9. 4. 2009
Z jedné náruče do druhé?V rozhovoru pro MfD zalitoval Alexandr Vondra, 8. dubna, ještě ve funkci vicepremiéra a odpovědný za "evropskou" politiku Topolánkovy vlády, že zřekne-li se Česká republika výstavby radarové základny, "přijdeme o možnost trochu exkluzivnějšího vztahu se Spojenými státy." A dodal: "To by byla pro nás, zemi mezi Německem a Ruskem, velká škoda." Geograf -- doktor přírodních věd -- sice zeměpisně umístil ČR přesně, geopoliticky však (třebaže ve své osobě spojuje politiku i zeměpis) dost chybně. Zřejmě je to dáno jeho promerickým zaměřením, daným nejenom jeho osobním spojením. I pesimisti si totiž podle mého přesvědčení sotva dovedou představit, že by nás kterákoliv z citovaných dvou zemí mohla kdykoliv pohltit, v tom ohledu se dějiny určitě změnily. Nemluvě o tom, že Evropská unie, ať se na ni díváme jakkoliv, by sotva připustila násilnou změnu hranic. |
Je tedy poněkud podivné -- možná úsměvné? -, že diplomat odpovědný ve vládě za evropské záležitosti (i když tato vláda zřejmě jeho myšlenku sdílí) lituje, že vazba této země na Spojené státy americké není těsnější, jeho slovy exkluzivnější. Sice říká trochu, což si v diplomatické řeči můžeme vykládat různě -- ale přece jenom... Nabízejí se dvě otázky. Jednu by položil realista. Ptal by se: co z toho pro nás plyne? Odpověď by musela být: nic. Kromě pocitu, že jsme jednoho silného bratra -- bližšího jen zeměpisně -- vyměnili za jiného, zeměpisně vzdálenějšího. Ten dřívější tvrdil, že nás ochrání proti imperialistům, kteří s námi bezprostředně sousedili. Ten druhý časem rovněž prohlašoval -- když se mu to náhle hodilo -- že nás ochrání. Jenže nebezpečí, před nímž nás údajně hodlal bránit, bylo (a je) nejenom strašidlem velice vzdáleným, je dokonce hrozbou pouze pomyslnou, s níž čas od času ti, kterým se to hodí, sice vyrukují, ale bez sebemenších důkazů. Druhá otázka by mohla znít: proč se tato země má dát chránit, případně obejmout, zámořským přítelem (může-li existovat skutečné přátelství mezi obrem a trpaslíkem), když jsou jiní přátelé na dosah? Bez metafor: domnívá se současná vláda, že členství v Evropské unii nás -- dostatečně -- nechrání? A pomineme-li oblast obrany, domnívá se tato vláda, že bychom měli dát přednost exkluzivnějšímu spojenectví s USA před spojenectvím se zeměmi evropskými? Jestliže ano, proč jsme v EU? Nabízí snad USA České republice silnější ekonomické vazby? Nabízí politicky víc než nám může dát Evropa? Je jejich nabídka kulturně, myšlenkově, ideově bohatší než nabídka evropská? (Nemysleme v této chvíli na vliv, který má americká kultura -- mysleme na to, čemu se říká kořeny a původ.) Proč by této zemi neměly stačit vztahy s USA např. v rámci NATO -- když už je vláda (a mnozí lidé) přesvědčena, že členství v organizaci, jež se mění ve světového četníka "v boji proti terorismu", je pro Českou republiku nezbytné? Spočívá-li exkluzivita v tom, že menší (slabší) bratr nabídne většímu bezplatnou službu -- bezplatnou, protože možných výhod se dostane úzkému kruhu třeba zbrojního průmyslu -- jde sice o přátelské gesto, ale i bez něj by opravdové přátelství utrpět nemělo. Je pravda, že skutečné přátelství se zpravidla neměří jenom jednostrannými službami. Nicméně je škoda, že Alexandr Vondra nespecifikoval, v čem by Čechům trocha exkluzivity ve vztahu ČR -- Spojené státy prospěla (kdyby ta trocha nebyla hmotné povahy.) Obecně ovšem vede výrok Alexandra Vondry k zamyšlení nad českou zahraniční politikou vůbec -- což je otázka ne-li do pranice, pak aspoň k obšírné diskusi. |