21. 2. 2009
ANALÝZALula da Silva a Si Ťin-pching: strategická spolupráce Jihu s JihemGlobální síly ve světě se přeskupují. Spojeným státům vyvstává nová hrozba - daleko horší, než islámský terorismus. Ekonomický úpadek. Strategická ekonomicko-politická spolupráce, kterou nastavily Rusko a Čína v Jižní Americe, odřezává sever kontinentu od surovinových zdrojů a perspektivně i od levné pracovní síly. Kanada se blíží svou politikou k Evropě a nemusí to trvat moc dlouho, a Evropská unie získá první zámořskou zemi. Budoucí svět se nejspíš bez USA obejde. |
Připojením Kanady k EU by byla pro Evropany strategicky vyřešena i produkce potravin poté, co dosavadní hlavní producenty obilí na "starém kontinentu" postihnou změny klimatu. Rozšiřování Evropy na Východ znamená oslabování "atlantické" spolupráce, pro východní Evropu značně kontroverzní. Ať už díky americké podpoře Izraeli nebo americké okupaci Iráku a hrozby dalším zemím. Amerika prohrála nejen několik lokálních bitev o svůj vliv na určité části světa, ale i velkou geopolitckou válku o surovinové zdroje pro 21. století. Svět se multilateralizuje. Ruská strategie ropné závislosti Evropy, která nenachází ani ve střednědobém horizontu alternativu, pak umožní vytvořit silné a zároveň výhodné spojenectví EU-Rusko, sahající od energetiky, přes těžký průmysl, výrobu strategických technologií až po produkce spotřebního zboží, jeho dopravy a jeho spotřeby. Diskuzní platforma NATO-Rusko ztratí na významu hned poté, co si USA přiznají porážku v Iráku a v postsovětských zemích. Strategie řízených "barevných" revolucí, fiancovaných z amerických zdrojů "na podporu demokracie" se ukázala jako nerealistická politika bez schopnosti trvale udržitelnosti, bez multiplikačních efektů. Saakašvili je despota, nikoliv odpovědný státník. Fotogenická Julie i nefotogenický Juščenko tvoří pár, ve kterém jde každý na jinou stranu. Byla to romantizující kolonizační expedice, která nejen že neměla šanci na úspěch, ale USA díky ní ztratily víc, než získaly. Vsadily totiž svou ekonomiku a po vojenské porážce v Gruzii, politické porážce na Ukrajině a v Pobaltí už všichni vědí, že USA jako země silného klacku drží v rukou ztrouchnivělé dřevo. Číně se podařilo za dvacet let zdecimovat mnoho sektorů evropského lehkého průmyslu, přes zvýšené dopravní náklady. Rusko neztratilo svůj vliv díky ropovodům a plynovodům. Dnešní politika se tvoří nikoliv v Kremlu, ale v centrále Gazpromu. Čínskou politiku netvoří dialog o Tibetu a lidských právech, ale nabídka zboží za tak nízké ceny, že nelze odolat... Na oplátku získává Čína ekonomický vliv na těžbu a zpracování surovin. Bez "lidskoprávních" a "liberalizačních" podmínek, kladených doteď USA. Čína nepotřebuje WTO, MMF, SB ani jiné nadnárodní mocensko-ekonomické struktury. Celá Evropa hledá řešení ekonomického modelu pro spolupráci s Čínou a slibuje si od této strategie ukončení celní války s výrobci superlevného zboží. Ve vztazích evropských zemí k Číně určitě nebudou hrát roli ratingové agentury. Nebudou v nich hrát roli ani zákulisní pletky CIA, DIA, NSA a FBI, podvracející cizí vlády ve jménu "demokracie". Prozatím vyjádřil čínský místopředseda Si Ťin-pching, který je na návštěvě Brazílie při setkání s brazilským prezidentem Luizem Ignaciem Lulou da Silvou, aby obě země posilovaly strategické politické řízení bilaterálních vztahů, posilovaly obchodní, vědeckou a technickou spolupráci, hledaly nový model spolupráce. Za čínsky diplomatickým jazykem se skrývá mocenská dohoda Jih-Jih, neboť vztahy na ose Sever-Jih pod taktovkou USA se doposud vyvíjely jako neokoloniální a prospěch z nich měl pouze bohatý Sever. Ať už se jednalo o USA v případě Ameriky, nebo EU v případě Evropy. Lula opáčil, že současná mezinárodní finanční krize přinesla bilaterálním vztahům s Čínou novou šanci. Obě strany v komuniké vyhlásily, že chtějí posilovat vzájemnou spolupráci a společně ochraňovat zájmy rozvojových zemí. A vzápětí nato čínská státní rozvojová banka, China Development Bank, poskytla brazilskému obřímu ropnému gigantu půjčku ve vyší 10 miliard dolarů za příslib dlouhodobých dodávek ropy Číně. Není to tak dlouho, co šéf Čínského státního revizního úřadu Liu Jia-yi oznámil, že podle výsledků revize mají tři největší čínské banky ve státním vlastnictví - Čínská průmyslová a obchodní banka, Čínská banka a Čínská rozvojová banka mají dost kapitálu, jehož množství je mnohem vyšší, než norma stanovená zákonem i všeobecně platná mezinárodní norma. Strategické partnerství Číny s Brazílií je tak první vlaštovkou triumfalistické cesty komunistické velmoci po kapitalistickou krizí zmítaném světě. Čína má na to si koupit kus světa. Dlouhý pochod začal už dávno. |
Čína | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
21. 2. 2009 | Lula da Silva a Si Ťin-pching: strategická spolupráce Jihu s Jihem | Štěpán Kotrba | |
20. 2. 2009 | Čína začíná globálně investovat | ||
17. 2. 2009 | Clintonová dorazila do Asie a Severní Korea odpálí raketu "s doletem do USA" | ||
13. 2. 2009 | Čína se bojí o své satelity | ||
3. 2. 2009 | V Číně přišlo 26 milionů lidí v důsledku hospodářské krize o práci | ||
22. 1. 2009 | Bílá kniha čínské obrany | Oskar Krejčí | |
29. 12. 2008 | Sinologie a dnešní Čína | Lukáš Zádrapa | |
2. 12. 2008 | Čína se obává indicko-japonské vesmírné aliance | ||
9. 11. 2008 | Xinhua: OSN oznámila podepsání Pekingské deklarace o změnách klimatu | ||
8. 11. 2008 | Dong Feng - raketový arzenál Říše Středu | Lukáš Visingr, Alena Breuerová, Štěpán Kotrba | |
31. 10. 2008 | Na čínském obzoru jsou přece jen nakonec "josefínské" reformy? | Miloš Dokulil | |
30. 10. 2008 | Asijské vesmírné závody | ||
30. 10. 2008 | Studie RAND naznačuje, že USA prohrají válku s Čínou |