Komunismus zničil nebo semlel mnoho lidí, jejichž jediným proviněním byl špatný názor či původ nebo kteří měli prostě jenom smůlu. To ale nebyl případ Miroslava Dvořáčka. Ten se vrátil do Československa jako agent zahraniční rozvědky. Kundera byl zase věřícím členem KSČ. Pokud by kryl člověka, který utekl z republiky a pak se najednou objevil v Praze, pak by nebyl komunista věřící, byť kritický, ale komunista na baterky. Tohle Hradílek ve svém článku nevzal v potaz.

Pokud Kundera Dvořáčka skutečně udal, mohl mít i jiné důvody. Mně osobně tohle stačí. Kunderovo selhání spočívá v tom, že se stal věřícím členem KSČ. To nechť je předmětem hlubších reflexí. Když už se tak ale stalo, nemá cenu mu vytýkat, že nekryl člověka, který proti komunismu aktivně bojoval.

Co když byl ale osudový záznam o udání zfalšován a Kundera s ním neměl ve skutečnosti nic společného? Tohle mi nedává smysl, ale dejme tomu. V každém případě celá věc těžce poznamenala život několika lidí. Už kvůli nim by měl Kundera říci vše, co o případu ví. Byl studentským vedoucím kolejí a s Miroslavem Dlaskem se znal. Něco se tedy dozvědět musel, přinejmenším dodatečně.

Spisovatel by také mohl prohlásit, že si na celý případ po všech těch letech při nejlepší vůli nevzpomíná. U člověka, který je schopen v jeho věku stále aktivně psát, by to nepůsobilo příliš věrohodně. Ale možné to je.

Kundera místo toho mlčí, nepočítáme-li jeho prohlášení, že je v této věci nevinen. Ať už se před šedesáti lety odehrálo cokoli, jedno je jisté. Starý bard se bojí pohledu do vlastní minulosti. Ať už byla jakákoli. To je asi na celé věci to nejsmutnější.

Pokud má být osoba spisovatele oddělena od jeho díla, pak tohle není zrovna nejlepší přístup. O strategii Kunderových obhájců ani nemluvě.

Pokud by se Kundera stal později metařem nebo inženýrem, bylo by to jasné. Nikoho by nenapadlo tvrdit, že o tom, co dotyčný jako student dělal, dostatečně vypovídají zametené ulice či postavené silnice a mosty. On se ovšem stal Spisovatelem. Takového člověka nelze žádat o vzpomínku či dokonce obvinit, neboť jde zároveň o obvinění jeho Díla. A když už, je nutné takový požadavek odpovídajícím způsobem stylisticky formulovat. Což samozřejmě neznamená, že bychom byli stoupenci "estetické interpretace dějin".