to tedy moc nejde. Je totiž v radarovém rauši, a většina uměle navozených extází racionalitě příliš nepřeje.

Česká společnost byla v sedmdesátých a osmdesátých létech dvacátého století v úzkém smyslu svobodná. Každý se mohl rozhodnout, jestli bude stranit, nebo nebude. Ten, který stranil, dostal od strany zaměstnání, ve kterém spíš poroučel, než makal, a ve kterém měl větší plat. Ten, kdo nestranil, měl zaměstnání, ve kterém spíš makal a za méně peněz.

Když strana vybírala kádry k povýšení v pracovním procesu, hrálo větší roli stranění než odbornost a pracovitost.

Koncem minulého týdne jsem neprozřetelně své francouzské ženě oznámil, že se v Praze během návštěvy amerického prezidenta bude konat protiradarová demonstrace. Když jsme potom namísto ní viděli v televizních záběrech Obamovy jásající fanoušky, byl jsem jí v tichosti vděčný za to, že se mne -- zřejmě z ohleduplnosti -- nezeptala, jak to s ní dopadlo. Zatím co několik tisíc lidí šlo "na Obamu", akce, jež měla demonstrovat vůli většiny národa, se zúčastnilo podle rozdílných údajů v tisku tři sta až osm set občanů. I kdyby jich byla plná tisícovka - přiznám se, že od tohoto okamžiku jsem ženě ze studu tato čísla zamlčel.

Zveřejňujeme daňová přiznání OSBL z let 2003 2004 2005 2006 2007

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V březnu 2009 přispělo celkem 183 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 32 585.45 Kč. Příjem z reklamy byl 14 000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 3. 2009 částku 83 378.92 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a