V Čechách byl Evropský rok kreativity a inovací z anglického originálu slovníkově přeložen jako Evropský rok tvořivosti a inovací (2009) a jako takový i oficiálně zahájen za účasti Jána Figeľa, evropského komisaře pro výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež, a českých ministrů Ondřeje Lišky a Václava Jehličky. Jenže Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR již 7.1.2009 organizuje konferenci k Evropskému roku kreativity a inovací a slovo tvořivost je zde správně nahrazeno slovem kreativita. Portál "Evropa mladýma očima" píše rovněž o roce kreativity, a nikoli tvořivosti. To není slovíčkaření, jde o daleko víc, o nasměrování celospolečenských trendů v myšlení.

V osmdesátých letech lidé mluvili o přechodu z "Industriální společnosti" k "Informační společností", v devadesátých letech začali mluvit o "Znalostní společnosti" nebo "Společnosti založené na znalostech". Profesor Massachusettského institutu technologií (MIT) Mitchel Resnick upřednostňuje koncept "Kreativní společnosti" před "Znalostní společností" tvrzením: "Úspěch v budoucnu (pro jedince, pro společnost, pro podniky, pro celý národ) nebude založen na tom, kolik toho víme (na vědomostech), ale na naší schopnosti kreativně myslet a konat." Slovu kreativita tak přisuzuje nový obsah, jímž akceleruje nové paradigma myšlení.

Kreativita předkládá, přináší, poskytuje hrubý intelektuální materiál -- myšlenky, koncepty, odhalování problémů a nové objevy, které se v budoucnu mohou proměnit v nové teorie, přístupy, prostředky, nástroje, produkty a služby, jež se následně mohou stát základem inovací. Kreativita je finální produkt imaginace. Umělecká kreativita je jenom jednou formou lidské kreativity a funkce umění a umělce se mění. Umělec se stává součástí výrobního týmu: umělec (umění), technolog (věda), manažer (obchod).

Inovace je osvojení a sociální transformace objevů kreativity. Definice Evropské komise říká: Inovace je obnova a rozšíření škály výrobků a služeb a s nimi spojených trhů, vytvoření nových metod výroby, dodávek a distribuce, zavedení změn řízení, organizace práce, pracovních podmínek a kvalifikace pracovní síly.

Resnickův koncept Kreativní společnosti vedl i k nově definovanému segmentu ekonomiky, označenému jako kreativní průmysl nebo také ekonomika kultury. Ta pokrývá širší rámec své činnosti, než tomu bylo v jejím tradičním pojetí. Patří sem umění, knižní kultura a knihovny, státní památková péče, ochrana movitého kulturního dědictví, muzea a galerie, hromadné sdělovací prostředky a kinematografie, církve a náboženské společnosti a oblast autorského práva. Spojené státy a Velká Británie jako první země začaly instalovat ekonomiku kultury počátkem devadesátých let. Evropská komise zareagovala s velkým zpožděním a až v říjnu 2006 uložila členským státům EU vypracovat studii o stavu ekonomiky kultury v Evropě. Za Česko ji na žádost Ministerstva práce a sociálních věcí vypracoval Institut umění -- Divadelní ústav. Z jeho analýzy vyplývá, že váha sektoru kultury na trhu práce je poměrně významná; zaměstnává 3,3% aktivně pracujících a její objem produkce v roce 2005 představoval 1,6% celkové produkce ČR. Na objemu ekonomického výkonu se nejvíce podílel obor Vydavatelství -- s téměř 30% a obor Tvorba a vysílání rozhlasových a televizních programů s téměř 23%.

Na vládní úrovni se slova kreativita a inovace zaměňují, ale většinou se mluví o inovaci. Například Vláda ČR chce vytvořit inovační prostředí a na svém jednání dne 2.4.2008 schválila operační program Výzkum a vývoj pro inovace na období 2007 - 2013. V Británii 78 % kreativních firem jsou aktivními inovátory. Kreativní podniky připisují 52 % svého obratu novým nebo inovovaným produktům, což je ve srovnání se společnostmi z ostatních sektorů o 12 % více.

Slova mají silnou inspirační moc. Navedou nás na novou trajektorii, kde myšlenky končí ve skupenství produktů.

Autor je předseda občanského sdružení Dialog vědy s uměním